116 C 21/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 147 853,34 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 147 853,34 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 22 577,22 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 854,72 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 166 998,56 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou došlou soudu dne 23. 7. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] (dále jen smlouva o úvěru), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovaném úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 30 000 Kč později navýšeného až na 150 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, která byla stanovena jako 5 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly produktové podmínky revolvingového úvěru. Kreditní kartu banka žalovanému poskytla v souladu podmínkami: předání kreditní karty, [příjmení]. Kreditní karta a [příjmení] budou předány prostřednictvím doručovatele poštovních služeb, není-li ve smlouvě sjednáno a/nebo bankou uveřejněno jinak; kreditní karta bude předána do vlastních rukou klienta. [příjmení] vztahující se k vydávané kreditní kartě banka nesděluje jiné osobě než držiteli. Držitel je povinen okamžitě po převzetí kreditní karty ji na zadní straně podepsat v místě podpisového proužku, nikoli obyčejnou tužkou. Převzetím kreditní karty klient vyslovuje souhlas s výší úvěrového rámce stanoveného bankou a se zvolenými doplňkovými službami. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr na kreditní kartě splácet, a to jak jistinu úvěru, tak úroky a poplatky v souladu se smlouvou a podmínkami, klient je povinen platit bance v rámci pravidelných měsíčních splátek vedle splátky jistiny dále poplatky, a to zejména poplatky pravidelně se opakující (zejména za vedení kreditní karty, správu účtu, doplňkové služby ke kreditní kartě), poplatky za jednotlivé čerpání úvěru provedené kreditní kartou, poplatky spojené s blokací, ztrátou, obnovou kreditní karty, mimořádné poplatky, smluvní pokuty, a to vše dle sazebníku a dále úroky (základní dohodnuté úroky a úroky z prodlení) podle úrokového lístku. Žalobkyně svůj závazek splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet č. [bankovní účet] a vydala žalovanému kreditní kartu. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a v souladu se smlouvou a produktovými podmínkami žalobkyně, prohlásila úvěr poskytnutý dle smlouvy o úvěru dopisem ze dne 8. 2. 2020 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaná k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž ve smyslu smlouvy/produktových podmínek porušil svoji splátkovou povinnost dle smlouvy o úvěru. Žalovaná doposud svoji povinnost nesplnila a dlužný, splatný úvěr nezaplatila. Žalovaná tak nadále dluží žalobkyni na jistině částku 144 421,34 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši na jistině částku 22 577,22 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaná měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní poplatky ve výši 1 632 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 800 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 30. 6. 2020 ve výši 5 854,72 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 166 998,56 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení. Žalovaná svoji povinnost nesplnila a svůj dluh nezaplatila. Neučinila tak ani poté, co jej žalobkyně v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzvala k zaplacení a nabídla smírné řešení, spočívající v možnosti dluh splácet v pravidelných měsíčních splátkách.

2. Podáním ze dne 3. 2. 2022 žalobkyně k výzvě soudu doplnila svá skutková tvrzení. Žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých klientem (dále klient) v žádosti klienta o vydání kreditní karty ze dne [datum], když klient žádal o kreditní kartu s úvěrovým rámcem [částka]. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra České republiky atd. Hodnocení úvěruschopnosti je vždy individuální, kdy v případě klienta v zaměstnaneckém poměru se vychází z příjmu žadatele, který klientovi přicházel na běžný účet vedený u žalobkyně a klient deklaroval, že se jedná o jeho měsíční čistý příjem, který byl ve výši 13 931 Kč. Klient zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 15 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta žalobkyně porovnala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, kdy výpočtem získala částku disponibilních zdrojů klienta, z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči žalobkyni měl klient v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 287 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient neměl v době podání žádosti žádné další závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalobkyně žádosti klienta vyhověla a schválila kreditní kartu s úvěrovým rámcem 30 000 Kč. Za celou dobu čerpání úvěru žalovaná načerpala – 440 671,05 Kč a uhradila 547 165,56 Kč. Žalovaná porušila své povinnosti splácet čerpané prostředky alespoň ve výši stanovené minimální splátky, když neuhradila zcela ničeho za měsíce [číslo] až do [číslo], ačkoliv měla v těchto měsících splácet dne 30. 9. 2019 splátku ve výši 12 980 Kč, dne 29. 10. 2019 splátku ve výši 18 958 Kč, dne 28. 11. 2019 splátku ve výši 25 279 Kč, dne 30. 12. 2019 splátku ve výši 31 440 Kč, dne 28. 1. 2020 splátku ve výši 37 654 Kč. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a platně odstoupila od předmětné smlouvy a prohlásila úvěr za splatný v celé výši, a to dopisem ze dne 9. 2. 2020. Dopis byl žalované odeslán doporučeně bez dodejky dne 11. 2. 2020 na adresu [adresa žalované]. Jistina se skládá z rozdílu částek, jež žalovaná skutečně čerpala pomocí kreditní karty, zejména prostřednictvím výběrů z bankomatu a plateb u obchodníků a splátkami žalované, které v souladu s obchodními podmínkami žalobkyně započetla na jistinu pohledávky. Za trvání smluvního vztahu tak žalovaná čerpala 440 671,05 Kč, přičemž splatila na jistinu 296 249,71 Kč, nadále tak žalobci dluží na jistině částku 144 421,34 Kč. Žalovaná výše dlužných úroků ve výši 22 577,22 Kč je tvořena součtem všech neuhrazených smluvních úroků za období ode dne prodlení žalované se splácením úvěru do zesplatnění celkem ve výši 252 943,20 Kč, ponížených o části splátek započtených na úroky ve výši 230 365,98 Kč, vypočtených dle vzorce uvedeného v produktových podmínkách revolvingového úvěru a kreditní karty [právnická osoba], bod 23. Dle úrokového lístku [číslo] 2011 platného ode dne 1. 7. 2011 byla roční úroková sazba pro bezhotovostní čerpání (nákupy u obchodníků a převody) stanovena na 22,68 % a pro hotovostní čerpání (výběry z bankomatů) na 22,68 %. Dle úrokového lístku [číslo] platného ode dne 1. 1. 2012, byla roční úroková sazba pro bezhotovostní čerpání (nákupy u obchodníků a převody) stanovena na 25,08 % a pro hotovostní čerpání (výběry z bankomatů) na 26,28 %. Dle úrokového lístku [číslo] platného ode dne 1. 1. 2013 byla roční úroková sazba pro bezhotovostní čerpání (nákupy u obchodníků a převody) stanovena na 25,08 % a pro hotovostní čerpání (výběry z bankomatů) na 29,99 %. Aktuální roční úroková sazba byla současně uvedena na každém měsíčním výpisu ke kreditní kartě. Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 854,72 Kč byl vypočten z částky 170 430,56 ve výši 10% od 25. 2. 2020 do 30. 6. 2020. Žalobkyně požaduje úhradu dosud neuhrazených poplatků ve výši 3 432 Kč, která se sestává z poplatku za upomínku ve výši 600 Kč ze dne 8. 9. 2019, 17. 1. 2020 a 9. 2. 2020 v celkové výši 1 800 Kč účtovaného dle sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 12. 2016. Z poplatku za přečerpání úvěrového rámce ve výši 300 Kč ze dne 8. 11. 2019, 8. 12. 2019, 8. 1. 2020 a 8. 2. 2020 v celkové výši 1 200 Kč účtovaného dle sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 12. 2016. Z poplatku za vedení kreditní karty ve výši 49 Kč ze dne 8. 8. 2019, 8. 9. 2019, 8. 10. 2019, 8. 11. 2019, 8. 12. 2019, 8. 1. 2020 a 8. 2. 2020, v celkové výši 343 Kč dle sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 12. 2016. Z poplatku za výběr v hotovosti z bankomatu ve výši 89 Kč ze dne 9. 8. 2019, účtovaného dle sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 12. 2016.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně se z jednání omluvila, soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: žalovaná dne 11. 7. 2011 požádala právní předchůdkyni žalobkyně společnost [právnická osoba] o uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty. Ve své žádosti uvedla své osobní údaje, totožnost byla ověřena OP, dále uvedla, že bydlí v družstevním bytě, je rozvedená, vzdělání má střední, pracovní poměr má uzavřen na dobu neurčitou od 1. 11. 2004 u [právnická osoba] a.s. jako vedoucí a dosahuje průměrného čistého příjmu ve výši 13 931 Kč, čistý příjem domácnosti činí 15 000 Kč. Srážky ze mzdy nemá, má jednu vyživovací povinnost, doložila čestné prohlášení o svém příjmu za období březen až červen 2011, přičemž průměrný čistý příjem za toto období činí 14 575 Kč (viz žádost ze dne 11. 7. 2011, čestné prohlášení ze dne 11. 7. 2011). Žalovaná byla lustrována v systému ISZR. Dne 11. 7. 2011 byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ke kreditní kartě do určité výše úvěrového limitu a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, která byla stanovena jako 5 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalované vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly dispozice, sazebník, úrokový lístek, produktové podmínky revolvingového úvěru a všeobecné obchodní podmínky. Splácení úvěru mělo být prováděno vždy nejpozději do data splatnosti uvedeném ve výpise, a to na účet banky [číslo] Smlouva je uzavřena na dobu neurčitou, tato je datována a podepsána zúčastněnými stranami (viz smlouva o úvěru, dispozice ke smlouvě, produktové podmínky, sazebník poplatků, úrokové lístky, VOP, produktové podmínky). Limit úvěrového rámce byl stanoven na částku 30 000 Kč, minimální splátka činila 5% z čerpaného úvěru, bezúročné období činil až 50 dní, roční úroková sazba pro hotovostní čerpání činila 22,68 % a pro bezhotovostní čerpání 22,68 %, pojištění splátek sjednáno nebylo (dispozice ke smlouvě ze dne 11. 7. 2011). Žalovaná porušila podmínky smlouvy, úvěr řádně nesplácela, tento byl rozhodnutím banky ze dne 9. 2. 2020 zesplatněn, přičemž dluh činil celkem 170 430, 56 Kč, žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu do 24. 2. 2020. Zásilka byla odeslána na korespondenční adresu žalované dne 11. 2. 2020 (viz rozhodnutí o zesplatnění ze dne 9. 2. 2020 a podací arch ze dne 11. 2. 2020). Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná načerpala – 440 671,05 Kč a uhradila 547 165,56 Kč, což vyplývá z tvrzení samotné žalobkyně a je doloženo výpisy ke kreditní kartě, platební historií smlouvy. Úvěrový rámec byl opakovaně navyšován, a to od 30. 1. 2012 na částku 45 000 Kč, od 28. 8. 2012 na částku 67 000 Kč, od 1. 3. 2013 na částku 87 000 Kč, od 29. 12. 2013 na částku 130 000 Kč a od 29. 7. 2014 na částku 150 000 Kč (viz platební historie úvěrového účtu a výpisy ke kreditní kartě). Výše dlužné částky ke dni ukončení smlouvy činila 169 830,56 Kč (viz výpis ke kreditní kartě ze dne 8. 2. 2020). Běžný účet žalované za období od února 2011 do srpna téhož roku vykazoval vždy konečný zůstatek záporný, tento pak osvědčil výši mzdy žalované, která byla vyplacena dne 14. 1. 2011 ve výši 12 987 Kč, dne 15. 2. 2011 ve výši 12 823 Kč, dne 15. 3. 2011 ve výši 13 123 Kč, dne 14. 4. 2011 ve výši 13 593 Kč, dne 13. 5. 2011 ve výši 17 315 Kč, dne 15. 6. 2011 ve výši 14 268 Kč, dne 15. 7. 2011 ve výši 14 228 Kč. Žalovaná hradila další splátku úvěru ve výši 1 654,75 Kč (viz výpis z běžného účtu žalované č. [bankovní účet] ze dne 24. 1. 2011, ze dne 24. 2. 2011, ze dne 24. 3. 2011, ze dne 24. 4. 2011, ze dne 4. 5. 2011, ze dne 24. 6. 2011, ze dne 24. 7. 2011, ze dne 12. 8. 2011, ze dne 12. 7. 2011, ze dne 10. 6. 2011, ze dne 12. 5. 2011, ze dne 12. 4. 2011, ze dne 11. 3. 2011 a ze dne 11. 2. 2011). Žalovaná byla o úhradu dluhu opakovaně upomínána včetně předžalobní výzvy ze dne 2. 7. 2020, která byla odeslána na korespondenční adresu žalované (viz upomínka ze dne 17. 1. 2020, předžalobní výzva ze dne 2. 7. 2020 a podacího archu z téhož dne).

5. Soud učinil následující závěr: Mezi účastníky řízení byla na základě žádosti žalované dne 11. 7. 2011 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ke kreditní kartě do určité výše úvěrového limitu a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, která byla stanovena jako 5 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalované vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Dále účastníci sjednali, že žalovaná je povinna platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 22, 68 % ročně. Úvěrový rámec byl opakovaně navyšován, a to od 30. 1. 2012 na částku 45 000 Kč, od 28. 8. 2012 na částku 67 000 Kč, od 1. 3. 2013 na částku 87 000 Kč, od 29. 12. 2013 na částku 130 000 Kč a od 29. 7. 2014 na částku 150 000 Kč. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná načerpala – 440 671,05 Kč a uhradila 547 165,56 Kč, což vyplývá z tvrzení samotné žalobkyně a je doloženo výpisy ke kreditní kartě, platební historií smlouvy. Výše dlužné částky ke dni ukončení smlouvy činila 169 830,56 Kč. Pokud se týče zkoumání úvěruschopnosti žalované, žalobkyně vycházela z tvrzení žalované, které uvedla v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 11. 7. 2011, z doloženého čestného prohlášení z téhož dne a z výpisu z běžného účtu žalované. Žalobkyně v řízení prokázala výši příjmů žalované, nepředložila jakékoliv listiny osvědčující výdaje na straně žalované.

6. Podle § 497 obchodního zákoníku účinného do 1. 1. 2014 se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

8. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.

9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud věc právně posuzoval dle ustanovení obchodního zákoníku účinného do 1. 1. 2014, v souladu s ust. § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku, a to dle ust. § 261 odst. 3 písm. d), když se tímto zákonem řídí závazkové vztahy ze smlouvy o úvěru bez ohledu na povahu účastníků závazkového vztahu, tj. zda jsou oba podnikateli či nikoliv. Žalobkyně prokázala, že uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu, která má všechny náležitosti smlouvy o úvěru dle § 497 a násl. obchodního zákoníku účinného do 1. 1. 2014, přičemž úvěrový limit činil 30 000 Kč a dále byl navyšován, tak jak je shora uvedeno. Žalobkyně smlouvu o úvěru ke kreditní kartě uzavírala s žalovanou jako podnikatel, naopak žalovaná jako spotřebitel (§ 52 odst. 3 obč. zák.) Smlouva o úvěru tedy měla povahu spotřebitelské smlouvy ve smyslu § 52 odst. 1 obč. zák. S ohledem na uvedené je nutné na smlouvu o úvěru aplikovat rovněž zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ), a to ve znění platném a účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni 7. 11. 2011. Podle § 9 odst. 1 ZoSÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle § 22 odst. 5 ZoSÚ není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. I v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy (viz Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Soud se proto zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru dostála své zákonné povinnosti a řádně s odbornou péčí prověřila, zda je žalovaná schopna předmětný úvěr s ohledem na své konkrétní příjmy a výdaje řádně splácet, když ohledně těchto skutečností spočívá důkazní břemeno na žalobkyni a dle § 22 odst. 5 ZoSÚ nebude-li prokázán opak, nastupuje vyvratitelná domněnka, že žalobkyně povinnost prověřit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy řádně nesplnila. Byla-li smlouva o úvěru uzavřena, aniž by žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu. Taková smlouva je od počátku dle § 39 obč. zák. absolutně neplatná (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 201/2018). K neplatnosti absolutní soud přihlíží ex offo, tj. aniž by ji musel účastník namítat. Žalobkyně k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované úvěr splácet skutkově tvrdila, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti ze dne 11. 7. 2011. Žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra České republiky atd. Hodnocení úvěruschopnosti je vždy individuální, kdy v případě klienta v zaměstnaneckém poměru se vychází z příjmu žadatele, který klientovi přicházel na běžný účet vedený u žalobkyně, a žalobkyně deklarovala, že se jedná o její měsíční čistý příjem, který byl ve výši 13 931 Kč. Zároveň žalovaná uvedla v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 15 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta žalobkyně porovnala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ, kdy výpočtem získala částku disponibilních zdrojů klienta, z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči žalobkyni měla v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 287 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že neměla v době podání žádosti žádné další závazky. Jelikož s nedodržením povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 ZoSÚ je prostřednictvím § 39 obč. zák. spojena sankce absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, musí se touto otázku soud zabývat z úřední povinnosti. Po provedeném dokazování pak má soud za to, že žalobkyně dostatečně zkoumala příjmy žalované, jejichž výši si pak ověřila doloženými výpis z běžného účtu žalované, stejně jako další úvěrový závazek v tvrzené výši 2 287 Kč. Celkové příjmy domácnosti ve výši 15 000 Kč žalobkyně žádným způsobem neprověřovala a v řízení nebyly prokázány. Žalobkyně se pak žádným způsobem nezabývala výdaji na straně žalované, a to zejména v souvislosti s náklady na bydlení, které bezesporu představují nejvyšší položku v rozpočtu žalované. Navíc z předložených listin soud zjistil, že běžný účet žalované vykazoval konečný zůstatek, který byl každý měsíc záporný. Již z tvrzení žalobkyně je zjevné, že žalobkyně své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí nemohla dostát, když prověřila pouze příjmy žalované a splátku úvěru avšak další výdaje, zejména spojené s bydlením nikterak neprověřila a neučinila to ve vztahu k příjmům a výdajům ani v době následující, kdy došlo k výraznému zvýšení poskytnutého úvěrového limitu. Zde pak soud odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26, v němž Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad § 9 odst. 1 ZoSÚ, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy s žalovanou řádným způsobem nezkoumala její úvěruschopnost (porovnání jejích příjmů a výdajů), čímž porušila zákonnou povinnost stanovenou v § 9 odst. 1 ZoSÚ a v důsledku toho je smlouva dle § 39 obč. zák. absolutně neplatná. K jednání nařízenému soudem na 23. 3. 2022 se žalobkyně nedostavila, tato se z jednání omluvila a svou neúčastí se zbavila možnosti být soudem poučena dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, zejména pak výdaje žalované, když předloženými listinami toto své tvrzení neprokázala. Žalobkyně v tomto směru neunesla břemeno důkazní. Za této situace nemůže být důvodným nárok žalobkyně na zaplacení úroku, poplatků a jiných v neplatné smlouvě ujednaných plnění. Soud nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky posoudil z pohledu nároku na vydání bezdůvodného obohacení (dle § 451 odst. 1 a § 457 obč. zák. účinného do 31. 12. 2013 u částek čerpaných do 31. 12. 2013 a dle § 2991 o.z. u částek čerpaných po 1. 1. 2014), neboť strany absolutně neplatné smlouvy jsou si povinny navzájem vydat vše, co si plnily na základě takové smlouvy. Již ze samotného tvrzení žalobkyně v jejím podání ze dne 3. 2. 2022 se podává, že žalovaná čerpala celkem částku – 440 671,05 Kč a uhradila celkem částku 547 165,56 Kč. Je tedy zřejmé, že zde žádný nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení není dán, neboť již sama žalobkyně tvrdí, že žalovaná zaplatila žalobkyni vyšší částku, než kterou vyčerpala. S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy náhrada nákladů řízení by náležela procesně úspěšné žalované, které však prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení