112 C 360/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného s adresou pro doručování adresa o snížení výživného na zletilé dítě a o vzájemné žalobě na zvýšení výživného <b>I. Řízení o snížení výživného ve prospěch žalovaného z částky 1 500 Kč měsíčně na částku 500 Kč měsíčně za dobu od 1. 10. 2020 do 31. 1. 2021 se zastavuje.</b> <b>II. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému naposledy stanovená rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v [obec] ze dne 14. 3. 2018, č.j. 100 P 300/2017-178, který nabyl právní moci dne 29. 3. 2018, částkou 1 500 Kč měsíčně, se s účinností od 1. 2. 2021 nadále snižuje na částku 1 000 Kč měsíčně, kterou je žalobce povinen hradit vždy každého prvního dne v měsíci předem k rukám žalovaného.</b> <b>III. Požadavek žalobce na snížení jeho vyživovací povinnosti o dalších 500 Kč měsíčně od 1. 2. 2021 nadále se zamítá.</b> <b>IV. Vzájemná žaloba, kterou se žalovaný domáhá zvýšení výživného naposledy v jeho prospěch stanoveného rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v [obec] ze dne 14. 3. 2018, č.j. 100 P 300/2017-178, který nabyl právní moci dne 29. 3. 2018, částkou 1 500 Kč měsíčně, na částku 3 000 Kč měsíčně od 1. 12. 2020 nadále, se zamítá.</b> <b>V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 11. 2020 ve znění jejího upřesnění ze dne 18. 11. 2020 domáhal se žalobce, aby jeho vyživovací povinnost vůči žalovanému naposledy stanovená částkou 1 500 Kč měsíčně byla od 1. 10. 2020 nadále snížena na 500 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnil tvrzení, že výživné bylo stanoveno v době, kdy pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná a vykonával práci svářeče a zámečníka. Situace se změnila, neboť je od 1. 10. 2020 veden na úřadu práce a není schopen hradit výživné. Pobírá pouze podporu v nezaměstnanosti a bydlí se svou manželkou a dvěma nezletilými dětmi v bytě, kde nájemné činí 9 730 Kč. Jeho manželka je na mateřské dovolené.

2. U jednání konaného dne 26. 1. 2021 vzal žalobce žalobu zpět o požadavek na snížení výživného z částky 1 500 Kč na 500 Kč měsíčně od 1. 10. 2020 do 31. 1. 2021, neboť za uvedené období již výživné v původně stanovené výši 1 500 Kč uhradil, trval proto na snížení výživného na 500 Kč měsíčně až od 1. 2. 2021 nadále. O tomto dispozitivním úkonu žalobce rozhodl soud dle ust. § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. a řízení za uvedené období zastavil.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, neboť je ve výkonu ústavní výchovy, jeho matka výživné nehradí a výživné od žalobce je jeho jediným příjmem. S ohledem na aktuální situaci není schopen najít si brigádu a je pro něj obtížné zajistit si základní životní potřeby. Dle žalovaného si je žalobce schopen pracovat jako svářeč a tím řádně nadále plnit své vyživovací povinnosti. Žalovaný má v úmyslu dětský domov opustit a potřeboval by finanční prostředky na samostatný život. Navrhl, aby soud výživné zvýšil z částky 1 500 Kč na částku 3 000 Kč měsíčně od 1. 12. 2020.

4. Žalobce se zvýšením výživného, kterou žalovaný uplatnil vzájemnou žalobou, nesouhlasil, neboť ze svých aktuálních příjmů je stěží schopen hradit výživné v původně stanovené výši 1 500 Kč měsíčně.

5. Z obsahu spisu zdejšího soudu sp.zn. 100 P 300/2017 má soud za prokázáno, že naposledy bylo o výživném ve prospěch žalovaného rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v [obec] ze dne 14. 3. 2018 č.j. 100 P 300/2017-178, který nabyl právní moci 29. 3. 2018. Tímto rozsudkem bylo u tehdy nezletilého žalovaného nařízena ústavní výchova a žalovaný byl umístěn do [příjmení] domova [anonymizováno] v [obec], přičemž žalobci, který je otcem žalovaného, bylo uloženo přispívat na výživu nezletilého žalovaného 1 500 Kč měsíčně, a to na účet zařízení, kde bude ústavní výchova realizována. Jeho matce [jméno] [příjmení] výživné stanoveno nebylo. Při rozhodování o výživném soud vycházel z toho, že žalobce pracoval na základě živnostenského oprávnění u spol. [anonymizována dvě slova] v [obec] jako svářeč, zámečník s příjmem 24 000 Kč měsíčně hrubého, z něhož pak odváděl zdravotní a sociální pojištění, hradil si dopravu do zaměstnání. Žalovaný byl žákem 9. Třídy základní školy a připravoval se na přijímací řízení na střední školu, obor kuchař, číšník.

6. Z výpovědi žalobce, z výpisu z živnostenského rejstříku, ze zprávy Úřadu práce ČR a rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajská pobočka v [obec], ze dne 6. 10. 2020 má soud za prokázáno, že žalobce byl držitelem živnostenského oprávnění pro předmět podnikání zámečnictví, nástrojářství, a to od 16. 10. 2017 na dobu neurčitou s tím, že od 1. 10. 2020 do 31. 12. 2025 má živnost přerušenu. Od 1. 10. 2020 je evidován na úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání a byla mu přiznána podpora v nezaměstnanosti ve startovací výši 5 314 Kč po dobu prvních dvou měsíců, 4 088 Kč po dobu dalších dvou měsíců a po zbývající podpůrčí dobu 3 979 Kč měsíčně, přičemž tato podpůrčí doba činí celkem 11 měsíců. Při rozhodování o výši podpory v nezaměstnanosti úřad práce vycházel z příjmů žalobce jako osoby samostatně výdělečně činné za dobu od 1. 10. 2018 do 30. 9. 2020 a z vyměřovacího základu zjištěného v období těchto dvou let přepočteného na jeden kalendářní měsíc, tj. z částky 8 175 Kč. Žalobce však tuto činnost ukončil, a to z toho důvodu, že ji vykonával na základě živnostenského listu pro zaměstnavatele sídlícího v [obec], který ním z důvodu koronavirové pandemie v březnu 2020 spolupráci ukončil, neboť si ponechal pouze kmenové zaměstnance. Jeho příjem z tohoto podnikání činil až 25 000 Kč až 27 000 Kč. Z této částky pak odváděl sociální a zdravotní pojištění a platil daň. Poté již žádné stabilní zaměstnání neměl. V květnu 2020 měl úraz kolene a měl 4 měsíce nemocenskou. Z tohoto důvodu následně ukončil podnikání a zaevidoval se na úřad práce, kde mu zatím žádné zaměstnání nabídnuto nebylo. Od 14. 10. 2020 se léčí pro onemocnění páteře, přičemž ve stavu nemocných je dosud, jak má soud za prokázáno ze zprávy MUDr. [příjmení] [příjmení]. Žalobce kromě podpory v nezaměstnanosti jiné příjmy nemá. Ve společné domácnosti žije se svou manželkou [jméno] [celé jméno žalobce], která je na mateřské dovolené a pobírá rodičovský příspěvek. Společně mají dvě nezletilé děti ve věku 4 let a 5 měsíců. Na děti rodina pobírá dětské přídavky. [příjmení] jiné příjmy rodina nemá s tím, že si budou vyřizovat příspěvek na bydlení. Náklady na bydlení činí 10 000 Kč měsíčně. Žalobce svou nepříznivou finanční situaci musí řešit půjčkami od svých známých. Žalobce ani jeho rodina nemají žádné zvýšené výdaje, děti jsou v přímé péči manželky. Kromě těchto osob a žalovaného jiné vyživovací povinnosti žalobce nemá. V současné době mu nad rámec výživného ničím nepřispívá, uhradil výživné v částce 1 500 Kč i za leden 2021.

7. Ze zprávy Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště [obec], má soud za prokázáno, že žalobce nepobírá od ledna 2020 žádné dávky státní sociální podpory, ani dávky pomoci v hmotné nouzi. Spoluposuzovanou osobou je [jméno] [celé jméno žalobce], která pobírá rodičovský příspěvek, jehož výše do října 2020 činila 7 000 Kč a v listopadu 2020 10 000 Kč, kromě tohoto jsou vypláceny dětské přídavky na syny [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [celé jméno žalobce] v částkách 2krát 800 Kč měsíčně.

8. Z výpovědi žalovaného a potvrzení o studiu má soud za prokázáno, že žalovaný je od 8. 8. 2017 umístěn v [anonymizováno] domově [anonymizováno] a školní jídelna [obec] – [část obce], přičemž od 1. 9. 2018 je studentem tříletého oboru kuchař číšník, v programu číšník s denní formou vzdělávání, a to na [ulice] škole společného stravování [obec] – [obec]. Nyní je ve 3. ročníku a studium by měl ukončit výučním listem. Žalovaný má v plánu pokračovat v nástavbě, jeho prospěch je průměrný, praxe ho baví. Za praxi mívá odměnu ve výši 1 000 Kč měsíčně, kterou využije pro svoje potřeby. Jeho dalším příjmem byl příjem 3 800 Kč, který mu vyplácí dětský domov, což je životní minimum na úhradu jídla, protože se stravuje sám. S dětským domovem měl sjednánu smlouvu o ubytování na dobu neurčitou, tato však byla žalovaným ke dni 1. 2. 2021 vypovězena, jak bylo prokázáno listinou označenou jako Zrušení smlouvy o prodloužení pobytu v zařízení s tím, že žalovaný hodlá bydlet u své sestry [jméno] [příjmení], v [obec], a do školy do [obec] bude dojíždět, aby ji dokončil. Má zájem si najít brigádu a vzhledem k tomu, že již nebude bydlet v dětském domově, nebude dostávat příjem na stravné ve výši 3 800 Kč a bude zcela odkázán toliko na výživné od žalobce. V souvislosti se studiem nemá žalovaný žádné zvýšené výdaje, oblečení na praxi hradí škola, žalovaný nechodí na obědy, stravuje se sám. Má pouze výdaje na cestovné do školy nebo na praxi. Jeho matka výživné na něj neplatí a žalovaný nemá jiné finanční prostředky. Má zvýšené výdaje toliko na pořizování dioptrických brýlí, které si zatím koupil pouze dvakrát.

9. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech bylo v řízení prokázáno, že žalobce je otcem žalovaného, naposledy bylo rozhodováno o výživném v jeho prospěch výše uvedeným rozsudkem zdejšího soudu, kterým bylo s účinností od 29. 3. 2018 nadále uloženo žalobci platit výživné na tehdy nezletilého žalovaného v částce 1 500 Kč měsíčně a takto stanovené výživné hradil žalobce žalovanému až do ledna 2021. V mezidobí došlo ke změně poměrů zejména na straně žalobce, který je od 1. 10. 2020 veden jako uchazeč o zaměstnání a pobírá pouze podporu v nezaměstnanosti, jehož výše činila 5 314 Kč po dobu prvních dvou měsíců, po dobu dalších dvou měsíců 4 088 Kč a po dobu dalších sedmi měsíců 3 679 Kč, přičemž žalobci přibyly další vyživovací povinnosti k jeho manželce [jméno] [celé jméno žalobce], která pobírá dávky státní sociální podpory, a to rodičovský příspěvek a přídavky na dvě nezletilé děti ve věku 4 let a ve věku 6 měsíců, jiné příjmy rodina žalobce nemá. Žalovaný nadále pokračuje ve studiu, oproti předchozí úpravě je již studentem střední školy a v letošním školním roce by měl studium ukončit výučním listem a má v plánu pokračovat ve studiu. Kromě výživného od žalobce jiné příjmy nemá, má pouze příjem z praxe v částce 1 000 Kč, kterou plně spotřebuje na svou potřebu a dále je mu na stravu vypláceno 3 800 Kč dětským domovem. Od 1. 2. 2021 již tuto částku pobírat nebude, neboť se hodlá nastěhovat ke své zletilé sestře do [obec].

10. Soud dospěl k závěru, že žaloba na snížení výživného je důvodná. Je nepochybné, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému nadále trvá, neboť žalovaný dosud není schopen sám se živit z toho důvodu, že studuje, řádně se připravuje na své budoucí povolání a jsou tedy splněny podmínky pro přetrvávání vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému ve smyslu ust. § 911 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Soud se zabýval tím, v jaké částce je žalobce schopen výživné ve prospěch žalovaného hradit a dospěl k závěru, že se jedná o částku 1 000 Kč měsíčně, kterou uložil žalobci hradit přímo k rukám žalovaného, který je již dospělý a tudíž je oprávněn výživné přijímat. Dle názoru soudu takto stanovené výživné odpovídá kritériím uvedeným v ust. § 913 odst. 1 o. z., tedy odůvodněným potřebám žalovaného jako osoby oprávněné, jakož i schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům žalobce jakožto osoby povinné. Žalobce je jako uchazeč o zaměstnání odkázán pouze na podporu v nezaměstnanosti a dále na dávky státní sociální podpory. Sám však uvedl, že by byl schopen hradit výživné 1 000 Kč a soud má za to, že je možno tuto částku žalovanému přiznat. Žalobci sice přibyly další tři, resp. dvě vyživovací povinnosti (v době rozhodování soudu o výživném již měl vyživovací povinnost ke staršímu 4letému synovi), avšak tyto nezletilé děti žijí s žalobcem ve společné domácnosti, zatím nemají žádné zvýšené potřeby, neboť jsou v přímé péči obou rodičů a žalobce se svou manželkou má nezbytné výdaje toliko na zajištění nájemního bydlení v částce 10 000 Kč měsíčně a úhradu stravy. Naopak žalovaný je osobou, která se musí postarat o všechny své potřeby sama a soud tedy má za to, že pokud žalobce do současné doby, tedy i v době, kdy již byl veden jako uchazeč o zaměstnání, byl schopen hradit výživné 1 500 Kč, je schopen nadále od 1. 2. 2021 hradit výživné alespoň v částce 1 000 Kč, což sám ve svém vyjádření potvrdil. Z tohoto důvodu bylo žalobě vyhověno v tomto rozsahu a výživné bylo sníženo na 1 000 Kč měsíčně. Požadavek žalobce na snížení výživného o dalších 500 Kč od 1. 2. 2021 byl zamítnut jako nedůvodný.

11. Z výše uvedených důvodů soud v plném rozsahu zamítl vzájemnou žalobu žalovaného, kterou se domáhal zvýšení vyživovací povinnosti žalobce vůči němu na částku 3 000 Kč od 1. 12. 2020 nadále, neboť pro zvýšení nebyly splněny předpoklady. Ohledně změny poměrů soud rozhodoval ve smyslu ust. § 163 o. s. ř. s tím, že v případě, že v budoucnu dojde k jiné změně poměrů, ať již na straně žalobce, či žalovaného, je možno domáhat se úpravy výše výživného.

12. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce, který měl ve věci převážný procesní úspěch (v řízení o snížení výživného byl procesní úspěch obou účastníků stejný, v řízení o vzájemné žalobě byl žalobce zcela procesně úspěšný), žádné náklady řízení nepožadoval.