115 C 219/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 58 360,40 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 645,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 500 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 178,71 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 161,05 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 29 % ročně z částky 23 661,05 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 6. 2022 a doplněnou dne 10. 8. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 360,40 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 23 661,05 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 463,66 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 661,05 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 24. 1. 2019 smlouvu [číslo] na základě které předala žalovanému v hotovosti částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem v celkové výši 24 946 Kč v pravidelných 100 týdenních splátkách ve výši 500 Kč. Žalovaný dosud uhradil pouze částku 3 500 Kč. Součástí smluvních ujednání byla smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek, se kterými se žalovaný ocitl v prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně, když vycházela z karty zákazníka, v rámci které žalovaný dne 24. 1. 2019 uvedl, že má měsíční příjem ve výši 8 665 Kč, celkové příjmy domácnosti žalovaného činí 19 665 Kč a jeho pravidelné měsíční výdaje jsou ve výši 4 000 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně lustrovala žalovaného v dostupných databázích dlužníků. Žalobkyně doložila smlouvu o postoupení pohledávek včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek.

2. K jednání soudu dne 4. 10. 2022 se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, svou neúčast neomluvil.

3. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění.

4. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný sdělil [právnická osoba] [anonymizováno] dne 24. 1. 2019 (tj. den podpisu smlouvy) tyto informace o své majetkové situaci: bydlí v nájmu, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost, má pravidelný měsíční čistý příjem ve výši 8 665 Kč, další příjmy domácnosti žalovaného jsou ve výši 11 000 Kč, tyto příjmy nikterak blíže nespecifikoval. Dále uvedl, že má pravidelné měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč. V kartě zákazníka jsou zaškrtnuté políčka pracovní smlouva a 2 výplatní pásky, tj. dokumenty, ze kterých právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřit informace od žalovaného.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena dne 24. 1. 2019 mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalovaným. Tato společnost na základě smlouvy poskytla žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o 24 946 Kč (tj. úrok ve výši 7 661 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 9 625 Kč a poplatek za hotovostní režim splátek ve výši 7 660 Kč) ve 100 týdenních splátkách ve výši 500 Kč s tím, že prvá splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí hotovosti ve výši 25 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce uvedené na zadní straně formuláře. Podle smluvních podmínek výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše je 29 %. Sjednaná byla smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky maximálně do zákonem stanovené výše smluvní pokuty.

6. Dle přehledu splácení žalovaný dosud uhradil na závazek ze Smlouvy částku 3 500 Kč.

7. Z dopisu ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ze Smlouvy do 17. 3. 2022, v opačném případě se celý úvěr stane ke dni 17. 3. 2022 splatným.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky uvedené v příloze [číslo] žalobkyni se všemi právy s nimi spojenými ke dni podpisu smlouvy. Žalovaná pohledávka figuruje v seznamu postoupených pohledávek pod pořadovým [číslo].

9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že dne 11. 2. 2022 byla na adresu žalovaného zaslána poštovní zásilka.

10. Z dopisu ze dne 20. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dluhu ze Smlouvy a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne 24. 5. 2022.

11. Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení předmětu řízení a rozhodnutí ve věci.

12. Soud nepřipustil tyto důkazy označené žalobkyní: usnesení NS č. j. 33 ICdo 27/2021-82, rozsudek VS v [obec] č. j. 104 VSPH 506/2020-63, výpis z živnostenského rejstříku na č. l. 51 a výslech svědka [jméno] [příjmení] Soudní rozhodnutí soud považuje za nadbytečné důkazy. Svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum], který měl se žalovaným sepisovat zákaznickou kartu a informace od žalovaného měl ověřovat z dalších zdrojů, soud považuje za neautentickou s ohledem na čas, který uplynul od sepisu zákaznické karty (3,5 roku), kdy nelze předpokládat, že by byl svědek schopen vypovědět přesně, jaké listiny potvrzovaly pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného.

13. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] předala dne 24. 1. 2019 žalovanému částku 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit s úrokem a poplatky v celkové výši 24 946 Kč ve 100 týdenních splátkách. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas. Pohledávka byla postoupena ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Žalobkyně nepředložila soudu důkazy na podporu tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tj. neprokázala finanční situaci žalovaného v době uzavření předmětné smlouvy.

14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

16. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

18. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

19. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od [právnická osoba] [anonymizováno] v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla charakter smlouvy o zápůjčce podle § 2390 o. z. a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. K prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobkyně předložila pouze tyto důkazy – výpis z Centrální evidence exekucí a kartu zákazníka. Karta zákazníka je dle soudu nedostačující k řádnému ověření majetkové situace žalovaného, nelze tedy vycházet pouze z informací sdělených spotřebitelem (žalovaným) během sjednávání smlouvy. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala informace od žalovaného z dalších zdrojů, měla si tyto listiny uschovat a žalobkyně by je pak mohla předložit k důkazu v rámci tohoto řízení. Nadto tvrzení žalovaného o měsíčních výdajích ve výši 4 000 Kč je nepravděpodobné (nájemné, poplatky za služby spojené s bydlením, životní potřeby žalovaného). Krom výpisu z Centrální evidence exekucí ze dne 29. 7. 2022 žalobkyně nepředložila soudu žádné další důkazy na podporu tvrzení o lustraci žalovaného v dostupných databázích dlužníků (SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík atd.) před uzavřením Smlouvy. Žalobkyně ani k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 22. 7. 2022, č. j. 115 C 219/2022-28, nepředložila žádné další důkazy na podporu tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy. Z uvedeného má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost danou jí § 86 ZoSÚ a článkem 8 Směrnice, tj. neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, a proto je smlouva neplatná podle § 87 ods. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný dosud na tuto částku uhradil 3 500 Kč, a proto soud zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. ve výši 21 500 Kč včetně úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne 25. 2. 2022 v návaznosti na výzvu k plnění ze dne 1. 2. 2022 odeslanou žalovanému dne 11. 2. 2022, kdy k doručení došlo dne 14. 2. 2022 (§ 573 o. z.) a lhůta k plnění byla stanovena 10 dní ode dne doručení, tj. žalovaný měl plnit nejpozději do 24. 2. 2022. Úrok z prodlení za dobu od 25. 2. 2022 do 17. 3. 2022 byl přiznán v částce 145,35 Kč jako část požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.

20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož převážně procesně úspěšnému žalovanému (v rozsahu 65 % předmětu řízení včetně příslušenství) dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.