115 C 129/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 8 167,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 167,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 167,78 za dobu od 27. 1. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 485,57 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 167,78 Kč za dobu od 18. 1. 2022 do 26. 1. 2022, úroku ve výši 343,45 Kč a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 8 167,78 Kč za dobu od 18. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 220,98 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 14. 2. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 8 167,78 Kč s úrokem ve výši 343,45 Kč, úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 8 167,78 Kč za dobu od 18. 1. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 485,57 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 167,78 Kč za dobu od 18. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 25. 2. 2016 s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému úvěrový limit 20 000 Kč. Žalobkyně ověřila schopnost žalovaného splácet úvěr na základě informací od žalovaného, z transakcí na účtu žalovaného a lustrací žalovaného v dostupných databázích dlužníků. Úrok byl sjednán ve výši 18,90 % ročně, avšak v rámci žaloby žalobkyně nárokuje úrok ve výši 8,25 % ročně. Žalovaný i přes opakované výzvy žalobkyně nevyrovnal nepovolené přečerpání finančních prostředků na jeho účtu. Z toho důvodu žalobkyně přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni 1. 6. 2021. Dosud žalovaný neuhradil na žalobou uplatněnou pohledávku ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě v rámci tohoto řízení nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 19. 5. 2022. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.

4. Z listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Dne 25. 2. 2016 žalovaný písemně požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, ke své finanční situaci uvedl, že jeho měsíční čistý příjem činí 18 624 Kč a nemá jiné závazky. Dne 25. 2. 2016 žalobkyně v pozici věřitele a žalovaný v pozici dlužníka uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru (dále jen„ Smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč formou povoleného přečerpání zůstatku na bankovním účtu žalovaného, žalovaný se zavázal tento úvěr splatit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Úrok byl sjednán ve výši 18,90 % ročně. Dopisem ze dne 4. 4. 2021 žalobkyně vypověděla Smlouvu z důvodu přečerpání povoleného úvěrového limitu a zároveň vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Dopisem ze dne 3. 6. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ze Smlouvy. Dne 7. 6. 2021 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného. Dopisem ze dne 18. 1. 2022 žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě jejího nezaplacení, lhůta k plnění byla 5 dnů ode dne doručení výzvy. Dne 18. 1. 2022 žalobkyně zaslala poštovní zásilku na adresu žalovaného. Z bilance Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný dluží žalobkyni částku 8 167,78 Kč, tj. nedovolené přečerpání úvěrového limitu. Z výpisu z účtu žalovaného v období před uzavřením Smlouvy (listopad 2015 až leden 2016) bylo zjištěno, že žalovaný měl průměrnou mzdu ve výši 18 594 Kč, dále na účtu žalovaného byly pouze záporné transakce, kdy žalovaný vybíral peníze ze svého účtu, měsíční zůstatek na jeho účtu byl vždy záporný. Pouze v lednu 2016 jsou dvě platby označené jako elektřina – 800 Kč a plyn – 1 500 Kč, dále je platba ve výši 655 Kč označena jako splátkový kalendář.

5. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

6. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

7. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

8. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

9. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně splnila povinnosti dané jí § 9 zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru a článkem 8 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/48 ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, tj. zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť žalovaný byl při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele a z toho důvodu mu slouží zákonem daná ochrana. Dle názoru soudu k odbornému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nepostačí informace sdělené spotřebitelem během sjednávání úvěru, nezbytné je veškeré příjmy a výdaje spotřebitele ověřit doložením příslušných dokumentů (pracovní smlouva, výplatní lístek, potvrzení o výši nájemného apod.). Žalobkyně uvedla, že vycházela z informací od žalovaného. Žalovaný však v rámci žádosti o úvěr uvedl pouze výši svého měsíčního příjmu, kterou žalobkyně znala z účtu žalovaného a dále uvedl, že nesplácí žádné další závazky, toto tvrzení je však v rozporu s výpisem z účtu za leden 2016, kdy platba ve výši 655 Kč je označena jako splátkový kalendář. Žalobkyně nikterak neprokázala v rámci tohoto řízení, jaké byly pravidelné měsíční výdaje žalovaného (na bydlení, na splátky dalších úvěru, atd.), z výpisu z účtu žalovaného tyto výdaje nelze určit. Z těchto výpisů je zřejmé, že žalovaný postupně vybíral v hotovosti svůj měsíční příjem, pouze v lednu 2016 je jedna platba označena jako elektřina, jedna jako plyn a jedna jako splátkový kalendář. Soud má za to, že žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, tak jak vyžaduje zákon, protože se dostatečně nezabývala pravidelnými výdaji žalovaného, ani otázkou, zda má žalovaný vyživovací povinnost. Pokud žalobkyně tvrdí, že lustrovala žalovaného v dostupných registrech dlužníků, pak toto tvrzení nedoložila. Žalobkyně nedoložila v rámci tohoto řízení, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného výše popsaným způsobem a následkem porušení této zákonem stanovené povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a podle čl. 23 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/48 ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalovaný má na svém účtu nepovolené přečerpání finančních prostředků ve výši 8 167,78 Kč a tuto částku soud žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.“) přiznal. Žalobkyni byl rovněž přiznán nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky podle § 1970 o. z., jehož výši stanoví § 2 nařízení vlády č. 513/2013 Sb., přičemž soud nemůže překročit žalobní návrh, tj. úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne 27. 1. 2022, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 18. 1. 2022, který byl doručen žalovanému dne 21. 1. 2022 (§ 573 o. z.) Lhůta k plnění byla stanovena 5 dnů ode dne doručení výzvy, dnem 27. 1. 2022 se žalovaný ocitl v prodlení a od toho dne žalobkyni náleží úrok z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy žalobkyni nevzniklo právo na úhradu smluvního úroku a částečně ani na žalobou požadovaný úrok z prodlení.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 220,98 Kč, přičemž tato částka představuje 82 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 91 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 9 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 1 489 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za právní zastoupení podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 600 Kč za tři úkony právní pomoci po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy k plnění), dále třikrát režijní paušál po 100 Kč k těmto úkonům podle § 14b vyhl. Č. 177/1996 Sb. a částka 189 Kč odpovídající 21 % DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř., přičemž osvědčení o registraci plátce DPH zástupce žalobkyně doložil soudu. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně.

11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění (§ 157 odst. 4 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.