115 C 131/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 32 877 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 288 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 288 Kč za dobu od 3. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 589 Kč, úroku ve výši 3 009,43 Kč, úroku ve výši 22,56 % ročně z částky 32 288 Kč za dobu od 16. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 32 288 Kč za dobu od 16. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 288 Kč za dobu od 16. 5. 2020 do 2. 10. 2020, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 994,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 11. 11. 2020 a postoupenou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 32 288 Kč, částky 589 Kč, úroku ve výši 3 009,43 Kč, úroku ve výši 22,56 % ročně z částky 32 288 Kč za dobu od 16. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 288 Kč za dobu od 16.

5. číslo do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – právnická osoba, u které měla žalovaná veden svůj bankovní účet, uzavřela dne 29. 6. 2016 s žalovanou smlouvu o úvěru prostřednictvím kreditní karty s úvěrovým rámcem 33 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 22,56 % ročně. Žalovaná čerpala peněžní prostředky od žalobkyně, ty následně řádně a včas nesplácela. Z toho důvodu žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 24. 3. 2020. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 32 288 Kč, dlužných poplatků ve výši 589 Kč a dále úroku a úroku z prodlení jak je uvedeno výše. Žalovaná dosud na žalobou uplatněnou pohledávku neuhradila ničeho. Žalobkyně doložila smlouvy o postoupení žalované pohledávky včetně seznamů postoupených pohledávek. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované z údajů sdělených žalovanou, lustrací v interních i externích databázích dlužníků, příjem a výdaje žalované porovnávala na základě historických dat z ČSÚ.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 13. 6. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná se dosud nevyjádřila, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.

4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 31. 10. 2013 bylo zjištěno, že ji uzavřeli právnická osoba a žalovaná a na základě této smlouvy byl zřízen žalované bankovní účet č. bankovní účet, žalobkyně se zavázala vést tento bankovní účet pro žalovanou, žalovaná se zavázala platit poplatky související s vedením bankovního účtu.

6. Z protokolu o převzetí a užívání kódů I-PIN a T-PIN bylo zjištěno, že žalovaná převzala od právnická osoba tyto kódy a zavázala se, že budou používány pouze a výhradně žalovanou v souladu se smlouvou o poskytování bankovních a jiných služeb.

7. Z Návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty ze dne 29. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná požádala právnická osoba o úvěrový rámec 33 000 Kč v rámci své kreditní karty, žalovaná tento návrh podepsala prostřednictvím svého internetového bankovnictví. Výše minimální měsíční splátky byla 3,5 % z čerpané částky, minimálně 300 Kč. Úroková sazba byla stanovena ve výši 22,56 % ročně.

8. Ze souhrnu výpisu z účtu Kreditní karty bylo zjištěno, že žalovaná dluží právnická osoba částku 35 886,43 Kč, tj. jistina ve výši 32 288 Kč, dlužné poplatky ve výši 589 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 3 009,43 Kč.

9. Z dopisu ze dne 26. 3. 2020 bylo zjištěno, že právnická osoba oznámila žalované, že došlo k zesplatnění úvěru ke dni 24. 3. 2020, dlužná částka činila 35 886,43 Kč.

10. Z dopisu ze dne 29. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě nezaplacení, žalovaná měla plnit neprodleně.

11. Z podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně dne 29. 9. 2020 zaslala poštovní zásilku na adresu žalované.

12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 5. 2020 bylo zjištěno, že právnická osoba postoupila smlouvou určené pohledávky právnická osoba a. s . Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že mezi nimi figuruje žalovaná pohledávka.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2020 bylo zjištěno, že právnická osoba a. s. postoupila smlouvou určené pohledávky žalobkyni. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že mezi nimi figuruje žalovaná pohledávka.

14. Z dopisu ze dne 14. 9. 2020 bylo zjištěno, že právnická osoba oznámila žalované, že došlo k postoupení žalované pohledávky na právnická osoba a. s .

15. Z dopisu ze dne 24. 9. 2020 bylo zjištěno, že právnická osoba a. s. oznámila žalované, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni.

16. Z podacího archu bylo zjištěno, že dne 14. 9. 2020 byla zaslána poštovní zásilka na adresu žalované.

17. Z dopisu ze dne 5. 5. 2020 bylo zjištěno, že právnická osoba oznámila právnická osoba, a. s., že byla prověřována úvěruschopnost žalované v databázi příjmení a BRKI, obě lustrace byly označeny jako„ OK“.

18. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že právnická osoba uvedla, že prověřovala schopnost žalované splácet úvěr z registrů BRKI, NRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Příjem žalované ve výši 13 921,60 Kč byl zjištěn z transakcí na jejím bankovním účtu.

19. Z výše uvedených listinných důkazů soud učinil tento skutkový závěr. Žalovaná byla klientkou právnická osoba, která pro žalovanou vedla osobní bankovní účet a uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru s úvěrovým limitem ve výši 33 000 Kč. Žalovaná čerpala peněžní prostředky od právnická osoba, k dnešnímu dni dluží jistinu ve výši 32 288 Kč, poplatky ve výš 589 Kč, úroky a úroky z prodlení. Podělávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru byla postoupena na právnická osoba, a s. a následně na žalobkyni.

20. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

21. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

22. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

23. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

24. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenými smlouvami o postoupení pohledávek, na základě kterých právnická osoba a. s. nabyla žalovanou pohledávku od právnická osoba a následně žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od právnická osoba a. s. vše v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení žalované pohledávky na právnická osoba a. s. a následně na žalobkyni bylo žalované oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Dále se soud zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba splnila povinnosti dané jí § 9 zákona č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru a článkem 8 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/48 ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru, tj. zda právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť žalovaná byla při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele a z toho důvodu jí slouží zákonem daná ochrana. Dle názoru soudu k odbornému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nepostačí informace sdělené spotřebitelem během sjednávání úvěru, nezbytné je veškeré příjmy a výdaje spotřebitele ověřit doložením příslušných dokumentů (pracovní smlouva, výplatní lístek, potvrzení o výši nájemného apod.). Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela při posuzování úvěruschopnost žalované z jejího měsíčního příjmu, výdaje žalované nezjišťovala, zde vycházela z historických dat ČSÚ. Dále právní předchůdkyně žalobkyně měla lustrovat žalovanou v dostupných databázích dlužníků, toto tvrzení však žalobkyně nedoložila, pouhé vyjádření právnická osoba o zkoumání úvěruschopnost žalované prostřednictvím její lustrace v databázích dlužníků neprokazuje, že tomu tak skutečně bylo. Žalobkyně tak nedoložila v rámci tohoto řízení, a to ani k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 4. 5. 2022, č. j. 115 C 131/2022-41, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované výše popsaným způsobem (vycházejíc ze skutečných pravidelných měsíčních příjmů a výdajů žalované) a následkem porušení této zákonem stanovené povinnosti je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a podle čl. 23 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady 2008/48 ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalovaná čerpala od právní předchůdkyně žalobkyně částku 32 288 Kč, kterou dosud nesplatila. Jedná se o plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., a proto soud zavázal žalovanou k vydání žalobkyni bezdůvodného obohacení ve výši 32 288 Kč (§ 2993 o. z.). Soud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výši stanoví § 2 nařízení vlády č. 513/2013 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne 3. 10. 2020, neboť žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 29. 9. 2020, který byl doručen žalované dne 2. 10. 2020 (§ 573 o. z.), žalovaná byla vyzvána k okamžitému plnění, dnem 3. 10. 2020 se ocitla v prodlení a od toho dne žalobkyni náleží úrok z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy žalobkyni nevzniklo právo na úhradu poplatků, smluvního úroku a částečně ani na žalobou požadovaný úrok z prodlení.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 994,60 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 63 % a úspěchu žalované v rozsahu 37 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 11 517,60 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 1 644 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 3 x 2 420 Kč, režijní paušály k úkonům právní pomoci ve výši 3 x 300 Kč, přičemž odměna a režijní paušály byly přiznány za 3 úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis předžalobní výzvy k plnění, přičemž odměna za 1 úkon právní služby činí 2 420 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) a režijní paušál za 1 úkony právní služby žaloby činí 300 Kč podle § 14 odst. 1, odst. 4 AT. Zástupce žalobkyně doložil soudu, že je plátcem daně z přiznané hodnoty, a proto soud podle § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznal žalobkyni v rámci náhrady nákladů řízení rovněž částku odpovídající 21% dani z přidané hodnoty ze všech nákladů krom soudního poplatku. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalované a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně.

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, písemně, ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.