116 C 1/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 8 008 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 5 340 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 841,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč a částky 2 668 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 22. 12. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Dne 4. 10. 2019 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ anonymizováno“), smlouvu o úvěru číslo, platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 4. 10. 2019 (dále jen "smlouva"), jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Na jejím základě poskytla právnická osoba žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal společnosti vrátit částku 9 840 Kč spolu s příslušenstvím do 3. 11. 2019 Lhůta splatnosti je sjednána v posledním odstavci první strany Smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva byla v souladu s odstavcem číslo Obchodních podmínek smlouvy o úvěru (dále jen„ VOP“) uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí 0,01 - 1 Kč představující tzv. verifikační platbu ve smyslu úvodních ustanovení VOP ze svého účtu na účet anonymizováno. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj účet. Žalovaný o půjčku zažádal online na internetových stránkách webová adresa, kde vyplnil požadované registrační údaje ve formuláři (formulář dostupný na webová adresa), jehož součástí bylo zadání čísla občanského průkazu a poskytnutí kopie občanského průkazu v souladu s odst. 2 § 15a zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech. V rámci dokončení žádosti o půjčku provedl žalovaný tzv. verifikační platbu, kterou odeslal z osobního bankovního účtu vedeného na jeho jméno. Verifikační platba slouží k prokázání totožnosti žalovaného, k ochraně jeho osobních údajů před zneužitím a je jí dokončena žádost o půjčku. Bankovní účet žalovaného je vždy případně možné ověřit vyžádáním informace u bankovního ústavu. Při dokončení žádosti obdržel žalovaný předsmluvní informace o půjčce, ve kterých byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací právnická osoba zahájila schvalovací proces, jehož součástí je nahlížení do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) respektive prověřování bonity, tedy kroky vedoucí k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žádost o půjčku byla žalovanému následně schválena a byla mu poskytnuta částka jistiny ve výši 8 000 Kč na účet, ze kterého dříve odeslal verifikační platbu. Tímto žalovaný čerpal úvěr. Žalovaný odsouhlasil při zaslání verifikační platby Všeobecné obchodní podmínky, jejichž součástí byl souhlas se zpracováním osobních údajů a Souhlas se zpracováním osobních údajů sdružením příjmení a text smlouvy o úvěru, veškeré dokumenty byly zaslány žalovanému na e-mail uvedený při žádosti o půjčku (kontaktní e-mail zadaný žalovaným je propsán i ve smlouvě o úvěru). Z těchto dokumentů žalovaný jakožto spotřebitel získal potřebné informace, a vysvětlení, aby si mohl posoudit nabízený úvěr z hlediska své potřeby a finančních možností. Relevantní část výpisu z účtu ZAPLO potvrzující čerpání úvěru převedením na účet žalovaného. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit právnická osoba smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve čtvrtém odstavci třetí strany smlouvy, a zároveň dle téhož odstavce smlouvy povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021 převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2021. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 8 158 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 5 340 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 668 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. příjmení paušální náhrady na upomínání představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalovaného, jak je uvedeno ve čtvrtém odstavci třetí strany smlouvy. Sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku je 50 Kč. Poplatky byly žalobkyni postoupeny se zohledněním případně alokovaných úhrad žalovaného. Žalobkyně požaduje nad rámec postoupeného příslušenství pohledávky i kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 841,23 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od 4. 11. 2019 do 1. 6. 2021, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 5 340 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 15. 6. 2021 z jistiny ve výši 5 340 Kč. Nad rámec všech shora uvedených nároků požaduje i náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 545 Kč. K nárokovaným účelně vynaloženým nákladům mimosoudního vymáhání spojeným s uplatněním pohledávky za žalovaným žalobkyně uvádí, že nejprve vyvíjela snahu vyřešit celou záležitost mimosoudně, kdy v dopise ze dne 7. 7. 2021 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky či ke kontaktování žalobkyně na sděleném telefonním čísle. Zároveň byl žalovaný informován o tom, že v případě jeho nesoučinnosti bude žalobkyně nárokovat úhradu účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky, o jejichž výši byl žalovaný v dopise informován (k uvedenému prosím vizte poslední stranu dopisu): odchozí dopis 39 Kč a 50 Kč, odchozí telefonický hovor 72 Kč a osobní návštěva 217 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne 9. 11. 2021. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný porušil svou povinnost splatit částku sjednanou ve smlouvě řádně a včas, vznikla mu povinnost zaplatit právnická osoba smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, jak je uvedeno ve čtvrtém odstavci třetí strany smlouvy. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky. Nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobkyní převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021, a to ve výši 2 668 Kč. Po revizním přepočtu smluvní pokuty žalobkyně po žalovaném požaduje smluvní pokutu ve výši 2 668 Kč, počítané ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky, tj. 4. 11. 2019 z dlužné jistiny pohledávky ve výši 5 340 Kč do 17. 3. 2021.

2. K nařízenému jednání se předvolaný zástupce žalobkyně ani žalovaný nedostavili, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni. Zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil, žalovaný nikoliv. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ke dni 14. 6. 2021. Uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dne 25. 6. 2021. Žalobkyně v řízení prokázala uzavření smlouvy o úvěru číslo ze dne 4. 10. 2019, když žalovaný na účet žalobkyně provedl verifikační platbu, kdy převedl 1 Kč ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně pak dne 4. 10. 2019 na účet žalovaného převedla částku 8 000 Kč. Z listinných důkazů předložených žalobkyní pak soud nezjistil, jaká částka byla žalovaným za dobu trvání smluvního vztahu uhrazena, žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, naposledy předžalobní výzvou ze dne 15. 12. 2019. Rovněž z listinných důkazů soud nezjistil bližší informace o majetkových poměrech žalovaného, zejména jeho příjmy a výdaje.

4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejím základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 8000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit navýšenou o částku 1 840 Kč odpovídající úroku. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § číslo a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná ve smyslu § 87 téhož zákona. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná relevantní tvrzení o tom, že a v jakém rozsahu její předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnila. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Toto poučení přitom může soud poskytnout pouze a jedině účastníku, který se k jednání dostaví. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 8 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Jelikož žalobkyně však v řízení netvrdila a neprokázala, jaká částka byla žalovaným uhrazena, nelze přiznat nárok ani z titulu bezdůvodného obohacení, když svou neúčastí se žalobkyně zbavila možnosti být soudem poučena dle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. ve vztahu k výši bezdůvodného obohacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch a náleží mu právo na náhradu nákladů řízení v plné výši, avšak s projednávanou věcí mu náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).