116 C 257/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 187 776,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 144 500,37 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 43 276,22 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 072,36 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 925,97 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 52 328,30 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 383,60 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou došlou soudu dne datum se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet číslo (dále jen smlouva o úvěru), v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě o úvěru specifikovaných dlužných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 3 517,18 Kč, a to počínaje dnem datum, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 16,10 % p. a. Nedílnou součástí smlouvy pak je sazebník poplatků, produktové podmínky a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, přičemž žalovaný stvrdil svým podpisem, že tyto dokumenty převzal a seznámil se s nimi. Žalobkyně svůj závazek splnila a dne datum úvěr žalovanému poskytla, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účty konsolidovaných závazků. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého práva a prohlásila úvěr poskytnutý dopisem ze dne datum za okamžitě splatný v celé výši. Žalovaný dluží žalobkyni na jistině částku 185 756,31 Kč, smluvní úrok z dlužné jistiny ke dni splatnosti ve výši na jistině částku 11 072,36 Kč (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách), smluvní pokutu ve výši 2 020,28 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni datum ve výši 12 683,87 Kč, úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 196 828,67 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzvala žalovaného k zaplacení.

2. K výzvě soudu, podáním ze dne datum, doplnila žalobkyně svá skutková tvrzení. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného postupovala zcela v souladu se zákonnými podmínkami, kdy vycházela z informací poskytnutých samotným žalovaným v žádosti o úvěr ze dne datum. Žalovaný v žádosti uvedl zejména informace o svém rodinném stavu, vzdělání, způsobu bydlení a o svém pracovním poměru, včetně výše čistého příjmu a příjmu domácnosti. Žalobkyně kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databáze MVČR. Příjem žalovaného byl ověřen prostřednictvím výpisu z běžného účtu, který měl žalovaný taktéž veden u žalobkyně. Výdaje žalovaného byly taktéž hodnoceny a ověřeny na základě výpisu z účtu, a to v souladu s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze 104 VSPH 506/2020-63 a usnesením Nejvyššího soudu 33 ICdo 27/2021-82. Žalobkyně dále posuzovala schopnost žalovaného splácet na základě disponibilní částky, kdy při jeho výpočtu vycházela z částky životního minima žalovaného dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., o zvýšení částek životního minima, která je odvozena od životních nákladů vyhlašovaných MPSV a existenčního minima, a dále počítala s částkou normativních nákladů na bydlení dle ustanovení § 26 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, která vychází z nákladů poskytovaných MPSV a zohledňuje druh bydlení, počet osob v domácnosti a lokaci bydlení. Na základě uvedených údajů žalobkyně dospěla k částce 6 657,43 Kč. Výpočet disponibilní částky byl vypočten tak, že od příjmu byly odečteny veškeré výdaje žalovaného. Po uvedeném výpočtu byla kapacita pro splátkové zatížení dostatečná. Žalobkyně úvěruschopnost hodnotila individuálně s odbornou péči a postupovala v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný vyčerpal částku v celkové výši 200 000 Kč a uradil částku v celkové výši 55 499,63 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, jednání nařízeného soudem se nezúčastnil, soud jednal bez přítomnosti žalovaného.

4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:

5. Dne datum žalovaný požádal žalobkyni o úvěr – konsolidace půjček. V této žádosti uvedl své osobní iniciále, které byly ověřeny z občanského průkazu. Žalovaný doložil rodný list. V žádosti pak žalovaný uvedl, že bydlí v družstevním bytě od datum, má základní vzdělání, je svobodný a pracovní poměr má uzavřen se společností právnická osoba, na dobu neurčitou od datum. Žalovaný pracuje jako dělník a jeho průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce činí 19 611 Kč. Žalovaný předložil doklad o hlavním příjmu – příjem z BÚ. Nejsou mu prováděny žádné srážky ze mzdy, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 25 000 Kč s počtem zdrojů příjmů jeden, žalovaný nemá vyživovací povinnost. Tento má v současné době závazek vůči žalobkyni z úvěrové smlouvy číslo ve výši 2 704,39 Kč. Žádost je žalovaným podepsána, přičemž žalovaný uvedl, že poskytuje pravdivé informace, není v úpadku či v hrozícím úpadku (viz žádost o úvěr ze dne datum). Mezi účastníky řízení byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, na základě které poskytla banka žalovanému, který je označen rodným číslem a adresou trvalého bydliště, úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet měsíčními anuitními splátkami ve výši 3 831,18 Kč, včetně pojištění ve výši 314 Kč Poslední měsíční anuitní splátka včetně pojištění činí 1 969,62 Kč. Splátky jsou splatné k 20. dni v měsíci počínaje dnem datum. Roční úroková sazba činí 16,10 % p.a., RPSN 17,63 %. Celková částka ke splatnosti činí 379 788,88 Kč. Peněžní prostředky ve výši 134 481,49 Kč jsou účelově určeny pro úhradu úvěru na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Zbývající finanční prostředky jsou neúčelové a budou poukázány ve prospěch běžného účtu č. bankovní účet. Úvěr bude splácen z účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal uhradit jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 795 Kč, 50 Kč za každé vyhotovení výpisu z úvěrového účtu a 100 Kč za každou změnu data měsíční splátky. Za vedení účtu se zavázal hradit poplatek ve výši 200 Kč měsíčně, za zaslání každé upomínky 600 Kč a za prohlášení úvěru za splatný 300 Kč. Žalovaný byl oprávněn úvěr předčasně splatit, v případě prodlení byl povinen hradit zákonný úrok z prodlení. V případě, že dojde k porušení smlouvy, zejména pak povinnosti hradit splátky, byla banka oprávněna od smlouvy odstoupit. Smlouva je datována a podepsána zúčastněnými stranami, přičemž nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné produktové podmínky účinné od 1. 10. 2017, základní produktové podmínky a sazebník poplatků (viz smlouva o úvěru ze dne datum, sazebník poplatků, VPP, ZPP). Před uzavřením smlouvy byly žalovanému poskytnuty informace o spotřebitelském úvěru, kde byly uvedeny parametry úvěru s tím, že se jedná o úvěr splátkový – konsolidace půjček, ve výši 200 000 Kč, kdy tento bude částečně čerpán účelově. Úvěr je uzavřen na dobu určitou 108 měsíců, výše měsíční splátky činí 3 517,18 Kč, celková splatná částka činí 379 788,88 Kč. Úroková sazba 16,10 % p.a., RPSN 17,63 %. V případě prodlení je žalovaný povinen hradit zákonný úrok z prodlení, dále je stanovena výše poplatků tak, jak bylo následně uzavřeno ve smlouvě. Formulář je podepsán žalovaným (viz formulář pro standardní informace ze dne datum). Dopisem ze dne datum odeslaným dne datum prohlásila banka úvěr za splatný ke dni datum, a to z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek a vyčíslila dluh na částku 199 077,30 Kč (viz oznámení ze dne datum, včetně podacího archu ze dne datum). Dne datum došlo k čerpání úvěru ve výši - 134 481,49 Kč, a to úhradou pod variabilním symbolem číslo. Téhož dne byla na běžný účet žalovaného převedena částka 65 518,51 Kč. Celková výše poskytnutého úvěru činí 200 000 Kč. Žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu úvěr splácel, uhradil částku 55 499,63 Kč. Ke dni datum činil konečný zůstatek úvěrového účtu 185 756,31 Kč (viz výpisy z úvěrového účtu č. bankovní účet za období od 1/ 2018 do číslo, platební historie smlouvy). Žalobkyně se dopisem ze dne datum vyjádřila k procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve vztahu k produktu konsolidace číslo. Úvěruschopnost hodnotila banka individuálně, informace získala od žalovaného v rámci žádosti o konsolidaci, posoudila osobu žalovaného v interních a externích databázích, a to v bankovních a nebankovních registrech klientských informací, insolvenčním rejstříku, v databázi MVČR. Od příjmu byly odečteny splátkové a nesplátkové výdaje, například podíl na výdajích na bydlení, náklady na vyživované osoby a ostatní výdaje. Bylo počítáno s částkou životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb. a částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Poskytnutým úvěrem s měsíční splátkou 3 517,18 Kč byly konsolidovány dosavadní závazky ve výši měsíční splátky 2 704,39 Kč. Deklarovaný čistý měsíční příjem klienta činil 19 611 Kč, což bylo ověřeno z běžného účtu, pracovní poměr byl uzavřen na dobu neurčitou, čistý měsíční příjem domácnosti činil 25 000 Kč, žalovaný byl svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlel v družstevním bytě a podíl na nákladech na bydlení činil 78,44 %. Dosavadní interní splátky činily 700,16 Kč, externí splátky 0 Kč. Žalovaný měl sjednán flexikredit s výší splátky 209,16 Kč, dále anonymizována dvě slova s výší splátky 491 Kč a konsolidace doplnění s výší splátky 2 704,39 Kč (viz vyjádření žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti). O úhradu dluhu byl žalovaný vyzván prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dne datum, kdy byl vyzván k úhradě dluhu nejpozději do 15. dnů od doručení této výzvy. Zásilka byla podána k poštovní přepravě dne datum (viz předžalobní výzva ze dne datum a podací arch z téhož dne). Výpisy z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet za období 1/ 2018 až 4/ 2018 bylo prokázáno, že se jedná o běžný účet vedený na jméno žalovaného u žalobkyně. V jednotlivých měsících obdržel žalovaný mzdu od společnosti právnická osoba, a to v měsíci lednu 2018 částku 19 440 Kč, v únoru 2018 částku 16 290 Kč, v březnu 2018 částku 17 360 Kč a v dubnu 2018 částku 16 626 Kč, průměrná čistá mzda za tyto měsíce činila 17 429 Kč. Z výpisu z běžného účtu pak soud zjistil, že žalovaný prováděl splátky úvěru na účet bankovní účet ve výši - 2 945,39 Kč, hradil plyn ve výši - 150 Kč, příjmení ve výši - 490 Kč, ČEZ ve výši - 590 Kč, účetní inkaso ve výši - 1 795 Kč a prováděl pravidelné platby na účet číslo – anonymizováno – anonymizováno, a to ve výši - částka dne datum, dne datum ve výši - 1 225,16 Kč, dne datum ve výši - 3 546 Kč, dne datum ve výši - 2 500 Kč, dne datum ve výši - 430,95 Kč. Dne datum, datum uhradil žalovaný právnická osoba trvalým příkazem částku 7 070 Kč. V měsíci březnu a dubnu 2018 pak již této společnosti nic nehradil. V měsíci březnu 2018 pak žalovaný hradil platby společnosti T-Mobile ve výši 4 921 Kč, dne datum hradil částku 3 546 Kč a splácel úvěr ve výši 2 945,39 Kč. Předmětné výpisy pak vykazovaly v jednotlivých měsících vždy počáteční zůstatek záporný, stejně tak konečný zůstatek s výjimkou měsíce dubna 2014, kdy došlo k čerpání úvěru ve výši 65 518,51 Kč (viz výpisy z běžného účtu).

6. Mezi žalobkyní a žalovaným byla na základě jeho žádosti ze dne datum téhož dne ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejíž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit měsíčními anuitními splátkami ve výši 3 831,18 Kč, včetně pojištění ve výši 314 Kč Poslední měsíční anuitní splátka včetně pojištění činí 1 969,62 Kč. Splátky jsou splatné k 20. dni v měsíci počínaje dnem datum. Roční úroková sazba činí 16,10 % p.a., RPSN 17,63 %. Celková částka ke splatnosti činí 379 788,88 Kč. Peněžní prostředky ve výši 134 481,49 Kč byly určeny na úhradu úvěru na úvěrovém účtu č. bankovní účet a zbývající prostředky byly neúčelově určeny a poukázány ve prospěch běžného účtu žalovaného č. bankovní účet. Poskytnutí finančních prostředků žalovaný nikterak nerozporoval. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § číslo a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný, zejména pak jako nedostatečné se jeví vyhodnocení informací získání při prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela jednak z údajů uvedených samotným žalovaným v žádosti o úvěr, dále pak z historie běžného účtu č. bankovní účet, který je běžným účtem žalovaného a je veden u žalobkyně. Z výpisu z běžného účtu za měsíce leden 2018 až duben 2018 je patrno, že běžný účet žalovaného dosahoval vždy záporného zůstatku s výjimkou měsíce dubna 2014, kdy žalovaný čerpal od žalobkyně úvěr ve výši 65 518,51 Kč. Průměrná čistá mzda žalovaného za tyto měsíce činila 17 429 Kč, tato byla o 2 182 Kč nižší než deklarovaný čistý příjem klienta, se kterým žalobkyně počítala při posouzení úvěruschopnosti klienta, a to i přesto, že měla přístup k účtu klienta. Žalobkyně si řádně ověřila platby žalovaného za plyn, elektřinu, příjmení a pokud jde o náklady na bydlení, tyto si žalobkyně ověřila pouze za měsíc leden 2018 a únor 2018, kdy žalovaný hradil právnická osoba částku 7 070 Kč, a to trvalým příkazem. Výše nákladů na bydlení v měsíci březnu a dubnu 2018 pak není známa. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat a posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr řádně splácet. Žalobkyně sice prověřila příjmy žalovaného, a to výpisem z účtu, vycházela z příjmu o 2 182 nižšího, než byl průměrný čistý příjem žalovaného za poslední čtyři měsíce, celkový příjem domácnosti ve výši 25 000 Kč žalobkyně nijak neprověřila. Kontrolu veškerých dostupných informací v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a databáze MVČR. U jednání nařízeného soudem bylo žalobkyni dáno poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., s tím, aby prokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, zejména pak prověření jeho osoby v uvedených registrech, prokázání dalšího příjmu žalovaného a jeho nákladů na bydlení, přičemž byla poučena o důsledcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně další důkazní návrhy neučinila. Ve vztahu k úvěruschopnosti tedy žalobkyně neunesla břemeno důkazní, když neprokázala, že řádně zkoumala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného, k přičemž z předloženého výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že žalovaný nebyl schopen úvěr řádně splácet, jeho účet vykazoval opakovaně záporný zůstatek, a tudíž žalovaný neměl dostatek finančních prostředků na splácení nového úvěru. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že splnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 200 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný žalobkyni zaplatil již před podáním žaloby částku 55 499,37 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na zaplacení částky 144 500,37 Kč. Úroky z prodlení pak byly přiznány dle § 1970 o. z., a to ode dne datum, a to v návaznosti na zesplatnění úvěru ke dni datum. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl a to co do částky 43 276,22 Kč na jistině, částky 11 072,36 Kč na kapitalizovaném úroku, částky 925,97 Kč na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení (žalobkyni náleží kapitalizovaný úrok ve výši 11 757,90 Kč za období od datum do datum, přičemž za toto období žalobkyně požadovala 12 683,87 Kč) a zákonného úroku z prodlení z částky 52 328,30 Kč od datum do zaplacení.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byla žalobkyně v řízení úspěšná co do částky 185 554,27 Kč (při zohlednění kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ke dni rozhodnutí) tj. v rozsahu 73,70 % žalované částky a neúspěšná v rozsahu 26,30 % žalované částky, a to při zohlednění veškerých úroků kapitalizovaných ke dni vyhlášení rozhodnutí, takže byla celkově úspěšná v rozsahu 47,40 %. Náhrada nákladů řízení představuje soudní poplatek ve výši 7 512 Kč, odměnu advokáta podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 34 480 Kč za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, účast u jednání). Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 1 200 Kč k 4 úkonům právní služby podle ust. § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. (za každý úkon po 300 Kč), náhrada za ztrátu času spojenou s cestou ze sídla zástupce žalobkyně v obec k jednání u zdejšího soudu a zpět, a to v rozsahu ½, když uvedeného dne se právní zástupkyně žalobkyně účastnila jednání ve dvou věcech, a to za 4 půlhodiny po 100 Kč (celkem 400 Kč z toho ½ je 200 Kč) podle ust. § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb., náklady za použití osobního vozidla činí celkem 425,90 Kč (ujeto celkem 102 km vozidlem s průměrnou spotřebou 8,2 litrů benzínu na 100 km, základní sazba opotřebení 4,70 Kč za 1 km a cena benzínu 44,50 Kč za 1 litr podle vyhl. č. 328/2014 Sb.). Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud 21% DPH z odměny a náhrad v souladu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkové náklady řízení činí 51 442,20 Kč a z toho 47,40 % je 24 383,60 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.