112 C 57/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 38 643,53 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 466,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 466,34 Kč od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V rozsahu částky 8 177,19 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 617,41 Kč od , datum, do , datum, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 203,83 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem 13,9 % ročně z částky 37 333,53 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6 867,19 Kč od , datum, do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 828 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, ve znění jejího doplnění ze dne , datum, domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 38 643,53 Kč s obchodním úrokem a se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že jí byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena pohledávka přechodným věřitelem společností I-Xon, a.s., který pohledávku za žalovaným nabyl od původního věřitele Moneta Money bank, a.s. (dále jen „banka“) na základě smlouvy o postoupení pohledávek s datem úplaty , datum, . Tato pohledávka vznikla ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, , dle níž banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem 13,9 % ročně, včetně poplatků dle platného ceníku banky. Žalovaný se zavázal úvěr splácet, avšak předepsané splátky řádně neuhradil, a proto banka ke dni , datum, prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný na úvěr uhradil celkovou částku 9 533,66 Kč, která byla započtena jednak na úroky a poplatky, jednak na předepsané splátky úvěru. Žalovaný nadále dluží na nesplacené jistině úvěru částku 37 333,53 Kč, a žalobkyně dále požaduje úhradu poplatků sjednaných ve smlouvě ve výši 1 310 Kč, a to za zaslání upomínku částku 600 Kč, za zesplatnění částku 300 Kč a dále 5 x 82 Kč za pojištění schopnosti splácet. Dále je požadován obchodní úrok v kapitalizované výši 3 617,41 Kč (ve výši 13,9 % ročně z dlužných částek za dobu od , datum, do , datum, ), jakož i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu od 822. 5. 2021 do , datum, ve výši 3 203,83 a dále obchodní úrok ve výši 13,9 % ročně a zákonný úrok z prodlení, vždy z částky 37 333,53 Kč od , datum, do zaplacení. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet tak, že zkoumá úvěruschopnost žalovaného splácet tak, že banka vycházela z informací, které jí poskytl žalovaný v žádosti o úvěr ze dne , datum, , jeho příjem ověřila na základě doloženého dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti, kdy žalovaný garantoval příjem ve výši 25 433 Kč a uvedl, že čistý příjem domácnosti činí 40 000 Kč. Dále zohlednila částku životního minima žalovaného dle nařízení vlády a také počítala s částkou normativních nákladů na bydlení dle příslušného zákona o státní sociální podpoře, který zohledňuje druh bydlení, počet osob v domácnosti a lokaci bydlení a na základě uvedených údajů dospěla k částce 13 913,02 Kč. Výpočet disponibilní částky žalovaného pak byl zjištěn v částce 3 661,27 Kč, kdy od příjmu žalovaného byly odečteny interní splátky ve výši 5 983,71 Kč, externí splátky hrazené na spotřebitelské závazky ve výši 1 875 Kč a částka 13 913,02 Kč na životní náklady. Banka tedy úvěruschopnost zhodnotila individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, ačkoli byl o ni upomínán předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Dne , datum, byla mezi žalovaným jako klientem a , právnická osoba, ., uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím své bankovní identity. Banka se zavázala poskytnou úvěr ve výši 40 000 Kč, úrok činil 13,90 % ročně, měsíční anuitní splátka činila 822,09 Kč, pojištění 82 Kč, úvěr měl být splacen v měsíčních splátkách počínaje dnem , datum, v celkové výši 59 050,44 Kč. v článku III smlouvy byl sjednán poplatek ve výši 600 Kč za zaslání každé písemné upomínky a poplatek ve výši 300 Kč za prohlášení úvěru za ihned splatný (zjištěno ze smlouvy o úvěru, občanského průkazu žalovaného a parametrů Smart banky).

4. Z listiny nazvané Vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, soud zjistil, že banka hodnotila úvěruschopnost žalovaného při uzavírání shora uvedené smlouvy individuálně, vyšla z jeho příjmu ověřeného z dokladu o příjmu doloženého k jiné žádosti o úvěr ve výši 25 433 Kč, (šlo o jediný jeho příjem), žalovaný byl rozvedený, měl dvě vyživovací povinnosti, bydlel v družstevním bytě, jeho podíl na nákladech na bydlení byl bankou definován ve výši 63,58 %, celkový měsíční příjem domácnosti byl bankou uveden ve výši 40 000 Kč (bez označení dalších zdrojů), výše interních splátek žalovaného činila částku 5 983,71 Kč a externích splátek 1 875 Kč měsíčně. Banka dále uvedla, že do výdajů žalovaného byly započteny jeho výdaje doložené v žádosti o úvěr a dále pak částka životního minima dle nařízení vlády a částka normativních nákladů na bydlení dle údajů vydaných Českým statistickým úřadem. Vlastní metodikou banka dospěla k závěru o schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 40 000 Kč částkou 822 Kč měsíčně.

5. Z výpisu z úvěrového účtu č. , č. účtu, a z platební historie smlouvy č. , tel. číslo, bylo zjištěno, že ke dni , datum, činil dluh na jistině úvěru částku 37 333,53 Kč, na poplatcích, pojištění a pokutách částku 1 310 Kč, neuhrazený smluvní úrok činil 3 617,41 Kč, neuhrazený úrok z prodlení z jistiny částku 2 824,21 Kč a u úroku částku 379,62 Kč, celkem nesplacená částka činila 45 464,77 Kč. Úvěr ve výši 40 000 Kč byl čerpán dne , datum, , žalovaný zaplatil bance celkem částku 9 533,66 Kč tak, že řádně uhradil předepsané splátky 904,09 Kč v měsících červnu 2021 až prosinci 2021 a červenci až září 2022, v lednu 2022 až dubnu 2022 a červnu 2022 uhradil vždy 82 Kč, dne , datum, uhradil 7,26 Kč a dne , datum, uhradil 74,74 Kč, naposledy byla zaplacena splátka úvěru dne , datum, . Bankou byl žalovanému vyúčtován poplatek za upomínku ve výši 600 Kč dne , datum, a ve výši 300 Kč za zesplatnění dne , datum, .

6. Dopisem ze dne , datum, vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu v celkové výši 42 368,05 Kč do , datum, . Dopis byl odeslán žalovanému poštou na adresu trvalého pobytu dne , datum, , což bylo doloženo výpisem podaných zásilek z uvedeného dne.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že banka jako postupitel postoupila společnosti I-Xon a.s. jako postupníkovi pohledávku za žalovaným, pohledávka byla označena v příloze smlouvy a její postoupení bylo žalovanému bankou písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že společnost I-Xon a.s., jako postupitel postoupila žalobkyni jako postupníkovi pohledávku za žalovaným, pohledávka byla označena v příloze smlouvy a její postoupení bylo žalovanému postupitelem písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, odeslaným doporučeně téhož dne (dle podacího archu). Žalobkyně dne , datum, zaslala žalovanému předžalobní výzvu, v níž jej vyzvala k úhradě částky 53 151,93 Kč ve lhůtě do sedmi dnů od odeslání výzvy (zjištěno z předžalobní výzvy a podacího archu).

8. Z ostatních listinných důkazů (sazebník, všeobecné obchodní podmínky, základní produktové podmínky, upomínka vyhotovená pro žalovaného) soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (bankou) a žalovaným byla distančně uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 1824 a násl. a ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), dle které předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému na jeho požádání finanční prostředky ve výši 40 000 Kč, což nebylo v řízení zpochybněno a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných splátkách po 904,09 Kč spolu se sjednanými úroky a poplatky za pojištění. Žalobkyně tvrdila a listinnými důkazy bylo prokázáno, že na úvěr uhradil celkem 9 533,66 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla žalobkyni postoupena smlouvami o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 a násl. o. z. a žalobkyně je tedy ve sporu aktivně legitimována10. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od , datum, , musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěry schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že tato povinnost splněna byla, avšak soud se s tímto neztotožňuje. Pokud jde o aktivní stránku, žalobkyně uvedla, že vycházela z informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne , datum, . Tato žádost však soudu předložena nebyla. Žalovaný měl bance doložit příjem v garantované výši 25 433 Kč k jeho jiné žádosti, avšak není známo, v jakém časovém předstihu byla tato žádost žalovaným sepsána a zda je možno s takto doloženým příjmem kalkulovat i při posuzování úvěruschopnosti žalovaného v době sjednávání této konkrétní úvěrové smlouvy. Pokud je uveden čistý měsíční příjem domácnosti v částce 40 000 Kč, není zřejmé, co přesně tato částka představuje, když žalovaný uvedl, že jeho rodinný stav je rozveden. Pokud jde o pasivní stránku žalovaného, soud akceptuje to, že byly řádně prošetřeny interní a externí splátky žalovaného, avšak pokud jde o jeho náklady na bydlení, soud má za to, že není na místě vycházet z normativních nákladů stanovených obecně pro jiné účely, například pro poskytování dávek státní sociální podpory, ale je nutno u každého spotřebitele posuzovat tuto skutečnost samostatně. Bance nic nebránilo v tom, aby žalovaný předložil soudu doklady o bydlení, zejména předpis nájemného či evidenční listy či doklady SIPO, což pro spotřebitele není nijak obtížné, popřípadě doložil a uvedl tyto platby, pokud tyto hradil ze svého běžného účtu u banky. Nebylo tedy na místě vycházet z normativních nákladů, ale z konkrétních výdajů žalovaného. Rovněž nebylo zohledněno či zjišťováno, zda a v jakém rozsahu žalovaný plní svou vyživovací povinnost, když uvedl, že má dvě tyto vyživovací povinnosti. Ve vztahu k dalším závazkům dle názoru soudu mělo být zohledněno i to, v jaké výši tyto závazky jsou a po jak dlouhou dobu je žalovaný bude splácet.

11. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto je třeba také prověřit, a to z hlediska analýzy aktivní i pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka. Dle názoru soudu žalobkyně neprokázala, že by původní věřitel, tedy banka náležitě zjišťovala úvěruschopnost žalovaného před sjednáváním úvěrové smlouvy a z tohoto důvodu je nutné předmětnou úvěrovou smlouvu posoudit jako neplatnou.

12. Žalobkyně byla u soudního jednání poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o potřebě předložit další důkazy k prokázání svého tvrzení o dostatečném prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy soudu neposkytla.

13. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlédne i bez návrhu. Plnila-li proto předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému částku 40 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy ke splnění povinnosti již poskytl, tedy částky 9 533,66 Kč. Žalovaný je tedy povinen vrátit částku 30 466,34 Kč. Jelikož je se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně k zaplacení dluhu vyzván v zesplatňujícím dopise banky zaslaným žalovanému doporučeně s termínem splnění do , datum, . Úroky však byly žalobkyni přiznány až od , datum, dle žalobního požadavku, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve zbývající části byla žaloba zamítnuta, neboť nárok na tyto částky má původ v absolutně neplatné smlouvě.

14. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného, zaplatil žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 24 %, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 38 % uplatněného nároku a úspěšná v rozsahu 62 % (vypočteno z předmětu řízení včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Toto řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, bylo zahájeno tzv. formulářovou žalobou (tj. návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech) ve smyslu ust. § 14b vyhl.č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění po novele č. 120/2014 Sb. Náklady žalobkyně tedy v daném případě sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 546 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 4 160 Kč, když za 3 úkony právní služby učiněné do podání tzv. formulářové žaloby byla přiznána odměna ve výši 1 500 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu, a to za převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby po 500 Kč včetně 3 režijních paušálů po 100 Kč a za účast u jednání konaného dne , datum, má advokát nárok na odměnu v nesnížené výši 2 660 Kč dle §§ 7, 8 tarifu a režijní paušál 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dále má nárok na náhradu za ztrátu času za cestu z , adresa, a zpět ve výši 200 Kč a cestovné osobním vozidlem Škoda Superb, RZ , SPZ, , dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve výši 311,6 Kč. Cestovní výdaje tak činí celkem 511,60 Kč a vzhledem k tomu, že se právní zástupce účastnil stejného dne dvou soudních jednání, požadoval polovinu, tj. 255,80 Kč. Dále má advokát nárok na 21% DPH z odměny a náhrad, tj. z částky 5 015,80 Kč, což činí 1 053 Kč po zaokrouhlení. Celkové náklady řízení žalobkyně činí 7 615 Kč po zaokrouhlení a s ohledem na její procesní neúspěch jí byly přiznány v částce 1 828 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právní zástupkyně žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Nebyla přiznána odměna za doplnění žaloby ze dne , datum, , neboť tvrzení zde uvedená již měla být součástí původní žaloby a tudíž odměnu za tento úkon není možno považovat za účelně vynaloženou.