Okresní soud v Karviné · Rozsudek

112 C 89/2022

č. j. 112 C 89/2022-41

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-04-26 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSKIHA:2022:112.C.89.2022.1

Citované zákony (10)

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pomykaczovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 15 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. V rozsahu částky 5 500 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 19 733,14 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 15 500 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,25 % ročně z částky 15 500 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 15 500 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, z částky 5 500 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 15 500 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky s odůvodněním, že jí byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] s žalovaným, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit původnímu věřiteli i částku 5 500 Kč představující souhrnný poplatek, a to v 31 týdenních splátkách po 500 Kč. Žalovaný však svůj na svůj dluh neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradil ničeho, nereagoval ani na výzvu předžalobní výzvu. Z důvodu jeho prodlení požaduje žalobkyně také zákonné úroky z prodlení z částky 15 500 Kč, a to v kapitalizované výši 19 733,14 Kč za dobu od [datum] do [datum] a od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání, které bylo ve věci nařízeno, se bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] jako věřitel se zavázala poskytnout žalovanému jako dlužníkovi půjčku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku věřiteli vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 500 Kč, celkem tedy částku 15 500 Kč, a to v 31 týdenních splátkách po 500 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že v hotovosti převzal celou půjčenou částku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy [číslo] k této smlouvě má soud za prokázáno, že pohledávka z předmětné smlouvy byla původním věřitelem postoupena žalobkyni. Výzvou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k úhradě dlužné částky z nesplacené smlouvy o půjčce [číslo] v celkové výši 36 271,42 Kč nejpozději do [datum] (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne [datum]). 4. [právnická osoba] dne [datum] vyhotovila pro žalovaného oznámení o postoupení pohledávky z výše uvedené smlouvy žalobkyni, nebylo však prokázáno jeho odeslání žalovanému.

5. Z údajů veřejně přístupných na webových stránkách [právnická osoba] soud zjistil, že v lednu 2005 činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu 14,7 % a na spotřebu - s fixací sazby do jednoho roku 14,07 % ročně (viz Systém časových řad [příjmení]).

6. Žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu § 657 a následujících občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. účinného do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.) uzavřena smlouva o půjčce. Na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně půjčila žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit během 31 týdnů formou sjednaných týdenních splátek spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 500 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný neuhradil na dlužnou pohledávku částku ničeho a v řízení nebyla tato skutečnost vyvrácena. Soud je názoru, že tento souhrnný poplatek ve smlouvě sjednaný v částce 5 500 Kč, představuje fakticky úrok z půjčky podle ust. § 658 odst. 1 obč. zák. Soud však má za to, že v části týkající se sjednaného úroku, resp. poplatku, je smlouva o půjčce neplatná, a to pro rozpor s dobrými mravy. Neplatnost pro rozpor s dobrými mravy upravuje jak starý občanský zákoník v ust. § 39 obč. zák., tak nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. účinný od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) v ust. § 588 o. z., přičemž k této neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy soud přihlíží i bez návrhu. V dané věci byl sjednán úrok ze zapůjčené částky 10 000 Kč ve výši 5 500 Kč, jde tak o odměnu za poskytnutí půjčky na dobu 31 měsíců v rozsahu 55 % z celé půjčené jistiny, což několikanásobně přesahuje úroky, za které byly poskytovány půjčky či úvěry bankami na území ČR domácnostem v období sjednané půjčky, tedy v lednu 2005. Dle údajů ČNB činila úroková sazba korunových úvěrů pro domácnosti 14,07 % ročně. Sjednaný úrok ve smlouvě o půjčce představující 55 % (tedy 3,9 násobek běžných úroků) je tak odměnou nepřiměřeně vysokou a tuto je možno považovat za hraničící s lichvou a tedy odměnou sjednanou v rozporu s dobrými mravy, což nelze společensky akceptovat. V tomto případě je tedy možno ujednání o odměně, resp. úroku, posoudit jako neplatné, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Z tohoto důvodu má soud za to, že tento nárok původnímu věřiteli na sjednaný úrok (poplatek) nevznikl a v části smlouvy, kterým byl tento úrok sjednán, je smlouva absolutně neplatná. Plnil-li proto původní věřitel společnost [právnická osoba] žalovanému z neplatné smlouvy o půjčce částku 10 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, pak v důsledku přijetí tohoto plnění na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 451 a § 457 obč. zák., které je žalovaný povinen vydat žalobkyni, neboť tato je ve věci aktivně legitimována z důvodu platného postoupení pohledávky za žalovaným původním věřitelem dle ust. § 1879 a násl. o. z. Ve zbývající části, tj. co do částky 5 500 Kč představující nevrácený úrok, sjednaný však absolutně neplatnou smlouvou, soud žalobu zamítl. Žalobkyni byly také dle § 1970 o. z. přiznány úroky z prodlení z částky 10 000 Kč, avšak až od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k zaplacení dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně s termínem splnění do [datum]. Nebylo prokázáno, že by splatnost dluhu nastala dříve, neboť nebylo prokázáno odeslání oznámení původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Výše úroků z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. účinným ke dni vzniku prodlení žalovaného, tedy v sazbě 8,5 % ročně. Žalobkyně však požadovala úrok dle nařízení vlády č. 163/2005 Sb., tedy ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 7 procentních bodů, ačkoli dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. by měla nárok na úrok zvýšený o 8 procentních bodů. Soud jí však přiznal úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně, neboť dle § 153 odst. 2 o. s. ř. soud nemůže návrh účastníka překročit a přisoudit tak více, než čeho se domáhal. Za dobu předchozí, tj. od [datum] do [datum] byl požadavek žalobkyně na úrok z prodlení z celé žalované částky 15 500 Kč zamítnut jako nedůvodný a stejně tak byl zamítnut požadavek žalobkyně na úrok z prodlení z částky 5 500 Kč od [datum] nadále, neboť na něj žalobkyni nevznikl nárok z toho důvodu, že je uplatňován z částky, která byla rovněž touto žalobou zamítnuta.

7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, které měl ve věci převážný procesní úspěch (žaloba byla zamítnuta z větší části, než byla žalobkyni přiznána), prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.