115 C 262/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec částečným rozsudkem pro uznání o 14 310 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 356 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč, přičemž splátky budou splatné vždy do 25. dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém nabude tento rozsudek právní moci, až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 954 Kč, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 14 310 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastnicemi řízení dne 27. 10. 2024. Žalobkyně uvedla, že poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaná nesplácela řádně a včas. Žalovaná dosud uhradila částku 3 444 Kč, a to platbami: dne 8. 11. 2024 uhradila částku 846 Kč, dne 18. 12. 2024 uhradila částku 1 Kč, dne 22. 1. 2025 uhradila částku 1 996 Kč, dne 26. 2. 2025 uhradila částku 1 Kč, dne 22. 4. 2025 uhradila částku 200 Kč, dne 12. 5. 2025 uhradila částku 200 Kč a dne 18. 6. 2025 uhradila částku 200 Kč. Žalobkyně nárokuje vedle dosud nesplacené jistiny úvěru rovněž poplatky za bezpečnou splátku ve výši 369 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti ve výši 390 Kč, úroky ve výši 1 960 Kč, účelně vynaložené náklady na upomínání žalované ve výši 3 x 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 x 500 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že nesouhlasí s rozložením platební povinnosti žalované do měsíčních splátek ve výši 200 Kč s ohledem na výši celé dlužné částky.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz č. j. EPR , č. účtu, -7 ze dne 23. 7. 2025, proti kterému žalovaná podala včasný odpor, ve kterém uvedla, že si půjčila od žalobkyně částku 10 000 Kč, na kterou již uhradila 3 644 Kč těmito platbami: dne 8. 11. 2024 uhradila částku 846 Kč, dne 18. 12. 2024 uhradila částku 1 Kč, dne 22. 1. 2025 uhradila částku 1 996 Kč, dne 26. 2. 2025 uhradila částku 1 Kč, dne 22. 4. 2025 uhradila částku 200 Kč, dne 12. 5. 2025 uhradila částku 200 Kč, dne 18. 6. 2025 uhradila částku 200 Kč a dne 17. 7. 2025 uhradila částku 200 Kč. Žalovaná uvedla, že uznává žalobní nárok co do částky 6 356 Kč (tj. 10 000 Kč poníženo o částečné úhrady ve výši 3 644 Kč). Dále žalovaná uvedla, že žádá o rozložení platební povinnosti vůči žalobkyni do splátek ve výši 200 Kč měsíčně, jelikož taková výše měsíční splátky odpovídá jejím aktuálním finančním možnostem.

3. Soud rozhodl ve věci částečným rozsudkem pro uznání, neboť byly splněny všechny předpoklady pro jeho vydání stanovené § 153a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalovaná písemně uznala nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 356 Kč, v této části byl vydán rozsudek pro uznání. Jedná se o věc, v níž lze uzavřít a schválit smír dle § 99 o. s. ř. Právně byla věc posouzena podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účastnice řízení uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru a z titulu této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, na který žalovaná dosud uhradila částku 3 644 Kč. Žalovaná prokázala jednotlivé platby na úvěr výpisem z internetového bankovnictví (č. l. 23 a 24).

4. Pokud se jedná o zbývající část žalobního nároku ve výši 7 954 Kč, v této části soud rozhodl bez nařízení jednání postupem podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně již v rámci žaloby souhlasila s tímto procesním postupem. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 29. 8. 2025 uvedla, že souhlasí, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující skutková zjištění.

6. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalované z těchto informací o její majetkové situaci: žalovaná je bezdětná, její příjem činí 12 000 Kč měsíčně, příjem dalšího člena domácnosti žalované činí 13 000 Kč měsíčně, žalovaná splácí jiné úvěry měsíční splátkou ve výši 2 500 Kč. Žalovaná není v exekuci, ani v insolvenci, lustrace žalované v NRKI byla rovněž negativní.

7. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalované z těchto informací: žalovaná již splácí tři úvěry, celkové měsíční splátkové zatížení žalované je ve výši 674 Kč, žalovaná nemá neuhrazené splátky po splatnosti.

8. Ze smlouvy o úvěru (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že ji uzavřely dne 27. 10. 2024 žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná, Smlouva byl uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku, žalovaná projevila vůli uzavřít Smlouva zadáním SMS kódu 535237. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované převodem na její bankovní účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala splácet tento úvěr v 24 měsíčních splátkách, jejichž výše byla uvedena ve splátkovém kalendáři, který byl součástí úvěrové smlouvy.

9. Z fotografie občanského průkazu žalované bylo zjištěno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalované před uzavřením Smlouvy.

10. Z výpisu z bankovního účtu bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 29. 10. 2024 na bankovní účet žalované částku 10 000 Kč.

11. Z dopisu ze dne 2. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné splátky úvěru a upozornila ji na zesplatnění celého úvěru v případě nezaplacení.

12. Z dopisu ze dne 2. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení celé dlužné částky ve výši 14 440 Kč.

13. Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná dluží žalobkyni částku 14 310 Kč sestávající z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 9 164 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za minimální splátku ve výši 390 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, úroku ve výši 1 960 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 900 Kč.

14. Z printscreenů z internetového bankovnictví žalované (čl. 23 a 24) bylo zjištěno, že žalovaná dosud uhradila na úvěr ze Smlouvy částku 3 644 Kč těmito platbami: dne 8. 11. 2024 uhradila částku 846 Kč, dne 18. 12. 2024 uhradila částku 1 Kč, dne 22. 1. 2025 uhradila částku 1 996 Kč, dne 26. 2. 2025 uhradila částku 1 Kč, dne 22. 4. 2025 uhradila částku 200 Kč, dne 12. 5. 2025 uhradila částku 200 Kč, dne 18. 6. 2025 uhradila částku 200 Kč a dne 17. 7. 2025 uhradila částku 200 Kč (a právě tuto poslední splátku na úvěr ze dne 17. 7. 2025 neuvádí žalobkyně v rámci žaloby, jelikož žaloba byla podána dne 4. 7. 2025).

15. Z dopisu ze dne 3. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého zástupce k zaplacení žalované částky a upozornila ji na podání žaloby v případě nezaplacení. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně odeslal dne 4. 7. 2025 na adresu žalované poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění.

16. Z výpisu z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, a z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení žalobního nároku.

17. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalované převodem na její bankovní účet částku 10 000 Kč, žalovaná dosud uhradila žalobkyni částku 3 644 Kč. Žalobkyně neprokázala, z jakých zdrojů získala informace o aktivní majetkové stránce žalované (tj. příjem žalované ve výši 12 000 Kč měsíčně). Žalobkyně odeslala žalované tzv. předžalobní výzvu k plnění.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Účastnice řízení uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaná byla při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitelky, žalobkyně jí poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy (§86 odst. 1 ZoSÚ). Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatními lístky, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Žalobkyně ani k výzvě soudu neprokázala, že by s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně uvádí příjem žalované v rozhodné době, neprokázala však, jak nabyla informaci o příjmu žalované, zda si vystačila toliko s tvrzením žalované, anebo si tuto informaci ověřila např. z výpisu z bankovního účtu žalované, z výplatních lístků žalované apod. K pasivní majetkové stránce žalované se žalobkyně nevyjadřuje. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen zjistit a rovněž ověřit si informace o majetkové situaci spotřebitele v době poskytnutí úvěru, tj. ověřit si, jaké byly skutečně pravidelné měsíční příjmy i výdaje spotřebitele v rozhodné době, pouze tak je poskytovatel spotřebitelského úvěru schopen vytvořit si celistvý obraz o solventnosti spotřebitele. Žalobkyně tak nepostupovala, čímž porušila tzv. princip odpovědného úvěrování, který ve svém důsledku chrání jak spotřebitele – jeho schopnost splatit úvěr, tak poskytovatele spotřebitelského úvěru – dobytnost jeho pohledávky. Soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila 3 466 Kč, žalobkyni tak náleží dosud nesplacená jistina spotřebitelského úvěru ve výši 6 356 Kč (tj. částka, kterou žalovaná uznala a tato částka byla přiznána žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části, tj. co do částky 7 954 Kč byla žaloba zamítnuta, jelikož žalobkyni nevzniklo právo požadovat z neplatné Smlouvy úroky, poplatky, smluvní pokutu, ani jistinu úvěru ve výši 200 Kč, kterou žalovaná již uhradila splátkou ze dne 17. 7. 2025.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalované procesně úspěšné v rozsahu 56 % předmětu řízení přiznal na náhradě nákladů řízení částku 36 Kč, tj. 12 % z celkových nákladů řízení žalované ve výši 300 Kč za sepsání odporu podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř.

23. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že rozložil platební povinnost žalované do měsíčních splátek ve výši 200 Kč, tak jak žalovaná navrhovala rámci odporu. Zde soud vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu , spisová značka, , v rámci kterého Nejvyšší soud poukazuje na ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, stanovící, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná uvedla, že v jejích možnostech je splácet dosud neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru v měsíčních splátkách ve výši 200 Kč, a proto soud vyhověl žalované, i přestože žalobkyně s takto nízkými splátkami nesouhlasila. Sankcí za uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pro žalobkyni nejen neplatnost úvěrové smlouvy, ale rovněž situace, kdy spotřebitel (žalovaná) bude splácet zbývající jistinu úvěru ve splátkách, jejichž výše bude reflektovat jeho aktuální majetkovou situaci.