116 C 141/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované pro 15 393 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 900 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12,75 % od 5. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 6 025 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 2,25 % ročně od 5. 10. 2024 do zaplacení, zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 925 Kč od 1. 12. 2023 do 4. 10. 2024 a zaplacení částky 2 500 Kč a 968 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalovaná uzavřela dne 31. 10. 2023 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč (Jistina), které byly žalované zaslány na účet č. , č. účtu, dne 31. 10. 2023. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 925 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 30. 11. 2023, žalovaná však své smluvní závazky neuhradila řádně a včas. Zápůjčka byla žalované prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaná částka do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaná na svůj dluh uhradila 3 010 Kč. Touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaná zaškrtla řádek s tímto textem: „Potvrzuji, že jsem se seznámila se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaná zároveň odsouhlasila znění Obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů („ZSVD“): „K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.“ Vzhledem k tomu, že v soudu předkládané záležitosti se jedná o soukromoprávní vztah, § 5 ZSVD se nepoužije. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v předkládané záležitosti ZSVD připouští podpis smlouvy elektronickým podpisem jiným, než je zaručený elektronický nebo uznávaný elektronický podpis, kdy touto zbytkovou kategorií je tzv. elektronický podpis prostý. Výše popsaný postup podpisu prostřednictvím PINu zaslaného žalobkyní na klientem uvedené telefonní číslo , tel. číslo, následné zadání PINu klientem na webových stránkách žalobkyně představuje právě tento tzv. prostý elektronický podpis. S ohledem na tuto skutečnost byla smlouva o zápůjčce uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným v písemné podobě. Upozorňujeme, že tento závěr je rovněž v souladu se stanoviskem ČNB ve vztahu k uzavírání smluv podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („ZSÚ“), na dálku, když ČNB k této otázce publikovala následující stanovisko: „Obecně z pohledu výkonu dohledu nad ochranou spotřebitele ČNB nepovažuje za nezbytné, aby za účelem dodržení písemné formy byla v soukromoprávních vztazích právní jednání učiněná elektronickými prostředky vždy podepsána zaručeným elektronickým podpisem ve smyslu článku 3 bod 11) nařízení eIDAS, resp. dříve § 2 písm. b) ZEP, a to proto, že požadavek písemné formy vyplývá podle důvodové zprávy k ZSÚ z nutnosti nastolení právní jistoty v těchto smluvních vztazích a z nutnosti zajištění důkazů pro případné právní spory a podle ČNB pak především ze snahy zabránit v současné době mnohdy uplatňovaným praktikám, kdy spotřebitel uzavírá závazky, aniž by se předem mohl seznámit s jejich podmínkami a veškerými důsledky. Těmto záměrům může podle ČNB často vyhovět i (prostý) elektronický podpis.“ (Stanovisko ČNB K některým ustanovením zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soubor otázek a odpovědí). Konečně žalobkyně závěrem podotýká, že v rámci procesu kontraktace je třeba odlišit ověření totožnosti (které bylo žalobkyní provedeno postupem v souladu s § 11 odst. , právnická osoba, odst. 6 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů, jak je popsáno v předchozím odstavci), a podpis samotný, který neslouží k ověření totožnosti, nýbrž ke stvrzení konečnosti dohody a vážnosti vůle (obdobně jako v případě vlastnoručního podpisu, kdy totožnost také není ověřována prostřednictvím podpisu, ale předložením průkazu totožnosti). Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně byla neprodleně po potvrzení žalovanou žalované odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) ZSÚ a žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaná je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobkyni úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2.3 Smlouvy) (písemné výzvy odeslány dne: 7. 12. 2023, 14. 12. 2023, 21. 12. 2023, 30. 12. 2023, 14. 1. 2024). K částce požadované za výzvy k úhradě odeslané dlužníkovi žalobkyně uvádí, že důvodová zpráva k ZSÚ uvádí, že za účelně vynaložené náklady nelze považovat zasílání upomínek několikrát denně, kdy takové jednání důvodová zpráva označuje za šikanózní vůči dlužníkovi. Žalobkyně žalované odeslala upomínky s odstupem několika dnů (viz výše). Jednání žalobkyně je tedy v souladu s výše uvedeným požadavkem dle důvodové zprávy. Výše poplatku za upomínky účtovaná žalobkyní ve výši 500 Kč rovněž odpovídá tržnímu standardu (např. společnost , právnická osoba, . účtuje za každou upomínku 600 Kč, , právnická osoba, . 500 Kč za každou upomínku – výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu, u úvěrů pak 350 Kč za první upomínku a 500 Kč za každou další upomínku – informace vyplývající z jejich ceníků dostupných na jejich webových stránkách). V žádném případě se tedy nedá u žalobkyně hovořit o neúčelně vynaložených nákladech, resp. nákladech neodpovídajících tržnímu standardu, nadto v situaci, kdy Žalobkyně s žalovanou se na výši nákladů domluvily předem ve smlouvě o zápůjčce. Výše nákladů na zasílání upomínek je tedy zcela v mezích a po právu. Celková výše dluhu žalované, ke dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobkyně požaduje činí 14 425 Kč. Jistina + poplatek ve výši 11 925 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Smluvní pokuta dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 10. 2023 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 9 000 Kč (viz nárok 1), a to konkrétně ode dne 1. 12. 2023 (den následující po splatnosti zápůjčky, viz nárok 1) do dne 15. 2. 2025, kdy žalobkyně vyhotovuje tento návrh. Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 3 978 Kč. Tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalované, a to na výši 968 Kč., právnická osoba, výzvě soudu ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že v případě, že soud rozhodne o tom, že smlouva je neplatná, nechť je nárok přiznán z titulu bezdůvodného obohacení.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud jednal v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila.

4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:

5. Mezi účastníky řízení byla dne 31. 10. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 9 000 Kč, a to převodem na bankovní účet klienta č. , č. účtu, nejpozději do dvou dnů od účinnosti smlouvy a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 30 dnů s tím, že uhradí poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 925 Kč, to vše nejpozději do 30. 11. 2023. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, dále vyčíslení nákladů věřitele. Smlouva je podepsána klientem, a to pomocí PIN kódu 3174 (viz smlouva o zápůjčce včetně všeobecné obchodní podmínky). , adresa, 000 Kč byla žalované poskytnuta na její účet, a to dne 31. 10. 2023 (viz výpis z běžného účtu č. , č. účtu, ). Žalovaná poskytnuté finanční částky řádně nesplácela, proto byla o úhradu dluhu opakovaně upomínána (viz upomínka ze dne 7. 12. 2023, ze dne 14. 12. 2023, ze dne 21. 12. 2023, ze dne 30. 12. 2023, ze dne 14. 1. 2024). Naposledy byla žalovaná upomínána předžalobní výzvou s tím, nechť je dlužná částka uhrazena do tří dnů (viz předžalobní výzva ze dne 26. 9. 2024 včetně doručenky z téhož dne).

6. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 31. 10. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, dle které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 9 000 Kč, a to převodem na účet žalované a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 925 Kč, a to nejpozději do 30. 11. 2023. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Soudu nebyly předloženy jakékoli listiny osvědčující jak příjmy, tak výdaje žalované. K jednání nařízenému soudu na den 19. 6. 2025 se žalobkyně nedostavila a svou neúčastí se zbavila možnosti být soudem poučena ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o potřebě doplnění tvrzení a navržení důkazů ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalované. V tomto ohledu pak žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 10. 2023 žalované částku 9 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni zaplatila již před podáním žaloby 3 010 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na zaplacení částky 5 900 Kč, kterou soud přiznal spolu se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní výzvě a ve zbytku soud žalobu zamítl.

7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.