112 C 6/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované o 12 971,41 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 12 971,41 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 162,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 284,52 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 640,13 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem 11,5 % ročně z částky 9 640,13 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 12. 2025 ve znění jejího doplnění ze dne 5. 2. 2026 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 12 971,41 Kč s obchodními úroky a zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2025 jí byla , právnická osoba, . postoupena pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru sjednané dne 28. 10. 2024. Žalované byl dle této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který byla oprávněna čerpat prostřednictvím kreditní karty a zavázala se tento úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 12 % ročně, popřípadě 23,88 % ročně v případě čerpání hotovostním způsobem. Žalovaná úvěr čerpala bezhotovostně i hotovostně výběrem z bankomatu, celkem načerpala 17 506,70 Kč a splatila 23 584,92 Kč. Protože úvěr nebyl řádně splácen, banka smlouvu vypověděla a úvěr zesplatnila ke dni 10. 7. 2025. Žalobkyně proto požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 640,13 Kč a dlužných poplatků ve výši 3 331,28 Kč, a to za zaslání informačních SMS zpráv, za splátkové prázdniny, za stoprocentní inkaso a za pojištění, jakož i za výběry hotovosti z bankomatu a za správu a vedení účtu. Dále požaduje úhradu kapitalizovaných úroků a obchodních úroků, jakož i běžících obchodních i zákonných úroků z prodlení. Banka před uzavřením smlouvy splnila svou povinnost a ověřila úvěruschopnost žalované, která při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu doložila příjmové transakce zaúčtované na jejím účtu. Po vyhodnocení těchto informací získaných od žalované s ní byla úvěrová smlouva uzavřena.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi , právnická osoba, . a žalovanou dne 29. 10. 2024 bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalované nejprve do výše úvěrového limitu 5 000 Kč, který žalovaná mohla čerpat formou kreditní karty a následně dodatkem ke smlouvě o kartovému účtu číslo , č. účtu, ze dne 4. 11. 2024 byl tento úvěrový limit navýšen na částku 10 000 Kč. Smlouva obsahuje ujednání o splacení úvěru, včetně sjednaných úrokových sazeb. Byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví George, pomocí aplikace George klíč, jak bylo zjištěno z údajů o zadání a podpisu této smlouvy v internetovém bankovnictví.

4. Z listiny označené jako „podklady pre súdné konanie“ bylo zjištěno, že obsahuje údaje o úvěru č. , hodnota, a že žalovaná za dobu od 29. 10. 2024 do 14. 2. 2025 prostřednictvím karty vyčerpala celkovou částku 17 506,70 Kč, což bylo zjištěno také z transakční historie smlouvy. Za uvedené období žalovaná uhradila celkem 23 584,92 Kč.

5. Z žádosti o zřízení kartového účtu ze dne 29. 10. 2024 učiněné prostřednictvím internetového bankovnictví požádala žalovaná o kartový účet číslo , č. účtu, s úvěrovým limitem 5 000 Kč s tím, že dle informací banky k posouzení její úvěruschopnosti bylo zjištěno, že v této žádosti uvedla příjem ve výši 16 567 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalované vedený u , právnická osoba, ., kdy tato částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Banka ověřovala veřejně dostupné databáze a zjistila, že žalovaná nebyla v aktivním insolvenčním řízení, neměla vůči ní žádné negativní informace. Pokud jde o její výdaje, žadatelka uvedla výdaje 0, nájemné 1 100 Kč, a proto banka stanovila výdaje klientky na základě svých interních informací, včetně využití statistických modelů na částku 7 902 Kč. I když žalovaná uvedla splátky ve výši 0 Kč, banka dotazem do CCB a z vlastních systémů zjistila, že měla v době úvěrové žádosti úvěry u banky, a to kreditní kartu s limitem 5 000 Kč a orientační splátkou 150 Kč, kontokorentní úvěr s orientační splátkou 300 Kč, revolvingový úvěr s orientační splátkou 900 Kč, spotřební úvěr se splátkou 1 075 Kč. Nové splátkové zatížení celkem činilo 2 575 Kč a po odečtení jejích životních výdajů a splátkového zatížení jí zůstalo 13 92 Kč k pokrytí jejích životních nákladů.

6. Z výpisů z účtu žalované za období od 1. 11. 2023 do 4. 11. 2024 bylo zjištěno, že obsahují pouze přehled příjmů zaúčtovaných na tento účet, nejsou zde evidovány žádné výdaje. Z údajů bezprostředně předcházejících uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni 28. 10. 2024, bylo mimo jiné zjištěno, že v měsíci říjnu 2024 byly na tento účet připsány částky ve výši 2 200 Kč, 3 000 Kč a 300 Kč od společnosti , právnická osoba, . jako úvěr, částka 10 000 Kč od společnosti , právnická osoba, a částka 3 000 Kč od společnosti Creamfinance s.r.o. obě označené jako půjčka. Pokud jde o příjmy žalované, pak tyto se pohybují v různých částkách a odpovídají tomu, co tvrdila a uvedla banka, pokud jde o výši těchto příjmů.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 8. 2025 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . postoupila žalobkyni pohledávky za svými dlužníky, mimo jiné za žalovanou, jak bylo zjištěno z přílohy k této smlouvě.

8. Z ostatních listinných důkazů soud pro nadbytečnost nečiní žádná podstatná skutková zjištění (oznámení o zesplatnění, předžalobní výzva, výpisy z obchodních rejstříků).

9. Soud má za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 1824 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.), dle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na její požádání úvěr, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím kreditní karty až do výše 10 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli úvěr vrátit spolu úrokem a poplatky ve sjednaných měsíčních splátkách. Dle tvrzení žalobkyně a provedeného dokazování žalovaná úvěr vyčerpala v částce 17 506,70 Kč a uhradila na něj celkovou částku 23 584,92 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by uhradila něčeho dalšího. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z.

10. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost splnila, avšak soud má za to, že toto učinila nedostatečně. Pokud jde o výši příjmů, s kterými banka kalkulovala, tj. v částce cca 16 500 Kč, pak s touto částkou je možno se ztotožnit, neboť výše těchto příjmů skutečně vyplývá z výpisů z účtu žalované vedeného u této banky. Nebyla však řádně zhodnocena výdajová stránka žalované.

12. Žalovaná bance uvedla, že nemá žádné výdaje a že její výdaje na bydlení činí 1 100 Kč, avšak tuto částku nijak nedoložila ani neosvědčila (byť předložení listin k prokázání této výše není pro spotřebitele nijak obtížné). Naopak banka kalkulovala ohledně jejich výdajů s částkou 7 902 Kč, stanovenou dle statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Takovéto prověření výdajů soud nepovažuje za řádné, neboť každý spotřebitel má prokazatelně jiné výdaje. Navíc banka zjistila, že žalovaná má ještě další nesplacené úvěry u samotné banky, avšak v žádosti je neuvedla. Není zřejmé, zda tuto okolnost banka při posuzování úvěruschopnosti žalované nějak zohlednila, kromě toho, že od příjmů žalované odečetla tyto stávající úvěry s novým úvěrem a dospěla k závěru, že žalované zbývá pro úhradu svých životních nákladů částka 13 992 Kč. Soud poukazuje na výpisy z účtu žalované bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru, z nichž je zřejmé, že žalované byly nebankovními společnostmi poskytnuty výše uvedené částky jako úvěr či zápůjčka. Není zřejmé, zda žalovaná v době sjednávání úvěrové smlouvy tyto závazky splatila, či její splátkové zatížení trvalo a jaký byl jeho rozsah.

13. Z tohoto důvodu byla žalobkyně u jednání vyzvána, aby doplnila a označila další důkazy k prokázání svého tvrzení o tom, že dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, avšak žádné další důkazy soudu nesdělila.

14. S ohledem na výše uvedené soud v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty prvé, druhé zákona o spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaná jako spotřebitel je povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně by tak měla nárok pouze na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, které žalovaná podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni již poskytla. Žalovaná z neplatné smlouvy čerpala 17 506,70 Kč a splatila 23 584,92 Kč, tudíž není povinna vracet ničeho. Soud proto žalobu zamítl v plném rozsahu, neboť nárok i na ostatní žalobou uplatněné částky (obchodní úroky, poplatky) má původ v absolutně neplatné smlouvě.

15. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.