113 C 5/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Martinou Jílkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava zastoupená advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Bytové družstvo v Orlové, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Janem Handlířem sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o 32 350 Kč

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s odůvodněním, že žalobkyně je od roku 2022 nájemkyní družstevního bytu č. , hodnota, na adrese , adresa, v Orlové-, adresa, a žalovaný doposud nedoručil žalobkyni, ani jejímu právnímu předchůdci, řádné vyúčtování za zúčtovací období odpovídající kalendářnímu roku 2017 a 2018. Z tohoto důvodu je žalovaný stále povinen tato vyúčtování žalobkyni doručit, a zároveň je povinen uhradit žalobkyni pokutu ve výši , částka, za každý den prodlení. Žalobkyně žalobou požaduje pouze nepromlčené nároky, tedy smluvní pokutu za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, (za vyúčtování z roku 2017) a za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, (za vyúčtování z roku 2018). Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že navrhuje její zamítnutí, když předmětnou jednotku v uvedeném období užíval p. , jméno FO, , kterému bylo vyúčtování za rok 2017 řádně doručeno v dubnu 2018 a dne , datum, došlo ze strany nájemce k úhradě vyčísleného nedoplatku. Vyúčtování za rok 2018 bylo nájemci řádně doručeno v dubnu 2019 a ze strany nájemce došlo k úhradě vyčísleného nedoplatku. Uvedl, že je mu známo, že žalobkyně obdobné nároky uplatňuje ve vztahu k více bytovým družstvům.

3. Na jednání soudu dne , datum, žalobkyně uvedla, že podpisové archy nevypadají jako originál a nevyplývá z nich, co přesně bylo právnímu předchůdci žalobkyně doručeno a jak tento dokument vypadal. K části vyúčtování, které předložil žalovaný, dodala, že vypadá spíše jak torzo tabulky než část vyúčtování. Dodala, že vyúčtování za roky 2017 a 2018 jí nebyla přes její žádost dodána, ale předpokládá, že mají stejné vady jako vyúčtování za rok 2019.

4. Žalobkyně následně podáním ze dne , datum, doplnila, že dodání řádných vyúčtování se domáhá z důvodu, že byt užívají podnájemníci, kterým potřebuje stanovit zálohy ve správné výši a následně jim je vyúčtovat. Odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu, dle které na řádnost vyúčtování nemá vliv otázka, zda byly či nebyly proti vyúčtování podány námitky, když nepodání námitek nemá vliv na sekundární povinnost platit pokutu za nedodání řádného vyúčtování. Uvedla, že v této souvislosti nemůže být žalovaný v dobré víře, když jeho úkolem je správa bytů, a provádění vyúčtování služeb je tak jedna z jeho primárních povinností. Dle žalobkyně je chování žalovaného v přímém rozporu s dobrými mravy, když dlouhodobě odmítá žalobkyni poskytnout jakékoliv vyúčtování. Žalobkyně tedy nejedná v rozporu s dobrými mravy, neexistuje její žádný nelegitimní zájem a žalovaný není v dobré víře. Žalobkyně opakovaně zpochybnila řádnost nedodaných vyúčtování, a dále navrhla delegaci vhodnou z důvodu, že je žalobkyní předkládáno velké množství důkazů, žalobkyně se chce jednání účastnit a cestování jí dělá problémy, oba právní zástupci mají sídlo v , adresa, a také žalobkyně má bydliště v , adresa, .

5. Na jednání soudu dne , datum, k návrhu na delegaci vhodnou zástupce žalobkyně doplnil, že cestování autobusem nepřipadá pro žalobkyni v úvahu s ohledem na její zdravotní indispozice. K návrhu na delegaci vhodnou se poté vyjádřil zástupce žalovaného tak, že ji odmítá, když nebylo prokázáno, že by zdravotní indispozice žalobkyně byly takové, aby jí neumožňovaly jízdu autobusem, ale tramvají k jednání v , adresa, ano. Zdůraznil, že žalobkyně ve svém podání navrhla výslech 14 svědků z Orlové, kteří by tak měli jezdit místo do , adresa, .

6. Soud na jednání dne , datum, o návrhu žalobkyně na delegaci vhodnou rozhodl tak, že jej nepředloží nejbližšímu společně nadřízenému soudu k rozhodnutí o přikázání věci, nýbrž bude pokračovat v jednání a o věci meritorně rozhodne (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Dle názoru soudu se ze strany žalobkyně jednalo o zneužití tohoto návrhu k obstrukci, když na předešlém jednání došlo ke koncentraci řízení, přičemž po předestření právního názoru soudu s ohledem na zásadu zákazu překvapivého rozhodnutí žalobkyně požádala o poskytnutí lhůty k doplnění důkazních návrhů. Soudem bylo žalobkyni vyhověno a jednání bylo odročeno z důvodu doplnění důkazních návrhů ze strany žalobkyně. Ta ve svém podání následně nejen navrhla důkazy, ale vznesla i návrh na delegaci vhodnou. Dle názoru soudu však ani jeden z důvodů, které žalobkyně v podání uvedla, nejsou důvodem pro delegaci vhodnou a ze strany žalobkyně se tak jedná o snahu odebrat věc zákonné soudkyni, která na jednání vyjevila právní názor, který není v souladu s právním názorem žalobkyně.

7. V případě delegace vhodné se jedná o zásah do pravidel o určování místní příslušnosti, kterými je realizováno základní právo na zákonného soudce, proto by dané ustanovení mělo být vykládáno restriktivně a k rozhodnutí o delegaci přistupováno pouze na základě výjimečných okolností odůvodňujících průlom do tohoto ústavního principu (k tomu viz komentář k § 12 in: SVOBODA K. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2023). Nejvyšší soud se k důvodům delegace vhodné ve svých rozhodnutích vyjádřil tak, že samy o sobě nejsou důvodem pro delegaci ani rozdílná ekonomická síla účastníků či nemajetnost jednoho z nich (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), ani vzdálenost bydliště účastníka nebo jeho zástupce od sídla soudu (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , či ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

8. Soud tedy uzavírá, že zdravotní důvody na straně žalobkyně by za určitých okolností mohly být důvodem pro delegaci vhodnou, avšak v návrhu na delegaci vhodnou zástupce žalobkyně nejdříve obecně tvrdil, že žalobkyni dělá cestování problémy, a až na jednání doplnil, že je to ze zdravotních důvodů. K tomu ovšem soudu nepředložil žádný důkaz.

9. Z výše uvedených důvodů se tedy soud držel návodu, který v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, navrhl Nejvyšší soud, a návrh žalobkyně na delegaci vhodnou nepředložil nejbližšímu společně nadřízenému soudu k rozhodnutí o přikázání věci, pokračoval v jednání a o věci meritorně rozhodl.

10. Na jednání soudu dne , datum, žalobkyně i žalovaný setrvali na svých předešlých stanoviscích. Žalobkyně uvedla, že v mezidobí došlo k problémům mezi žalobkyní a žalovaným kvůli nahlížení do podkladů k vyúčtováním a kvůli doručení vyúčtování a přeplatku za rok 2022. Žalovaný uvedl, že žádostí o nahlížení do podkladů k vyúčtováním se žalobkyně snaží obejít skutečnost, že žalovaný jí nechce předat vyúčtování z let 2017 a 2018, neboť je tento nárok promlčen.

11. Ze smlouvy o nájmu družstevního bytu ze dne , datum, se podává, že žalovaný jako pronajímatel přenechal žalobkyni jako nájemci byt č. , hodnota, v domě č. p. 778 na , adresa, v Orlové-, adresa, do užívání. Dle bodu IV. odstavce 1 smlouvy je nájemce povinen platit nájemné spolu s úhradou za plnění poskytovaná s užíváním bytu a bližší způsob úhrady je stanoven ve stanovách BD, s nimiž byl nájemce seznámen. V bodu IV. odstavci 4 smlouvy je stanoveno, že vyúčtování zálohy na nájemné provede pronajímatel nejpozději do konce dubna následujícího roku.

12. Předžalobní výzvou ze dne , datum, , odeslanou žalovanému téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k dodání řádného vyúčtování služeb za roky 2017 a 2018 a uhrazení pokuty ve výši , částka, .

13. Z podpisového archu k převzetí vyúčtování za rok 2017 se podává, že právní předchůdce žalobkyně svým podpisem potvrdil převzetí vyúčtování zálohových plateb za rok 2017.

14. Z části vyúčtování za rok 2017 vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně měl dle vyúčtování nedoplatek ve výši , částka, .

15. Z výpisu z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, se podává, že dne , datum, došlo k úhradě částky , částka, .

16. Z podpisového archu k převzetí vyúčtování za rok 2018 se podává že právní předchůdce žalobkyně svým podpisem potvrdil převzetí vyúčtování služeb za rok 2018.

17. Z komunikace mezi žalobkyní a žalovaným, a to konkrétně z e-mailů ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, vyplývá zejména řešení situace ohledně dodání, respektive nedodání vyúčtování z roku 2022 a doručení složenky s přeplatkem za rok 2022. Žalovaný v e-mailu zastává stanovisko, že vyúčtování služeb za rok 2017-2020 nepřechází na nabyvatele, s čímž žalobkyně nesouhlasí.

18. Ze sdělení Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne , datum, vyplývá, že k dotazu žalobkyně Úřad uvedl: „Není možné bez ohledu na další skutečnosti kategoricky určit, zdali je Vámi dotazované zpracování z podstaty v souladu s GDPR, respektive zda nikoliv. Lze se tudíž pouze omezit na sdělení, že pokud správce dodrží soulad zpracování se základními zásadami, zejména pokud bude zpracování založeno na právním důvodu, nepovažuje Úřad dotazovaný postup , právnická osoba, za závadný. Toto sdělení Úřadu však nezaručuje, že máte na poskytnutí listin právní nárok. Jinými slovy GDPR vám v tomto ohledu nepřiznává žádné oprávnění po správci požadovat poskytnutí listin. GDPR se nevztahuje na osobní údaje fyzických osob zesnulých.“19. Další důkazy, které žalobkyně navrhla v podání ze dne , datum, , a které předložila soudu u jednání dne , datum, , nebyly pro nadbytečnost provedeny. Také důkazy předložené žalovaným u jednání dne , datum, nebyly pro nadbytečnost provedeny. Důkazy nebyly provedeny z důvodu, že listiny předložené oběma stranami na jednání soudu dne , datum, se týkaly vyúčtování nového a nikoliv předmětu řízení. Co se týče zbývajících důkazů navržených žalobkyní v podání ze dne , datum, , tak tyto nebyly provedeny z důvodu, že nejsou schopny prokázat řádnost vyúčtování z let 2017 a 2018 a nebyly tudíž důkazně relevantní pro předmět řízení.

20. Co se týče předložení vyúčtování z roku 2017, 2018 a 2019 pro jiný z bytů, pak k tomu soud uvádí, že žalobkyně navrhla k důkazu vyúčtování z roku 2017 a 2018 pro jiný z bytů, avšak ani k výzvě soudu na jednání dne , datum, při provádění důkazů tato vyúčtování nepředložila. Vyúčtování předložila až po provedení důkazů a vyhlášení usnesení, že žalobkyní navržené důkazy z podání ze dne , datum, nebudou pro nadbytečnost provedeny. S ohledem na uvedené se jednalo právě i o vyúčtování z roku 2017 a 2018 pro jiný z bytů. Co se týče vyúčtování z roku 2019 pro jiný z bytů, tak toto nebylo provedeno s ohledem na princip koncentrace řízení, když toto vyúčtování žalobkyně na jednání soudu dne , datum, , ani následně ve svém podání ze dne , datum, , k důkazu nenavrhla.

21. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o službách“), není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

22. Podle § 7 odst. 2 zákona o službách musí poskytovatel služeb ve vyúčtování uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

23. Podle § 7 odst. 3 zákona o službách finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb.

24. Podle § 13 odst. 1 zákona o službách, jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany.

25. Podle § 13 odst. 2 zákona o službách výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout , částka, za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty , částka, za každý započatý den prodlení.

26. Podle § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

27. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

28. Poskytovatel služeb splní svou povinnost provést vyúčtování jen v případě, že zálohy na služby vyúčtoval řádně, pak z toho logicky plyne, že jestliže tak neučinil, je v prodlení s touto svou povinností a je povinen (není-li důvod pro odepření práva na pokutu) zaplatit příjemci služeb pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb.; není přitom významné, zda služby nevyúčtoval vůbec či opožděně nebo je nevyúčtoval řádně. Soud proto i v řízení o zaplacení pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. musí zkoumat, zda vyúčtování služeb, s nímž poskytovatel služeb seznámil příjemce služeb (před zahájením řízení či v jeho průběhu), bylo řádné (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

29. Z komentářové literatury se podává, že povinnost k úhradě pokuty nevzniká ve dvou případech. Zaprvé, pokud by splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat. Za druhé, pokud k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Ačkoli jde o uzavřený výčet, v obecné rovině to nevylučuje aplikaci korektivu dobrých mravů ve smyslu § 2 odst. 3 a § 8 o. z., neboť tato ustanovení jsou ustanoveními obecnými pro právní poměry podléhající občanskému zákoníku (k tomu viz komentář k § 13 in: , adresa, a HEBORT, Dušan. , právnická osoba, . 2. vydání. Praktický komentář. , adresa, : Wolters Kluwer, 2023.).

30. Užití korektivu dobrých mravů ve smyslu § 2 odst. 3 a § 8 o. z. je nutné považovat za postup výjimečný, a že zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud při aplikaci korektivu dobrých mravů vycházet, proto vymezení hypotézy právní normy v každém konkrétním případě závisí na úvaze soudu. Povinností soudu je nejdříve se zabývat vznikem pokuty a její výší, poté možností moderace pokuty, a až v závažných případech po zhodnocení poměrů obou účastníků s ohledem na dobré mravy pokutu nepřiznat (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

31. Jak zdůraznil Ústavní soud v nálezu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 3542/20, i výkon práva odpovídající zákonu může být v rozporu s dobrými mravy. Ústavní soud v usnesení ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 2820/23 odmítl ústavní stížnost, která brojila proti rozhodnutím obecných soudů, ve kterých byl shledán rozpor s dobrými mravy při uplatňování pokuty dle ustanovení § 13 zákona o službách. Ústavní soud dospěl k závěru, že rozhodnutí nejsou výrazem svévole a nepředstavují žádný interpretační či aplikační exces.

32. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Dle názoru soudu byl žalovaný v dobré víře, že jím dodaná vyúčtování za roky 2017 a 2018 byla řádná, neboť právní předchůdce žalobkyně vyúčtování za roky 2017 a 2018 osobně převzal, nevznesl proti nim žádné námitky a uhradil požadované nedoplatky. Žalobkyně, která se stala nájemkyní předmětného bytu až od , datum, , tedy v době, kdy bylo promlčeno právo požadovat dodání vyúčtování jak za rok 2017, tak za rok 2018, se po žalovaném nejdříve (v předžalobní výzvě) domáhala jak dodání řádného vyúčtování za roky 2017 a 2018, tak pokuty v celkové výši , částka, . Následně sama v žalobě uvedla, že požadavek na dodání řádných vyúčtování z let 2017 a 2018 je promlčen, a taktéž část požadovaných pokut za nedodání řádného vyúčtování. Soud se tedy v souladu s výše uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nejdříve zabýval vznikem a výší pokuty. Žalobkyně v řízení neunesla důkazní břemeno ohledně toho, že vyúčtování z let 2017 a 2018 nebyla řádná, a tudíž neunesla důkazní břemeno ohledně vzniku pokuty. Žalovaný neměl povinnost žalobkyni (ani soudu) předmětná vyúčtování předložit, když právo na dodání řádných vyúčtování z let 2017 a 2018 byla promlčena ještě dříve, než žalobkyně vstoupila do práv a povinností svého právního předchůdce. Za této situace by se i v případě prokázání tvrzení žalobkyně, že předmětná vyúčtování nebyla řádná, jevil soudu postup žalobkyně jako rozporný s dobrými mravy a v rozporu s principem spravedlnosti. Za situace, kdy je nárok na dodání řádných vyúčtování z let 2017 a 2018 promlčen, nemá žalovaný povinnost žalobkyni tato vyúčtování předložit, a za této situace by bylo absurdní domnívat se, že žalobkyně má nárok na přiznání zákonné pokuty za nedodání řádných vyúčtování, a to v podstatě „donekonečna“. Soud dospěl k závěru, že žaloba odkazující na potenciální formální vady vyúčtování po uplynutí více jak tří let od jeho vystavení se jeví jako šikanózní, a že jednání žalobkyně je za těchto okolností výkonem práva v rozporu s dobrými mravy, resp. zneužitím práva (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že žalobkyně vede zejména u Okresního soudu v , adresa, množství řízení proti různým bytový družstvům, pronajímatelům či společenstvím vlastníků, ve kterých uplatňuje shodné, mnohdy také promlčené, nároky. Takovéto nestandardní chování žalobkyně, která sice vykonává své právo, které je jí dáno zákonem, považuje soud za rozporné s dobrými mravy tak, jak uzavřel Ústavní soud ve výše uvedeném nálezu ze dne , datum, , sp. zn. IV. ÚS 3542/20.

33. Jde-li o námitku žalobkyně, že kopie podpisových archů nevypadá jako originál, pak zde soud odkazuje na vyjádření žalovaného, dle kterého při skenování došlo k zakrytí údajů, které nebyly pro toto řízení podstatné. Toto vyjádření bylo pro soud dostačující a dle názoru soudu odpovídá skutečnosti.

34. Jde-li o námitku žalobkyně, že z podpisových archů nevyplývá, jaké listiny byly právnímu předchůdci žalobkyně předány a jak tyto listiny vypadaly, pak z podpisového archu vyplývá, že právnímu předchůdci žalobkyně bylo předáno Vyúčtování zálohových plateb za rok 2017 a Vyúčtování služeb za rok 2018. Právní předchůdce žalobkyně v zákonné lhůtě nezpochybnil listiny, které mu byly předány a uhradil žalovaným požadované nedoplatky. S ohledem na značný časový odstup a smrt právního předchůdce žalobkyně se tato námitka žalobkyně jeví jako nerelevantní a je snahou žalobkyně obejít neochotu žalovaného poskytnout ji předmětná promlčená vyúčtování.

35. Jde-li o výčet vad, který učinil zástupce žalobkyně na jednání soudu dne , datum, , a která by měla mít vyúčtování z let 2017 a 2018, pak zde se jedná pouze o spekulaci ze strany žalobkyně, která předmětná vyúčtování nemá k dispozici, a která existenci vad předpokládá a odvozuje dle vyúčtování z roku 2019.

36. Odkazuje-li žalobkyně ve svém podání ze dne , datum, na rozhodnutí Nejvyššího soudu, dle kterých na řádnost vyúčtování nemá vliv otázka, zda proti němu byly podány námitky, a že nepodání námitek nemá vliv na sekundární povinnost platit pokutu za nedodání řádného vyúčtování, pak tyto závěry soud nikterak nezpochybňuje. Dle názoru soudu je však rozdíl v tom, že žalobkyně se v tomto řízení domáhá pokuty z nároku, který je již promlčen. Argument, že právní předchůdce žalobkyně proti vyúčtováním z let 2017 a 2018 nepodal námitky, používá soud pouze k dokreslení dobré víry žalovaného, který s ohledem na to, že právní předchůdce proti vyúčtováním nepodal námitky, nedoplatek vždy uhradil a následně uplynula i zákonná promlčecí lhůta k vydání opravného vyúčtování, nemohl předpokládat, že dojde ze strany žalobkyně (či kohokoliv jiného) ke zpochybnění těchto vyúčtování a požadování zákonné pokuty za nedodání řádného vyúčtování.

37. Jde-li o nové skutečnosti týkající se nahlížení do podkladů pro vyúčtování a doručení poukázky s přeplatkem za rok 2022 pak tyto nejsou pro toto řízení relevantní, když se přímo netýkají žalovaného období. Žalobkyně sice při nahlížení do podkladů pro vyúčtování žádala i dokumenty vztahující se k předmětnému období, avšak neposkytnutí těchto dokumentů ze strany žalovaného nemůže mít vliv na výsledek tohoto řízení. Soud v tomto jednání žalobkyně shledal opět jen snahu obejít neochotu žalovaného poskytnout ji předmětná promlčená vyúčtování.

38. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

39. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyně je k jejich náhradě povinna zcela úspěšnému žalovanému, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení žalobkyní účelně vynaložené činí částku , částka, a představují odměnu za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis odporu včetně odůvodnění ze dne , datum, , účast u jednání dne , datum, a účast u jednání dne , datum, ) po , částka, , když za tarifní hodnotu je dle § 8 odst. 1 AT považována částka , částka, a sazba za jeden úkon právní služby činí dle § 7 bodu 5 AT částku , částka, , 4 režijní paušály po , částka, (§ 13 odst. 4 AT), celkem tedy , částka, , náhradu hotových výdajů spočívající v cestovném zástupce žalovaného k jednání soudu dne , datum, (§ 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a s § 1 a 4 vyhlášky č. 398/2023 Sb.), tj. 36 km (cesta , adresa, a zpět), při náhradě za 1 km jízdy á , částka, , udávané spotřebě 7,9/4,9/6 l na 100 km a ceně za 1 l 95 oktanového benzínu , částka, , tj. částku ve výši , částka, , náhradu za čas zmeškaný zástupcem žalovaného cestou k jednáním soudu dne , datum, a zpět v částce , částka, , tj. 2 půlhodiny po , částka, (dle § 14 odst. 3 AT), náhradu hotových výdajů spočívající v cestovném zástupce žalovaného k jednání soudu dne , datum, (§ 13 odst. 5 AT ve spojení s § 157 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, a s § 1 a 4 vyhlášky č. 398/2023 Sb.), tj. 36 km (cesta , adresa, a zpět), při náhradě za 1 km jízdy á , částka, , udávané spotřebě 7,9/4,9/6 l na 100 km a ceně za 1 l 95 oktanového benzínu , částka, , tj. částku ve výši , částka, a náhradu za čas zmeškaný zástupcem žalovaného cestou k jednáním soudu dne , datum, a zpět v částce , částka, , tj. 2 půlhodiny po , částka, (dle § 14 odst. 3 AT). Zástupce žalovaného není plátcem DPH.

40. Soud nepřiznal žalovanému na náhradě nákladů řízení odměnu za blanketní odpor ze dne , datum, , neboť mu byla přiznána odměna za odůvodněný odpor ze dne , datum, a duplicitní přiznání odměny za blanketní odpor a odůvodněný odpor se soudu nejeví jako účelné.

41. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalobkyně zavázána zaplatit tuto částku zástupci žalovaného. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.