115 C 226/2022
č. j. 115 C 226/2022-53
V PLATNOSTI- OS Karviná 115 C 226/2022-53
- KS Ostrava 8 CO 247/2022-73
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 59,49 Kč a úrokem ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení. Soud uznal, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, protože poskytovatel nesplnil povinnost podle § 86 ZoSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Základem rozhodnutí bylo, že žalobkyně nepředložila důkazy o ověření příjmů a výdajů žalovaného z důvěryhodných zdrojů ani o lustraci v databázích dlužníků. Výrok byl vydán bez soudního jednání podle § 115a o. s. ř., a to na základě listinných důkazů a výsledků zjištění o skutkovém stavu.
Plný text
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 26 380 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 59,49 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 800 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 580 Kč, úroku z prodlení ve výši 577,85 Kč a úroku ve výši 56 % ročně z částky 8 800 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 6. 2022 a doplněnou dne 10. 8. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 380 Kč s úrokem ve výši 637,34 Kč, s úrokem ve výši 56 % ročně z částky 8 800 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 800 Kč za dobu od 18. 3. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 9. 11. 2019 smlouvu číslo na základě které předala žalovanému na jeho bankovní účet částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem v celkové výši 10 080 Kč v pravidelných 78 týdenních splátkách ve výši 258 Kč, poslední splátka ve výši 214 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 1 200 Kč. Součástí smluvních ujednání byla smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek, se kterými se žalovaný ocitl v prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy řádně, když vycházela z karty zákazníka, v rámci které žalovaný dne 9. 11. 2019 uvedl, že má měsíční příjem ve výši 27 972 Kč, celkové příjmy domácnosti žalovaného činí 37 972 Kč a jeho pravidelné měsíční výdaje jsou ve výši 2 000 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně lustrovala žalovaného v dostupných databázích dlužníků. Žalobkyně doložila smlouvu o postoupení pohledávek včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala mlčky souhlas s tímto postupem, neboť se nevyjádřila k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 22. 7. 2022, č. j. 115 C 226/2022-28. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 5. 9. 2022 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Z listinných důkazů soud dospěl k následujícím zjištěním o skutkovém stavu věci.
5. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný sdělil právnická osoba anonymizováno dne 9. 11. 2019 (tj. den podpisu Smlouvy) tyto informace o své majetkové situaci: bydlí v nájmu, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost, má pravidelný měsíční čistý příjem ve výši 27 972 Kč, další příjmy domácnosti žalovaného jsou ve výši 10 000 Kč, tyto příjmy nikterak blíže nespecifikoval. Dále uvedl, že má pravidelné měsíční výdaje ve výši 2 000 Kč. Příjmovou stránku žalovaného měla právní předchůdkyně žalobkyně ověřit z pracovní smlouvy a 2 výplatních pásků.
6. Z výpisu z Centrální evidence exekucí pořízeném dne 29. 7. 2022 bylo zjištěno, že proti žalovanému je vedeno 9 exekučních řízení, všechny zahájeny v roce 2021 a 2022.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena dne 9. 11. 2019 mezi právnická osoba anonymizováno a žalovaným. Tato společnost na základě smlouvy poskytla žalovanému v hotovosti v den podpisu Smlouvy částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o 10 080 Kč (tj. úrok ve výši 4 817 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 5 263 Kč) v 77 týdenních splátkách ve výši 258 Kč a poslední 78. splátce ve výši 214 Kč s tím, že prvá splátka je splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy jsou Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce uvedené na zadní straně Smlouvy. Podle smluvních podmínek výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy, uplatňuje se jako roční úroková sazba a její výše je 56 %. Sjednána byla smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky maximálně do zákonem stanovené výše smluvní pokuty.
8. Dle přehledu splácení žalovaný dosud uhradil na závazek ze Smlouvy částku 1 200 Kč.
9. Z dopisu ze dne 10. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ze Smlouvy do 17. 3. 2022, v opačném případě se celý úvěr stane ke dni 17. 3. 2022 splatným.
10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila pohledávky uvedené v příloze číslo žalobkyni se všemi právy s nimi spojenými ke dni podpisu smlouvy. Žalovaná pohledávka figuruje v seznamu postoupených pohledávek pod pořadovým číslo.
11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze Smlouvy na žalobkyni a vyzvala ho k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení výzvy. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že dne 11. 2. 2022 byla na dresu žalovaného zaslána poštovní zásilka.
12. Z dopisu ze dne 20. 5. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dluhu ze Smlouvy a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla zaslána žalovanému dne 24. 5. 2022.
13. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba předala dne 9. 11. 2019 žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 10 080 Kč. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas. Pohledávka byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni. Žalobkyně nepředložila soudu důkazy na podporu tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tj. neprokázala finanční situaci žalovaného v době uzavření předmětné smlouvy.
14. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 78 ZoSÚ (1) poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
16. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
17. Podle článku 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (dále jen„ Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
18. Podle článku 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.
19. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla žalovanou pohledávku od právnická osoba anonymizováno v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla charakter smlouvy o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a zároveň se jedná o smlouvu spotřebitelskou podle § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. K prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobkyně předložila pouze dva důkazy – výpis z Centrální evidence exekucí a kartu zákazníka. Z těchto důkazů nelze určit pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného. Žalovaný v rámci karty zákazníka tvrdil, že jeho měsíční výdaje jsou ve výši 2 000 Kč, což je velmi nepravděpodobné. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen informace získané od žalovaného ověřit z dalších zdrojů (pracovní smlouva, výplatní pásky, listina prokazující výši nájemného, listina prokazující obvyklé měsíční výdaje jako platba za elektřinu, plyn, vodu atd.) a tyto listiny je povinen si uschovat. Krom výpisu z Centrální evidence exekucí žalobkyně nepředložila soudu žádné další důkazy na podporu tvrzení o lustraci žalovaného v dostupných databázích dlužníků (SOLUS, NRKI, insolvenční rejstřík atd.). Žalobkyně ani k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 22. 7. 2022, č. j. 115 C 226/2022-28, nepředložila žádné další důkazy na podporu tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy. Z uvedeného má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost danou jí § 86 ZoSÚ a článkem 8 Směrnice, tj. neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a proto je smlouva o úvěru neplatná podle § 87 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný dosud na tuto částku uhradil 1 200 Kč, a proto soud zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. ve výši 8 800 Kč včetně úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení byl přiznán ode dne 25. 2. 2022 v návaznosti na výzvu k plnění ze dne 1. 2. 2022 odeslanou žalovanému dne 11. 2. 2022, kdy k doručení došlo 14 2. 2022 (§ 573 o. z.) a lhůta k plnění byla stanovena 10 dní ode dne doručení, tj. žalovaný měl plnit nejpozději do 24. 2. 2022. Úrok z prodlení za dobu od 25. 2. 2022 do 17. 3. 2022 byl přiznán v částce 59,49 Kč jako část požadovaného kapitalizovaného úroku z prodlení. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož převážně procesně úspěšnému žalovanému (v rozsahu 69 % předmětu řízení včetně příslušenství) dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově, písemně, ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný (žalovaný) dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná (žalobkyně) podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.