116 C 124/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 6 445,20 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 6 445,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 2. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou došlou soudu dne 15. 2. 2022 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Mezi žalobkyní, jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 19. 12. 2017. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 25 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný řádně neplnil závazky vyplývající ze smlouvy, především závazek řádně splácet poskytnutý úvěr, došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem k zesplatnění celého úvěru, čímž vzniká také nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 30 102,86 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalovanému oznámením ze dne 24. 6. 2018. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně s žalovaným se v čl. 6 smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně jakkoliv neplnil, bylo ze strany žalobkyně zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl platební rozkaz Okresního soudu v Karviné č.j. 108 C 508/2018-34, ze dne 11. 1. 2019. Shora uvedený soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. smlouvy, tedy částky ve výši 998 Kč a 5 056,80 Kč. Částka ve výši 5 056,80 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 30 102,86 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do 10. 12. 2018. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Karviné bylo žalobě žalobkyně, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu 10. 12. 2018. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.

5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 27. 1. 2022, ve které vyzval žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 30 102,86 Kč od 11. 12. 2018 do 27. 1. 2022. V souladu s limity dle čl. 6 smlouvy, respektive s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, na částku ve výši 6 445,20 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě dluhu prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou ze dne 27. 1. 2022.

2. Podáním ze dne 2. 6. 2022 žalobkyně k výzvě soudu doplnila svá tvrzení. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech plynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 16 000 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 6 909 Kč, volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 8 091 Kč. Dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v následujících databázích: NRKI, [příjmení]. Na základě uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, byl proveden tzv. scoring klienta, jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Dále bylo prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Byla provedena analýza bonity žalovaného, bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou 8 091 Kč, dále byly zjišťovány informace týkající se jeho stavu, zaměstnání, vzdělání. Ve formuláři hodnocení klienta jsou výdaje pečlivě zkoumány a je to právě klient/žalovaný, kdo je povinen uvést jednotlivé výdaje. K uvedeným výdajům žalobce/věřitel dále přičítá rezervu ve výši 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum, které mu je objektivně známo. K výdajové stránce, respektive k jejímu paušálnímu určení, by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, kdy § 1 tohoto zákona definuje životní minimum, jako částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Z NRKI byl proveden scoring žalovaného – Kód příznaku 16, výpis z registru [příjmení] – z něj bylo zjištěno, že žalovaný nebyl v době uzavření úvěrové smlouvy [číslo] nikde s dlužnou částkou po splatnosti, z pracovní smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] [obec] spol. s.r.o. na dobu neurčitou a příjem byl zjištěn z výplatní pásky [číslo], [číslo]. Žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr poskytnut. Žalovaný byl seznámen s podmínkami poskytovaného úvěru, což dokládá předsmluvní formulář opatřený podpisem žalovaného. Žalobkyně také odkazuje na dokument prohlášení klientů. K posouzení výdajů žalovaného, žalobkyně uvádí, že při hodnocení úvěruschopnosti vychází zejména z údajů uvedených žalovaným, které žalovaný svým podpisem potvrdí v kartě hodnocení klienta. Žalobce nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovaným. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 1 000 Kč (nájemné + inkaso). Oproti prediktibilním výdajům na živobytí výdaje na bydlení nelze stanovit fixní částkou. Proto je zde třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovaným není nepřiměřeně nízká poměrům. Pokud žalovaný uvedl, že jeho měsíčními náklady na bydlení činí částku 1 000 Kč, je třeba z takové částky vycházet. Žalobkyně nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Je důležitá skutečnost, že jako své výdaje na bydlení žalovaný uvedl částku ve výši 1 000 Kč. Žalovaný neuvedl žádnou osobu, ke které by měl vyživovací povinnost. Žalovaný měl v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy [číslo] s žalobkyní uzavřenu další úvěrovou smlouvu, na základě které byl povinen platit měsíční splátky ve výši 2 499 Kč. Žalovaný dále uvedl, že jeho další výdaje spojené se splátkami ostatních úvěrů, hypoték apod. činí 2 000 Kč měsíčně, a je to právě žalovaný (klient), kdo je povinen uvést jednotlivé výdaje. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet klienta č. [bankovní účet] dne 20. 12. 2017.

3. Žalovaný k žalobě uvedl, že nemá, co by k žalobě uvedl.

4. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 19. 12. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč, a žalovaný se zavázal věřiteli tyto prostředky vrátit spolu v 48 měsíčních splátkách po 1 861 Kč, úrok činil 129/ 72% ročně, RPSN 129,72 % ročně. Žalovaný se v souladu s čl. 6 smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně s žalovaným se v čl. 6 smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Žalovaný je ve smlouvě identifikován osobními údaji, návrh smlouvy je datován a podepsán účastníky smlouvy (viz návrh smlouvy ze dne 19. 12. 2017). O úhradu dluhu byl žalovaný upomínán, zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 27. 1. 2022 (viz předžalobní výzva ze dne 27. 1. 2022 a podací arch ze dne 27. 1. 2022). Oznámením ze dne 24. 6. 2018 došlo k zesplatnění úvěru (viz oznámení ze dne 24. 6. 2018) Platebním rozkazem č.j. [číslo jednací] ze dne 11. 1. 2019, soud zavázal žalovaného zaplatit pohledávku ve výši 31 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 31 700 Kč od 10. 12. 2018 do zaplacení, pohledávku ve výši 5 056,80 Kč a úrok ve výši 86,12 % ročně z částky 24 784,80 Kč od 26. 6. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 107 193 Kč. Platební rozkaz nabyl právní moci dne 9. 2. 2019 (viz platební rozkaz č.j. 108 C 508/2018-34). [příjmení] 25 000 Kč byla žalovanému proplacena (viz výpis z účtu žalobkyně ze dne 20. 12. 2017). Žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba] [obec] spol. s.r.o. od 1. 12. 2016, kde dosáhl čisté mzdy ve výši 21 884 Kč za měsíc [číslo]. V měsíci [číslo] dosáhl čisté mzdy ve výši 8 248 Kč, v měsíci 9/ 2017 9 843 Kč (viz přehled mzdy z internetového bankovnictví, výplatního lístku za měsíc [číslo], pracovní smlouvy [číslo] ze dne 1. 12. 2016 včetně dohody ze dne 15. 6. 2017. Před uzavřením smlouvy byly žalovanému poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru, kdy byl seznámen s parametry smlouvy (viz předsmluvní formulář ze dne 19. 12. 2017). Žalovaný prohlásil před uzavřením smlouvy, že se seznámil s informacemi dle § 92 zákona č. 257/2016 Sb., že není v insolvenci v úpadku, nemá žádné splatné dluhy vůči třetí osobě či státu. Uvedl své kontaktní údaje (viz informace klienta ze dne 19. 7. 2017). Před uzavřením smlouvy došlo k hodnocení klienta, kdy se vycházelo z toho, že je zaměstnán s příjmem 16 000 Kč, splátky úvěru má 2 000 Kč, splátky [anonymizována dvě slova] 2 499 Kč, bydlení, nájemné a inkaso 1 000 Kč, celkem výdaje 6 909 Kč. Žalovaný je svobodný, žije sám (viz hodnocení klienta ze dne 19. 12. 2017. Z účtu klienta je prováděno inkaso ve výši 4 359 Kč měsíčně od 19. 12. 2017 (viz potvrzení o nastavení souhlasu s inkasem ze dne 19. 12. 2017). Výpisem z NRKI bylo prokázáno, že kód příznaků u žalovaného je 16, což znamená, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná (negativní příznak), žalovaný nemá záznam v registru [příjmení].

5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně zapůjčila žalovanému 25 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet tuto částku dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení, a to po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. nemá pak soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně řádně zkoumala příjmy žalovaného, které se pohybovaly v průměru kolem částky 15 000 Kč. Příjmy žalovaného pak žalobkyně v řízení doložila, přičemž z výpisu z nebankovního registru NRKI bylo zjištěno, že klientova smlouva je hodnocena jako špatná. Sám žalovaný pak uvedl, že má další splátky ve výši 4 499 Kč, bydlení 1 000 Kč a ostatní výdaje nemá. Je velmi nepravděpodobné a ničím podložené, že by bydlení, nájemné a inkaso činilo částku 1 000 Kč a toto tvrzení žalovaného je pak v rozporu s předložením potvrzení o inkasu. Žalobkyně tedy řádně zkoumala příjmy žalovaného, nedostatečně zkoumala jeho výdaje, a to i s ohledem na skóre uvedené ve výpisu NRKI. Ve vztahu k úvěruschopnosti tedy žalobkyně neunesla břemeno důkazní, když neprokázala, že řádně zkoumala jak příjmy, tak i výdaje žalovaného. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho jsou smlouvy o zápůjčce neplatné ve § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Pokud je neplatná smlouva, je neplatný i závazek týkající se smluvní pokuty, který je závazkem akcesorickým. S ohledem na uvedené soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl, když předmětem žalobního nároku je pouze smluvní pokuta.

6. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.