113 C 152/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem městem Orlová sídlem adresa o 12 773 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 12 773 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 083 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 773 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že dne [datum] uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o zápůjčce. V té se zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 6 100 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], které měl žalovaný splatit jednorázově ke dni [datum], a to včetně poplatku ve výši 1 983 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném uhrazení částky 2 500 Kč na nákladech spojených s uplatňováním pohledávky (za odeslání 5 písemných výzev po 500 Kč) a částky 2 190 Kč z titulu smluvní pokuty. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.

2. Opatrovník žalovaného se k žalobě vyjádřil tak, že žalovaný byl poprvé omezen ve svéprávnosti již v roce 2012, přičemž výkon funkce opatrovnictví přešel v roce 2019 na město Orlová. V době, kdy žalovaný měl uzavírat smlouvu o zápůjčce, byl již omezen ve svéprávnosti. K prokázání příjmů žalovaného byl zřejmě použit tiskopis ČSSZ o zvýšení důchodu, který byl adresovaný Městu [obec]. Při řádném postupu ze strany žalobkyně by při předložení takového tiskopisu neměla být zápůjčka poskytnuta, neboť na jejím základě žalobce mohl a měl předpokládat, že s financemi žalovaného disponuje město Orlová. Žalovaný je omezen ve svéprávnosti právě z důvodu, aby si nezpůsobil újmu tím, že si vypůjčí peněžní prostředky. Žalovaný si předmětnou zápůjčku vzal a získané prostředky použil pro svou potřebu. Opatrovník navrhl, aby byla žaloba zamítnuta, neboť žalobkyně neměla po řádném prošetření žalovanému zápůjčku poskytnout.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti omluvené žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla mezi účastníky sepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Věřitel se zavázal dlužníkovi poskytnout bezúročnou zápůjčku v částce 6 100 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal věřiteli vrátit částku 8 083 Kč tvořenou jistinou a poplatkem ve výši 1 983 Kč. Splatnost byla stanovena na [datum] Smlouva obsahovala dále obecná ustanovení týkající se uzavření smlouvy, splacení zápůjčky a důsledků prodlení. Smlouva ani všeobecné obchodní podmínky neobsahují žádné informace ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného.

5. Dle potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] zaslána dne [datum] částka 6 100 Kč pod [variabilní symbol].

6. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne [datum] vyplývá, že majitelem a jedinou disponující osobou účtu č. [bankovní účet] je žalovaný a že dne [datum] byla na účet poukázána částka 6 100 Kč pod [variabilní symbol].

7. Výzvou k plnění ze dne [datum], odeslané žalovanému téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě částky 14 309 Kč, a to do 3 dnů.

8. Z rozsudků Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 7. 11. 2022, č. j. 100 P 83/2012-471 a ze dne 20. 2. 2019, č. j. 100 P 83/2012-300, se podává, že žalovaný byl opakovaně omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý právně jednat ve věcech majetkových a nakládat se jměním vyjma právních jednání, jejichž předmětem je nakládání s movitými věcmi včetně peněžních prostředků do výše 500 Kč.

9. Z oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] o zvýšení vypláceného důchodu od [datum] se podává, že tato byla adresována opatrovníkovi žalovaného.

10. Z upomínek předložených žalobkyní soud pro nadbytečnost nečiní žádná skutková zjištění.

11. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

12. Žalobkyně v řízení tvrdila, že s žalovaným uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1842 a násl. o. z. smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o. z., která byla uzavřena jako spotřebitelský úvěr, protože zápůjčku lze považovat za úvěrovou službu vycházeje z definice spotřebitelského úvěru uvedené v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. <b>13. Soud se nejdříve zabýval tím, zda žalovaný mohl s žalobkyní platně uzavřít smlouvu o zápůjčce.</b> 14. Podle ustanovení § 55 odst. 1 o. z. k omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti.

15. Podle ustanovení § 57 odst. 1 o. z. soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro [anonymizováno] poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.

16. Podle ustanovení § 581 o. z. není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v [anonymizováno] poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

17. Jednání osoby, ke kterému není způsobilá, je absolutně neplatné pro rozpor s veřejným pořádkem. Není rozhodné, zda osoba, vůči níž bylo právně jednáno, nezpůsobilost právně jednat u jednající osoby rozeznala nebo nikoliv (k tomu viz komentář k § 581 in: PETROV, Jan a kol. Občanský zákoník: komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019).

18. Podle ustanovení § 65 odst. 1 o. z. jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li však k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniž je vázán návrhy stran.

19. Okolnosti, z nichž lze dovodit, že konání opatrovance mu způsobuje újmu, je třeba posuzovat k okamžiku uskutečnění tohoto konání. Postačí reálná možnost, že konání, pokud by bylo platné, by opatrovanci újmu zřejmě způsobilo (k tomu viz komentář k § 65 in: ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. Svazek I, Obecná část (§ 1 až 654). 2. vydání. [obec]: Wolters Kluwer, 2020).

20. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce nebyla mezi účastníky řízení platně sjednána, neboť žalovaný byl v době podpisu smlouvy omezen ve svéprávnosti a právní jednání v podobě uzavření smlouvy o zápůjčce mu způsobilo újmu.

21. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Soud pouze pro úplnost dodává, že smlouva by byla neplatná i dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona, když žalobkyně soudu nepředložila žádné důkazy ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného. <b>25. Při neexistenci smluvního vztahu mezi účastníky se soud zabýval možností přiznat finanční prostředky, které byly žalovanému skutečně poskytnuty (6 100 Kč), žalobkyni jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z.</b> 26. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

28. Podle ustanovení § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

29. Pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zranitelné, je třeba vážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy. Jestliže se obecný soud s touto otázkou i přes výslovnou námitku účastníka řízení nevypořádá v odůvodnění svého rozhodnutí, dopustí se porušení čl. 36 odst. 1 Listiny (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1292/21).

30. Nejvyšší soud pak v rozsudku ze dne 10. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 527/2020, vyjádřil názor, že korektiv dobrých mravů či zneužití práva je na místě vážit tehdy, měl-li poskytovatel úvěru povědomí o nedostatku ve svéprávnosti úvěrujícího.

31. V projednávané věci má soud za to, že žalobkyně měla v době sjednávání smlouvy o zápůjčce k dispozici pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] o zvýšení vypláceného důchodu od [datum]. Z této listiny, která byla adresovaná opatrovníkovi žalovaného a nikoliv přímo žalovanému, tak žalobkyně jako zavedený obchodník s proškoleným personálem měla nabýt pochybnosti o možnosti žalovaného disponovat s finančními prostředky. Pokud i přes to uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, je třeba její jednání hodnotit jako zneužití práva ve smyslu § 8 o. z., neboť se tím žalovaný zavázal k plnění, aniž mohl posoudit důsledky svého jednání. Pokud pak žalobkyně uplatnila nároky ze smlouvy o zápůjčce u soudu a trvala na úhradě alespoň bezdůvodného obohacení, jedná se dle soudu o použití práva v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o. z., které ve vztahu k žalovanému nepožívá soudní ochrany.

32. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je v daném případě v rozporu s dobrými mravy a s ohledem na uvedené žalobu zamítl.

33. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný, který byl ve věci plně procesně úspěšný, se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.