115 C 323/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 17 770 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 110 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 110 Kč za dobu od 15. 6. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 750 Kč s úrokem ve výši 8 203,71 Kč, s úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky 12 335,56 Kč za dobu od 24. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 727,96 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 335,56 Kč za dobu od 24. 3. 2023 do 14. 6. 2023 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 225,56 Kč za dobu od 15. 6. 2023 do zaplacení a dále částky 1 910 Kč s úrokem ve výši 1 275,63 Kč, s úrokem ve výši 25,5 % ročně z částky 1 565,99 Kč za dobu od 24. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 500,25 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 565,99 Kč za dobu od 24. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 6. 2023 a doplněnou dne 11. 10. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 860 Kč s úrokem ve výši 8 203,71 Kč, s úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky 12 335,56 Kč za dobu od 24. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 727,96 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 335,56 Kč za dobu od 24. 3. 2023 do zaplacení a dále částky 1 910 Kč s úrokem ve výši 1 275,63 Kč, s úrokem ve výši 25,5 % ročně z částky 1 565,99 Kč za dobu od 24. 3. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 500,25 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 565,99 Kč za dobu od 24. 3. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba] uzavřela dne 7. 6. 2019 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku navýšenou o úrok ve výši 3 000 Kč, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a poplatek za režim hotovostních splátek ve výši 6 000 Kč v pravidelných 60. týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Dosud žalovaný uhradil částku 11 890 Kč. Dále byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným dne 19. 3. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku navýšenou o úrok ve výši 1 650 Kč, administrativní poplatek ve výši 2 000 Kč a poplatek za režim hotovostních splátek ve výši 3 000 Kč v pravidelných 45. týdenních splátkách ve výši 370 Kč. Dosud žalovaný uhradil částku 15 490 Kč. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba] u obou úvěrových smluv zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr na základě informací sdělených žalovaným v rámci karty zákazníka, které si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z dalších zdrojů. Žalobkyně připojila smlouvu o postoupení pohledávek včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 27. 10. 2023. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.

4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 19. 3. 2019 (dále jen„ Smlouva I“) bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tento úvěr navýšený o 6 650 Kč, tj. o poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrok ve výši 1 650 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč, to vše ve 45. týdenních splátkách po 370 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí hotovosti ve výši 10 000 Kč. Strany smlouvy si sjednaly úrok ve výši 35,53 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky.

6. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný dne 19. 3. 2019 (tj. v den podpisu Smlouvy I) poskytl společnosti [právnická osoba] tyto informace o své finanční situaci: žije v partnerském vztahu, bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnost vůči dítěti, jeho průměrný měsíční čistý příjem činí 19 850 Kč a jeho pravidelné měsíční výdaje jsou ve výši 11 400 Kč, tj. 4 400 Kč na bydlení, 7 000 Kč na ostatní nezbytné výdaje. Další příjmy domácnosti žalovaného jsou ve výši 13 350 Kč, o jaké konkrétní příjmy se jedná, není v kartě zákazníka uvedeno.

7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 7. 6. 2019 (dále jen„ Smlouva II“) bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tento úvěr navýšený o 12 000 Kč, tj. o poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, úrok ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč, to vše v 60. týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí hotovosti ve výši 15 000 Kč. Strany smlouvy si sjednaly úrok ve výši 32,15 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky.

8. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný dne 7. 6. 2019 (tj. v den podpisu Smlouvy II) poskytl společnosti [právnická osoba] tyto informace o své finanční situaci: žije v partnerském vztahu, bydlí v nájmu, nemá vyživovací povinnost vůči dítěti, jeho průměrný měsíční čistý příjem činí 15 000 Kč a jeho pravidelné měsíční výdaje jsou ve výši 7 865 Kč, tj. 2 700 Kč na bydlení, 3 500Kč na ostatní nezbytné výdaje a 1 665 Kč na splátky dalších úvěrů.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 a její přílohy (seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku ze Smlouvy I a pohledávku ze Smlouvy II na žalobkyni.

10. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky ze Smlouvy I a ze Smlouvy II na žalobkyni. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne 19. 4. 2023 bylo zasláno žalovanému oznámení o postoupení pohledávek.

11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 30. 5. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalovaných částek ze Smlouvy I a ze Smlouvy II nejpozději do 14. 6. 2023 s upozorněním na podání žaloby v případě nezaplacení. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne 30. 5. 2023 právní zástupce žalobkyně zaslal poštovní zásilku na adresu žalovaného.

12. Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení žalobního nároku a rozhodnutí ve věci.

13. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] předala dne 19. 3. 2019 žalovanému částku 10 000 Kč a dne 7. 6. 2019 částku 15 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně tato částky navýšené o úrok a poplatky. Pohledávky ze Smlouvy I a ze Smlouvy II byly postoupeny ze společnosti [právnická osoba] na žalobkyni. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr společnost [právnická osoba] vycházela z informací od žalovaného (karty zákazníka). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení žalované částky.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 78 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 ZoSÚ (1) Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. (4) Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

17. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení mezi jinými i žalovaných pohledávek, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Postoupení žalovaných pohledávek bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatními lístky, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Žalobkyně označila k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného toliko jeden důkaz – karty zákazníka vztahující se ke Smlouvě I a ke Smlouvě II. Z uvedeného plyne, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela co do posouzení solventnosti žalovaného pouze z informací získaných od žalovaného, tyto si neověřila z dalších zdrojů. Prokázáno nebylo, že by právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v dostupných databázích dlužníků za účelem zjištění, zda žalovaný již není nadměrně zadlužen (v kartě zákazníka ke Smlouvě II žalovaný uvedl, že splácí další úvěry částkou 1 665 Kč měsíčně). Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle názoru soudu je žalobkyně povinna v zájmu zachování principu odpovědného úvěrování si vytvořit celistvý obraz o majetkové situaci žalovaného, žalobkyně neznala (neověřila si) pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného, nevěděla, zda žalovaný je či není nadměrně zadlužen, případně zda žalovaný je či není v exekuci či v insolvenci, a proto žalobkyně nesplnila povinnost danou jí § 86 odst. 1 ZoSÚ a Smlouva I a Smlouvy II jsou neplatné podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě Smlouvy I částku 10 000 Kč a žalovaný, který je v řízení pasivní, dle tvrzení žalobkyně na tuto částku již uhradil 15 490 Kč, uhradil tedy více nežli obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně, a proto na straně žalovaného nevzniklo bezdůvodné obohacení. Na základě Smlouvy II právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil 11 890 Kč, žalovaný je tedy povinen uhradit žalobkyni z neplatné Smlouvy II podle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ částku 3 110 Kč (tj. zbývající část jistiny). Žalobkyni byl přiznán rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky 3 110 Kč podle § 1970 o. z., jehož výši stanoví § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (u stanovení výše úroku z prodlení byl soud vázán žalobním návrhem ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř.). Úrok z prodlení byl přiznán ode dne 15. 6. 2023 v návaznosti na výzvu k plnění ze dne 30. 5. 2023, která byla doručena žalovanému dne 2. 6. 2023 a ve které byla stanovena lhůta k plnění do 14. 6. 2023. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné Smlouvy I nevzniklo žalobkyni právo na plnění a z neplatné Smlouvy II nevzniklo žalobkyni právo na úhradu poplatků, smluvních úroků, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož převážně procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.