116 C 146/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 1 110 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 110 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 16. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 500 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce, přičemž výše těchto nákladů bude specifikována v písemném vyhotovení rozhodnutí.</b> 1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 20. 4. 2021 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 1 100 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 16. 12. 2020 do zaplacení. Žalovaný užívá za účelem provozování malé vodní elektrárny pozemek žalobce parc. [číslo] v [anonymizováno] [obec] na základě nájemní smlouvy ze dne 12. 3. 2003 ve znění pozdějších dodatků 1-4. Nájemní smlouva byla sjednána do konce roku 2011. Vzhledem k tomu, že ze strany žalobce nebyl podán návrh na vyklizení pozemků do 30 dnů od ukončení nájemní smlouvy a žalovaný předmět nájmu nadále užíval, došlo k obnovení nájemní smlouvy ve smyslu ustanovení § 627 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný do 31. 12. 2013. Otázku platnosti uvedené nájemní smlouvy řešil v roce 2014 Okresní soud v Ostravě se závěrem, že došlo k obnovení nájemní smlouvy za podmínek ujednaných původně s tím, že nájemní smlouva je uzavřena na další rok, tedy do konce roku 2014 při platnosti nájemného ve výši 30 Kč za m2 na rok. Od roku 2014 byla nájemní smlouva dále opakovaně obnovována ve smyslu ustanovení § 2230 o.z. a žalovaný hradil roční nájemné ve výši 1 110 Kč řádně a včas až do roku 2020, kdy neuhradil nájemné za rok 2020 splatné k 15. 12. 2020. Dne 27. 1. 2021 zaslal žalobce žalovanému upomínku k uhrazení dlužné částky. Následně dne 18. 3. 2021 byla zaslána předžalobní výzva. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhoval zamítnutí žaloby, dnem účinnosti novely zákona o vodách ke dni 1. 1. 2014 platí nové ustanovení § 59a vodního zákona, které stanoví povinnost vlastníka pozemku strpět na tomto pozemku vodní dílo. Jde tedy o zákonné věcné břemeno. Ústavní soud ve svém usnesení IV. ÚS 1911/16 ze dne 6. 9. 2016 uvedl, že bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 451 o.z. účinného do 31. 12. 2013 má povahu subsidiární a přichází do úvahy jen tam, kde nárok nelze odvodit z jiného právního titulu. Ustanovení o bezdůvodném obohacení mají povahu kogentní a nelze je proto nepřípustným způsobem extenzivně vykládat. Takový výklad se dostává do extrémního rozporu se smyslem a účelem těchto ustanovení. Žalobě stěžovatele na přiznání bezdůvodného obohacení bylo soudem nalézacím jen částečně vyhověno. Odvolací soud rozhodnutí potvrdil z jiného právního důvodu a uvedl, že tato náhrada má být jednorázová a poukázáno na ustanovení § 59a zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon, kdy vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání. Protože zákon o vodách obsahuje speciální úpravu náhrady za tzv. zákonné věcné břemeno, je vyloučen režim obecné občanskoprávní úpravy. Z nich vychází nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení za období od prosince 2011 do prosince 2013. Nárok, který se opírá o zákonné ustanovení, nemůže být nárokem bezdůvodným ve smyslu ustanovení občanského zákoníku. Dále žalovaný odkazuje na rozhodnutí č. 28 Cd 2880/2016, 28 Cdo 3553/2015, rozhodnutí ústavního soudu IV. ÚS 1911/16, 33 Cdo 701/2015, s tím, že je patrné, že ke všem vodním dílům ve smyslu ustanovení § 55 vodního zákona vzniklých na jakýchkoli pozemcích k datu účinnosti zákona [číslo] 2002 Sb., tj. od 1. 1. 2002, se vztahuje zákonné věcné břemeno vyplývající buď z ustanovení § 50 odst. c) nebo ustanovení § 59. V daném případě jde o zákonné věcné břemeno dle § 59a vodního zákona, neboť předmětná část stavby vodního díla malé vodní elektrárny se nachází na jiném pozemku, na kterém se nenachází vodní tok. Vzhledem k tomu, že dnem 1. 1. 2014, kdy nabyl účinnost zákon č. 303/2013 Sb., byl ze zákona ukončen nájemní vztah a nastala povinnost strpění vlastníka umístění vodního díla, vztah zákonného věcného břemene, nelze se odvolávat na předchozí nájemní smlouvu jako občanskoprávní vztah. Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] soud uzavřel, že pokud žalobce navrhoval, aby soud v rámci právní jistoty v souladu s ustanovením § 59a vodního zákona rozhodl a určil výši nájemného, pak soud má za to, že takovéto rozhodnutí o určení nájemného dle zákonných ustanovení platných od 1. 1. 2014 je předčasné již přechodného ustanovení zákona č. 303/2013 Sb., vyplývá, že účastníci takovéhoto právního vztahu mají 24 měsíců od účinnosti zákona na dohodu o výši za užívání a teprve poté se mohou, jak vlastník vodního díla, tak vlastník pozemku, obrátit na soud. V tomto ohledu byl takový návrh zamítnut jako předčasný. Soud tak uzavírá, že za situace, kdy tedy nájemce užívá pozemek dále dle § 2330 odst. 1 NOZ, žalobci nebyla ve lhůtě 30 dnů od ukončení nájemní doby zaslána výzva dle tohoto ustanovení, došlo znovu k uzavření nájemní smlouvy za podmínek sjednaných původně na dobu jeden rok. Právní vztahy mezi účastníky jsou upraveny, a proto byl návrh žalobce na určení výše nájemného zamítnut, a to za rok 2013. Z rozsudku tak vyplývá, že pro rok 2013 platí smluvní vztah, není třeba jej aplikovat, jakkoliv upravovat. Pro řešení vztahu dle § 59a vodního zákona a následující roky soudem nebyl v tu dobu soud povolán. Žalobce nepředložil žalovanému dohodu o ceně za strpění za užívání pozemku, jak předkládá ustanovení § 59a vodního zákona, a protože žádná ze stran nepodala soudu návrh na stanovení takové ceny, je toto právo promlčené v obecné tříleté promlčecí době jdoucí od 1. 1. 2016. Vzhledem k tomu, že žalovaný částku 1 110 Kč platil až do roku 2020, nelze tyto platby považovat za bezdůvodné obohacení, ale jako platby splátky na jednorázovou platbu za strpění, i když jde o platbu za 6 let, tedy více než je pětinásobek ceny za strpění pro výpočet ceny zákonného věcného břemene. Tímto způsobem je situace vyřešena. Žalovaný namítal zamítnutí žaloby.

3. K uvedenému vyjádření žalovaného se vyjádřila žalobkyně podáním ze dne 23. 7. 2021. K uvedenému sdělila, že účelem ustanovení § 59a vodního zákona byla legalizace vodních děl zřízeních na cizím pozemku před 1. 1. 2002, tedy takových vodních děl, kdy nebyly vyřešeny právní vztahy mezi vlastníky pozemku a vodních děl. V tomto konkrétním případě byly právní vztahy mezi vlastníkem vodního díla, žalovaným a vlastníkem pozemku, žalobcem, vyřešeny uzavřením nájemní smlouvy ev. [číslo] ze dne 12. 3. 2003. Tato nájemní smlouva mezi žalobcem a žalovaným stále trvá, neboť nenastaly právní skutečnosti, se kterými právní normy spojují zánik závazkového právního vztahu. Tento závěr byl již Okresním soudem v Ostravě potvrzen. Rovněž z vyjádření žalovaného nevyplývá žádná právní skutečnost, která by vedla k zániku předmětného závazkového právního vztahu nájemní smlouvy.

4. Podáním ze dne 9. 8. 2021 se k vyjádření žalobce vyjádřil žalovaný s tím, že toto tvrzení je v rozporu s ustanovením § 59a vodního zákona, resp. přechodným ustanovením zákona č. 303/2013 Sb. Protože zákon o vodách obsahuje speciální úpravu náhrady za tzv. zákonné věcné břemeno, je vyloučen režim obecné úpravy občanskoprávní. Tvrzení, že předmětná nájemní smlouva stále trvá, neboť nenastaly právní skutečnosti, se kterými právní normy spojují zánik závazkového vztahu, není pravdivé. Ústavní soud, ale i Nejvyšší soud jednoznačně konstatují, že dle ustanovení § 59a vodního zákona vzniklo zákonné věcné břemeno. Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 6. 9. 2016 sp. zn. IV. ÚS 1911/16 uvedl, že takto koncipovaný speciální nárok se vypořádává jednorázovou náhradou. Rovněž není pravdivé tvrzení, že Okresní soud v Ostravě potvrdil trvání předmětné nájemní smlouvy na všechna další období, neboť okresní soud pouze uvedl, že nájemní smlouva byla dále prodloužena do konce roku 2013.

5. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:

6. Nájemní smlouvou, včetně kopie katastrální mapy, dodatku [číslo] že mezi účastníky řízení, a to žalobcem, jako pronajímatelem, a nájemcem, jako žalovaným, vedeným pod IČ: [číslo], byla dne 12. 3. 2003 uzavřena smlouva o nájmu dle § 663 a násl. občanského zákoníku s tím, že Česká republika je vlastníkem a pronajímatelem pozemku parc. [číslo] v katastrálním území [územní celek], zapsaného u [anonymizováno] úřadu ve [obec] na [list vlastnictví] na základě zákona č. 305/2000 Sb., o povodních. Předmětem nájmu je pozemek parc. [číslo] o výměře 37 m2, který bude nájemce užívat za účelem podnikání výhradě pro provozování malé vodní elektrárny. Pozemek je dán nájemci do nájmu na dobu 10 let od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2011, přičemž smluvní strany mohou smlouvu vypovědět písemnou výpovědí s tříměsíční výpovědní dobou, která začíná běžet dnem doručení výpovědi druhé smluvní straně. Porušení závazků ze smlouvy nájemcem, citovaných v článku II. bod 3, je důvodem k odstoupení od smlouvy ze strany pronajímatele. Povinnost nájemce uvést pozemek do nezávadného stavu tím není dotčena a nájemci nepřísluší náhrada za ušlý zisk. Výše ročního nájemného je stanovena v článku IV. cena nájmu, a to podle ceníku služeb a pokynů pro rok 2002 ve výši 30 Kč za m2 + 5 % DPH, celková částka tedy činí 1 110 Kč na rok, DPH 56 Kč, celkem 1 166 Kč. Splatnost je jednorázově vždy do 15. 12. běžného roku na základě faktury vystavené pronajímatelem. Nájemce hradí nájemné za rok 2002 do 60 dnů od oboustranného podpisu smlouvy na základě faktury vystavené pronajímatelem. Pro případě prodlení s úhradou nájemného je nájemce povinen pronajímateli zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení. Smlouva je podepsána a datována zúčastněnými stranami, včetně kopie katastrální mapy. Dne 22. 12. 2003 byl uzavřen dodatek [číslo] k nájemní smlouvě [číslo], došlo ke změně ceny nájmu, která se mění, na částku 1 110 Kč za rok. Splatnost je vždy do 15. 12. běžného roku na účet pronajímatele, nájemné pro rok 2003 je splatné do 14 dnů po oboustranném podpisu tohoto dodatku. Dodatek je podepsán zúčastněnými stranami. Dne 28. 4. 2008 byl podepsán dodatek [číslo] k této smlouvě, kdy cena nájmu byla stanovena ve výši 80 Kč za m2 za rok, tj. 2 960 Kč + DPH, jenž bude hrazena jednou ročně zpětně na základě daňového dokladu, ročním obdobím se rozumí nájemné od 1. 1. do 31. 12. běžného roku. Dodatek je podepsán zúčastněnými stranami. Dne 20. 10. 2008 byl podepsán dodatek [číslo] kdy došlo ke změně nájmu, na částku 2 960 Kč za rok se splatností vždy k 15. 12. běžného roku. Dne 10. 3. 2010 byl podepsán dodatek [číslo] účinný od 1. 1. 2010, kdy výše nájemného činila 30 Kč na m2, tj. 1 110 Kč na rok, přičemž pozemek je osvobozen od DPH. Splatnost je vždy k 15. 12. běžného roku na účet [název žalobkyně]. Dodatek je podepsán zúčastněnými stranami.

7. Předžalobní výzvou ze dne 18. 3. 2021, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 1 110 Kč, a to za nájemné za rok 2020 dle nájemní smlouvy ev. [číslo] včetně dodatků, když nájemné ve stanovené lhůtě (do 15. 12. 2020) nebylo uhrazeno ve výši 1 100 Kč včetně smluvní pokuty ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý i započatý den prodlení nejpozději do 2. 4. 2021. V případě neuhrazení platby bude se žalobce domáhat svého nároku v soudním řízení. Zásilka byla doručena žalovanému dne 23. 3. 2021.

8. Upomínkou ze dne 27. 1. 2021 žalobce upomenul žalovaného k úhradě částky 1 110 Kč s tím, že tato má být uhrazena do 5. 2. 2021. Zásilka byla doručena dne 29. 1. 2021.

9. Přehledem smluv a splátek ke smlouvě č. SMNPP18/0049 pro obchodního partnera [celé jméno žalovaného] s tím, že částka 1 110 Kč byla hrazena v roce 2014, 2015, 2016, 2017, 2x v roce 2018, nebyla uhrazena v roce 2020, celkem bylo předepsáno 7 770 Kč, uhrazeno 6 660 Kč.

10. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě čj. 28 C 68/2013-67 ze dne 1. 4. 2014, že žalobce [celé jméno žalovaného] se návrhem došlým okresnímu soudu dne 18. 1. 2013 domáhal určení ceny nájemného pozemku parc. [číslo] o výměře 37 m2, na kterém je umístěna budova malé vodní elektrárny, když majitelem tohoto pozemku je žalovaný, a to Povodí [obec], s. p. Žalobce měl pozemek pronajatý na 20 let, k 31. 12. 2011 mu vypršela nájemní smlouva. Žalobce je podílovým spoluvlastníkem malé vodní elektrárny spolu s panem [jméno] [příjmení], který dle žalobce souhlasil s podáním žaloby. Nájem platili ve výši 30 Kč za m2, v roce 2012 jim žalovaný předložil návrh smlouvy s ročním nájemným ve výši 20 113 Kč. V roce 2012 i 2013 byl žalobci automaticky prodloužen nájem, kdy se zúčastněné strany nedohodly na výši nájemného, a návrh na vyklizení nemovitosti podán nebyl. U ústního jednání pak žalobce požadoval, aby cena nájemného byla stanovena ve výši 60 Kč za m2 od roku 2013. V předmětné věci byla žaloba zamítnuta, když nájem mezi stranami byl sjednán do konce roku 2011, následně nebyl podán návrh na vyklizení nemovitostí a vždy došlo k obnovení nájemní smlouvy podle § 676 odst. 2 o.z. platného do 31. 12. 2013. Dne 18. 12. 2013 žalovaný sice žalobci doručil sdělení, ve kterém mu sděluje, že nemá zájem o další obnovení nájemní smlouvy a budou následovat kroky k úplnému ukončení závazkového vztahu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobci zaslal výzvu dle § 2230 odst. 1 n.o.z. Pokud byla výzva zaslána v prosinci, pak na tuto nelze pohlížet jako na výzvu dle tohoto zákonného ustanovení účinného od 1. 1. 2014. Došlo tak k obnovení nájemní smlouvy za podmínek ujednaných původně s tím, že nájemní doba je uzavřena na další rok, tedy do konce roku 2014 při platnosti nájemného ve výši 30 Kč za m2 a rok. Vzhledem k tomu, že vztah mezi účastníky je pak upraven v souladu se zákonem a z tohoto důvodu byl návrh žalobce na určení ceny nájmu zamítnut. Pokud žalobce navrhoval, aby soud v rámci právní jistotu v souladu s ustanovením § 59a vodního zákona rozhodl a určil výši nájemného, pak soud má za to, že takového rozhodnutí o určení nájemného dle zákonného ustanovení platného od 1. 1. 2014 je předčasné, když z přechodného ustanovení zákona č. 303/2013 Sb., vyplývá, že účastníci takovéhoto právního vztahu mají 24 měsíců od účinností zákona na dohodu o výši za užívání, a teprve poté se mohou, jak vlastník vodního díla, tak vlastník pozemku, obrátit na soud. V tomto ohledu byl návrh zamítnut jako předčasný. Nájemce tedy užívá dál dle § 2230 odst. 1 n.o.z. pozemek, když došlo znovu k uzavření nájemní smlouvy za podmínek sjednaných původně na dobu jednoho roku. Právní vztahy mezi účastníky jsou upraveny, a proto byl návrh žalobce na určení výše nájemného za rok 2013 zamítnut. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 5. 2014.

11. Podle § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba podaná žalobcem je zcela důvodná. Shodnými tvrzeními účastníků soud vzal za prokázáno, že na pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Návsí je zbudována malá vodní elektrárna, přičemž tato byla zbudována se souhlasem vlastníka pozemku. Smluvní vztahy ve vztahu k pronájmu pozemku jsou mezi stranami upraveny již od roku 1991, přičemž naposledy byly upraveny nájemní smlouvou ze dne 12. 3. 2003 ve znění dodatků [číslo] až 4. V řízení nebylo žádnou ze stran tvrzeno, že by došlo k ukončení tohoto smluvního vztahu a uvedené ani v řízení nevyšlo najevo. V souladu s ust. § 2330 o. z. dochází k obnovování nájmu vždy na dobu jednoho roku. Ve vztahu k ust. § 59a zákona č. 254/2001 Sb. je třeba uvést, že tato norma byla dle příslušné důvodové zprávy do zákona vnesena s ohledem na to, že s účinností nového vodního zákona od 1. 1. 2002 museli vlastníci vodních děl zřizovaných na cizích pozemcích vyřešit včas své poměry k vlastníkům pozemků a upravit vztahy vlastníků pozemků a vodních děl realizovaných před tímto datem. Předpokladem pro vznik nároku na poskytnutí náhrady ve smyslu ust. § 59a vodního zákona je, že se na pozemku nachází cizí vodní dílo, které bylo zřízeno před 1. 1. 2002, a to bez dohody s vlastníkem pozemku, a za strpění užívání vodního díla nebyla vlastníku pozemku poskytnuta finanční náhrada. Pokud by tedy vodní dílo bylo zřízeno na pozemku žalobce bez dohody s ním, šlo by pak o nárok ve smyslu ust. § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. Toto ustanovení pak především řeší vztahy mezi účastníky tak, že vodní díla zřízená před rokem 2002 považuje za díla zřízená v souladu s právními předpisy a legalizuje jejich existenci. Smluvní vztah mezi stranami je upraven od počátku vzniku vodního díla, a to předmětnou nájemní smlouvou, přičemž vodní dílo bylo zbudováno na základě dohody s vlastníkem pozemku. Jelikož jsou smluvní vztahy mezi stranami upraveny nájemní smlouvou, která i nadále trvá, má žalobce nárok na plnění z této smlouvy a nejedná se o plnění bez právního důvodu. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná a současně nárok žalobce není promlčen, neboť se jedná o nájem za rok 2020 a obecná promlčecí doba je tři roky.

13. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 ve spojení s ust. § 151odst. 3 o.s.ř. a zavázal procesně neúspěšného žalovaného nahradit plně procesně úspěšné žalobkyni náklady řízení ve výši 2 500 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Tato částka se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za sepis předžalobní výzvy, za sepis žaloby, vyjádření žalobce k podání žalovaného ze dne 23. 7. 2021, příprava účasti na jednání na den 13. 1. 2022 a účast u tohoto jednání.