116 C 28/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní titul Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: 79 422,87 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 180,03 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 4. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 70 242,85 Kč, zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 26 438,04 Kč ve výši 8,25 % ročně z této částky od 4. 1. 2021 do zaplacení, zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 27 156 Kč od 4. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou došlou soudu dne 12. 1. 2021 a doplněnou k výzvě soudu dne 5. 2. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Dne 19. 11. 2019 byla uzavřena mezi účastníky řízení smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s článkem IV. odst. 4.3. smlouvy. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a žalovaný souhlasil s veškerými smluvními náležitostmi založenými touto smlouvou. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši 46 302 Kč (25 000 Kč jistina a 21 302 Kč sjednané úroky) a měla být žalovaným žalobci uhrazena v 72 splátkách ve výši 643 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako úroková sazba roční a její výše činí 23 % p.a. a RPSN činí 38,69 % p.a., jak je patrné z článku IV. smlouvy. Smluvní strany úvěrové smlouvy sjednaly doplňkové služby, které byla žalobkyní poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně doplňkovou inkasní službu, doplňkovou služba„ PODPORA“, která zahrnuje, možnost odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti., možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ust. čl.V, odst [číslo] v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců nad rámec ust. čl.V, odst [číslo] v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne 15. 10. 2020. Tedy nezaplatil splátku v celkové výši Kč 1 081, když do této výše je zahrnuta splátka úvěru a splátka za výkon inkasní služby ve výši Kč 102, měsíčně, která je splatná společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru (viz článek II. smlouvy o inkasní službě), splátka za výkon doplňkové služby Podpora v celkové výši Kč 336 měsíčně, která je splatná společně s měsíční splátkou spotřebitelského úvěru (viz článek II. smlouvy o doplňkové službě Podpora). Na základě tohoto porušení smluvních povinností žalovaným zaslala žalobkyně žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20. 10. 2020 (dále též jen„ upomínka [číslo]“), kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky a zároveň ho vyzval k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 300 Kč (viz. článek V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru). Žalovaný však vůči žalobkyni své splatné závazky neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5. 11. 2020 (dále též jen„ upomínka [číslo]“), kde vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky, k úhradě sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 300 Kč a zároveň ho vyzvala k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky [číslo] ve výši 500 Kč (viz. článek V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru). Navíc v této upomínce [číslo] žalobkyně upozornila žalovaného na to, že pokud nevyrovná své splatné závazky vůči žalobkyni, tak dojde k zesplatnění celého úvěru a k uplatnění dohodnuté smluvní pokuty. I přes zaslání několika písemných upomínek ze strany žalobkyně nebyla řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka spotřebitelského úvěru [číslo] splatná dne 15. 10. 2020. V poslední zasílané písemné upomínce byl žalovaný upozorněn na skutečnost, že při nezaplacení celé dlužné částky může dojít k zesplatnění jistiny úvěru a naúčtování veškerých sankcí a nároků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a ze souběžně uzavřené smlouvy o inkasní službě. Na toto nebylo reagováno zaplacením, a proto žalobkyni nezbývalo jiné možnosti, než přistoupit dle ustanovení V. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzvat žalovaného k úhradě nároku, který byl vyčíslen na částku v celkové výši 79 494,36 Kč, jak je patrné z připojeného zesplatnění ze dne 21. 11. 2020. Žalobkyně v zesplatnění uvedla základní finanční náležitosti smluvní vztahu a nárokovala po žalovaném zaplacení níže uvedených položek: jistina úvěru 25 000 Kč, počet splátek 72, výše splátky 1 081 Kč, počet uhrazených splátek 10, v celkové výši 10 810Kč, celkem uhrazeno z jistiny 1 787,96 Kč, celkem uhrazeno z úroků 4 642,82Kč, celkem uhrazeno z inkasní služby 1 020Kč, celkem uhrazeno z doplňkové služby PODPORA 3 360 Kč, přeplatek 9,97 Kč, zbylá část jistiny 23 212,04Kč, zbylá část úroků 16 658,78Kč, zbylá část inkasní služby 6 324 (62 splátek po Kč 102), zbylá část doplňkové služby PODPORA - Podpora – odklad 4 712 Kč (62 splátek po 76 Kč, Podpora – nemoc 8 060Kč (62 splátek po 130 Kč), Podpora – práce 8 060 Kč (62 splátek po 130 Kč), náklady na upomínkování 800Kč (náklady za upomínku [číslo] ve výši Kč 300 a náklady za upomínku [číslo] ve výši Kč 500), smluvní pokuta za prodlení úvěru 56,94 Kč (ust. V. smlouvy o spotřebitelském úvěru), smluvní úroky za prodlení inkasní služby 4,18Kč (ust. II. smlouvy o zřízení inkasní služby), smluvní pokuta (ust. V. 5.5. smlouvy o spotřebitelském úvěru) 11 606,02 Kč. Jde – li o zbývající část inkasní služby, tj. Kč 6 324 (62 splátek po Kč 102), tak žalobkyně uvádí, že dlužná zbývající neuhrazená část inkasní služby ze spotřebitelského úvěru, vznikla na základě smlouvy o inkasní službě, jakožto nepovinné přílohy smlouvy o spotřebitelském úvěru. Zesplatňovací dopis jako poslední předžalobní upomínka byl žalovanému odeslán dne 21. 11. 2020. Žalovaný byl tímto dopisem jako poslední předžalobní upomínkou vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 3. 1. 2021. Žalobkyně v rámci tohoto řízení po žalovaném požaduje své nároky uplatněné v zesplatňovacím dopisu, tj. částku 79 422,87 Kč, když nenárokuje vyčíslenou pokutu za prodlení s úhradou splátky úvěru (56,94 Kč) a vyčíslený úrok za prodlení s úhradou splátky inkasní služby (4,18 Kč), zohledňuje platbu žalovaného ve výši 9,97 Kč a dále požaduje zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, tedy ve výši 8,25 % ročně z dlužné částky ve výši 35 618,06 Kč zahrnující zbylou část jistiny (23 212,04 Kč), náklady za upomínky (800 Kč), a smluvní pokutu (11 606,02 Kč) od 4. 1. 2021 do zaplacení, smluvní úroky z prodlení ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky 27 156 Kč, která zahrnuje dlužnou částku 6 324 Kč jako zbylou část inkasní služby představující dohodnutou škodu žalobkyně z inkasní služby a dlužnou částku 20 832 Kč jako zbylou část doplňkové služby PODPORA představující dohodnutou škodu žalobkyně z doplňkové služby PODPORA, a to vše od 4. 1. 2021 do zaplacení. Zbylou část úroků 16 648,81 Kč nárokuje žalobkyně po žalovaném bez příslušenství. Podáním ze dne 5. 2. 2021 žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení k výzvě soudu. Žalobkyně posoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet pravidelné splátky spotřebitelského úvěru dle podepsaného Dotazníku o posouzení bonity žalovaného, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně si vyžádala od žalovaného oboustrannou kopii občanského průkazu, doklad o příjmech (viz listiny resp. výpis z účtu a doklad o zaměstnavateli), výpis z bankovního účtu spotřebitele. Žalobkyně dále posoudila schopnost spotřebitele splácet podle dalších podkladů, a to výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z databáze neplatných dokladů. Žalobkyně by ráda upozornila na existující pomocné parametry, které ČNB doporučila dodržovat, aby bylo zabezpečeno řádné splácení ze strany spotřebitele. Jedná se o DTI – (debt to income), který vyjadřuje poměr mezi průměrným ročním příjmem (přepočítává se z měsíčního) a celkovým dluhem (součet zbývajících zůstatků úvěrů, které má spotřebitel včetně budoucího dluhu u žalované). Je vyjádřeno poměrovým číslem. Dané číslo by nemělo být vyšší jak 9, což znamená, že dluh je devítinásobek ročního příjmu. Jestliže jsou dosavadní dluhy vyšší nežli tento poměr, spotřebitel se považuje za předluženého a další úvěr už by mu neměl být poskytován. V tomto případě však nedošlo k jeho překročení a DSTI – (debt service to income) – vyjadřuje poměr mezi součtem měsíčních splátek a měsíčním příjmem. Je vyjádřen procenty a neměl by být vyšší jak 45 %. To znamená, že součet měsíčních splátek včetně budoucí splátky úvěru žalobkyně by neměl činit více jak 45 % měsíčního příjmu klienta. V tomto případě však spotřebitel toto omezení nepřekročil. U žalovaného – dlužníka při uzavření smlouvy byl koeficient DSTI 18,42% a DTI 0,39, tj. naprosto vyhovující a v mezích dle doporučení ČNB. Neexistovala pochybnost, že žalovaný, jenž má příjem Kč 19 445 měsíčně (viz připojené doklady), nebude splácet. Úvěr žalovaného, jenž zaplatil 10 splátek, byl zesplatněn pro nezaplacení splátky splatné dne 15. 10. 2020. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem 10 810 Kč plus 9,97 Kč, tj. celkem 10 819,97 Kč. Žalobkyně dále odkazuje na přílohu k úvěrové smlouvě: Příloha [číslo] ke smlouvě o poskytnutí spotřebitelského úvěru uzavřené dne 19. 11. 2019 mezi [právnická osoba] jako poskytovatelem a [celé jméno žalovaného] jako spotřebitelem Dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele), kdy žalovaný uvedl osobní údaje jméno a příjmení, je svobodný s jednou vyživovací povinností, vzdělání má základní, uvedl trvalé bydliště a doručovací adresu, tel. číslo, název zaměstnavatele – [právnická osoba], IČ zaměstnavatele – [číslo], číslo účtu [bankovní účet], [příjmení] – [právnická osoba], pracuje jako dělník, zaměstnán je do 1. 10. 2018 na HPP na dobu určitou, dosahuje příjmu ze závislé činnosti 19 445 Kč a jeho náklady činí 6 800 Kč, náklady na děti 2 000 Kč, alimenty 2 500 Kč, náklady na bydlení 3 000 Kč, sportovní sázky 3 993 Kč. V Centrální evidence exekucí je bez záznamu, v Insolvenčním rejstříku – Insolvence v minulosti – doplaceno, výpis z nebankovního registru – C Rating – úvěrovatelný, výpis z katastru nemovitostí, ze není vlastníkem nemovitostí. Jeho doklad totožnosti je platný. Zaměstnavatel je ověřen stejně jako mzda, v rejstříku AML bez záznamu, přičemž politicky exponován není.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání nařízenému soudem se nedostavil, soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila.

3. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr u skutkovém stavu věci:

4. Dne 18. 11. 2019 obdržel žalovaný od žalobkyně do své e-mailové schránky s adresou [email] návrh smlouvy o úvěru [číslo] v níž žalobkyně je označena jako úvěrující, žalovaný jako úvěrovaný, je uvedena výše úvěru 25 000 Kč, s tím, že poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru činí 5 000 Kč, částka 11 037 Kč bude vyplacena na úhradu předchozího závazku a žalovanému bude vyplaceno na účet pouze 8 963 Kč. Dále je obsaženo prohlášení úvěrovaného, že je schopen plnit sjednané závazky a uvedena další práva a povinnosti smluvních stran. Následně došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] Tyto skutečnosti má soud za prokázány z e-mailové korespondence mezi účastníky a z předmětné smlouvy. Z pohybů na běžném účtu žalovaného za dobu od 1. 10. 2019 do 28. 10. 2019 má soud za prokázáno, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného v tomto období činil 3 600,26 Kč a konečný zůstatek na účtu činil – 707,19 Kč. V průběhu tohoto období byla na účet žalovaného poukázána částka 17 032 Kč označená jako mzda [příjmení], dále je z účtu hrazen trvalým příkazem Spotify ve výši 40 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni částku 10 Kč dne 18. 11. 2019, což bylo prokázáno platbou převodem uvnitř banky. Žalovanému byla na jeho účet vyplacena částka 8 963 Kč dne 19. 11. 2019 a téhož dne došlo k úhradě předchozího úvěru ve výši 11 037 Kč, což bylo prokázáno potvrzením o platbě převodem uvnitř banky. Dne 21. 11. 2020 vyhotovil zástupce žalobkyně listinu označenou jako zesplatnění úvěru a poslední předžalobní upomínky, kterou žalovaného vyzval k zaplacení žalované částky nejpozději do 5. 12. 2020. Téhož dne byla listina odeslána žalovanému doporučenou poštou. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení upomínky a poštovního podacího archu. Totožnost žalovaného byla ověřena z OP, přičemž u žalovaného bylo ukončeno insolvenční řízení splněním oddlužení a došlo k osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek, a to dne 4. 6. 2018 O úhradu dluhu byl žalovaný opakovaně upomínán, a to upomínkami ze dne 20. 10. 2020, 5. 11. 2020, které byly zaslány na korespondenční adresu žalovaného.

5. Soud provedl důkaz dalšími listinami, a to výpisem neplatných dokladů, scoringem, výpisem insolvenčního rejstříku, licencí ČNB včetně certifikátu, korespondencí ČNB, článkem Člověk v tísni, auditní zprávou, detailním souhlasem s inkasem, z nichž s ohledem na níže uvedený právní závěr neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění.

6. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako smlouva o úvěru, na základě které smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1,2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobě lze vyhovět pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, když žalovaný elektronicky zaslaný návrh úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 19. 11. 2019 akceptoval. Takto byla mezi účastníky sjednána smlouva o úvěru podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Soud pak platnost této dohody posuzoval z úřední povinnosti ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to s odkazem na závěry Ústavního soudu vyjádřené v souvislosti s nálezem ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého je povinností poskytovatelů úvěrů přesvědčivě zkoumat, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde o žádný zvlášť přísný či nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení dluhu reálné, je totiž výchozí zásada, kterou jako obecný princip mají vzít soudy v úvahu, bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně zakotven výslovně, anebo nikoli. Z výpisu z účtu žalovaného, který si žalobkyně od žalovaného vyžádala, bylo zřejmé, že konečný zůstatek žalovaného je nízký – činí 707,19 Kč, přičemž žalovaný již v době před uzavřením smlouvy byl v insolvenčním řízení. Žalovaný dosahuje příjmu ve výši kolem 17 000 Kč, výdaje žalovaného se pohybují téměř ve stejné úrovni jako jeho příjmy, přičemž není dokladován výdaj spojený s bydlením a v samotném výpisu z účtu nejsou zahrnuty náklady spojené s výživným, přičemž žalobkyně nepředložila jakoukoliv listinu osvědčující uzavření pracovního poměru, jeho trvalost, stejně tak nepředložila jakoukoliv listinu osvědčující základní výdaje žalovaného spojené s bydlením, když tyto nevyplývají ani ze samotného výpisu z účtu. Už z těchto skutečností musela mít žalobkyně pochyby o tom, že žalovaný je schopen řádně splácet sjednávaný úvěr, dokonce již dluhuje samotné žalobkyni, když z části poskytnutých finančních prostředků byl splácen předchozí úvěr žalovaného a přesto žalovanému poskytla další úvěr. Již při poskytnutí úvěru tedy žalobkyně musela mít povědomost o tom, že žalovaný nemá na zaplacení nového dluhu. Přesto smlouvu [číslo] se žalovaným uzavřela. Soud tedy dospěl k závěru, že poskytla-li žalobkyně žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, je úvěrová smlouva ze dne 19. 11. 2019 neplatná pro rozpor se zákonem ve smyslu § 87 odst. 1 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. Pro neplatnost úvěrové smlouvy způsobuje i neplatnost smlouvy o inkasu a doplňkové služby PODPORA, když tato ujednání tvoří nedílnou součást úvěrové smlouvy a jsou s ní velmi úzce spojena. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně plnila žalovanému v důsledku neplatné smlouvy, a to částku 20 000 Kč (neboť částka 5 000 Kč byla automaticky odečtena jako náklady žalobkyně a nebyla žalovanému vůbec vyplacena), v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu. Na úhradu žalovaný zaplatil celkem částku 10 819,97 Kč. Je proto povinen zaplatit žalobkyni z titulu svého bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2992 občanského zákoníku částku 9 180,03 Kč a v rozsahu této částky bylo žalobě vyhověno. V tomto rozsahu je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a byl proto zavázán k zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ve smyslu §§ 1968 a 1970 občanského zákoníku a to od 4. 1. 2021. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, neboť další nároky žalobkyně plynou z neplatné smlouvy.

10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.