116 C 146/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro 84 739,48 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 4 716,66 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 31. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou došlou soudu dne 31. 1. 2022 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 18. 10. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovaným došlo dne 12. 6. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Ve vztahu k těmto nárokům vzala žalobkyně žalobu zcela zpět.

2. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným došlo dne 28. 3. 2017 k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 8 917 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 2 smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 4 408 Kč, (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních (sedmidenních) splátkách po 316 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 5. 2018. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 11. 4. 2018. Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 22. 5. 2018. Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni 22. 5. 2018 činila dlužná jistina částku 4 716,66 Kč a dlužný poplatek částku 3 400,34 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 4 716,66 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně sjednaným na straně 2 smlouvy o zápůjčce, a to od 23. 5. 2018, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 16 smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 10 800 Kč. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek 20. 1. 2020 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 15 617 Kč. Její příslušenství pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 15 617 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobkyně vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky ve výši 8 117 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 4 716,66 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 3 400,34 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 310,12 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 669,31 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 716,66 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4 716,66 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadované zápůjčky splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv o zápůjčce. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjček a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení, tak aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, přičemž náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Dále je zde uvedeno, že zákazník rovněž potvrzuje, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných také od zákazníka a tyto jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdce žalobkyně vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Jak plyne z čl. 11 podmínek, žalovaný výslovně prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, byly teprve s žalovaným uzavřeny smlouvy. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobkyně si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětných smluv. Pohledávky vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany společnosti [právnická osoba] postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

3. Podáním ze dne 16. 5. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a soud svým usnesením ze dne 7. 5. 2022 č. j. 116 C 146/2022-54 řízení částečně zastavil o částku 38 107 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 353,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 200,37 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 22 124,74 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,50 % ročně, úrok ve výši 29 % ročně z částky 22124,74 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a o částku 38 515,48 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 064,43 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 023 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 24 254,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 9 % ročně, úrok ve výši 29 % ročně z částky 24 254,94 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

4. Podáním ze dne 9. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět a soud usnesením ze dne 17. 6. 2022 č. j. 116 C 146/2022-60 řízení částečně zastavil o částku 3 400,34 Kč jakožto poplatek, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 669,31 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 310,12 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 716,66 Kč od 21. 1. 2020 do 30. 1. 2020 ve výši 8,5 % ročně, úrok ve výši 29 % ročně z částky 4 716,66 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení.

5. Žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 19. 11. 2019 čj. 14 Nc 1536/2019-55, jenž nabyl právní moci dne 3. 1. 2020 omezen ve svéprávnosti na dobu 5 let tak, že nemůže samostatně právně jednat v žádných záležitostech s výjimkou běžných záležitostí každodenního života. Žalovanému byl ustanoven opatrovníkem město Petřvald. Opatrovník s žalobou nesouhlasil, navrhoval její zamítnutí, když žalovaný není schopen nakládat s majetkem a finančními prostředky, obstarávat své záležitosti a v době uzavření smlouvy nebyl schopen posoudit následky takovéhoto úkonu a žalobu je třeba zcela zamítnout.

6. Předmětem řízení po částečných zpětvzetí ze strany žalobkyně pak zůstal nárok žalobkyně pouze ze smlouvy [číslo].

7. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 28. 3. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč se závazkem uhradit právní předchůdkyni žalobkyně částku 8 917 Kč představující kapitalizované úroky ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 720 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 4 408 Kč, a to v 60týdenních splátkách po 316 Kč, s poslední splátkou 22. 5. 2018 (viz smlouva o zápůjčce ze dne 28. 3. 2017). Finanční prostředky žalovaný převzal v hotovosti při podpisu smlouvy (viz smlouva o zápůjčce ze dne 28. 3. 2017). Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný uhradil celkovou částku 10 800 Kč (viz tabulka umoření ke smlouvě ze dne 27. 1. 2020). Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu, zásilka byla odeslána (viz výzva k plnění ze dne 28. 1. 2021, podací lístek ze dne 29. 1. 2021).

8. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit během 60 týdnů formou sjednaných týdenních splátek po 316 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. K prokázání svého žalobního tvrzení, že předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně nenavrhla soudu žádné důkazy, a to ani po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neprokázala splnění zákonné povinnosti věřitele. Nadto v žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně měl zkoumat úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o zápůjčce neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalovanému částku 10 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na jeho straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 10 800 Kč, tudíž uhradil více, než mu bylo poskytnuto a nárok nelze přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud se pak dále nezabýval tím, zda byl žalovaný v době uzavření smlouvy schopen s ohledem na duševní stav tuto smlouvu vůbec uzavřít a rozpoznat následky svého jednání, když předmětná smlouva je absolutně neplatná a vždy by bylo povinností žalovaného vydat bezdůvodné obohacení, pokud by ho získal. Nárok žalobkyně je tedy zcela nedůvodný.

9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.