115 C 329/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 14 780 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 800 Kč za dobu od 10. 9. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 780 Kč s úrokem ve výši 3 793,18 Kč, s úrokem ve výši 23,79 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 355,28 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 2. 6. 2023 do 9. 9. 2023, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 200 Kč za dobu od 10. 9. 2023 do zaplacení a dále částky 200 Kč s úrokem ve výši 78,91 Kč, s úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 151,21 Kč za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 26,86 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 151,21Kč za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 9. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 580 Kč s úrokem ve výši 3 793,18 Kč, dále s úrokem ve výši 23,79 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 355,28 Kč, dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení a dále částky 200 Kč s úrokem ve výši 78,91 Kč, dále s úrokem ve výši 24,24 % ročně z částky 151,21 Kč za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 26,86 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 151,21 Kč za dobu od 2. 6. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] uzavřela dne 10. 9. 2020 s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr navýšený o úrok ve výši 2 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splácení ve výši 4 000 Kč splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 313 Kč. Žalovaný dosud uhradil na tento úvěr částku 4 200 Kč. Další žalobní nárok vychází rovněž ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 22. 2. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovaným (smlouva [číslo]), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr navýšený o úrok ve výši 4 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatek za hotovostní režim splácení ve výši 8 000 Kč splatit v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši 617 Kč. Žalovaný dosud uhradil na tento úvěr částku 37 820 Kč. Žalobkyně uvedla, že společnost [právnická osoba] zkoumala schopnost žalovaného na základě informací sdělených žalovaným v kartě zákazníka. Žalobkyně připojila smlouvu o postoupení pohledávek včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 1. 12. 2023 za použití fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.

4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 6. 2023 a její přílohy (seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] postoupila pohledávky za žalovaným ze smlouvy [číslo] ze smlouvy [číslo] na žalobkyni.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 6. 2023 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na žalobkyni. Z podacího lístku bylo zjištěno, že poštovní zásilka obsahující oznámení o postoupení žalovaných pohledávek byla dne 23. 6. 2023 zaslána na adresu žalovaného.

7. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný dne 10. 9. 2020 poskytl společnosti [právnická osoba] tyto informace o své finanční situaci: bydlí sám v nájemním bydlení, nemá vyživovací povinnost vůči žádné osobě, jeho průměrný čistý měsíční příjem je ve výši 21 500 Kč a jeho pravidelné měsíční výdaje činí 7 500 Kč na bydlení, 3 500 Kč na další nezbytné výdaje žalovaného, 2 600 Kč na splátky jiných úvěrů a 4 500 Kč na exekuce žalovaného, celkem 18 100 Kč.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva I“) bylo zjištěno, že ji uzavřeli dne 10. 9. 2020 společnost [právnická osoba] a žalovaný, právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit navýšený o 8 780 Kč, tj. o poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úrok ve výši 2 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000, pojistné [anonymizována dvě slova] ve výši 240 Kč a poplatek za asistenční služby ve výši 540 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 313 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí hotovosti ve výši 10 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 32,15 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky.

9. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že žalovaný dne 22. 2. 2020 poskytl společnosti [právnická osoba] tyto informace o své finanční situaci: bydlí se spolubydlícím, je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 19 000 Kč, nemá vyživovací povinnost vůči žádné osobě, jeho pravidelné měsíční výdaje jsou ve výši 12 500 Kč, tj. 3 000 Kč na bydlení, 3 500 Kč na nezbytné osobní výdaje, 2 000 Kč na vyživovací povinnost, 4 000 Kč na exekuce.

10. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva II“) bylo zjištěno, že ji uzavřeli dne 22. 2. 2020 společnost [právnická osoba] a žalovaný, právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit navýšený o 17 020 Kč, tj. o poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, úrok ve výši 4 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000, pojistné [anonymizována dvě slova] ve výši 480 Kč a poplatek za asistenční služby ve výši 540 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 617 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí hotovosti ve výši 20 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 32,15 % ročně. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky.

11. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 25. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě žalovaných pohledávek ze Smlouvy I a ze Smlouvy II s upozorněním na podání žaloby v případě nezaplacení. Z podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal dne 25. 8. 2023 na adresu žalovaného poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění.

12. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] předala dne 10. 9. 2020 žalovanému částku 10 000 Kč a dne 22. 2. 2020 předala žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný se zavázal vrátit tyto částky včetně poplatků, úroků a pojistného právní předchůdkyni žalobkyně ve sjednaných týdenních splátkách. Žalovaný nehradil dluh řádně a včas. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného v rámci Smlouvy I a Smlouvy II toliko z informací, které jí sdělil žalovaný během sjednávání úvěru, tyto informace si nikterak neověřila z dalších zdrojů.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 78 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 ZoSÚ (1) Poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. (2) Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. (4) Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

16. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Po právní stránce soud hodnotí věc takto. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení mezi jinými i žalovaných pohledávek, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku ze Smlouvy I a pohledávku ze Smlouvy II žalobkyni v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Postoupení žalovaných pohledávek bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva I a Smlouva II uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měly charakter smluv o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření těchto smluv v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěry v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy I a Smlouvy II. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatními lístky, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Žalobkyně k tvrzení o řádném zkoumání solventnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy I a Smlouvy II poskytla toliko zákaznické karty, v rámci kterých žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně v den sjednání úvěrových smluv informace o své majetkové situaci, právní předchůdkyně žalobkyně si tyto informace neověřila z dalších zdrojů. Takové zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele soud nepovažuje za zkoumání s odbornou péčí, jak vyžaduje § 86 ZoSÚ, právní předchůdkyně žalobkyně si vytvořila obraz o majetkové situaci žalovaného toliko z informací od žalovaného, které v rámci zákaznických karet nejsou zcela srozumitelné. Žalovaný uvedl, že nemá vyživovací povinnost vůči žádné osobě a dále uvedl, že hradí výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně, dále žalovaný uvedl, že je v exekuci, o to pečlivěji měla právní předchůdkyně žalobkyně prozkoumat jeho faktickou majetkovou situaci. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila princip odpovědného úvěrování, který ve svém důsledku chrání jak žalovaného – jeho schopnost úvěr splatit, tal chrání právní předchůdkyni žalobkyně – její dobytnost poskytnutého úvěru. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Z výše uvedeného má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost danou jí § 86 odst. 1 ZoSÚ, tj. neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry, a proto jsou Smlouva I a Smlouva II neplatné podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ze Smlouvy I částku 10 000 Kč a žalovaný, který je v řízení pasivní, dle tvrzení žalobkyně dosud uhradil na Smlouvu I částku 4 200 Kč. Žalovaný je tedy povinen uhradit žalobkyni z neplatné Smlouvy I podle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ částku 5 800 Kč (tj. 10 000 Kč mínus 4 200 Kč). Žalobkyni byl přiznán rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 5 800 Kč podle § o. z., jehož výši stanoví § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (u stanovení výše úroku z prodlení byl soud vázán žalobním návrhem ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř.). Úrok z prodlení byl přiznán ode dne 10. 9. 2023 v návaznosti na výzvu k plnění ze dne 25. 8. 2023, která byla doručena žalovanému dne 28. 8. 2023 a ve které byla stanovená lhůta k plnění do 9. 9. 2023. Ve zbytku soud žalobní nárok ze Smlouvy I zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu poplatků, pojistného, smluvních úroků, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení. Žalobní nárok ze Smlouvy II byl plně zamítnut, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě Smlouvy II částku 20 000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobkyně na tuto částku již uhradil 37 820 Kč, hradil tedy více nežli dostal, a proto není povinen ničeho žalobkyni vracet.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.

19. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.