116 C 150/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: 11 650 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 700 Kč ve výši 8,5% ročně od 9. 1. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 10 950 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 950 Kč ve výši 8,5% ročně od 9. 1. 2018 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 10. 9. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Dne [datum] byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], a žalovaným smlouva o úvěru č. 5 2016. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč na dobu určitou, za který se zavázal uhradit celkem 25 350 Kč, a to v 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 8. 1. 2018. Původní věřitel svůj závazek splnil a sjednaný úvěr žalovanému poskytl dne 8. 12. 2016, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem byl podstatný pravidelný a prokazatelný měsíční příjem. [příjmení] žalovaný mohl získat úvěr, musel předložit kopii občanského průkazu a další platné doklady, dále další dokumenty, které původní věřitel požadoval, jako výpis z účtu za poslední tři měsíce, pracovní smlouvu či potvrzení o výši příjmu. Předmětná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, o čemž byl žalovaný vyrozuměn. Dne 26. 2. 2020 byla žalovaném zaslána předžalobní výzva.

2. K výzvě soudu pak žalobkyně svým podáním ze dne 6. 5. 2021 doplnila svá skutková tvrzení. Žalovaný v době platnosti smlouvy uhradil ve splátkách původnímu věřiteli celkem částku [částka]. Žalovaná částka ve výši 11 650 Kč představuje jistinu. Při posuzování úvěruschopnosti byl žalovaný povinen uvést pravdivé a veškeré údaje o svých výdajích a příjmech, na základě které mohl původní věřitel dospět k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Naopak žalobkyně, tedy právní předchůdkyně, jeho úvěruschopnost legitimně očekávala a od počátku byla v dobré víře, když nebyla důvod pochybovat o platnosti právního vztahu. Pokud žalovaný nebyl úvěruschopný, pak neuvedl pravdivé skutečnosti při kontraktačním procesu. Žalovaný sám služby poskytovatele úvěru aktivně vyhledal, požádal o poskytnutí úvěru. Původní věřitel měl ostatně právo předpokládat a očekávat, že žalovaný jako úvěrovaný má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, jak plyne z ustanovení § 4 o.z. Žalobkyně má za to, že nárok žalobkyně je důvodný, případně nechť je nárok na zaplacení částky 11 650 Kč přiznán spolu se zákonným úrokem z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 8. 12. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč s tím, že uhradí celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10 950 Kč, tedy celkem 25 950 Kč, a to v 13. měsíčních splátkách po 1 950 Kč RPSN pak činí 189,38 Kč. Žalovaný je ve smlouvě identifikován toliko osobními údaji, bližší informace o majetkových poměrech smlouva neobsahuje. Smlouva je datována a podepsána. Výše splátek pak byla stanovena v předpisu splátek ke smlouvě úvěru č. 5 2016, kdy každá splátka je splatná 8. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Celkový počet splátek je stanoven ve splátkovém kalendáři. Před uzavřením smlouvy byly žalovanému poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, který činil 15 000 Kč, počet měsíčních splátek 13 po 1950 Kč, celková částka 25 950 Kč. Bližší informace o majetkových poměrech žalované uvedeny nejsou. Uvedené soud zjistil z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný dne 8. 12. 2016 prohlásil v čestném prohlášení, že má odpracovaných 230 hodin za měsíc se sazbou 75 Kč na hodinu, průměrný příjem za měsíc činí 17 250 Kč. Užívá byt a podílí se na nákladech 6 000 Kč měsíčně. Uvedené čestné prohlášení je podepsáno dne 8. 12. 2016 Dohodou o provedení práce ze dne 1. 11. 2016 vzal soud za prokázáno, že žalovaný má uzavřenou smlouvu se [právnická osoba] [příjmení], kdy dohodnutá práce má být provedena v období od 1. 11. 2016 do 31. 12. 2016 s předpokládaným rozsahem prací, který nepřevýší 300 hodin s odměnou ve výši 75 Kč za hodinu. Žalovaný o poskytnutí úvěru požádal dne 8. 12. 2016, což bylo zjištěno ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Současně uvedl, že je zaměstnanec, svobodný, v domácnosti jsou dvě výdělečné osoby, hradí nájem, má standardní vybavení domácnosti. Dosahuje příjmu za poslední tři měsíce ve výši 17 250 Kč, což doložil čestným prohlášením a dohodou o provedení práce. Náklady na bydlení činí 12 000 Kč, stravování 1 000 Kč, ostatní výdaje 200 Kč. Průměrné měsíční výdaje žadatele jsou 6 600 Kč. Žádost je podepsána a datována žalovaným. Finanční analýzou ze dne 8. 12. 2016, kredit scorignem ze dne 8. 12. 2016 vzal soud za prokázáno, že byla provedena finanční analýza majetkových poměrů žalovaného, kdy se vycházelo z příjmu ve výši 17 250 Kč, z výdajů ve výši 6 600 Kč spolu s minimálními výdaji ve výši 3 050 Kč, přičemž tedy měsíční volné finanční zdroje činí 9 650 Kč a je počítáno s finanční rezervou ve výši 1 000 Kč. Žalovanému je možno poskytnut úvěr maximálně ve výši 25 000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2020 bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 22 587,15 Kč. Zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 26. 2. 2020.

5. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 8. 12. 2016 uzavřela smlouva o úvěru č. 5 2016. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, na který žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu uhradil částku 14 300 Kč celkem. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit žalobkyni částku 25 350 Kč. Žalovaný sám požádal o poskytnutí úvěru, své majetkové poměry doložil čestným prohlášením, přičemž předložil dohodu o provedení práce za období od 1. 11. 2016 do 31. 12. 2016 s tím, že odměna činí 75 Kč za jednu hodinu. Z dalších listin předložených soudu soud nezjistil žádné bližší informace zejména o výdajích žalovaného, když nebyla předložena soudu ani nájemní smlouva, případně jiné doklady osvědčující výdaje žalovaného. Pokud se týče dohody o provedení práce, tato byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2016, přičemž smlouva o poskytnutí úvěru byla uzavřena dne 8. 12. 2016 a žalovaný měl úvěr splácet po dobu 13 měsíců.

6. Výše uvedená smlouva je ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o. z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jednal jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat tak, jak je v intencích § 9 zákona č. 145/2010 Sb., a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitele bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečná a neodpovídající zákonnému požadavku. Dotazování na rodinné, majetkové a pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak to zákon vyžaduje. Právní předchůdkyně žalobkyně si předmětné věci ověřila pouze příjmy žalovaného, přičemž vycházela z dohody o provedení práce, která byla uzavřena do konce roku 2016 Smlouva pak byla uzavřena dne 8. 12. 2016 a počet splátek činil 13. Z uvedeného je zřejmé, že na následujících 12 měsíců nebyly zřejmé příjmy žalovaného. Pokud se týče výdajů žalovaného, zde žalobkyně vycházela pouze z jeho prohlášení, nepředložila jakékoli listiny, kterými by prokázala, že by tvrzení žalovaného ověřovala. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. K jednání nařízenému soudem na 9. 6. 2021 se žalobkyně nedostavila, svou neúčastí se zbavila možnosti být soudem poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k prokázání svého tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána řádně. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného neusnesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvu o úvěru žalovanému částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohl vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o.z. Žalovaný žalobkyni na poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč uhradil částku 14 300 Kč, tudíž výše bezdůvodného obohacení, kterou má žalobkyni uhradit, činí 700 Kč. V této částce pak soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného uhradit částku 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 9. 1. 2018 do zaplacení dle § 1970 o. z. Nad tuto částku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. V souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.ls.t. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.