112 C 78/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované o 11 977,07 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 11 977,07 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 542,62 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 333,52 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 3 789,31 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení a s úrokem 8 % ročně z částky 3 715,25 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 18. 5. 2026 ve znění jejího doplnění ze dne 25. 6. 2026 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 11 977,07 Kč s úroky a se zákonnými úroky z prodlení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba. uzavřela s žalovanou dne 22. 9. 2026 smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované téhož dne v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu úrokem v pevné výši 761 Kč a s paušálními cenami za plnění a služby související s poskytnutím úvěru. Celkem mělo být uhrazeno 27 888 Kč ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč nejpozději do 21. 4. 2023. Věřitel před uzavřením smlouvy splnil svou zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet úvěr, a to na základě zhodnocení informací získaných od žalované, které byly ověřeny doklady vyžádanými od žalované a také nahlédnutím do veřejných registrů. Bylo zjištěno, že je žalovaná zaměstnána s příjmem 18 600 Kč, její výdaje činí 9 960 Kč, bydlí u rodičů, je svobodná a nemá žádnou vyživovací povinnost. Výdaje žalované byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu. Žalovaná řádně úvěr nesplácela, poslední splátku uhradila dne 30. 9. 2024 a následujícím dnem po marném uplynutí lhůty vzniklo právní předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu zbývající části dlužné částky s tím, že se nesplacená jistina úvěru úročí od 23. 11. 2024 úrokem ve výši 8 % ročně, který byl sjednán ve smlouvě. Pohledávku za žalovanou z výše uvedené smlouvy postoupil původní věřitel žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 a tato skutečnost byla žalované oznámena. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 3 715,25 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 74,06 Kč, dlužné úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 575 Kč, za administrativní činnost ve výši 445,12 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 578,57 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 2 589,07 Kč (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu ode dne následujícího po prodlení do 24. 11. 2025), poplatky spojené s prodlení ve výši 3 000 Kč, úrok z dlužné jistiny vyčíslený od 23. 11. 2024 do 24. 11. 2025 ve výši 542,62 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od prodlení do 24. 11. 2025 ve výši 542,62 Kč a dále úroky z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru od 25. 11. 2025 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z částky 3 789,31 Kč (dlužná jistina s úroky) od 25. 11. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání, se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Z žádosti o úvěr ze dne 20. 9. 2023 soud zjistil, že byla sepsána pro účely spotřebitelského úvěru v částce 30 000 Kč, obsahuje osobní údaje žalované, údaj o tom, že je svobodná, nemá vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, je zaměstnaná jako pradlena u právnická osoba v právnická osoba, nemá bankovní účet. Její čistý příjem činí 18 600 Kč, což bylo doloženo potvrzením o výši příjmu vydaného jejím zaměstnavatelem dne 20. 9. 2023 s tím, že pracovní poměr žalované byl sjednán od 13. 6. 2023 do 31. 12. 2023. U běžných měsíčních výdajů je uvedeno, že výdaje na bydlení a energie činí 3 500 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady činí 4 860 Kč, srážky ze mzdy činí 1 300 Kč měsíčně, platby telefonu 300 Kč, takže celkové výdaje činí 9 960 Kč měsíčně a žalovaná má použitelný měsíční příjem 8 640 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla, že souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů činí 70 000 Kč a jejich řádné splácení mělo být doloženo složenkami (tyto však soudu předloženy nebyly).

4. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 22. 9. 2023 bylo zjištěno, že tato byla sjednána mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem a věřitel se v ní zavázal poskytnout žalované při podpisu smlouvy bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaná jej měla vrátit spolu se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně a současně uhradit úroky a poplatky v celkové výši 12 888 Kč. Celkem měla žalovaná zaplatit 27 888 Kč ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Jako důsledek prodlení dlužníka splácet úvěr byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, maximálně však 500 Kč a také poplatky za upomínky. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila převzetí poskytnutého úvěru. Z transakční historie smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná uhradila za dobu od 22. 9. 2023 do 30. 9. 2024 celkovou částku 21 500 Kč v měsíčních částkách po 2 000 Kč či 500 Kč.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2025 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba. postoupila žalobkyni pohledávky za svými dlužníky uvedené v příloze č. hodnota v této smlouvě, přičemž z přílohy č. hodnota vyplývá, že mezi postoupenými pohledávkami byla i pohledávka za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy.

6. Z ostatních listinných důkazů předložených žalobkyní nečiní soud s ohledem na závěry níže uvedené žádná podstatná zjištění (oznámení o předání k vymáhání včetně dodejky, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva s podacím lístkem).

7. Po zhodnocení důkazů jednotlivě a ve vzájemných souvislostech má soud za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.). Dle této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto částku splatit spolu s úrokem a sjednanými poplatky tak, že celkem měla zaplatit 27 888 Kč e měsíčních splátkách, přičemž uhradila 21 500 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť jí byla pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy postoupena ve smyslu § 1879 o. z.

8. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, tj. v době uzavření smlouvy, musel se soud zabývat tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Žalobkyně v žalobě tvrdila, jakým způsobem prověřoval původní věřitel úvěruschopnost žalované, avšak dle názoru soudu toto učinil nedostatečně. Z žádosti o úvěr je zřejmé, jaké doklady měl věřitel k dispozici, konkrétně potvrzení zaměstnavatele o výši výdělku, čímž měl řádně prokázány příjmy žalované v částce 18 600 Kč. Ve vztahu k výdajům byly sice zjišťovány náklady na bydlení, další potřeby žalované, jakož i její další závazky, avšak není zřejmé, zda a jakým způsobem byly věřitelem ověřovány, zejména pokud jde o náklady na bydlení, přičemž doklady k těmto výdajům mohla žalovaná předložit bez větších obtíží (např. doklad o platbách SIPO či čestné prohlášení rodičů, kde žalovaná bydlela). Není také zřejmé, zda původní věřitel zjišťoval a vyhodnotil, jak dlouho bude žalovaná splácet exekučně vymáhané dluhy ve výši 70 000 Kč (dle jejího čestného prohlášení) a není zřejmé, jaká je výše splátek, zda 1 300 Kč, jak měla uvést žalovaná či jinou částku. Právní předchůdkyně žalobkyně měla mít k dispozici pouze složenky, avšak tyto soudu nepředložila. Nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyně, že výdaje žalované byly ověřeny z výpisů z jejích bankovních účtů, sama žalovaná uvedla, že bankovní účet nemá, a ani to, že by původní věřitel nahlížel do příslušných databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, jak je tvrzeno žalobkyní. Žalobkyně byla u jednání poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit a předložit další důkazy k prokázání tohoto jejího tvrzení, avšak žalobkyně žádné další důkazy nepředložila.

10. Soud proto učinil závěr, že původní věřitel nedostál své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované při sjednávání úvěrové smlouvy a tato je podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé tohoto zákona, přičemž se jedná o absolutní neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu.

11. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 15 000 Kč, pak je žalovaná jako spotřebitel povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, které žalovaná podle téže smlouvy ke splnění povinnosti žalobkyni, respektive její právní předchůdkyni již poskytla. Žalovaná před podáním žaloby uhradila již 21 500 Kč, takže není povinna vracet ničeho. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť se jedná o nároky z absolutně neplatné smlouvy.

12. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která měla ve věci plný procesní úspěch, prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly. Proti rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve dvojím vyhotovení.