116 C 22/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované pro 26 884 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 26 884 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 719,59 Kč spolu s úrokem ve výši 21,99 % ročně z částky 25 084 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 084 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne 9. 1. 2024 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 s datem úplaty dne 18. 9. 2023 a uzavřené mezi společností I-Xon, a.s., a společností , právnická osoba, . Banka uzavřela s žalovanou smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému bankovních produkty a služby. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky banky, produktové podmínky kontokorentního úvěru, produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, sazebník poplatků, s jejichž obsahem se žalovaný seznámil a souhlasil a stvrdil svým podpisem smlouvy a dispozice. Banka se zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. , č. účtu, specifikovaný v dispozicích ke smlouvě, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Banka se zavázala provádět na tomto účtu vklady a výplaty dle pokynů žalovaného a úročit aktuální zůstatek na účtu v souladu s proměnlivou úrokovou sazbou. Žalovaný se zavázal dodržovat minimální zůstatek na účtu, platit za vedení běžného účtu poplatky dle sazebníku. Žalovaný podmínky smlouvy porušoval, když banka se zavázala poskytnout žalovaného kontokorentní úvěru Flexikredit, který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného debetního limitu sjednaného v aktuálních dispozicích ke smlouvě. Žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas, z tohoto důvodu banka převedla dne 16. 5. 2022 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 25 084 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. , č. účtu, , a to za účelem jeho uhrazení žalovanou. Žalovaný přesto svoji povinnost nesplnil a dlužnou částku neuhradil. Banka využila svého práva a prohlásila v souladu s produktovými podmínkami úvěr za ihned splatný v celé výši, a to ke dni 20. 9. 2022. Pokud se týče zkoumání úvěruschopnosti klienta, banka vycházela z údajů poskytnutých bance klientem. Banka v rámci posuzování úvěruschopnosti vycházela z informací z interních a externích databází, zejména bankovních a nebankovních registrů klientských informací, insolvenčního rejstříku databáze , právnická osoba, , posuzovala příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů klienta. Na základě takto zjištěných informací dospěla k závěru banka, že klient je úvěruschopný. Dlužná částka pak představuje nesplacenou jistinu 25 084 Kč, smluvní poplatky 1 800 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 719,59 Kč. Před uzavřením smlouvy byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou dle § 142a o.s.ř.

2. Podáním ze dne 7. 2. 2024 žalobkyně doplnila svá tvrzení. smlouva byla s žalovanou uzavřena na pobočce v , adresa, dne 22. 6. 2020, kde byla smlouva fyzicky podepsána. Tyto dispozice jsou součástí smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřených mezi klientem a bankou dne 10. 9. 2018. Veškerá práva a povinnosti smluvních stran vyplývají přímo z předmětné smlouvy, na kterou si žalobkyně dovoluje v této souvislosti již pouze odkázat. Částka ve výši 1 800 Kč představuje poplatky, které vyplývají ze sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platný od 1. 12. 2016. Tato částka sestává z následujících uvedených poplatků, které jsou patrné z platební historie. Poplatek za upomínku ve výši 600 Kč vyplývá z čl. Flexikredit – nedodržení smluvních podmínek, bod 1 tohoto sazebníku. Posouzení úvěruschopnosti by mělo být založeno mimo jiné na informacích získaných od spotřebitele. Jedná se o základní povinnost věřitele při poskytování spotřebitelských úvěrů, získat od spotřebitele nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené, které jsou relevantní pro posouzení jeho úvěruschopnosti, přičemž vzhledem k ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru nepostačuje pouze pasivní sběr informací, ale věřitel by si měl rozhodné informace aktivně vyžádat. A zadruhé, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, je-li to nezbytné. Žalobkyně si zde dovoluje poukázat na fakt, že naplnění druhého směru není vždy nutně obligatorním pokračováním ověřování úvěruschopnosti, když již poskytovatel naplnil směr první, nýbrž toto ověřování, nahlédnutím do databází, je povinné pouze v případech, ve kterých je tento postup nezbytný. K prvnímu z výše uvedených směrů posuzování schopností žalované splácet poskytnutý úvěr, žalobkyně uvádí, že banka postupovala zcela v souladu se zákonnými podmínkami, kdy vycházela z informací mu poskytnutých samotným žalovanou v žádosti o úvěr ze dne 19. 6. 2020. Žalovaná v žádosti uvedla zejména informace o svém rodinném stavu, způsobu bydlení a o svém pracovním poměru – pracovní poměr na dobu určitou, včetně výše čistého příjmu a příjmu domácnosti, kdy uvedl, že je svobodný/svobodná a žije u rodičů. Banka ověřila příjem žalované na základě žádosti o úvěr, kdy žalovaná uvedla deklarovaný čistý měsíční příjem ve výši 18 600 Kč a následně bylo bankou ověřeno, že čistý příjem žalované činí 18 600 Kč. Dále žalovaná dále uvedla čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 32 000 Kč. Banka dále posuzovala schopnost dlužníka splácet na základě disponibilní částky, kdy při jejím výpočtu vycházela s částkou životního minima žalované dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima, která je odvozena od životních nákladů vyhlašovaných MPSV a existenčního minima, a dále počítala s částkou normativních nákladů na bydlení dle ustanovení § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, která vychází z nákladů poskytovaných MPSV a zohledňuje druh bydlení, počet osob v domácnosti a lokaci bydlení. Dle § 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele je odborná péče definována jako „úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. žalobkyně je toho názoru, že ve výše uvede definici, je zcela klíčové a rozhodné použité slovo „rozumně“, kdy dle žalobkyně, banka postupovala při posuzování úvěruschopnosti žalované dostatečně zodpovědně, odborně, a zcela v souladu se zákonem a zároveň s péčí, kterou po ní bylo možné rozumně požadovat. Banka úvěruschopnost hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Žalobkyně má za to, že banka posoudila schopnost žalované splácet s odbornou péči a postupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalované byla poskytnuta částka 25 084 Kč dne 16. 5. 2022 na nově zřízený úvěrový účet. Přesná specifikace částky 25 084 Kč vyplývá z měsíčních výpisů z bankovního účtu žalované, a to konkrétně z výpisu běžného účtu ze dne 31. 5. 2022.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila.

4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:

5. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována, když předmětná pohledávka byla ze společnosti , právnická osoba, ., postoupena na spol. I-Xon, a.s., na základě smlouvy o postoupení pohledávek s datem úplaty 18. 9. 2023. Následně byla pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023 na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno (viz oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 9. 2023 a ze dne 9. 10. 2023, potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 18. 9. 2023, smlouvy o postoupení pohledávek, včetně seznamu postupovaných pohledávek a poštovního podacího archu). Dne 10. 9. 2018 byla mezi společností , právnická osoba, ., a žalovanou uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, ve které se banka zavázala poskytovat žalované služby dle dispozic (viz smlouva ze dne 10. 9. 2018). Dne 19. 6. 2020 požádala žalovaná o povolení debetního zůstatku Flexikredit ve výši rámce 30 000 Kč. Ve své žádosti uvedla, že bydlí u rodičů, je svobodná, pracovní poměr má uzavřen na dobu určitou, a to od 1. 11. 2019 do 30. 9. 2020, její průměrný měsíční příjem za tři měsíce činí 18 600 Kč, celkový čistý příjem domácnosti činí 32 000 Kč, je bez vyživovací povinnosti, dále je uveden název zaměstnavatele, žádost je žalovanou podepsána (viz žádost o povolení debetního zůstatku ze dne 19. 6. 2020). Z interního posouzení úvěruschopnosti provedeného právní předchůdkyní žalobkyně bylo zjištěno, že tato vycházela z příjmu žalované ve výši 18 600 Kč, dále s tím, že pracovní poměr má na dobu určitou, celkový příjem domácnosti činí 32 000 Kč, bydlí u rodičů, je svobodná, bezdětná, externí splátky činí 2 771 Kč, osobní výdaje nejsou žádné (viz interní posouzení úvěruschopnosti ze dne 1. 2. 2024 včetně přehledu příjmů a výdajů žalované a úhrady splátek). Dne 22. 6. 2020 byl mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sjednán k běžnému účtu č. , č. účtu, Flexikredit s výší povoleného limitu 20 000 Kč, úrokovou sazbou ve výši 21,99 % ročně, současně byla poskytnuta debetní karta, přičemž nedílnou součástí smlouvy jsou podmínky, produktové podmínky, sazebník a úrokový lístek. Předmětné dispozice jsou stranami podepsány (viz dispozice ze dne 22. 6. 2020, základní produktové podmínky, sazebník poplatků, všeobecné produktové podmínky). Před uzavřením smlouvy o Flexikreditu byla žalovaná seznámena s parametry smlouvy prostřednictvím formuláře pro standardní informace, který dne 22. 6. 2020 podepsala (viz formulář ze dne 22. 6. 2020). Žalovaná neplnila řádně podmínky poskytnutého úvěrového produktu, opakovaně byla o úhradu dluhu upomínána (viz upomínky ze dne 2. 7. 2022, 31. 7. 2022 a 30. 8. 2022). V důsledku porušení smlouvy banka svým dopisem ze dne 22. 9. 2021 oznámila žalované, že úvěr č. , č. účtu, na částku 25 084 Kč prohlašuje za splatný ke dni 20. 9. 2022, přičemž dlužná částka činí 26 884 Kč a tato nechť je uhrazena do 6. 10. 2022. Předmětná zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 23. 9. 2022 (viz oznámení ze dne 22. 9. 2022 a podací arch ze dne 23. 9. 2022). Výpisem z úvěrového účtu shora specifikovaného ze dne 18. 9. 2023 bylo prokázáno, že ke dni 18. 9. 2023 činil počáteční zůstatek úvěrového účtu č. , č. účtu, částku ve výši 25 084 Kč, k tomuto byl zúčtován splatný úrok z prodlení z jistiny ve výši 2 719 Kč a splatné poplatky pojištění pokuty ve výši 1 800 Kč. Celková splatná částka činí celkem tedy 29 603,59 Kč. Dopisem ze dne 29. 6. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že došlo ke zrušení Flexikreditu a dluh ve výši 25 084 Kč byl z běžného účtu převeden na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, . Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu formou 16měsíčních splátek po 1 567,75 Kč s první splátkou dne 16. 6. 2022. Zásilka byla podána k poštovní přepravě (viz dopis ze dne 29. 6. 2022 včetně podacího archu). Výpisem z úvěrového účtu č. , č. účtu, vzal soud za prokázáno, že ke dni 16. 5. 2022 došlo k čerpání úvěru ve výši -25 084 Kč. Ke dni 18. 9. 2023 je splatná částka celkem 29 603,59 Kč. Žalovaná byla o úhradu dluhu upomínána předžalobní výzvou ze dne 9. 10. 2023, která byla žalované odeslána na její korespondenční adresu doporučeně (viz předžalobní výzva ze dne 9. 10. 2023 a podací arch ze dne 26. 9. 2023).

6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, tzv. Flexikredit, na jejímž základě původní věřitel umožnil žalované čerpat finanční prostředky do úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částky vrátit dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Žalobkyně vycházela z příjmů, které uvedla sama žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěrového limitu, a to ve výši 18 600 Kč, přičemž žalobkyni muselo být známo, že pracovní poměr je uzavřen na dobu určitou do 30. 9. 2020. Pokud se týče výdajů žalované, zejména výdajů spojených s bydlením, tyto si žalovaná žádným způsobem neověřovala, a to ať už se jedná o způsob bydlení – tvrzeno u rodičů či výši plateb za bydlení. Jako nepravděpodobné lze považovat i tvrzení žalované, že ona sama nemá žádné výdaje. Žalobkyně si ověřila pouze výši externích splátek, které činily 2 771 Kč. Z tvrzení žalobkyně pak není zřejmé, jaká celková částka byla žalovanou za dobu trvání Flexikreditu čerpána, jaká celková částka byla uhrazena a na co byla alokována. Není tak zřejmé, jakým způsobem dospěla žalobkyně k výši dlužné jistiny ve výši 25 084 Kč, kterou následně převedla na nově otevřený úvěrový účet. K jednání nařízenému soudem na den 9. 4. 2024 se žalobkyně nedostavila a svou neúčastí se zbavila možnosti být soudem řádně poučena v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ve vztahu k doplnění skutkových tvrzení a následnému navržení důkazů k samotné výši žalované částky, dále pak ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně, stejně tak neprokázala oprávněnost výše žalované částky. S ohledem na výše uvedené je smlouva neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Nárok žalobkyně by pak bylo možno přiznat podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení, avšak k takovémuto rozhodnutí soud neměl dostatečná skutková tvrzení, a to s ohledem na absenci tvrzení ohledně celkové částky, která byla za dobu trvání smluvního vztahu Flexikreditu čerpána žalovanou a ohledně částky, která byla žalovanou za celou dobu trvání smluvního vztahu uhrazena a na co byla alokována. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.