115 C 220/2017

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Turčíkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně c) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně zastoupených advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem Národní třída číslo , PSČ okres o určení vlastnictví <b>I. Určuje se, že žalobci a), b) a c) jsou podílovými spoluvlastníky pozemku p. [číslo] o výměře 1337 m2, ostatní plocha a pozemku p. [číslo] o výměře 888 m2, ostatní plocha, oba v katastrálním území Šumbark, obci [obec], jak jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, přičemž spoluvlastnický podíl každého z žalobců činí ideální 1/3 celku.</b> <b>II. Zamítá se vzájemná žaloba o určení, že žalovaný je výlučným vlastníkem pozemku p. [číslo] o výměře 1337 m2, ostatní plocha a pozemku p. [číslo] o výměře 888 m2, ostatní plocha, oba v katastrálním území Šumbark, obci [obec], jak jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava.</b> <b>III. Žalobcům a), b) a c) se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.</b> 1. Žalobci se domáhali určení, že jsou vlastníky každý v rozsahu jedné třetiny pozemků p. [číslo] p. [číslo] v katastrálním území Šumbark, obec Havířov (dále v textu jsou pozemky označovány také bez uvedení katastrálního území a obce nebo jako„ předmětné pozemky“). Žalobu odůvodnili tím, že na základě usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 18. 3. 2016, které nabylo právní moci dne 10. 5. 2016, sp. zn. [spisová značka], jsou podílovými vlastníky mj. předmětných pozemků. Vlastnictví k pozemkům vzniklo v roce 1934 [jméno] [příjmení] na základě listiny o přídělu ze dne 28. 11. 1934, který byl i po své smrti v roce 1951 nadále veden jako vlastník pozemků. K odkupu, vyvlastnění či uplatnění vydržení vlastnického práva nikdy nedošlo. Kdo a v jakém rozsahu užíval pozemky v letech 1951 – 2017 žalobcům nebylo známo. Dne 4. 1. 1994 došlo k sepisu smlouvy o převodu majetku, na základě které bylo zapsáno duplicitní vlastnictví k pozemkům. Tuto smlouvu žalobci považovali za neplatnou, neboť [příjmení] [příjmení] [jméno], příp. ČSTV ČR či jiná organizace nikdy pozemky nevlastnili a nemohli je tedy ani na nikoho převést.

2. Žalovaný se vzájemnou žalobou domáhal určení vlastnictví k předmětným pozemkům a navrhoval zamítnutí žaloby. Učinil nesporným, že u pozemků jsou v katastru nemovitostí uvedeni duplicitní vlastníci – žalobci a žalovaný. Pozemek [parcelní číslo] (tedy i pozemek p. [číslo]) původně nabyl [příjmení] [příjmení] [jméno] na základě smlouvy o převodu vlastnictví majetku od Českého svazu tělesné výchovy (dále jen„ ČSTV“) ze dne 22. 9. 1992. Jedním z oddílů tehdejší [příjmení] [příjmení] [jméno] byl i oddíl tenisu, který se později oddělil a stal se samostatným subjektem s názvem Tenisový klub [obec]. Za účelem kontinuity ve výchově mladých tenistů došlo k bezúplatnému převodu nemovitého majetku (mj. i pozemku p. [číslo] na kterém se již tou dobou nacházely tenisové kurty) ve vlastnictví [příjmení] [příjmení] [jméno] na žalovaného, a to smlouvou o převodu majetku ze dne [datum]. Na základě této smlouvy došlo k provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Od této doby žalovaný s pozemky v dobré víře nakládal jako s vlastními, hospodařil na nich, zveleboval je a užíval je pro účely sportování dětí a mládeže. Na pozemcích se nacházejí funkční tenisové kurty spolu se zázemím. Z výpisu z katastru nemovitostí (pozemek [parcelní číslo]) ze dne 3. 9. 2003 vyplývá, že jediným jeho vlastníkem v této době byl žalovaný. Teprve z přípisu Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Havířov, ze dne 9. 6. 2011 se žalovaný dozvěděl o existenci duplicitního zápisu vlastnického práva s tím, že vlastnické právo k pozemkům náleží rovněž [jméno] [příjmení], jehož bližší údaje nejsou známy. Žalovaný měl za to, že došlo k vydržení jeho vlastnického práva k pozemkům, a to již 4. 1. 2004 (kdy uplynula lhůta 10 let od doby, kdy se žalovaný v dobré víře stal vlastníkem předmětných pozemků), neboť minimálně po dobu 10 let s pozemky nakládal jako s vlastními a až do 9. 6. 2011 neměl pochybnosti o tom, že je oprávněným držitelem pozemků. Později žalovaný uvedl, že běh vydržecí lhůty počal běžet již od roku 1992, kdy došlo k převodu předmětných pozemků z ČSTV na právního předchůdce žalovaného [příjmení] [příjmení] [jméno]. Poukázal na to, že po dobu 17 až 18 let nikdo nikdy vlastnické právo žalovaného nezpochybnil. V době oznámení duplicitního zápisu v roce 2011 nebyli dědicové [jméno] [příjmení] známi a tak de facto nemohla být přerušena vydržecí lhůta ani tímto přípisem, který nezpochybňuje vlastnické právo žalovaného.

3. Ve věci soud poprvé rozhodl rozsudkem č. j. 115 C 220/2017-123 ze dne 20. 4. 2018 tak, že žalobu na určení vlastnictví žalobců k předmětným pozemkům zamítl, vzájemné žalobě žalovaného vyhověl a určil, že žalovaný je výlučným vlastníkem předmětných pozemků. V těchto výrocích byl rozsudek potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 11 Co 208/2018-156 ze dne 6. 3. 2019. Soudy přitom vyšly ze zjištění, že žalobci jsou právními nástupci [jméno] [příjmení], který nabyl pozemky p. [číslo] (PK) v k. ú. [část obce] na základě rozhodnutí o přídělu v roce 1934. Parcela PK [číslo] díl 2. byla sloučena v parcelu [číslo] (EN) a po obnově operátu označena jako parcela [číslo]. Parcela PK [číslo] díl 5. byla sloučena v parcelu [číslo], po obnově operátu označena stejně. Dne [datum] byla podepsána smlouva o převodu majetku z Tělovýchovné jednoty [příjmení] [jméno] na žalovaného, jejímž předmětem byl bezúplatný převod pozemků a trvalého užívání pozemků, mj. p. [číslo]. Vlastnické právo ve prospěch žalovaného dle této smlouvy bylo zapsáno do katastru nemovitostí v roce 2011, a to podle návrhu na vklad podaný v roce 2011. Dne 8. 1. 2003 žalovaný podal návrh na vklad vlastnického práva k pozemkům ([číslo], [číslo] EN) na základě protokolu o předání a převzetí majetku ze dne 17. 12. 2002. Vlastnické právo žalovaného k pozemkům bylo zapsáno do katastru nemovitostí v lednu 2003 na základě tohoto protokolu. Soudy tedy měly za prokázáno, že právní předchůdce žalobců nabyl vlastnické právo k předmětným pozemkům p. [číslo] p. [číslo] v katastrálním území Šumbark, obec Havířov na základě přídělové listiny z roku 1934. Ve vztahu k vlastnickému právu žalovaného zdejší soud dovodil, že žalovaný nenabyl vlastnické právo k předmětným pozemkům v roce 1994 na základě smlouvy ze dne 4. 1. 1994, neboť k tomuto zápisu došlo až v roce [rok]. K tomu odvolací soud doplnil, že předmětem smlouvy z roku 1994 byl bezúplatný převod majetku a trvalé užívání pozemků. Žalovaný tak mohl být důvodně přesvědčen, že mu svědčí právo pozemky užívat, nikoli však, že mu svědčí taktéž vlastnické právo, když od 1. 1. 1993 se vlastnictví nemovitostí nabývalo vkladem práva do katastru nemovitostí. Z toho důvodu oba soudy vyloučily, že by žalovaný mohl vydržet vlastnické právo k předmětným pozemkům s ohledem na objektivní nedostatek dobré víry po zákonem předpokládanou vydržecí dobu. Soudy však dospěly k závěru, že žalovaný vlastnické právo nabyl od nevlastníka - státu na základě protokolu o převodu vlastnického práva z roku 2002. Přitom analogicky aplikovaly pravidlo účinné do 31. 12. 2013, podle něhož bylo možné nabýt vlastnické právo k nemovitostem evidovaným v katastru nemovitostí od nevlastníka, a to na základě dobré víry nabyvatele v zápis v katastru nemovitostí s tím, že katastrální úřad i okresní úřad vystupovaly jako orgány státu. Pokud se tedy stát zastoupený okresním úřadem prezentoval žalovanému jako vlastník při podpisu protokolu v roce 2002, nebylo možno na žalovaném spravedlivě požadovat, aby platnost nabývacího titulu ověřoval v katastru nemovitostí. Oba soudy v projednávané věci informaci, kterou žalovaný měl od okresního úřadu o vlastnictví pozemků, postavily naroveň zápisu v katastru nemovitostí a dovodily, že žalovaný byl v dobré víře, že stát je vlastníkem pozemků. Kolizi práva dobrověrného nabyvatele na ochranu majetku (žalovaný) a vlastnického práva původního vlastníka, resp. jeho nástupců (žalobců) vyřešily oba soudy s ohledem na okolnosti tak, že upřednostnily ochranu dobrověrného nabyvatele (žalovaného), a určily, že je vlastníkem předmětných pozemků. Pokud žalobci v odvolání namítali, že žalovaný nemohl nabýt vlastnické právo k předmětným pozemkům na základě protokolu z roku 2002, neboť tyto pozemky nebyly součástí bezúplatného převodu a stát převáděl jen část pozemků ve zjednodušené evidenci, které vlastnil, pak tyto námitky považoval odvolací soud za nová tvrzení a v odvolacím řízení je nepřipustil. O dovolání žalobců rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem č. j. 22 Cdo 2379/2019-175 ze dne 30. 10. 2019 a rozsudky krajského i zdejšího soudu zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud uvedl, že pravidlo o nabývání nemovitostí od neoprávněného na základě dobré víry v zápis do katastru nemovitostí je výjimkou z obecně platné zásady, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má. Tuto výjimku nelze rozšiřovat nad rámec dobré víry v zápis práva předchůdce v katastru nemovitostí, a to ani v případě, že nabyvatel jednal v omylu vyvolaném státním orgánem o vlastnickém právu státu. Pokud totiž státu jako převodci nesvědčí zápis jeho práva v katastru nemovitostí, nejsou ani z hlediska spravedlnosti, ani při uplatnění zásady, že práva bdělých jsou chráněna, a už vůbec kvůli principu materiální publicity katastru nemovitostí důvody vázat na nabytí od neoprávněného státu nabytí převáděného vlastnického práva.

4. Poté, co byla věc vrácena k dalšímu řízení, žalobci zopakovali a upřesnili svá tvrzení o tom, že předmětné pozemky vznikly při obnově katastrálního operátu v roce 2009 z parcel ve zjednodušené evidenci – původ Pozemkový katastr p. [číslo] díl 2 a p. [číslo] díl 5, přičemž tyto pozemky patřily právnímu předchůdci žalobců a jejich existence byla patrná a zjistitelná již v roce 2002, kdy byl podepsán Protokol o předání a převzetí majetku mezi ČR – Okresním úřadem [obec] a žalovaným. Tehdy byly v katastru nemovitostí zapsány ve zjednodušené evidenci pozemky p. [číslo] o výměře [číslo] m² – původ Evidence nemovitostí, p. [číslo] o výměře [číslo] m² – původ Evidence nemovitostí, p. [číslo] díl 2, o výměře 879 m² – původ Pozemkový katastr., p. [číslo] díl 5, o výměře [číslo] m² – původ Pozemkový katastr, přičemž výše uvedené pozemky p. [číslo] o daných výměrách [číslo] m² a [číslo] m² skutečně patřily České republice – Okresnímu úřadu [obec] a pozemky p. [číslo] díl 2 a p. [číslo] díl 5 patřily [jméno] [příjmení]. Jelikož se však jednalo o pozemky ve zjednodušené evidenci, bylo třeba je rozlišovat právě výměrou, když jedno parcelní číslo měl větší celek shromažďující více pozemků, jejichž hranice nebyly přesně zakresleny. Vlastnické právo k pozemkům p. [číslo] o výměře [číslo] m² a p. [číslo] o výměře [číslo] m² evidovaných takto v katastru nemovitostí v roce 2002 bylo tehdy také přepsáno na žalovaného. Nejedná se však o totožné pozemky, které jsou dnes evidovány pod p. [číslo] [parcelní číslo]. V důsledku obnovy katastrálního operátu v roce 2009 došlo u pozemku s původním [parcelní číslo] (původ Evidence nemovitostí) k přečíslování a tento pozemek dostal nově p. [číslo] u pozemku s původním [parcelní číslo] (původ Evidence nemovitostí) k rozdělení tohoto pozemku na 3 pozemky, a to pozemek s p. [číslo] pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] u pozemku s původním p. [číslo] díl 2 (původ Pozemkový katastr) k přečíslování a tento pozemek dostal nově p. [číslo] u pozemku s původním p. [číslo] díl 5 (původ Pozemkový katastr) k přečíslování a tento pozemek dostal nově [parcelní číslo]. Dnes existující pozemky p. [číslo] p. [číslo] o určení jejichž vlastnictví se v řízení jedná, nejsou vůbec ty stejné pozemky, které měly tato parcelní čísla v roce 2002, kdy došlo k podpisu Protokolu o převzetí a předání majetku mezi ČR – Okresním úřadem [obec] a žalovaným.

5. Soud v dalším řízení v souladu s ust. § 243g odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 226 odst. 1, 2 o. s. ř. vycházel se souhlasem účastníků ze všech provedených důkazů a výsledků dosavadního řízení, zopakoval dokazování smlouvou o převodu vlastnictví majetku ze dne [datum], smlouvou o převodu majetku ze dne [datum], protokolem o převzetí majetku ze dne [datum] a nově k důkazu přečetl výpis z evidence nemovitostí ze dne [datum], výpis z katastru nemovitostí ze dne [datum], rozhodnutí o stavebním povolení ze dne [datum], návrh na vklad do katastru nemovitostí z [datum] s přílohou, informace o parcelách ve zjednodušené evidenci platné k [datum], k [datum] a k [datum], informace o parcelách katastru nemovitostí k [datum], srovnávací sestavení parcel ze dne [datum] a [datum], výpis katastru nemovitostí k datu [datum], částečný výpis z katastru nemovitostí k datu [datum], sdělení katastrálního úřadu ze dne [datum] a kopii katastrální mapy.

6. Vzhledem k tomu, že v předchozím řízení soudy dospěly k závěrům, že žalovaný nenabyl vlastnické právo k předmětným pozemkům na základě smlouvy o převodu majetku uzavřené dne [datum], na základě protokolu o převzetí majetku ze dne [datum] ani vydržením, zaměřil soud dokazování v této fázi řízení na tvrzení žalobců, jak jsou blíže popsána v bodu 4 toho rozsudku.

7. Z přídělové listiny o drobném přídělu v katastrálním území Šumbark [číslo jednací] ze dne 28. 11. 1934 a rejstříku přídělů ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] se stal vlastníkem pozemku p. [číslo] o výměře 3 506 m² - role v katastrálním území Šumbark.

8. Z usnesení zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 18. 3. 2016 soud zjistil, že žalobci zdědili po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném dne [anonymizováno] [číslo] a zemřelém dne [datum] mimo jiné pozemky p. [číslo] v k. ú. [část obce].

9. Z přípisu Ministerstva vnitra ČR ze dne 28. 8. 1991 a stanov soud zjistil, že dne 28. 8. 1991 byla provedena registrace organizace [ulice] jednota [příjmení] [jméno]. Z přípisu téhož ministerstva ze dne 9. 6. 1992 soud zjistil, že došlo ke změně názvu [příjmení] [příjmení] [jméno] na [příjmení] [příjmení] [jméno].

10. Z žádosti o přidělení identifikačního čísla soud zjistil, že žalovaný byl u Ministerstva vnitra ČR registrován jako organizace s [IČO] dne 10. 12. 1993.

11. Z výpisu z evidence nemovitostí (EN) vyhotoveného dne 15. 9. 1992 soud zjistil, že na listu vlastnictví [číslo] pro obec Havířov, katastrální území Šumbark bylo zapsáno pro Tělovýchovnou jednotu [příjmení] [jméno] vlastnické právo k tam uvedeným budovám a právo trvalého užívání k tam uvedeným pozemkům včetně pozemku p. [číslo] o výměře [číslo] m², ostatní plocha, ostatní komunikace a pozemku p. [číslo] o výměře [číslo] m², ostatní plocha, ostatní komunikace.

12. Ze smlouvy o převodu vlastnictví majetku Českého svazu tělesné výchovy, [obec] jako předávajícím a [příjmení] [příjmení] [jméno] jako přijímajícím uzavřené dne 22. 9. 1992 soud zjistil, že ČSTV převedla s účinností ke dni 22. 9. 1992 na [příjmení] [příjmení] [jméno] vlastnictví (mimo jiné) k tenisovým kurtům na pozemcích p. [číslo]. Nedílnou součástí smlouvy byl výpis EN, tj. evidence nemovitostí.

13. Z částečného výpisu z katastru nemovitostí ze dne 24. 5. 1994 soud zjistil, že vlastníkem pozemku p. [číslo] o výměře [číslo] m², ostatní plocha, ostatní komunikace a pozemku p. [číslo] o výměře [číslo] m², ostatní plocha, ostatní komunikace je ČR – Okresní úřad [obec] a nájemcem těchto pozemků je Tenisový klub [obec] (žalovaný).

14. Ze smlouvy o převodu majetku datované dne 4. 1. 1994, avšak dle notářské doložky podepsané až dne 26. 5. 1994, jejímiž účastníky byli na straně předávající [ulice] jednota [příjmení] [jméno] a na straně přebírající Tenisový klub [obec] (žalovaný) soud zjistil, že předmětem smlouvy byl bezúplatný převod majetku a trvalého užívání pozemků mezi [příjmení] [příjmení] [jméno] a Tenisovým klubem [obec], kdy šlo o klubovnu, šatny a hospodářskou budovu postavené na pozemcích p. [číslo] mimo jiné pozemek p. [číslo] o výměře [číslo] m², ostatní plocha- tenisové dvorce [číslo] pozemek p. [číslo] o výměře [číslo] m², zastavěná plocha – tenisové dvorce [číslo].

15. Z návrhu na zápis do listu vlastnictví, jenž byl podán na Katastrálním úřadu v [obec] dne 4. 8. 1994, soud zjistil, že [příjmení] [příjmení] [jméno] a žalovaný podali na základě ověřené smlouvy o převodu majetku návrh na zápis změny ve vlastnictví klubovny a šaten na pozemku p. [číslo] hospodářské budovy a skladů na pozemku [parcelní číslo] v obci [obec], katastrální území Šumbark.

16. Z částečného výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu 1. 6. 2001 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] byl zapsán jako vlastník pozemků ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr (PK) [číslo] díl 2, o výměře 879 m² a [číslo] díl 5, o výměře [číslo] m².

17. Z částečného výpisu z katastru nemovitostí k datu 6. 2. 2002 soud zjistil, že Česká republika je mimo jiné vlastníkem pozemků ve zjednodušené evidenci – parcely původ Evidence nemovitostí (EN), a to p. [číslo] o výměře [číslo] m² a p. [číslo] o výměře [číslo] m². Zapsáno bylo také vlastnické právo státu k pozemkům p. [číslo] (nikoli ve zjednodušené evidenci) a dalších několika pozemků ve zjednodušené evidenci. Příslušným hospodařit s majetkem státu byl Okresní úřad [obec].

18. Z informace o parcelách ZE (zjednodušená evidence) platné k 1. 11. 2002 soud zjistil, že k tomuto datu byla Česká republika evidována jako vlastník pozemků - původ Evidence nemovitostí, a to pozemku p. [číslo] o výměře [číslo] m² a pozemku p. [číslo] o výměře [číslo] m². K tomuto zápisu došlo v řízení zahájeném v roce 1991. Příslušným k hospodaření byl Okresní úřad [obec]. Dále soud zjistil, že katastr nemovitostí ve zjednodušené evidenci evidoval pozemky - Pozemkový katastr, a to pozemky p. [číslo] díl 2, o výměře 879 m² a pozemek p. [číslo] díl 5, o výměře [číslo] m², jejichž vlastníkem byl [jméno] [příjmení]. Zápis byl proveden v řízení zahájeném v roce 1976.

19. Z protokolu o předání a převzetí majetku [číslo jednací] podepsaného dne 23. 12. 2002 mezi Českou republikou – Okresním úřadem [obec] jako předávajícím a žalovaným jako nabyvatelem soud zjistil, že Česká republika uvedla, že je vlastníkem pozemků mimo jiné p. [číslo] které jsou zastavěné jinými budovami bez č. p. ve vlastnictví nabyvatele (žalovaného), a dále že je vlastníkem pozemků ve zjednodušené evidenci – parcely původ Evidence nemovitostí mimo jiné [číslo] o výměře [číslo] m², a [číslo] o výměře [číslo] m². Česká republika převedla pozemky bezúplatně do vlastnictví žalovaného na základě ust. § 14 zákona č. 290/2002 Sb., podle kterého přechází do vlastnictví občanských sdružení v oblasti tělovýchovy a sportu z vlastnictví České republiky sportovní zařízení, u kterých trvají vztahy trvalého užívání nebo se změnily na výpůjčku. Přitom mezi předávajícím a nabyvatelem tento vztah existoval na základě dohody [číslo jednací] ze dne 23. 1. 1994 a dohody o výpůjčce [číslo jednací] ze dne 3. 10. 1995 a měl zaniknout dnem 1. 1. 2003.

20. Z návrhu na zahájení řízení ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaný podal u Katastrálního úřadu v [obec], pracoviště [obec] dne 8. 1. 2003 návrh na zápisu vkladu vlastnického práva dle Protokolu o předání a převzetí majetku ze dne 23. 12. 2002.

21. Z částečného výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav k datu 22. 1. 2003 soud zjistil, že žalovaný je zapsán jako vlastník pozemků ve zjednodušené evidenci – parcel původ Pozemkový katastr (PK) [číslo] o výměře [číslo] m² a [číslo] o výměře [číslo] m².

22. Ze stavebního povolení vydaného stavebním úřadem Magistrátu města Havířov dne 4. 8. 2006 soud zjistil, že pro žalovaného byla povolena stavba nafukovací haly na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce].

23. Z informace o parcelách ZE (zjednodušená evidence) platné k 1. 1. 2009 soud zjistil, že vlastníkem pozemku - původ Evidence nemovitostí p. [číslo] o výměře [číslo] m² byl žalovaný. Zápis byl proveden v řízení zahájeném v roce 2003. Vlastníkem pozemku - původ Evidence nemovitostí p. [číslo] o výměře [číslo] m² byla [právnická osoba] Zápis byl proveden v řízení zahájeném v roce 2006. Dále soud zjistil, že k 1. 1. 2009 katastr nemovitostí nadále ve zjednodušené evidenci evidoval pozemky – původ Pozemkový katastr, a to pozemky p. [číslo] díl 2, o výměře 879 m² a pozemek p. [číslo] díl 5, o výměře [číslo] m² a jejich vlastníka [jméno] [příjmení], který tyto pozemky nabyl na základě rozhodnutí o přídělu ze dne 28. 11. 1934. Vlastnické právo [jméno] [příjmení] bylo zapsáno do pozemkové knihy v roce 1934, do pozdějšího„ katastru“ nemovitostí pak v roce 1976.

24. Z informace o parcelách KN platných k 1. 1. 2009 soud zjistil, že v katastru nemovitostí byl od roku 1998 evidován pozemek p. [číslo] o výměře [číslo] m², ostatní plocha a od roku 2005 pozemek p. [číslo] o výměře [číslo] m², ostatní plocha, které nebyly zapsány na listu vlastnictví.

25. Z vyrozumění o duplicitním zápisu soud zjistil, že Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Havířov vyhotovil dne 9. 6. 2011 vyrozumění, které dle rozdělovníku zaslal žalovanému a veřejnou vyhláškou [jméno] [příjmení] a v němž uvedl, že k pozemku katastru nemovitostí [parcelní číslo] (před obnovou operátu označenému jako pozemek zjednodušené evidence, původ pozemkový katastr [číslo] díl 5, sloučený do pozemku p. [číslo] původně označenému jako pozemek původního pozemkového katastru p. [číslo]) a k pozemku katastru nemovitostí p. [číslo] (před obnovou operátu označenému jako pozemek zjednodušené evidence p. [číslo] díl 2, sloučený do pozemku p. [číslo] původně označenému jako pozemek původního pozemkového katastru p. [číslo]) v katastrálním území Šumbark jsou ve sbírce listin katastrálního operátu a ve sbírce listin původního pozemkového katastru založeny listiny, které osvědčují vlastnická práva různých vlastníků, a to [jméno] [příjmení] na základě rozhodnutí státního pozemkového úřadu o přídělu ze dne 28. 11. 1934 a žalovaného na základě smlouvy o převodu majetku ze dne 4. 1. 1994.

26. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu 30. 9. 2015 soud zjistil, že v katastru nemovitostí je duplicitní zápis vlastnického práva k pozemkům p. [číslo] p. [číslo] pro [jméno] [příjmení] a pro žalovaného.

27. Ze sdělení Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava ze dne 6. 2. 2020 soud zjistil, že v katastrálním území Šumbark byla dne 29. 1. 2009 vyhlášena obnova katastrálního operátu. Před obnovou byly v katastru nemovitostí evidovány pozemky ve zjednodušené evidenci sloučené do větších půdních celků. Pozemky katastru nemovitostí označené v současné době p. [číslo] vznikly při obnově katastrálního operátu z parcel ve zjednodušené evidenci, původ pozemkový katastr (PK) [číslo] díl 2 a [číslo] díl 5. Před obnovou byl pozemek (PK) p. [číslo] díl 2 sloučený do většího půdního celku, tj. do parcely katastru nemovitostí [číslo] pozemek (PK) p. [číslo] díl 5 do většího půdního celku, tj. do parcely katastru nemovitostí [číslo]. Pozemky katastru nemovitostí p. [číslo] byly v té době evidovány bez listu vlastnictví, neboť do těchto pozemků bylo sloučeno více parcel ve zjednodušené evidenci různých vlastníků.

28. Z kopie katastrální mapy vyhotovené katastrálním úřadem dne 6. 2. 2020 a vyobrazující stav před obnovou katastrálního operátu 29. 1. 2009 soud zjistil, že pozemek (PK) [číslo] díl 5 představoval asi polovinu pozemku p. [číslo] do něhož byl sloučen, a pozemek (PK) [číslo] díl 2 představoval asi třetinu pozemku p. [číslo] do něhož byl sloučen. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k datu 30. 1. 2009, tj. po obnově katastrálního operátu soud zjistil, že na listu vlastnictví [číslo] byl k 31. 1. 2009 evidován pozemek p. [číslo] o výměře [číslo] m², ostatní plocha a pozemek p. [číslo] o výměře 888 m², ostatní plocha.

29. Ze srovnávacího sestavení parcel platného k 14. 12. 2012 soud zjistil, že toto sestavení srovnává stav před obnovou katastrálního operátu, které proběhla ke dni 29. 1. 2009, a po obnově katastrálního operátu. Původní pozemek – původ Pozemkový katastr p. [číslo] díl 2, o výměře 879 m² byl nově označen p. [číslo] o výměře 888 m² a původní pozemek – původ Pozemkový katastr [číslo] díl 5, o výměře [číslo] m² byl nově označen p. [číslo] o výměře [číslo] m². Původní pozemek – původ Evidence nemovitostí p. [číslo] o výměře [číslo] m² se rozdělil na tři samostatné pozemky označené p. [číslo] o výměře [číslo] m², p. [číslo] o výměře 648 m² a pozemek p. [číslo] o výměře 10 m². Původní pozemek – původ Evidence nemovitostí p. [číslo] o výměře [číslo] m² se nově označuje p. [číslo] měří [číslo] m².

30. Ze srovnávacího sestavení parcel platného k 6. 2. 2020 soud zjistil, že v důsledku obnovy katastrálního operátu, které proběhla ke dni 29. 1. 2009, je pozemek před obnovou evidovaný jako pozemek – původ (PK) p. [číslo] díl 2, o výměře 879 m² nyní evidován p. [číslo] o výměře 888 m² a pozemek před obnovou evidovaný jako pozemek – původ (PK) [číslo] díl 5, o výměře [číslo] m² je nyní evidován p. [číslo] o výměře [číslo] m².

31. Z dalších důkazů provedených v předchozím řízení před soudem prvního i druhého stupně soud nečinil žádná právně významná skutková zjištění.

32. Dle ust. § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je – li na tom naléhavý právní zájem.

33. Dle ust. § 3028 odst. 1, 2 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) účinného od 1. 1. 2014 se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

34. Dle ust. § 132 odst. 1 občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.) účinného do 31. 12. 2013 lze vlastnictví věci nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. Dle ust. § 133 odst. 2 téhož zákona převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvláštních předpisů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Dle ust. § 134 odst. 1 téhož zákona oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po do dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

35. Dle ust. § 1476 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) účinného od 1. 1. 2014 dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe. Dle ust. § 1670 téhož zákona nabytí dědictví potvrzuje soud. Soud potvrdí nabytí dědictví osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno.

36. Vzhledem k tomu, že v katastru nemovitostí je ohledně vlastnického práva k předmětným nemovitostem uveden duplicitní zápis označující za vlastníky předmětných nemovitostí jak žalobce, tak žalovaného, vytváří tento nedostatek nejistotu v právních vztazích, který nelze odstranit jinak než rozhodnutím soudu. Naléhavý právní zájem dle ust. § 80 o. s. ř. na určení vlastnického práva k předmětným pozemkům je tedy v tomto řízení dán.

37. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázáno, že žalobci zdědili dle usnesení zdejšího soudu č. j. 36 D 2392/2015-42 ze dne 18. 3. 2016 po svém dědovi [jméno] [příjmení] pozemky [parcelní číslo] o výměře [číslo] m² a p. [číslo] o výměře 888 m², v katastrálním území Šumbark, obec Havířov, a to každý z nich 1/3 celku, které jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrální úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava. Uvedené pozemky nabyl [jméno] [příjmení] na základě rozhodnutí o přídělu [číslo jednací] ze dne 28. 11. 1934. Dle rozhodnutí o přídělu a zápisu v rejstříku přídělů nabyl [jméno] [příjmení] pozemek tehdy evidovaný pod č. parcely [číslo], o výměře 3 506 m². K datu 1. 6. 2001 a 1. 11. 2002 byl [jméno] [příjmení] vlastníkem pozemků ve zjednodušené evidenci – parcely původ Pozemkový katastr (PK) [číslo] díl 2, o výměře 879 m² a [číslo] díl 5, o výměře [číslo] m². Jeho vlastnické právo bylo takto zapsáno v řízení zahájeném v roce 1976.

38. K tvrzenému vlastnickému právu žalovaného má soud za prokázáno, že [příjmení] [příjmení] [jméno] založená v roce 1991 změnila v roce 1992 název na [příjmení] [příjmení] [jméno]. Ten byl v evidenci nemovitostí (výpis ze dne 15. 9. 1992) evidován jako vlastník budov a jako osoba disponující právem trvalého užívání pozemků p. [číslo] o výměře [číslo] m² a p. [číslo] o výměře [číslo] m² v k. ú. [část obce] Smlouvou o převodu majetku převedl Český svaz tělesné výchovy, [obec] na [příjmení] [příjmení] [jméno] vlastnické právo k tenisovým kurtům postaveným na pozemcích p. [číslo] s účinností ke dni 22. 9. 1992. Žalovaný byl jako samostatný právní subjekt registrován dne 10. 12. 1993. Dle výpisu z katastru nemovitostí byl ke dni 24. 5. 1994 vlastníkem pozemků p. [číslo] o výměře [číslo] m² a p. [číslo] o výměře 2 452 m² v k. ú. [část obce], stát (ČR – Okresní úřad [obec]), žalovaný byl jejich nájemcem. Smlouvou o převodu majetku sepsanou dne 4. 1. 1994 a podepsanou dne 26. 5. 1994 převedl [příjmení] [příjmení] [jméno] na žalovaného vlastnické právo ke klubovně a šatnám na pozemku p. [číslo] k hospodářské budově a skladům na pozemku p. [číslo] právo trvalého užívání pozemků p. [číslo] o výměře [číslo] m² a p. [číslo] o výměře 2 452 m², na nichž se nacházelo 5 tenisových dvorců. K datu 6. 2. 2002 i 1. 11. 2002 byl stát nadále vlastníkem pozemků p. [číslo] avšak o nižší výměře [číslo] m² a p. [číslo] o nižší výměře [číslo] m². Šlo o pozemky ve zjednodušené evidenci – původ Evidence nemovitostí. K těmto datům byl stát rovněž vlastníkem pozemků p. [číslo] (tyto pozemky nebyly ve zjednodušené evidenci). Tomuto stavu odpovídal obsahu Protokolu o předání a převzetí majetku uzavřeného mezi státem a žalovaným dne 23. 12. 2002, na jehož základě žalovaný nabyl od státu vlastnické právo k pozemkům p. [číslo] na nichž již stály budovy ve vlastnictví žalovaného, a dále k pozemkům ve zjednodušené evidenci – parcelám původ Pozemkový katastr [číslo] o výměře [číslo] m² a [číslo] o výměře [číslo] m².

39. Soud má dále za prokázáno, že v důsledku obnovy katastrálního operátu, jenž byla vyhlášena dne 29. 1. 2009, došlo k rozdělení, úpravě výměry a novému označení pozemků, které byly před obnovou v katastru nemovitostí evidovány jako pozemky ve zjednodušené evidenci sloučené do větších půdních celků. Původní pozemek – původ Pozemkový katastr p. [číslo] díl 2, o výměře 879 m² byl nově označen p. [číslo] o výměře 888 m² a původní pozemek – původ Pozemkový katastr [číslo] díl 5, o výměře [číslo] m² byl nově označen p. [číslo] o výměře [číslo] m². Původní pozemek – původ Evidence nemovitostí p. [číslo] o výměře [číslo] m² se rozdělil na tři samostatné pozemky označené p. [číslo] o výměře [číslo] m², p. [číslo] o výměře 648 m² a pozemek p. [číslo] o výměře 10 m². Původní pozemek – původ Evidence nemovitostí p. [číslo] o výměře [číslo] m² byl nově označen p. [číslo] měřil [číslo] m². Tzn. že pozemky katastru nemovitostí označené v současné době p. [číslo] vznikly teprve při obnově katastrálního operátu ke dni 29. 1. 2009 z parcel ve zjednodušené evidenci - původ Pozemkový katastr [číslo] díl 2 a [číslo] díl 5. Před obnovou byl pozemek (PK) p. [číslo] díl 2 sloučený do většího půdního celku, tj. do parcely katastru nemovitostí [číslo] pozemek (PK) p. [číslo] díl 5 do většího půdního celku, tj. do parcely katastru nemovitostí [číslo]. Pozemky katastru nemovitostí p. [číslo] byly v té době evidovány bez listu vlastnictví, neboť do těchto pozemků bylo sloučeno více parcel ve zjednodušené evidenci různých vlastníků.

40. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky pozemků [parcelní číslo] o výměře [číslo] m² a p. [číslo] o výměře 888 m² v katastrálním území Šumbark, obec Havířov, a to každý z nich 1/3 celku, které jsou nyní zapsány na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném Katastrální úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostrava, když toto právo nabyli děděním v souladu s ust. § 1476 ve spojení s ust. § 1670 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 po svém dědovi [jméno] [příjmení], který byl vlastníkem těchto pozemků, dříve – před obnovou katastrálního operátu vyhlášenou k 29. 1. 2009 – evidovaných ve zjednodušené evidenci jako parcely původ Pozemkový katastr (PK) [číslo] díl 2 a [číslo] díl 5, od roku 1934 nepřetržitě.

41. Současně soud dospěl k závěru, že žalovaný vlastnické právo k předmětným pozemkům nikdy nenabyl. Pokud jde o otázku nabytí vlastnického práva na základě smlouvy uzavřené s [příjmení] [příjmení] [jméno] v roce 1994 nebo vydržením tohoto práva, soudy již v předchozím řízení rozhodly, že žalovaný na základě uvedené smlouvy vlastnické právo nenabyl a ani jej nemohl vydržet. Pokud jde o nabytí vlastnického práva na základě Protokolu o předání a převzetí majetku ze dne 23. 12. 2002, tento způsob nabytí vyloučil Nejvyšší soud. Ve světle nově prokázaných skutečností soud na těchto závěrech setrval, když dospěl k závěru, že [příjmení] [příjmení] [jméno] nebyl nikdy vlastníkem pozemků tehdy evidovaných ve zjednodušené evidenci p. [číslo] tehdy o výměře [číslo] m² a [číslo], tehdy o výměře [číslo] m², tedy ani vlastníkem předmětných pozemků. K těmto pozemkům mu pouze svědčilo právo trvalého užívání, jejich vlastníkem byl stát. V roce 1992 převedl ČSTV na [příjmení] [příjmení] [jméno] pouze vlastnické právo k tenisovým kurtům, nikoli k pozemkům, na nichž byly postaveny. Toto právo trvalého užívání pak ve stejném rozsahu převedl [příjmení] [příjmení] [jméno] smlouvou z roku 1994 na žalovaného. Pro pořádek soud uvádí, že stejnou smlouvou bylo na žalovaného převedeno vlastnické právo k budovám na pozemcích p. [číslo] [parcelní číslo]. Vlastnické právo k pozemkům p. [číslo] [parcelní číslo] bylo na žalovaného převedeno státem v roce 2002 na základě Protokolu o předání a převzetí majetku ze dne 23. 12. 2002. Stejnou listinou bylo na žalovaného převedeno vlastnické právo k pozemkům - původ Evidence nemovitostí p. [číslo] pouze o výměře [číslo] m² a p. [číslo] pouze o výměře [číslo] m², tedy pozemkům nyní (po obnově katastrálního operátu) označených p. [číslo]. Vlastnické právo k předmětným pozemkům, tj. [parcelní číslo] o výměře [číslo] m² a p. [číslo] o výměře 888 m², jak jsou dnes zapsány v katastru nemovitostí, na žalovaného nikdy převedeno nebylo a z uvedených důvodů ani být nemohlo.

42. Soud proto žalobě vyhověl, naopak vzájemnou žalobu žalovaného zamítl.

43. Žalobcům, kteří byli v řízení nakonec zcela úspěšní, svědčí v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu nákladů řízení, včetně nákladů přechozího nalézacího řízení, nákladů řízení odvolacího i dovolacího. S ohledem na všechny okolnosti případu však soud dospěl k závěru, že je spravedlivé aplikovat ust. § 150 o. s. ř. a žalobcům toto právo nepřiznal. Důvody hodné zvláštního zřetele soud spatřuje zejména ve skutečnosti, že pozemky jsou nejméně od 80. let 20. století využívány sportovními spolky (dříve [příjmení] [příjmení] [jméno]) jako sportoviště, od roku 1984 jako tenisové kurty. Žalovaný od svého vzniku v roce 1993 pozemky užíval, choval se k nim jako k vlastním, budoval tenisový areál, investoval do něj a pečoval o něj. V roce 1996 na nich postavil první nafukovací přetlakovou halu a v roce 2006 druhou nafukovací přetlakovou halu. Žalovaný byl založen za účelem vytváření podmínek pro sportovního vyžití jeho členů, zejména v oblasti výkonnostního a rekreačního tenisu. Pozemky tvoří spolu se sousedními pozemky, jejichž vlastníkem je žalovaný, účelově svázaný celek tenisového areálu. Byť přesvědčení žalovaného o jeho vlastnickém právu nemělo oporu v právním stavu, přihlédl soud k tomu, že žalovaný byl v průběhu let ze strany úřadů opakovaně utvrzován v tom, že pozemky mu patří. Ostatně žalobci až v odvolání k prvně vyhlášenému rozsudku v této věci, tj. v roce 2018 upozornili na rozpor v označení pozemků parcelním číslem a jeho výměrách, na to, že vlastně se nejedná o totožné pozemky. Této skutečnosti soudy dříve nevěnovaly pozornost, neboť posuzovaly důvodnost do té doby přednesených skutkových tvrzení účastníků. Bohužel tuto skutečnost nevzal v potaz ani katastrální úřad v roce 2011, když vlastnické právo žalovaného k pozemkům na základě Protokolu o předání majetku z roku 2002 zapsal, ačkoli si musel být ze své úřední činnosti vědom toho, že v době od sepisu protokolu do podání návrhu došlo v roce 2009 k obnově katastrálního operátu a tím k rozdělení pozemků dříve evidovaných ve zjednodušené evidenci a sloučených do větších celků bez zápisu vlastnického práva na konkrétním listu vlastnictví. Přiznání náhrady nákladů řízení žalobcům, kteří do roku 2015 ani netušili, že jsou vlastníky nemovitostí, se tak soudu jeví ve vztahu k žalovanému jako nepřiměřená tvrdost, využil proto svého moderačního práva a žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal.