113 C 173/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 65 086,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 905,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu částky 31 181,56 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 65 086,72 Kč od [datum] do [datum] a ve výši 8,5 % ročně z částky 31 181,56 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 844 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 65 086,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnila tak, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru na sloučení předchozích úvěrů a půjček, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 600 Kč, počínaje [datum]. Dlužná částka se stala ke dni [datum] splatnou. Pohledávka byla ke dni [datum] postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění výzvou ze dne [datum]. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na [datum], přičemž žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

4. Na jednání dne [datum] dotvrdila žalobkyně k výzvě soudu, že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil částku 31 181,56 Kč.

5. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] bylo zjištěno, že byla sepsána mezi úvěrující bankou [právnická osoba], a žalovaným jako úvěrovaným klientem. [příjmení] se zavázala klientovi poskytnout úvěr v celkové výši 70 000 Kč, vedený na úvěrové účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný měl hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 1 600 Kč. Úroková sazba byla stanovena ve výši 14,9 % ročně a RPSN bylo 16,21 %. Část úvěru ve výši 12 477 Kč měla sloužit ke splacení dřívějšího úvěru žalovaného u [právnická osoba], zbytek úvěru byl bezúčelový.

6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne [datum] se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 13 367 Kč, což bylo ověřeno z výpisů z účtu žalovaného. Dále prověřila žalovaného ve veřejných i interních registrech. Žalovaný uvedl, že nemá žádné výdaje. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy stanovila měsíční výdaje žalovaného na 5 802 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá žádné splátky, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že má úvěr ve výši 12 290 Kč s měsíční splátkou 625 Kč, který měl být tímto úvěrem zkonsolidován. Po odečtení nové splátky na zřizovaný úvěr zbývalo žalovanému 11 767 Kč k pokrytí životních nákladů.

7. Z výpisů z účtu žalovaného za únor a březen 2019 vyplývá, že na tento účet byla dne [datum] připsána částka 13 968 Kč a dne [datum] částka 12 481 Kč (mzda za leden a únor 2019). Dále je zde velké množství debetních položek, přičemž za únor 2019 byly celkové příjmy na účtu 14 037 Kč a celkové výdaje 8 242,35 Kč a v březnu byly celkové příjmy 12 481 Kč a výdaje 19 830,34 Kč (konečný zůstatek na účtu činil 890,55 Kč).

8. Z podkladů pro soudní jednání soud zjistil, že žalovaný dne [datum] čerpal úvěr ve výši 57 523 Kč a dne [datum] ve výši 12 477 Kč. [příjmení] 12 477 Kč měla být v souladu s úvěrovou smlouvu použita na splacení předchozího úvěru žalovaného. Z podkladů dále vyplývá, že žalovaný na daný úvěr hradil nepravidelně různé částky, avšak není patrné, jakou konkrétní částku na daný úvěr uhradil. 9. [právnická osoba], ze dne [datum] vyplývá, že majitelem úvěrového účtu č. [bankovní účet] je žalovaný a že účet byl založen dne [datum] s limitem 70 000 Kč.

10. Právní předchůdkyně žalobkyně vyhotovila výzvy ze dne [datum], [datum] a [datum] O jejich odeslání žalovanému však žalobkyně nedoložila žádný důkaz.

11. Dne [datum] vyhotovila právní předchůdkyně žalobkyně pro žalovaného výzvu ke splacení celého úvěru, a to v částce 65 405 Kč. Odeslání výzvy nebylo žalobkyní ničím doloženo.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně jako postupník koupila od postupitele pohledávku za žalovaným, pohledávka byla identifikována v příloze smlouvy.

13. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], odeslané žalovanému téhož dne, postupitel oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni.

14. Předžalobní výzvou ze dne [datum], zaslanou žalovanému téhož dne, vyzývala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy v celkové výši 73 247,17 Kč s příslušenstvím do 10 dnů od doručení výzvy.

15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující zavázala, že žalovanému jako úvěrovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úroky. Úvěr byl žalovanému poskytnut na úvěrový účet č. [bankovní účet] s tím, že část úvěru ve výši 12 477 Kč měla sloužit ke splacení dřívějšího úvěru žalovaného u [právnická osoba], zbytek úvěru byl bezúčelový. Tuto smlouvu soud s ohledem na postavení účastníků, kdy právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala při uzavírání smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele, považuje za smlouvu spotřebitelskou, na kterou dopadá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru účinný od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon“). Bylo tedy nezbytné posoudit, zda právní předchůdkyně žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně výše uvedené povinnosti nedostála. Žalobkyně soudu předložila pouze dva výpisy z účtu žalovaného. Dle názoru soudu nebyla prověřena pasivní stránka žalovaného, zejména to, jaké jsou jeho pravidelné výdaje (zejména na bydlení, služby). Své výdaje žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně neosvědčil žádnými listinami. Není tak zřejmé, z čeho přesně právní předchůdkyně žalobkyně při poskytnutí úvěru žalovanému vycházela. Žalobkyně, která dle § 1879 a násl. o. z. byla ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele, byla poučena o nutnosti předložit důkazy ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku právě z hlediska dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného, avšak žádné další důkazy nenavrhla.

16. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 87 odst. 1 věty prvé a druhé zákona je proto smlouva o úvěru neplatná, neboť byla sjednána v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona a k této neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Žalovaný jako spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyni, proto vzniklo právo na vrácení jistiny úvěru. Žalovaný na částku 70 000 Kč již uhradil 31 181,56 Kč, tudíž je povinen vrátit žalobkyni částku 33 905,16 Kč. Tato částka byla tedy žalobkyni v I. výroku tohoto rozsudku přiznána spolu se zákonnými úroky z prodlení podle § 1970 o. z., a to ve výši požadované žalobkyní, když soud nemůže žalobkyni přiznat více, než v žalobě žádala. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky až předžalobní výzvou žalobkyně ze dne [datum] s termínem splnění do 10 dnů od doručení. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka odeslaná prostřednictvím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Byla-li zásilka odeslána [datum], tak soud má za to, že žalovanému došla dne [datum]. Desetidenní lhůta tedy žalovanému uplynula dne [datum], takže žalobkyni přísluší úroky z prodlení od [datum] do zaplacení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť nárok na tyto částky vyplývá z absolutně neplatné smlouvy. Rovněž byl zamítnut požadavek na úrok z prodlení z přiznané částky 33 905,16 Kč předcházející datu [datum], kdy žalovaný nebyl v prodlení s úhradou dlužné částky.

17. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. na základě úspěchu ve věci tak, že žalovaný je k jejich náhradě povinen žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu 4 % (žalobkyně byla úspěšná co do 52 % a neúspěšná co do 48 % z předmětu řízení), a to k rukám jejího zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku 21 098,87 Kč a představují zaplacený soudní poplatek ve výši 3 255 Kč, odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání soudu dne [datum]) v celkové výši 11 220 Kč, když za tarifní hodnotu je dle § 8 odst. 1 AT považována částka 65 086,72 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 3 740 Kč, odměnu za 1 půlúkon právní služby (sepis jednoduché výzvy k plnění) v celkové výši 1 870 Kč, když za tarifní hodnotu je dle § 8 odst. 1 AT považována částka 65 086,72 Kč a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku 3 740 Kč, 4 režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT), tj. 1 200 Kč, náhradu hotových výdajů spočívající v cestovném zástupce žalobkyně k jednání soudu dne [datum] (§ 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a s § 1 a 4 vyhlášky č. 467/2022 Sb.), tj. 35 km (cesta [město] – [obec] a zpět), při náhradě za 1 km jízdy á 5,20 Kč, udávané spotřebě 6,7/4,3/5,2 l na 100 km a ceně za 1 l 95 oktanového benzínu 41,20 Kč, tj. částku ve výši 257 Kč, náhradu za čas zmeškaný zástupcem žalobkyně cestou k jednáním soudu dne [datum] a zpět v částce 200 Kč, tj. 2 půlhodiny po 100 Kč (dle § 14 odst. 3 AT), a náhradu za daň z přidané hodnoty v celkové částce 3 096,87 Kč, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH.

18. Na základě výše uvedeného tedy přiznal soud žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 4 % z částky 21 098,87 Kč, tedy ve výši 844 Kč.

19. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému, a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.