116 C 154/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 192 726,15 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 179 426,42 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 22. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 13 299,73 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 285,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 122,23 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 192 726,15 Kč od 20. 2. 2019 do 21. 11. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 299,73 Kč od 22. 11. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 179 426,42 Kč od 22. 11. 2020 do zaplacení a smluvního úroku ve výši 13,60 % ročně z částky 192 426,15 Kč od 20. 2. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 44 591,70 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobou došlou soudu dne 1. 12. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ banka“), a žalovaným byla dne 20. 3. 2018 uzavřena Smlouva o úvěru (dále jen„ smlouva“). Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky (dále jen„ VOP“) a produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru (dále jen„ produktové podmínky“) a sazebník, se kterými se žalovaný seznámil a s nimi souhlasil. [příjmení] poskytla žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet], a to neúčelově, jednorázově, převodem na běžný účet sjednaný v čl. III. smlouvy. Žalovaný se v čl. II. smlouvy zavázal hradit bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 13,60% p.a. Dále se žalovaný v čl. II. a III. smlouvy zavázal platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu a dle čl. 22 produktových podmínek případné další poplatky, např. za upomínání, a to ve výši podle smlouvy a sazebníku banky. Žalovaný byl dle čl. II. smlouvy povinen splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou pravidelných měsíčních splátek ve sjednané výši, a to počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy. Vedle těchto splátek úvěru byl povinen hradit měsíčně také sjednané poplatky splatné vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků a poplatky byl žalovaný povinen splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžném účtu, v jehož prospěch bylo provedeno neúčelové čerpání úvěru. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru a úroků a vyčíslených poplatků. [příjmení] proto využila svého práva sjednaného v čl. 14 písm. a) produktových podmínek ve spojení s čl. I. smlouvy a dopisem ze dne 19. 2. 2019 ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila ke dni 19. 2. 2019. V souladu s ujednáním v čl. III. smlouvy a dle sazebníku banka dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty ve výši 204 133,61 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění, tj. od 20. 2. 2019, požaduje žalobkyně také zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny a dlužných poplatků a smluvní pokuty. Dlužná částka nebyla ze strany žalovaného v plné výši uhrazena. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020, a to s účinností ke dni 18. 5. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 3. 6. 2020. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení, tj. k 18. 5. 2020, celkem 223 808,09 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: dlužné jistiny úvěru ve výši 192 426,15 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 300 Kč, úroků z úvěru ve výši 11 122,23 Kč kapitalizovaných ke dni 19. 2. 2019, úroků z prodlení ve výši 285,23 Kč kapitalizovaných ke dni 19. 2. 2019. Dále žalobkyně požaduje rovněž zaplacení: úroků ve výši 13,60% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 192 426,15 Kč od 20. 2. 2019 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9,75% p.a. z dlužné částky ve výši 192 726,15 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 192 426,15 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 300 Kč, od 20. 2. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 9. 11. 2020 Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Podáním soudu dne 13. 6. 2022 žalobkyně doplnila svá tvrzení. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela banka z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 20. 3. 2018 (dále jen„ žádost o úvěr“). [příjmení] kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, a další. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmu, který klient deklaruje podpisem žádosti o úvěr. V tomto případě žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 25 430 Kč. Žalovaný dále v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou a měsíční příjem domácnosti činí 40 000 Kč. [příjmení] porovnávala příjem a výdaje žalovaného odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měl žalovaný v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1 049,60 Kč a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek 10 119 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou výši poskytnutého úvěru splatit v celkem 96 pravidelných anuitních měsíčních splátkách ve výši 3 428,93 Kč. Řádná měsíční splátka byla splatná vždy k 15. dni kalendářního měsíce, počínaje dnem 15. 4. 2018. Splátky poskytnutého úvěru vč. úroků byl žalovaný povinna dle čl. III. odst. 2. a 3. smlouvy splácet formou zápočtu peněžních prostředků z běžného účtu č. [bankovní účet], ve prospěch úvěrového účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze ve výši 20 573,58 Kč.

3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:

4. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020, která byla uzavřena mezi společností [právnická osoba], (dále jen„ banka“) a žalobkyní. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2020, včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 5. 2020, potvrzení o zaplacení úplaty a podacího lístku ze dne 3. 6. 2020). Mezi bankou a žalovaným označeným rodným číslem a adresou trvalého bydliště byla dne 20. 3. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, a to elektronicky za využití elektronického podpisu. Předmětem této smlouvy je závazek banky poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal tento úvěr uhradit spolu s úroky formou měsíčních splátek v počtu 96, ve výši měsíční anuitní splátky 3 428,93 Kč s poslední měsíční anuitní splátkou při řádném splácení ve výši 2 326,30 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 13,6 % p.a., RPSN ve výši 14,46 % ročně. Celková částka, kterou se spotřebitel zavázal uhradit, činila 328 074,65 Kč. Čerpání úvěru bude provedeno ve prospěch účtu č. [bankovní účet] a úvěr bude uhrazen formou zápočtu z běžného účtu č. [bankovní účet]. Mezi účastníky řízení bylo sjednáno, že žalovaný je povinen hradit poplatky stanovené ve smlouvě, přičemž nedílnou součástí smlouvy jsou standardní informace o spotřebitelském úvěru, aktuální podmínky (viz smlouva o úvěru ze dne 20. 3. 2018, VPP). Před uzavřením smlouvy byly žalovanému poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterých byly specifikovány parametry úvěru, za kterých banka úvěr ve výši 200 000 Kč poskytne. Jedná se o splátkový úvěr Expres půjčka s výší měsíční splátky 3 428,93 Kč, výší poslední měsíční splátky ve výši 2 326,30 Kč, s počtem 96 měsíčních splátek. Celková splatná částka činí 328 074,65 Kč, výpůjční úroková sazba 13,60 % p.a., roční procentní sazba nákladů 14,46 % (viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěr byl žalovanému v souladu se smlouvou poskytnut, a to dne 20. 3. 2018, kdy došlo k čerpání úvěru ve výši 200 000 Kč (viz výpis z úvěrového účtu č. [bankovní účet]). Ke dni 18. 5. 2020 byla splatná částka celkem 223 808,09 Kč, která představuje jistinu ve výši 192 426,15 Kč, splatný úrok ve výši 11 122,23 Kč, splatný úrok z prodlení z jistiny ve výši 18 704,09 Kč, splatný úrok z prodlení z úroku ve výši 1 255,62 Kč, splatné poplatky, pojištění, pokuty ve výši 300 Kč (viz výpisy z úvěrového účtu č. [bankovní účet]). Interními podklady, a to platební historií smlouvy [číslo] bylo v řízení prokázáno, že žalovanému byl dne 20. 3. 2018 poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný řádně úvěr nesplácel, v důsledku čehož banka přistoupila k zesplatnění úvěru, a to dopisem ze dne 19. 2. 2019, kdy vyzvala žalovaného k úhradě částky 204 133,61 Kč nejpozději do 5. 3. 2019, když žalovaný opakovaně porušoval smluvní podmínky dané smlouvou (viz oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 19. 2. 2019). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu prostřednictvím právního zástupce žalobkyně s tím, že dlužná částka činí 282 315,37 Kč a žalovaný ji má uhradit do 21. 11. 2020. Zásilka byla odeslána na korespondenční adresu žalovaného (viz výzva k plnění ze dne 6. 11. 2020, včetně podacího lístku ze dne 9. 11. 2020). K procesu posouzení úvěruschopnosti při uzavírání smlouvy se vyjádřila právní předchůdkyně žalobkyně svým podáním ze dne 3. 6. 2022. V tomto uvedla, že úvěruschopnost klienta posuzovala individuálně, kdy v žádosti žalovaný uvedl údaje, které si banka ověřila, zejména v bankovních a nebankovních registrech klientských informací, insolvenčním rejstříku, v databázi MV ČR. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmu byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a s částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výši měsíčních splátek dosavadních závazků. Žádosti žalovaného bylo vyhověno. Tento v žádosti uvedl, že má deklarovaný čistý měsíční příjem ve výši 25 430 Kč, příjem byl ověřen z běžného účtu klienta, dále má pracovní poměr na dobu neurčitou, čistý příjem rodiny činí 40 000 Kč s počtem zdrojů příjmů 1. Žalovaný je svobodný, má pronajatý dům/byt, podíl klienta na nákladech na bydlení činí 63,58 %, dosavadní interní splátky 2 ve výši 1 049,60 Kč a dosavadní externí splátky ve výši 10 119 Kč. Požadovaná výše úvěru je 200 000 Kč. Dále bylo prověřeno, že žalovaný má splátky ve výši 1 049,60 Kč, 1 593 Kč, 6 506 Kč, 1 251 Kč a 769 Kč, a to celkem u pěti produktů (viz vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 3. 6. 2022).

5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto částky vrátit během 96 měsíců formou měsíčních splátek po 3 428,93 Kč. Uvedená smlouva je ve smyslu ustanovení § [číslo] a násl. téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Žalobkyni je zákonem uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřila, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Soudu nebyly předloženy jakékoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalovaného. U jednání nařízeného soudem žalobkyně po poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. nenavrhla žádné další důkazy k prokázání svého tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost. Ve vztahu k úvěruschopnosti tedy žalobkyně neunesla břemeno důkazní, když vycházela pouze z žalovaným tvrzených příjmů ve výši 25 430 Kč, přičemž při stanovení výše nákladů na bydlení banka vycházela z normativních výdajů dle § 26 zákona [číslo] což vůbec nevypovídá nic o faktických výdajích na bydlení u žalovaného, navíc měl žalovaný další splátky ve výši 10 119 Kč a 1 049,50 Kč. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 200 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby 20 573,58 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na zaplacení částky 179 426,42 Kč. Úroky z prodlení pak byly přiznány dle § 1970 o. z., a to ode dne 22. 11. 2020, a to v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní upomínce. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně v řízení úspěšná co do částky 179 426,42 Kč, tj. v rozsahu 93 % žalované částky a neúspěšná v rozsahu 7 % žalované částky, takže byla celkově úspěšná v rozsahu 86 %. Účelně vynaložené náklady řízení činí částku 7 710 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměnu advokáta podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 35 280 Kč za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, účast u jednání). Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 1 200 Kč k 4 úkonům právní služby podle ust. § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. (za každý úkon po 300 Kč). Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud 21% DPH z odměny a náhrad v souladu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 51 850,80 Kč, z toho 86 % 44 591,70 Kč. Za podání ze dne 16. 6. 2022 soud odměnu žalobkyni nepřiznal, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady za toto podání, jelikož žalobkyně byla vyzvána k doplnění proto, že v žalobě neuvedla skutečnosti rozhodné pro posouzení věci a musela tak být vyzvána k jejich doplnění.