Okresní soud v Karviné · Rozsudek

116 C 195/2024

č. j. 116 C 195/2024-49

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2024-09-09 · VYHOVENI,ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSKI:2024:116.C.195.2024.1

Citované zákony (7)

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro 24 756 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 26. 10. 2023 do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč měsíčně splatných vždy k posledním dni daného měsíce, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť jediné splátky, přičemž první splátka je splatná měsícem následujícím po měsíci, ve kterém rozhodnutí nabude právní moci k rukám žalobkyně.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 4 631 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 10. 2023 do zaplacení a zaplacení částky 2 625 Kč, se v této části zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 513,03 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalovaná uzavřela dne 25. 9. 2023 s žalobcem smlouvu o zápůjčce (smlouva). Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (jistina), které byly žalované zaslány na účet č. , č. účtu, dne 25. 9. 2023. Žalovaná se zavázala za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 4 631 Kč (poplatek). Jistina a poplatek byly splatné dne 25. 10. 2023, žalovaná však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalované prokazatelně poskytnuta, přesto nebyla žalovanou vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, na které si žalovaná nejprve přečetla nabídku na uzavření smlouvy, nastavila si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaná vyplnila na webové stránce žalobkyně formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadala své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalovaná zaškrtla řádek s tímto textem: „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměla a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaná zároveň odsouhlasil znění obchodních podmínek žalobkyně. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobkyni v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobkyně zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Dle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů („ZSVD“): „k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.“ Vzhledem k tomu, že v soudu předkládané záležitosti se jedná o soukromoprávní vztah, § 5 ZSVD se nepoužije. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že v předkládané záležitosti ZSVD připouští podpis smlouvy elektronickým podpisem jiným, než je zaručený elektronický nebo uznávaný elektronický podpis, kdy touto zbytkovou kategorií je tzv. elektronický podpis prostý. Výše popsaný postup podpisu prostřednictvím PINu zaslaného žalobkyní na klientem uvedené telefonní číslo a následné zadání PINu klientem na webových stránkách žalobkyně představuje právě tento tzv. prostý elektronický podpis. S ohledem na tuto skutečnost byla smlouva o zápůjčce uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou v písemné podobě. Smlouva o zápůjčce včetně všeobecných obchodních podmínek žalobkyně byla neprodleně po potvrzení žalovanou žalovanému odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaná je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalované. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalované vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2.3 smlouvy) (písemné výzvy odeslány dne: 1. 11. 2023, 8. 11. 2023, 15. 11. 2023, 24. 11. 2023, 9. 12. 2023). Celková výše dluhu žalované, ke dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobkyně požaduje činí 22 131 Kč, tato částka představuje jistinu a poplatek ve výši 19 631 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Smluvní pokuta dle čl. 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 9. 2023 ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 15 000 Kč (viz nárok 1), a to konkrétně ode dne 26. 10. 2023 (den následující po splatnosti zápůjčky, viz nárok 1) do dne 18. 4. 2024, kdy žalobkyně vyhotovuje tento návrh. Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 2 625 Kč. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky dne 15. 3. 2024, žalovaná však na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradila.

2. V předmětné věci byl dne 7. 5. 2024 vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala v zákonné lhůtě dne 30. 5. 2024 žalovaná odpor, který následně zdůvodnila svým podáním ze dne 22. 6. 2024. Ve svém odporu žalovaná uvedla, že se v nedávné minulosti dostala do tíživé životní i finanční situace u společnosti , právnická osoba, , má úvěrovou historii. Za pomoci poradny pro léčbu závislostí se snaží zvládat svou závislost na hraní a sázení. Dostala se do dluhové pasti, ze které se nyní za pomoci dluhového poradce neziskové organizace Člověk v tísni snaží najít cestu ven. Částku, kterou si půjčila, měla zájem vrátit. Předmětnou smlouvu hodnotí jako absolutně neplatnou. Smlouva byla uzavřená prostředky elektronické komunikace na dálku. Z žalobkyní předložených listin nebylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyně žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření tvrzené smlouvy. Žalobkyně sice disponuje údaji o žalované, z čehož lze usuzovat, že na webových stránkách její právní předchůdkyně byly vyplněny její registrační údaje, žalobkyně však neprokázala, že žalovaná smlouvu o úvěru zakládající žalované nárok uzavřela. Na předložené smlouvě chybí podpis žalované a není z ní zřejmý ani její způsob akceptace. Výše RPSN ve výši 2696 % je nemravná, tato je nepřiměřená a odpovídající dobrým mravům, dle statistiky ČNB byla průměrná výše RPSN v září roku 2023 ve výši 10,03 % p.a., sankční mechanismus tak, jak je koncipován ve smlouvě o úvěru, budí dojem, že je nastaven záměrně tak, aby byl pro spotřebitele v konečném důsledku likvidační. Taková výše sankce a její započítávání se jí jeví jako nemravná a dlužník se tak dostává do ještě horší situace a jeho schopnost řádně hradit poskytnutou zápůjčku – jistinu, klesá. V době uzavření smlouvy s žalobkyní již žalovaná měla jiné úvěry, nebyla schopna správně odhadnout své platební schopnosti při uzavírání další smlouvy s žalobkyní a nedokázala správně vyhodnotit dopady podmínek nabízeného úvěru, bylo pro ni těžké finanční tíseň, ve které se ocitla, neprodleně řešit. Úvěrovou smlouvu uzavírá prostřednictvím internetu a nedostala tak zpětnou osobní vazbu na to, jaké dopady může pro ni uzavřená smlouva mít. Žalobkyně ve fázi schvalování úvěru nedostatečně prověřila schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva o úvěru je od samého počátku neplatná, a to z důvodu neslnění své zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalované řádně a s veškerou péčí. Žalobkyně řádně příjmy a výdaje žalované, výdaje na bydlení, splátky dalších úvěrů, ostatní běžné výdaje na jídlo, na léky, zda má zvýšené výdaje v souvislosti se zdravotním stavem. Žalobkyně si nevyžádá doklady, ze kterých by si ověřila, zda měsíční hospodaření s penězi končí v kladném zůstatku. Výše půjčky na 30 dní je navíc více jak polovina příjmů žalované. Neověření příjmů a výdajů uváděných ze strany žalované tak implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti žalované, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace žalované za účelem optimalizace poměru příjmů a výdajů tak, aby požadovaný úvěr dosáhla. Žalovaná se domnívá, že nárok žalobkyně je nutno částečně zamítnout a je tak na místě, aby žalobkyni soud přiznal pouze částku 15 000 Kč. Na tuto částku dosud žalovaná ničeho neuhradila, protože čekala na vyjádření žalobkyně k návrhu smíru, ve kterém chtěla věc vyřešit, a to i celkovou úvěrovou historii.

3. K jednání soudu nařízenému na 9. 9. 2024 se žalobkyně nedostavila, svou neúčast omluvila.

4. Žalovaná u jednání soudu setrvala na svém stanovisku. Je pravda, že si skutečně zapůjčila částku 15 000 Kč, avšak neuhradila ničeho. Současně požádala o možnost splátek ve výši 500 Kč měsíčně, když dosahuje příjmu ve výši 34 000 Kč měsíčně, hradí své předešlé závazky ve výši 4 000 Kč. Manžel dosahuje přímo ve výši 48 000 Kč čistého měsíčně, společně hradí hypotéku ve výši 14 000 Kč a náklady na energie ve výši 12 500 Kč.

5. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:

6. Dne 25. 9. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které byla žalované zapůjčena částka ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 631 Kč nejpozději do 25. 10. 2023. Za předpokladu, že klient vyčerpá zápůjčku okamžitě v plné výši a tuto splatí do 30 dnů, činí RPSN 2969 % a celková částka splatná klientem činí 19 631 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou , právnická osoba, podmínky společnosti a ceník, s nimiž se klient seznámil. Dále je specifikována výše nákladů věřitele, který je věřitel oprávněn požadovat po spotřebiteli, a to za písemnou výzvu, upomínku výzvu k úhradě 500 Kč za e-mailovou výzvu a upomínku 100 Kč, za telefonickou upomínku 50 Kč, za SMS upomínku 30 Kč, za přípravu dohody o splátkovém kalendáři 450 Kč, za předání spisu klienta internímu oddělení vymáhání pohledávek 500 Kč, za předání spisu inkasní agentuře 750 Kč a dále pak účelně vynaložené náklady spojené s předáním a vymáháním pohledávky prostřednictvím inkasní agentury až 1 800 Kč. Obsah smlouvy o zápůjčce ze dne 25. 9. 2023 včetně , právnická osoba, podmínek učinila žalovaná nesporným, i tu skutečnost, že převzala částku 15 000 Kč, když tato byla převedena na účet žalované a nedošlo k jakékoliv úhradě z její strany. S ohledem na uvedené pak soud zamítl návrh žalobkyně ohledně ověření majitele bankovního účtu a výplaty částky 15 000 Kč, když uvedené je nesporné. Žalovaná byla o úhradu dluhu opakovaně upomínána, a to upomínkou ze dne 1. 11. 2023, ze dne 8. 11. 2023, 15. 11. 2023, 24. 11. 2023, 9. 11. 2023 (viz uvedené upomínky). Žalovaná navrhla žalobkyni řešení sporu formou smíru, na základě kterého by se zavázala uhradit úvěr ve výši 15 000 Kč, když na veškeré produkty potom uhradila částku 27 000 Kč a vzniklý přeplatek ve výši 12 000 Kč započíst na předmětnou zápůjčku ve výši 15 000 Kč (viz návrh smíru ze dne 22. 4. 2024). Předmětná smlouva o zápůjčce byla uzavřena elektronicky a podepsána PIN kódem číslo , hodnota, (viz smlouva o zápůjčce ze dne 25. 9. 2023). Dopisem ze dne 28. 3. 2024 sdělila žalobkyně žalované, že s návrhem smíru nesouhlasí. Podání vyhodnotili jako reklamaci, která byla zamítnuta, když žalobkyně se nedopustila žalovanou tvrzených pochybností.

7. Mezi žalobkyní a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejichž základě žalobkyně zapůjčila žalované částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částky vrátit do 25. 10. 2023 spolu s poplatkem ve výši 4 631 Kč, žalovaná ničeho neuhradila, což v řízení bylo učiněno nesporným. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Z tvrzení uvedených žalobkyní není patrné, jakým konkrétním způsobem žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované, když její tvrzení jsou pouze v rovině obecné, bez uvedení konkrétních příjmů a výdajů. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Soudu nebyly předloženy listiny prokazující příjmy a výdaje žalované. K jednání dne 9. 9. 2024 se žalobkyně nedostavila a svou neúčastní se zbavila možnosti poučení ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a navržení důkazů k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že žalobkyně řádně netvrdila a ani listinnými důkazy založenými ve spise neprokázala, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumala. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní. V důsledku shora uvedeného je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Výše bezdůvodného obohacení činí částku 15 000 Kč, kterou je žalovaná povinna uhradit spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, to je od 26. 10. 2023 dle § 1970 o.z. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud umožnil žalované dluh splácet ve splátkách po 1 500 Kč, a to s ohledem na její majetkovou situaci shora uvedenou.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně v řízení úspěšná co do částky 15 000 Kč, tj. v rozsahu 61 % žalované částky a neúspěšná v rozsahu 39 % žalované částky, takže byla celkově úspěšná v rozsahu 22 %. Účelně vynaložené náklady řízení činí částku 991 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále náklady právního zastoupení dle § 14b odst. 1 vyhlášky č.177/1996 Sb., v sazbě jednoho úkonu 300 Kč, celkem byly přiznány 3 úkony, a to za předžalobní výzvu, přípravu převzetí, sepis žaloby, když řízení v dané věci bylo podáno na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně, stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. K těmto úkonům náleží tři režijní paušály po 100 Kč za jeden úkon dle § 14 b odst. 2 téže vyhlášky. Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud 21 % DPH z odměny a náhrad v souladu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 3 443 Kč a z toho 22 % 513,03 Kč.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.