112 C 40/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 40 511,25 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 40 511,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 40 511,25 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 40 511,25 se zákonnými úroky z prodlení s odůvodněním, že datum uzavřela s žalovaným dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal vůči žalobkyni co do důvodu a výše dluh v částce 44 511,25 Kč a zavázal se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 3. a 4. splátky a žalobkyně se proto rozhodla využít smluvního oprávnění a odeslala žalovanému dne datum oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou, v níž byla žalovanému stanovena lhůta k úhradě zesplatněné pohledávky do datum. Žalovaný však neuhradil ničeho, a proto žalobkyně požaduje také zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od datum do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

1. Ze splátkové dohody uzavřené dne datum mezi žalobkyní a žalovaným soud zjistil, že v ní žalobkyně jako věřitel prohlásila, že nabyla od společnosti právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum peněžitou pohledávku vůči žalovanému vyplývající ze smlouvy číslo uzavřené mezi žalovanou a společností právnická osoba ve výši 44 511,25 Kč a žalovaný jako dlužník uznal svůj dluh vůči věřiteli (tedy žalobkyni) v této výši co do důvodu a výše, přičemž souhlasil s kapitalizací dluhu, tj. s tím, že tato částka se stala jistinou uznaného závazku a nebude již dále úročena. Zavázal se pohledávku věřitele splácet ve 22 splátkách po 2 000 Kč splatných dne datum a následně vždy k 20. dni v měsíci na zde specifikovaný bankovní účet, přičemž poslední splátka ve výši 2 511,25 Kč měla být uhrazena dne datum Dohoda obsahuje v článku 6 ujednání o tom, že v případě, kdy se klient ocitne v prodlení se zaplacením částky odpovídající nejméně dvěma plným splátkám, má věřitel právo učinit svým oznámením celý dluh klienta okamžitě splatným tak, že odešle oznámení o zesplatnění dluhu s výzvou k neprodlené úhradě celé dosud nesplacené části pohledávky.

2. Z dopisu žalobkyně ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění dluhu ve výši 40 511,25 Kč, který se žalovaný zavázal hradit formou měsíčních splátek, a to z toho důvodu, že se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne datum. Byl vyzván k úhradě celé dlužné částky včetně úroků z prodlení do datum. Dopis byl žalovanému zaslán doporučeně dne datum, jak bylo prokázáno výpisem z knihy odeslané pošty.

3. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván také předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne datum, která mu byla odeslána doporučeně dne datum (prokázáno výpisem z knihy odeslané pošty).

4. Soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Žalobkyně svůj nárok opřela o splátkovou dohodu, která byla mezi účastníky uzavřena a v níže žalovaný uznal závazek ze smlouvy číslo sjednané se společností právnická osoba, přičemž tuto peněžitou pohledávku měla žalobkyni postoupit společnost právnická osoba Soud však tuto splátkovou dohodu považuje za zcela neurčité právní jednání z hlediska konkretizace nároku, který měl být uznán. Z uznání není patrno, z jaké konkrétní smlouvy závazek žalovanému vznikl a zejména, z jakých jednotlivých nároků tento dluh ve výši 44 511,25 Kč sestává (jistina, úroky, poplatky či jiné nároky). Rovněž není zřejmé, z jakého důvodu byla pohledávka v této výši postoupena žalobkyni společností právnická osoba, která nebyla původním věřitelem žalovaného a jakým způsobem se tato společnost stala věřitelem žalovaného a mohla pohledávku za žalovaným platně postoupit. Z tohoto hlediska je proto uznávací prohlášení žalovaného zcela neurčité a tudíž dle § 553 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) pouze zdánlivé. Soud má za to, že je tato skutečnost podstatná i pro posouzení toho, zda žalovaný neuznal také závazek z absolutně neplatné smlouvy, přičemž absolutní neplatnost smlouvy soud musí podle ust. § 580 a § 588 o. z. zkoumat i bez návrhu, tedy z úřední povinnosti. Není možno posoudit platnost uznávacího prohlášení učiněného žalovaným, neboť není zřejmé, jaké konkrétní dílčí nároky byly předmětem uznání a z jakého typu smlouvy. Jednalo-li by se o spotřebitelský úvěr, bylo by nezbytné, aby původní věřitel jako poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil své povinnosti vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, popř. ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 25. 2. 2013, tedy aby s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované jako dlužníka při sjednávání smlouvy, protože v opačném případě by takováto smlouva byla absolutně neplatná. I když institut uznání dluhu dle ust. § 2053 o. z. zakládá fikci existence dluhu ke dni jeho uznání, má soud za to, že nelze rezignovat na požadavek určitosti a že i uznání dluhu může být předmětem posouzení platnosti tohoto právního jednání. K platnému uznání závazku žalovaným tak dle názoru soudu nedošlo, a protože nebyl tvrzen ani prokázán jiný důvod k plnění, není možno žalobě vyhovět.

5. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě doplnit rozhodující tvrzení a předložit důkazy k prokázání výše uvedených skutečností rozhodných pro posouzení jejího nároku. Toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zcela zamítl.

6. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci plný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve trojím vyhotovení.