115 C 10/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 10 917,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 917,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 917,70 Kč za dobu od 24. 9. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku ve výši 1 063,90 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 10 917,70 Kč za dobu od 10. 9. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 014,22 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 917,70 Kč za dobu od 10. 9. 2024 do 23. 9. 2024 a úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 10 917,70 Kč za dobu od 24. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 306 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném úhrady částky 10 917,70 Kč s úrokem ve výši 1 063,90 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 10 917,70 Kč za dobu od 10. 9. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 014,22 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 917,70 Kč za dobu od 10. 9. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 30. 6. 2014 smlouvu o kontokorentním úvěru, na základě které mu poskytla úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč s možností opakovaného čerpání. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací poskytnutých žalovaným, dále lustrovala žalovaného v databázích dlužníků. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, a proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 1. 2. 2024. Žalobkyně uvedla, že žalovaný dosud neuhradil částku 10 917,70 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované pohledávky před podáním žaloby.

2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.

3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 13. 2. 2025 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.

4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

5. Z Posouzení úvěruschopnost klienta bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z těchto informací: příjem ve výši 20 061 Kč měsíčně, výdaje stanovené dle statistického modelu ve výši 8 595 Kč měsíčně, žalovaný splácel jiný úvěr měsíční splátkou ve výši 3 689 Kč, celkové splátkové zatížení žalovaného činilo 4 522 Kč.

6. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru (dále jen „Smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena dne 30. 6. 2014 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným, na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet vyčerpané finanční prostředky, konkrétní výše splátky sjednána nebyla, žalovaný se však zavázal uhradit čerpanou částku včetně úroku nejpozději dne 17. 6. 2015. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně.

7. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že žalovaný měl v únoru 2024 záporný zůstatek na tomto účtu ve výši – 10 917,70 Kč.

8. Z dopisu ze dne 10. 9. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě nezaplacení, lhůta k plnění byla stanovena 5 dnů ode dne doručení výzvy. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že dne 11. 9. 2024 zástupce žalobkyně zaslal poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění na adresu žalovaného.

9. Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.

10. Z výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr formou úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně úroku ve lhůtě do 17. 6. 2015. Žalobkyně zaslala žalovanému tzv. předžalobní výzvu k plnění. Žalobkyně nedoložila soudu listinné důkazy na podporu tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru.

11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 78 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 ZoSÚ (1) Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. (4) Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

14. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

15. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Smlouva uzavřená mezi účastníky řízení měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěrový limit v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ. Žalobkyně ani k výzvě soudu nepředložila žádný důkaz na podporu tvrzení o zkoumání úvěruschopnost žalovaného, tj. důkaz prokazující jaká byla skutečná aktivní a pasivní majetková stránka žalovaného v rozhodné době. Žalobkyně předložila pouze Posouzení úvěruschopnosti klienta, kterým však majetkové poměry žalovaného prokázány nebyly. Žalobkyně neprokázala, že by znala (měla ověřeny) pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného v době předcházející uzavření Smlouvy, proto má soud za to, že žalobkyně nesplnila zákonnou povinnost dle § 86 odst. 1 ZoSÚú a Smlouva je neplatná podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal z právního titulu Smlouvy částku 10 917,70 Kč (tj. záporný zůstatek na úvěrovém účtu žalovaného). Žalovaný je v řízení pasivní, žalobkyně tvrdí, že žalovaný dosud neuhradil ničeho na poskytnutý úvěr ve výši 10 917,70 Kč, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení této částky žalobkyně jakožto dosud nesplacené jistiny poskytnutého úvěru podle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný je v řízení pasivní, nevznikl tak spor o to, kdy nastala splatnost pohledávky, soudu nejsou známy finanční možnosti žalovaného, případně zda žalovaný je vůbec ochoten dluh splácet, a proto není možné určit „dobu přiměřenou jeho možnostem“ ke splácení zbývající části dosud neuhrazené jistiny úvěru. Z toho důvodu se splatnost odvíjí od dopisu ze dne 10. 9. 2024, který byl doručen žalovanému dne 16. 9. 2024 podle § 573 o. u. (14. 9. 2024 byla sobota) a ve kterém žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k plnění v délce 5 dnů ode dne doručení dopisu, tj. ve lhůtě do 23. 9. 2024 (21. 9. 2024 byla sobota). Ode dne 24. 9. 2024 se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou žalované částka a žalobkyni náleží nárok na zaplacení úroku z prodlení z žalované částky podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné Smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvního úroku, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení.

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 306 Kč, přičemž tato částka představuje 58 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 79 % předmětu řízení včetně příslušenstvím a úspěchu žalovaného v rozsahu 21 % předmětu řízení včetně příslušenstvím). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 2 252 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 3 x 300 Kč, náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně určená paušální částkou 3 x 100 Kč a částka odpovídající 21% DPH ve výši 252 Kč podle§ 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž zástupce žalobkyně doložil soudu, že je plátcem této daně. Náklady řízení byly přiznány za 3 úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy k plnění podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b AT, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně.

17. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.