112 C 77/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec o 13 835,78 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 13 835,78 Kč s úrokem 11,5 % ročně z částky 12 035,78 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 035,78 Kč od 3. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 5. 2026 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 13 835,78 Kč s obchodními úroky a zákonnými úroky z prodlení z částky 12 035,78 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla dne 12. 9. 2019 sjednána smlouva o úvěru, dle které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 14,9 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek po 364 Kč. Svůj závazek však neplnil, a proto žalobkyně využila svého práva a ke dni 2. 7. 2025 prohlásila úvěr za okamžitě splatný. Na dluh uhradil celkem 22 568 Kč, kdy tato částka byla započtena jednak na splátku jistiny, jednak na řádný úrok a na úroky z prodlení. Nadále dluží 12 035,78 Kč na jistině úvěru a na poplatcích spojených s prodlením 1 800 Kč, dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 11,5 % ročně (dle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru) a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 3. 7. 2025 do zaplacení. Smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena poté, co žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno, se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Ze smlouvy o úvěru včetně historie sjednání úvěru elektronicky bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne 12. 9. 2019 uzavřena prostřednictvím aplikace George smlouva o úvěru, dle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který bude pro žalovaného veden na úvěrovém účtu č. č. účtu a žalovaný se zavázal úvěr splatit do 20. 8. 2027 spolu s úrokovou sazbou 14,9 % ročně v měsíčních splátkách po 364 Kč, první splátka byla splatná dne 21. 10. 2019 a další vždy k 20. dni příslušného kalendářního měsíce. Smlouva je podepsána zástupcem žalobkyně a žalovaným formou elektronického podpisu (tento žalovaný učinil prostřednictvím aplikace George).

4. Z listiny označené jako „podklady pre súdné konanie“ týkající se úvěru č. hodnota, z výpisu z účtu čl. č. účtu a z výpisu z úvěrového účtu č. č. účtu bylo zjištěno, že úvěr v částce 20 000 Kč byl dne 12. 9. 2019 připsán na běžný účet žalovaného a že žalovaný za dobu od 12. 9. 2019 do 2. 7. 2025 uhradil v nepravidelných splátkách celkem 22 568 Kč s tím, že poprvé se do prodlení dostal s úhradou splátky za měsíc březen 2020. V této listině je současně vyčísleno, jakou částku tvoří úroky, úroky z prodlení, a poplatky, včetně nákladů spojených s prodlením ve výši 1 800 Kč.

5. Z listiny označené jako „Posouzení úvěruschopnosti klienta“ bylo zjištěno, že žalobkyně při sjednávání smlouvy o úvěru k žádosti žalovaného o úvěr ze dne 12. 9. 2019 posuzovala jeho úvěruschopnost tak, že přes mobilní bankovnictví žalovaný uvedl příjem ve výši 15 184 Kč a tato částka byla ověřena pracovníkem banky dle příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobkyně. V rámci dalšího šetření bylo zjištěno, že nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení a nebyly o něm zjištěny žádné negativní informace. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč, avšak banka je stanovila po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení částkou 8 361 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá další splátky mimo žalobkyni, přičemž žalobkyně dotazem do CCB a z vlastních systému zjistila, že měl další poskytnuté úvěry u žalobkyně, a to spotřební úvěr (s limitem 20 000 Kč) se splátkou 1 006 Kč a spotřební úvěr se splátkou 606 Kč a dále revolvingový úvěr s limitem 5 000 Kč se splátkou 250 Kč. Splátka nového úvěru činila 364 Kč, nové splátkové zatížení tak činilo 2 226 Kč, takže příjem klienta byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů (zbylo mu 12 958 Kč).

6. Z výpisu z účtu vedeného na jménu žalovaného číslo č. účtu za dobu od 1. 2. 2019 do 31. 8. 2019, které žalobkyně doložila pro účely prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že v měsících únoru a březnu 2019 měl žalovaný příjem 1 070 Kč, popřípadě 5 221 Kč. V prvním případě byl konečný zůstatek na tomto účtu záporný, v druhém případě činil 0,71 Kč, od měsíce dubna 2019 pobíral žalovaný od Job´s právnická osoba. (zřejmě pracovní agentury) mzdu ve výši od 11 350 Kč do 19 683 Kč, přičemž jeho dalšími příjmy kromě mzdy bylo zřejmě čerpání úvěru ve výši 20 000 Kč dne 30. 7. 2019 a dále dalších 20 000 Kč dne 22. 8. 2019. Nicméně z těchto účtů a výpisů nelze zjistit pravidelné výdaje žalovaného, pouze jeho jednorázové platby formou karty či výběru z bankomatu či splácení již poskytnutých úvěrů.

7. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní nečinil soud s ohledem na závěry níže uvedené žádná podstatná skutková zjištění (ceník, upomínky zaslané žalovanému včetně doručenek, oznámení o zesplatnění, předžalobní výzva).

8. Žalobě nelze vyhovět. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla distančním způsobem ve smyslu ust. § 1824 a násl. a § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) uzavřena smlouva o úvěru, dle které žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému na jeho požádání finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na jeho bankovní účet, což nebylo v řízení zpochybněno a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve sjednaných splátkách po 364 Kč spolu se sjednanými úroky. Žalobkyně tvrdila a listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 22 568 Kč.

9. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně tvrdila, že tato povinnost splněna byla, avšak soud se s tímto neztotožňuje. Žalobkyně ve vztahu k příjmům vycházela z údajů, které byly zjistitelné z bankovního účtu vedeného u žalobkyně v částce 15 184 Kč, takže soud má za to, že příjmová stránka žalovaného ověřena byla dostatečně. Pokud však jde o jeho výdajovou stánku, žalovaný uvedl, že nemá žádné výdaje, avšak žalobkyně vycházela z nákladů ve výši 8 361 Kč, které však stanovila normativně, dle svých interních ekonomických modelů. Je zřejmé, že výdaje jsou u různých osob odlišné a je třeba u každého konkrétního potencionálního dlužníka mít tyto výdaje náležitě zjištěny a náležitě osvědčeny, zejména ty, které se týkají nákladů na bydlení či dalších pravidelných výdajů. Pasivní stránka žalovaného tedy ve vztahu k jeho pravidelným výdajům dostatečně ověřena nebyla. Žalobkyně zjišťovala také jiné závazky žalovaného, který tvrdil, že žádné nemá. Z dostupných registru bylo zjištěno, že žalovaný má u žalobkyně další 3 nesplacené závazky – jednalo o spotřební osobní úvěry, které mu byly poskytnuty v částce 20 000 Kč v červenci a srpnu 2019 (dle výpisů z jeho běžného účtu). Už s ohledem na tyto nepravdivé informace uváděné žalovaným a historii jeho běžného účtu od února 2019 mohla mít žalobkyně důvodné pochybnosti o tom, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet, byť splátka nebyla nijak vysoká. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného.

10. Dle názoru soudu tedy žalobkyně neprokázala, že by náležitě zjišťovala úvěruschopnost žalovaného před sjednáváním úvěrové smlouvy a z tohoto důvodu je nutné předmětnou úvěrovou smlouvu posoudit jako neplatnou, přičemž podle § 87 odst. 1 věty druhé citovaného zákona k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Plnila-li žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému částku 20 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně by tak měla nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy ke splnění povinnosti již poskytl. Protože však žalovaný uhradil 22 568 Kč, tedy poskytnutou jistinu úvěru přeplatil, již není povinen žalobkyni hradit ničeho Z tohoto důvodu soud žalobu zcela zamítl, neboť se jedná o nároky z absolutně neplatné smlouvy.

11. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který měl ve věci plný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve trojím vyhotovení.