115 C 72/2026

Plný text

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Aleksandrou Zubkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného pro 20 333,81 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 333,81 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 333,81 Kč za dobu od 14. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 1 039,48 Kč, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 20 333,81 Kč za dobu od 2. 11. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 826,72 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 333,81 Kč za dobu od 2. 11. 2025 do 13. 2. 2026, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 982 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 333,81 Kč s úrokem ve výši 1 039,48 Kč, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 20 333,81 Kč za dobu od 2. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 826,72 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 333,81 Kč za dobu od 2. 11. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 4. 1. 2001 smlouvu o účtu č. , hodnota, a následně dne 16. 8. 2022 uzavřela s žalovaným smlouvu o kontokorentním úvěru vázáným na tento bankovní účet. Úvěrový limit byl sjednán ve výši 19 000 Kč. Žalobkyně uvádí, že žalovaný vyčerpal a dosud nevrátil částku 20 333,81 Kč, jež je předmětem tohoto řízení. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobkyně připojila k žalobě předžalobní výzvu k plnění a rovněž smlouvu o postoupení žalované pohledávky.

2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.

3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala mlčky souhlas s tímto postupem, neboť se nevyjádřila k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 1. 4. 2026, č. j. , spisová značka, . Žalovanému byla dne 27. 4. 2026 doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, a rovněž sp. zn. , spisová značka, , jednání je zapotřebí nařídit tam, kde tvrzení účastníků jsou sporná (Nejvyšší soud hovoří o diametrálně odlišných tvrzeních stran řízení) a skutkový stav věci nelze zjistit na základě předložených listinných důkazů. V našem případě je žalovaný pasivní, proto nevznikl spor mezi tvrzeními účastníků. Je na žalovaném, aby aktivně bránil svá práva dle zásady vigilantibus iura scripta sunt. Soud má za to, že účastníci souhlasí s postupem podle § 115a o. s. ř., skutkový stav soud posoudil na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.

4. Soud učinil následující skutková zjištění.a) Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 10. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . postoupila pod pořadovým číslem , hodnota, v rámci seznamu postoupených pohledávek žalovanou pohledávku na žalobkyni. Z dopisu ze dne 12. 11. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že dne 13. 11. 2025 byla žalovanému zaslána poštovní zásilka obsahující oznámení o postoupení žalované pohledávky.b) Z listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z těchto informací: žalovaný uvedl příjem ve výši 25 849 Kč měsíčně, žalovaný dále uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 8 700 Kč měsíčně, další své pravidelné měsíční výdaje neuvedl, proto právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze statistických údajů a určila, že měsíční výdaje žalovaného činí částku 13 394 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný splácí již jiný úvěr měsíční splátkou ve výši 773 Kč, nové měsíční splátkové zatížení žalovaného měla činit 1 343 Kč.c) Z výpisů z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, za období červen až srpen 2022 bylo zjištěno, že žalovaný měl průměrný příjem ze zaměstnání ve výši 29 395 Kč měsíčně, v srpnu 2022 žalovaný pobíral od ČSSZ , podezřelý výraz, dávku ve výši 11 778 Kč. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného nelze z tohoto listinného důkazu určit. Žalovaný měl v uvedeném období vždy záporný zůstatek na svém bankovním účtu okolo částky - 20 000 Kč.d) Ze smlouvy o kontokorentním úvěru (dále jen „Smlouva “) bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 16. 8. 2022, právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovním účtu č. , č. účtu, úvěrový limit ve výši 19 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet vyčerpanou částku v měsíčních splátkách. Úroková sazba byla sjednána ve výši 18,9 % ročně.e) Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, bylo zjištěno, že ke dni 31. 7. 2025 žalovaný měl záporný zůstatek na tomto účtu ve výši 20 333,81 Kč.f) Z bilance Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný neuhradil na jistině úvěru ze Smlouvy částku 20 333,81 Kč.g) Z dopisu ze dne 3. 7. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení nepovoleného přečerpání úvěru ze Smlouvy ve výši 20 333,81 Kč.h) Z dopisu ze dne 29. 1. 2026 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě žalované částky ze Smlouvy ve lhůtě do 13. 2. 2026 a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že dne 30. 1. 2026 zástupce žalobkyně zaslal poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění na adresu žalovaného.

5. Z dalších předložených listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.

6. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost , právnická osoba, . poskytla žalovanému na základě Smlouvy úvěrový limit ve výši 19 000 Kč, žalovaný vyčerpal částku 20 333,81 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z výpisů z jeho bankovního účtu, pasivní majetkovou stránku žalovaného určila na základě statistických dat. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění.

7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení mezi jinými i žalované pohledávky, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“). Postoupení žalované pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byla při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně byla vyzvána k označení důkazů na podporu tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, proto zde nevyvstala potřeba nařízení jednání a opětovného vyzvání žalobkyně ke splnění důkazní povinnosti ve smyslu § 118a o. s. ř. Žalobkyně však ani k výzvě soudu neprokázala, že by její právní předchůdkyně před uzavřením Smlouvy zkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje výše citovaný § 86 odst. 1 ZoSÚ. Byla prokázána toliko aktivní majetková stránka žalovaného, jaké měl žalovaný pravidelné měsíční výdaje v rozhodné době prokázáno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nedodržela tzv. princip odpovědného úvěrování, který ve svém důsledku chrání jak žalovaného – schopnost splatit poskytnutý úvěr, tak poskytovatele úvěru – dobytnost jeho pohledávky. Soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal z titulu Smlouvy částku 20 333,81 Kč a dle tvrzení žalobkyně na ni dosud ničeho nevrátil, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení uvedené částky žalobkyni podle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Žaloba byla zamítnuta co do smluvních úroků, které žalobkyni z neplatné Smlouvy nepřísluší. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil v rámci řízení nic o svých majetkových poměrech, neunesl proto svou procesní povinnost – tvrdit a následně prokázat svá tvrzení před soudem. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, uvedl: „…Je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky.“ Naopak nelze po žalobkyni požadovat, aby prokazovala, zda byl žalovaný schopen plnit jistinu spotřebitelského úvěru v době, kdy byl k tomu žalobkyní vyzván. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění žalované částky dopisem ze dne 29. 1. 2026, ve kterém dala žalovanému lhůtu k plnění do 13. 2. 2026. Dnem 14. 2. 2026 se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou žalované částky a žalobkyni náleží nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 982 Kč, přičemž tato částka představuje 70 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15 %). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 2 832 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 1 017 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 3 x 400 Kč za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“): příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby přiznána podle § 14b AT, náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč přiznaná podle § 14b AT a částka 315 Kč odpovídající 21% DPH přiznaná podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř., přičemž zástupce žalobkyně osvědčil že je plátcem této daně. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b AT, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně.

12. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.