116 C 296/2019

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem Národní třída číslo , PSČ okres o 46 999 Kč (náhrada škody) <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 697 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Řízení o zaplacení částky 1 320 Kč se zastavuje.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 48 453 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobkyně.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit [obec] Republice náklady státu na účet Okresního soudu v Karviné ve výši 3 % a žalovaný je povinen zaplatit [obec] Republice náklady státu ve výši 97 %, přičemž o konkrétní výši těchto nákladů bude rozhodnuto v samostatném usnesení, a to po právní moci usnesení, kterým bude přiznána odměna znalkyni.</b> 1. Žalobou došlou soudu dne 10. 9. 2019 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně byla podnikatelkou s IČ: [PSČ] 56 v oblasti podnikání hostinská činnost a provozovala [anonymizována dvě slova] [příjmení]. Tuto činnost vykonávala po celou dobu, tj. od 1. 9. 2009 do 26. 9. 2016 v prostorách sloužících podnikání ve vlastnictví žalovaného, a to na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor [číslo] ze dne 4. 3. 2008 uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně, p. [jméno] [příjmení], ve znění smlouvy o nájmu nebytových prostor [číslo] ze dne 1. 10. 2009 uzavřené se žalobkyní formou dodatku. Jednalo se o prostory sloužící podnikání [číslo] nacházející se v objektu bývalého zdravotního střediska na adrese [adresa]. V nájemní smlouvě i v dodatku je pak výslovně uvedeno, že se předmětné prostory sloužící podnikání pronajímají za účelem provozování restaurace, baru. V září 2016 pak žalobkyně zjistila, že prostory, ve kterých žalobkyně provozovala bar, nebyly a nejsou kolaudovány (stavebně určeny) k provozu restaurace a baru, tj. k účelu který byl v nájemní smlouvě sjednán. Odpovědnost za tuto vadu pak stíhá žalovaného, což bylo potvrzeno v řízení vedeném u Okresního soudu v [obec], pobočka v Havířově, pod sp. zn. [spisová značka] ve spojení s odvolacím řízením vedeným u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka]. Z důvodu nezpůsobilosti těchto prostor k provozování restaurace/baru, došlo i k instalaci dopravní značky zákaz vjezdu, která znemožňovala zásobování pivního baru a žalobkyně byla nucena neprodleně bar uzavřít k datu 26. 9. 2016. Další provozování pivního baru by totiž představovalo ohrožení bezpečnosti, zdraví i života hostů, zaměstnanců žalobkyně i samotné žalobkyně, jakož by se tím žalobkyně vystavovala nebezpečí uložení sankcí ze strany příslušných úřadů. Vzhledem k tomu, že žalovaný přenechal žalobkyni do nájmu prostory sloužící podnikání, které ale nebyly způsobilé k užívání ke sjednanému účelu, když nebyly k předmětnému účelu zkolaudovány, porušil tím žalovaný svou zákonnou i smluvní povinnost přenechat předmětné prostory ve stavu způsobilém k provozování restaurace, baru. Žalovaný je tak odpovědný za škodu, která vznikla žalobkyni jako následek porušení této povinnosti. Žalobkyně požaduje po žalovaném náhradu škody za uzavření baru z titulu porušení povinnosti pronajímatele – žalovaného – přenechat nájemci – žalobkyni – pronajaté prostory ve stavu způsobilém ke smluvenému účelu nájmu. Předmětná škoda pak sestává ze zaplaceného poplatku za internet za měsíc říjen 2016 a listopad 2016 ve výši 734 Kč celkem (441 Kč/říjen a 293 Kč/listop). Žalobkyně měla se [právnická osoba] [anonymizováno] se sídlem [adresa], nebylo tak možné smlouvu ukončit dříve. Dále nárokuje odstupné ve výši 12 000 Kč, které žalobkyně musela vyplatit svému zaměstnanci, který u ní pracoval od 1. 9. 2009 a vznikl mu tak zákonný nárok na odstupné ve výši trojnásobku jeho průměrného výdělku. Rovněž požaduje ušlý zisk žalobkyně za říjen 2016 a listopad 2016 ve výši 32 026 Kč. V ušlém zisku není zahrnut příjem, který by žalobkyně získala z nasmlouvaných akcí, jež však pro uzavření pivního baru musela zrušit. Škodu představuje i poměrná část zaplaceného poplatku za odpady pro období říjen 2016 až prosinec 2016 ve výši 425 Kč celkem. Co do zaplaceného poplatku za internet, ušlého zisku žalobkyně a zaplacených nákladů na teplo pak žalobkyně požaduje škodu za dobu do listopadu 2016 (včetně), tedy do doby, kdy mohl být nájem předmětných prostor ukončen nejdříve (viz čl. II. zápisu z jednání ze dne 18. 10. 2016), a od které by dané náklady, resp. zisk již dále nevznikaly. Vzhledem k tomu, že žalobkyně není osobou právně vzdělanou, vyhledala v souvislosti s vadami pronajatých prostor spočívajících v nemožnosti užívání pronajatých prostor k sjednanému účelu mj. pro absenci příslušného kolaudačního rozhodnutí, a s ohledem na laxní přístup [právnická osoba], jakožto správce pronajatých prostor, k řešení záležitosti právní pomoc, a to jak v souvislosti s vymáháním předložení dokladů prokazujících způsobilost pronajatých prostor k sjednanému účelu, tj. k vymáhání předložení příslušného kolaudačního rozhodnutí [právnická osoba], tak v souvislosti s uplatněním jejích práv z vad předmětu nájmu. Za poskytnutou právní pomoc pak žalobkyně vynaložila částku ve výši 1 814 Kč celkem, která představuje odměnu advokáta za zpracování žádosti o poskytnutí kolaudačního rozhodnutí dne 8. 9. 2016 a odměnu advokáta za zpracování výpovědi smlouvy o nájmu nebytových prostor [číslo] dne 29. 9. 2016. Jelikož vynaložení částky ve výši 1 814 Kč celkem bylo v příčinné souvislosti s nezpůsobilostí pronajatých prostor k jejich užívání k sjednanému účelu, tedy s porušením povinnosti pronajímatele – žalovaného přenechat nájemci – žalobkyni pronajaté prostory ve stavu způsobilém ke smluvenému účelu nájmu, požaduje žalobkyně i náhradu těchto nákladů – škody. Vzhledem k tomu, že žalovaný po celou dobu řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, pod sp. zn. [spisová značka] ve spojení s odvolacím řízením vedeným u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] odmítal svou odpovědnost za to, že prostory pronajaté žalobkyni nejsou způsobilé k provozování restaurace, baru, vyčkávala žalobkyně na rozhodnutí soudů. Poté, co soudy obou stupňů konstatovaly odpovědnost žalovaného, vyzvala jej žalobkyně k náhradě škody prostřednictvím své právní zástupkyně předžalobní výzvou ze dne 8. 8. 2019 a předžalobní výzvou II. ze dne 30. 8. 2019. Avšak o svém záměru požadovat po žalovaném náhradu škody se žalobkyně zmínila již ve svém odůvodnění k odporu – vyjádření k žalobě ze dne 29. 6. 2017 ve věci sp. zn. [spisová značka]. Na předžalobní výzvu k náhradě škody ze dne 8. 8. 2019 reagoval žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně přípisem ze dne 15. 8. 2019 s tím, že odmítá svou odpovědnost za škodu vzniklou žalobkyni. Na předžalobní výzvu k náhradě škody ze dne 30. 8. 2019 nebylo dosud ze strany žalovaného reagováno.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Žalobkyní vznesený nárok na náhradu škody se opírá o skutečnost, že žalobkyně byla nucena uzavřít [anonymizováno] bar [příjmení] z důvodu nezpůsobilosti pronajatých prostor, ve kterých byl bar provozován k provozování restaurace/baru, když tyto prostory nebyly zkolaudovány k požadovanému účelu, v důsledku čehož došlo i k instalaci dopravní značky zákaz vjezdu znemožňující zásobování pivního baru. S tímto tvrzením se žalovaný neztotožňuje, neboť žalobkyni bylo nabídnuto, že jí společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec], která vykonává správu nemovitých věcí ve vlastnictví žalovaného (dále jen„ správce“), zajistí změnu účelu užívání předmětných prostor, s čímž však žalobkyně nesouhlasila, aniž by toto své rozhodnutí jakkoliv zdůvodnila a trvala na výpovědi smlouvy o nájmu nebytových prostor. Dokladem o takto učiněné nabídce ze strany správce je zápis z jednání ze dne 18. 10. 2016 podepsaný zástupci správce, předchozím právním zástupcem žalovaného i žalobkyní. Samotné ukončení provozu baru tak nemá žádnou příčinnou souvislost s vadou spočívající v absenci příslušného kolaudačního rozhodnutí, když tato vada mohla být v součinnosti s žalobkyní v co nejkratší možné lhůtě odstraněna a žalobkyně mohla dále v předmětných prostorách podnikat, jak tomu bylo předchozích sedm let, kdy dle jejího tvrzení generovala zisk i bez kolaudačního souhlasu. Této možnosti však žalobkyně vědomě, resp. účelově nevyužila. Dále žalovaný uvádí, že nespatřuje žádnou příčinnou souvislost ani mezi skutečností, že předmětné prostory nebyly zkolaudovány k požadovanému účelu, a umístěním zákazové dopravní značky. Skutečnost, že se žalobkyně svobodně rozhodla ukončit provoz [anonymizováno] baru [příjmení], nemůže jít k tíži žalovaného, který prostřednictvím správce projevil snahu o zachování provozu podniku žalobkyně tím, že jí nabídl zajistit změnu účelu užívání předmětných nebytových prostor. Požadavek na náhradu škody je neopodstatněný, neboť žalobkyně mohla i nadále v předmětných prostorách podnikat, avšak této možnosti nevyužila, čímž si sama případnou škodu způsobila. K jednotlivě vzneseným nárokům na náhradu škodu žalovaný uvádí, že tyto jsou přímým důsledkem skončení nájemního poměru, které by vznikly i v případě, že by žalovaný jako pronajímatel vypověděl žalobkyni nájem z vlastní vůle, k čemuž by byl dle Smlouvy o nájmu nebytových prostor [číslo] ze dne 1. 10. 2009 oprávněn, a to i bez uvedení důvodu. Z uvedeného plyne, že náklady, které žalobkyni dle jejího tvrzení vznikly, jsou běžným následkem skončení nájemního poměru bez ohledu na důvod skončení nájmu, to znamená bez ohledu na skutečnost, zda byl nájemní poměr ukončen výpovědí ze strany nájemce nebo ze strany pronajímatele. Žalovaný tedy výše uvedené shrnuje tak, že pro uplatnění nároku na náhradu škody je irelevantní, z jakého důvodu žalobkyně nájem předmětných prostor vypověděla. Ohledně požadavku žalobkyně na náhradu škody ve výši 1 814 Kč, která měla dle jejího tvrzení vzniknout v souvislosti se sepisem„ Žádosti o poskytnutí kolaudačního rozhodnutí ze dne 8. 9. 2016“ a„ Výpovědi smlouvy o nájmu nebytových prostor [číslo] ze dne 29. 9. 2016“, žalovaný uvádí, že k sepisu obou podání nebyla nutná právní pomoc advokáta a nadto není ani postaveno na jisto, zda si obě uvedená podání nesepsala žalobkyně sama. Pokud se žalobkyně obrátila na advokáta, aby jí výše uvedená podání sepsal, bylo to její svobodné rozhodnutí, kdy povinnost zaplatit náklady za poskytnuté právní služby tíží žalobkyni, nikoliv žalovaného. Naformulovat žádost o poskytnutí kolaudačního rozhodnutí je triviální úkon a sepis výpovědi nájmu není rovněž úkon, pro který by bylo nutné vyhledat právní pomoc. Žalobkyně mohla dokonce vycházet ze vzoru výpovědi, který byl k dispozici na webových stránkách společnosti [právnická osoba] Nadto výpověď nebylo nutné ani podávat, když žalovaný nabízel ukončení nájemního vztahu dohodou. S ohledem na výše uvedené je zřejmá neúčelnost žalobkyní tvrzených vynaložených nákladů za právní pomoc, když se jedná o úkony, které nejsou svou povahou úkony právně složitými. Za účelně vynaložené lze považovat pouze takové náklady, které musely být nezbytně vynaloženy, aby mohla žalobkyně řádně hájit své právo. Z uvedeného tedy jednoznačně plyne, že se nejednalo o účelně vynaložený náklad, neboť byl vynaložen na činnost, která nebyla nezbytně nutná. Z příjmového pokladního dokladu vystaveného dne 8. 9. 2016 ani není zřejmé, za co byl tento doklad vystaven. Nárok žalobkyně na náhradu škody, se jeví jako krajně nedůvěryhodný, což spatřuje zejména v tom, že žalobkyně si není schopna sama ujasnit, zda vůbec nějaká škoda vznikla, a pokud ano, tak v jaké výši, když v průběhu času mění výši škody v řádech statisíců. Nejdříve požadovala nahradit škodu ve výši 657 422 Kč, posléze svůj nárok ponížila na částku 78 790 Kč, a v současné době již požaduje jen částku 46 999 Kč s příslušenstvím.

3. Podáním ze dne 13. 11. 2019 se žalobkyně vyjádřila k podanému odporu. Z důvodu nezpůsobilosti uvedených prostor byla žalobkyně nucena neprodleně uzavřít pivní bar. Kdyby pronajaté prostory byly způsobilé k sjednanému účelu, žalobkyně neměla sebemenší důvod uzavřít bar, neboť tam měla zavedenou a stálou klientelu, měla dohodnuté akce, včetně [jméno] a [jméno] 2016. Podnik byl dlouhodobě ziskový. Byla to tedy žalobkyně, která zabránila uzavřením baru vzniku daleko větším škodám. K tvrzení žalovaného, že projevil snahu o zachování provozu podniku žalobkyně, když nabídl zajištění změny účelu užívání pronajatých prostor, žalobkyně uvádí, že je sice pravdou, že v zápise z jednání ze dne 18. 10. 2016 je uveden návrh pana [jméno] [příjmení] na zajištění změny užívání předmětných prostor [právnická osoba], s tím, že do doby zajištění změny užívání by byla žalobkyni poskytnuta sleva z nájmu (mimochodem jak velkorysá nabídka, zvláště ve světle toho, že žalobkyni vzniklo právo na prominutí nájemného), avšak řečeno a napsáno může být cokoliv. Ve skutečnosti totiž nebylo možné získat pro předmětné prostory kolaudační souhlas pro užívání prostor za účelem provozování restaurace, baru, což žalovaný moc dobře věděl. Nadto, v době učinění návrhu p. [příjmení] již byl tři týdny uzavřen [anonymizováno] bar [příjmení]. Tudíž, nejenže návrh p. [příjmení] byl nerealizovatelný, ale byl i učiněn pozdě a byl i pro žalobkyni neuspokojující, když jí přiznával toliko jen slevu na nájemném. Žalobkyně se domáhá po žalovaném náhrady škody z toho titulu, že žalovaný porušil svou zákonnou i smluvní povinnost přenechat předmětné prostory ve stavu způsobilém k provozování restaurace, baru. Žalobkyně není osobou právně vzdělanou, nevěděla, jak po právu v nastalé situaci postupovat, a proto naprosto důvodně vyhledala odbornou pomoc advokáta. Pokud jde o výši škody, pak žalobkyně v předžalobní výzvě k náhradě škody ze dne 8. 8. 2019 požadovala po žalovaném náhradu škody ve výši 1 814 Kč. Předžalobní výzvou k náhradě škody II. ze dne 30. 8. 2019 pak žalobkyně vyzvala žalovaného k náhradě škody zbývající výše škody. Žalobou se však žalobkyně rozhodla uplatnit jen některé položky. Podáním ze dne 6. 1. 2020 žalobkyně upřesnila výši ušlého zisku. Zisk žalobkyně za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016 činí 144 116,50 Kč. Tento rozdíl pak žalobkyně vydělila devíti, neboť se jedná o údaje za devět měsíců roku 2016, když žalobkyně uzavřela bar na konci září 2016, a tento podíl (jakožto výsledek dělení dvou čísel), tedy průměrný zisk připadající na jeden kalendářní měsíc, následně žalobkyně vynásobila dvěma, tedy počtem kalendářních měsíců, za které žalobkyně požaduje náhradu ušlého zisku – říjen 2016 a listopad 2016 (144 116,50 Kč = 16 012,94 Kč *2 = 32 026 Kč).

4. K předmětu sporu se žalovaný vyjádřil podáním ze dne 7. 2. 2020. Oznámení žalobkyně týkajícího se absence příslušného kolaudačního rozhodnutí začal žalovaný jako pronajímatel řešit okamžitě, což je patrno ze zápisu z jednání konaného dne 18. 10. 2016. Žalobkyně žalovanému neposkytla ani zákonem předvídanou lhůtu k odstranění vady předmětu nájmu, kdy dle ustálené judikatury vyplývá, že délka lhůty pro odstranění vady předmětu nájmu je závislá na okolnostech konkrétního případu, zejména na okolnosti, za jak dlouho je objektivně možné danou konkrétní vadu odstranit. V daném případě by dle zkušeností žalovaného získání kolaudačního souhlasu trvalo nanejvýš pár týdnů, a nikoliv měsíců, jak uvádí žalobkyně. Nárok na úhradu nákladů za právní zastoupení protistrany vzniká jen v případě, že je tato náhrada nákladů pravomocně přiznána v příslušném řízení. Uvedené náklady nejsou účelné. Nájem předmětných nebytových prostor trval do konce roku 2016. [příjmení] žalobkyně žalovanému vrátila dne 28. 12. 2016, což vyplývá z dohody o předání klíčů za účelem vyklizení nebytových prostor ze dne 7. 3. 2017. Žalobkyně se však nesprávně domnívá, že skutečnost, že jí bylo prominuto nájemné včetně administrativního poplatku za období měsíce září 2016 až prosinec 2016, má vliv i na její povinnost hradit poplatky za internet a za odpady. Žalobkyně se svobodně rozhodla zřídit si internetové připojení, kdy toto internetové připojení mohla využívat po celou dobu trvání nájmu. Povinnost hradit poplatky za internet a za odpady tak tíží jedině žalobkyni. Poplatek za odpady byla žalobkyně povinna hradit po celou dobu trvání nájmu, tj. až do konce roku 2016. Skutečnost, že žalobkyně uzavřela bar, sama o sobě neznamená, že předmětné prostory neužívala, a že není povinna hradit poplatek za internet a poplatek za odpady. Z dohody o předání klíčů za účelem vyklizení nebytových prostor ze dne 7. 3. 2017 rovněž vyplývá, že žalobkyně odevzdala klíče k předmětu nájmu v době, kdy předmětné nebytové prostory nebyly vyklizeny, a proto jí tyto klíče byly následně prostřednictvím správce zapůjčeny dne 7. 3. 2017 za účelem vyklizení předmětných prostor. K faktickému vyklizení předmětného nebytového prostoru došlo až dne 27. 3. 2017 (což vyplývá z protokolu o kontrole nebytového prostoru z téhož dne), tzn., že až do 27. 3. 2017 žalobkyně předmětné prostory užívala a znemožnila tak žalovanému výkon jeho vlastnického práva, aniž by za užívání prostor něčeho uhradila. Pokud bude žalovaný vycházet z tvrzení žalobkyně, že průměrný měsíční čistý zisk z provozu baru činil 16 012,94 Kč, není pochyb o tom, že žalobkyně jednala účelově, když pivní bar okamžitě uzavřela, neboť provoz pivního baru nebyl dostatečně rentabilní a žalobkyně by jej stejně musela v dohledné době ukončit. Nastalá situace spočívající v absenci příslušného kolaudačního rozhodnutí přišla žalobkyni vhod, neboť může tvrdit, že uzavřela pivní bar z důvodu vady předmětu nájmu, a zároveň se z této skutečnosti snaží na žalovaném profitovat. Z uvedeného je patrné, z jakého důvodu žalobkyně nedala žalovanému možnost vadu předmětu nájmu odstranit, když jejím záměrem nebylo v provozu pivního baru nadále pokračovat. Nárok žalobkyně na náhradu ušlého zisku je neoprávněný, neboť žalobkyně neumožnila žalovanému odstranit vadu předmětu nájmu tak, aby mohla v předmětných prostorách nadále podnikat, a zároveň je nepodložený. Žalobkyně neprokázala ukončení pracovního poměru se zaměstnancem [celé jméno svědka]. Žalobkyně po uzavření [anonymizováno] baru [příjmení] neukončila podnikatelskou činnost, a nemusela tedy se zaměstnancem [celé jméno svědka] ukončovat pracovní poměr. Skutečnost, že žalobkyně uzavřela [anonymizováno] bar [příjmení] nacházejícího se v prostorách žalovaného, sama o sobě neznamená, že žalobkyně nemohla provozovat pivní bar v jiných prostorách, když, jak uvádí, byl provoz pivního baru„ ziskový“ a měl„ zavedenou klientelu“. Pokud žalobkyně pracovní poměr svého zaměstnance ukončila, musí počítat s tím, že ponese náklady související s výplatou odstupného ona sama. Nárok žalobkyně na náhradu odstupného je tak opět zcela zjevně neoprávněný. Vzhledem ke skutečnosti, že škoda vznikla následkem okolností, které se přičítají k tíži žalobkyně, je požadavek žalobkyně na náhradu škody po žalovaném neoprávněný a současně v rozporu s dobrými mravy.

5. Podáním ze dne 13. 3. 2020 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o částku 1 320 Kč, když odstupné činilo 10 680 Kč a ona požadovala částku 12 000 Kč. V této části pak soud řízení se souhlasem žalovaného zastavil dle § 96 odst. 1, 2, 3 o.s.ř.

6. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: žalobkyně, jakožto podnikatelka s předmětem podnikání hostinská činnost, užívala nebytové prostory nacházející se v suterénu [anonymizováno] střediska o celkové ploše 126,47 m2 v objektu na adrese [adresa], dle smlouvy o nájmu nebytových prostor [číslo] ze dne 4. 3. 2008, kdy pronajímatelem byl žalovaný a nájemcem postupně p. [jméno] [příjmení], [právnická osoba] s.r.o., a nakonec žalovaná jako jejich právní nástupce na základě smlouvy o nájmu nebytových prostor [číslo] ze dne 1. 10. 2009 (viz smlouva o nájmu nebytových prostor [číslo] ze dne 1. 10. 2009, rozsudek Okresního soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 1. 2017 – dále jen rozsudek OS, rozsudek Krajského soudu v Ostravě č.j. [číslo jednací] ze dne 22. 9. 2019 – dále jen rozsudek KS, výpověď žalobkyně, výpis z živnostenského rejstříku žalobkyně). Předmětné nebytové prostory byly pronajímány na dobu neurčitou za účelem provozu restaurace a baru, přičemž ke změně účelu užívání po celou dobu trvání nájmu nedošlo. Smlouva obsahovala ujednání stran, že každá změna činnosti v pronajatých prostorách a účelu nájmu musí být nájemci povolena vlastníkem, tedy žalovaným. Nájemce měl dále povinnost doložit vyjádření OHS, PO a případnou změnu užívání schválenou stavebním úřadem (viz smlouva o nájmu nebytových prostor [číslo] ze dne 1. 10. 2009, rozsudek OS a rozsudek KS). Žalobkyně předmětné nebytové prostory řádně užívala za účelem sjednaným ve smlouvě od 1. 10. 2009 až do počátku srpna 2016, kdy došlo na příjezdové komunikaci z ul. [ulice] k umístění dopravní značky zákaz vjezdu, čímž došlo k znemožnění zásobování předmětu nájmu a v této souvislosti byla žalované způsobena praktická nemožnost užívat předmět nájmu k smluvenému účelu, neboť sjednání výjimky ze zákazu vjezdu uvázlo právě na nutnosti doložení příslušného kolaudačního rozhodnutí, které by osvědčilo, že je předmět nájmu užíván v souladu s jeho stavebním určením. Uvedené kolaudační rozhodnutí však žalovaný k dispozici neměl (viz výpověď žalobkyně, výpověď svědka [celé jméno svědka], výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně]). Žalobkyně se proto obrátila na příslušné orgány s žádostí o udělení výjimky, kdy však zjistila, že předmět nájmu nikdy nebyl zkolaudován (schválen k užívání) k účelu sjednanému v nájemní smlouvě, tj. k provozování restaurace. Žalobkyně uvedené sdělila žalovanému písemně podáním ze dne 8. 9. 2016, požádala o předložení kolaudačního rozhodnutí, současně jej upozornila na možnost vzniku škod. Následně žalobkyně neměla zájem o další využívání předmětných nebytových prostor a dne 29. 9. 2016 podala výpověď ze smlouvy o nájmu nebytových prostor s odůvodněním, že v důsledku umístnění dopravní značky zákazu vjezdu a z důvodu absence kolaudačního rozhodnutí pro restaurační činnost jí bylo znemožněno využívat předmětné nebytové prostory za sjednaným účelem (viz žádost o poskytnutí kolaudačního rozhodnutí ze dne 8. 9. 2016, e-mailová korespondence ze dne 14. 9. 2016, výpověď smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 29. 9. 2016, výpověď žalobkyně, výpověď svědka [celé jméno svědka], zápis z jednání ze dne 18. 10. 2016). Z těchto důvodů zároveň požádala žalobkyně o poskytnutí slevy na nájemném, a to ve výši 100 %, počínaje nájemným za měsíc září 2016, a to do konce výpovědní doby. Žalovaný však na toto nepřistoupil a naopak požadoval zaplacení dlužného nájemného v řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné – pobočka [obec] pod sp. zn. [spisová značka] včetně administrativního poplatku za celou uvedenou dobu. Nárok žalovaného byl pravomocně zamítnut a rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 8. 2019 (viz rozsudek OS a rozsudek KS). Krajský soud ve svém rozhodnutí učinil závěr, že nebytové prostory, které žalobkyně užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 4. 3. 2008, nebyly kolaudovány (stavebně určeny) k provozu restaurace a baru, tj. k účelu, který byl v nájemní smlouvě sjednán. Předmět nájmu tak trpěl vadou, přičemž odpovědnost za tuto vadu stíhá žalovaného, který měl povinnost při pronájmu nebytových prostor tyto nájemci odevzdat ve stavu způsobilém ke smluvenému účelu nájmu (§ 5 odst. 1 zákona o nájmu a pronájmu nebytových prostor). Na tomto závěru nemohou ničeho změnit ani další ujednání v nájemní smlouvě ze dne 4. 3. 2008, kdy tyto je nutno vyložit dle obsahu nájemní smlouvy tak, že pouze pro případ následné změny v účelu nájmu byl povinen změnu užívání schválenou stavebním úřadem (rekolaudaci) zajistit nájemce. Uvedená vada se pak neprojevila do té doby, než na počátku srpna 2016 došlo na příjezdové komunikaci k nebytovým prostorám, která sloužila jako jediná vhodná zásobovací cesta, k umístění dopravní značky zákazu vjezdu a v této souvislosti způsobila žalované praktickou nemožnost užívat předmět nájmu za smluveným účelem, neboť sjednání výjimky ze zákazu vjezdu pro možnost zásobování provozované restaurace u příslušného orgánu zjevně uvázlo právě na nutnosti doložení příslušného kolaudačního rozhodnutí, které by osvědčilo, že je předmět nájmu užíván v souladu s jeho stavebním určením. Žalobkyně tuto vadu žalovanému vytkla nejpozději dopisem ze dne 8. 9. 2016, nicméně žalovaný nápravu bez zbytečného odkladu nesjednal, když se od počátku bránil tím, že takovouto povinnost nemá a žalobkyni bylo řečeno, že si má kolaudaci zajistit sama (viz rozsudek OS a rozsudek KS, výpověď žalobkyně, výpověď svědka [celé jméno svědka]). Krajský soud ve svém rozhodnutí pak uzavřel, že žalobkyně řádně a včas žalovanému vytkla vadu předmětu nájmu způsobující nemožnost jej užívat v souladu se sjednaným účelem, kdy je třeba hodnotit tu skutečnost, že žalobkyně mohla uvedenou vadu zjistit bezpochyby až v souvislosti s umístěním zákazové značky na počátku srpna 2016, neboť do té doby byla ve světle ust. § 4 odst. 2 nového občanského zákoníku v postavení nájemce (resp. právního nástupce předchozích dvou nájemců) a kdy to byl pronajímatel, který podpisem nájemní smlouvy stvrdil a nesl odpovědnost za to, že předmět nájmu lze užívat ke sjednanému účelu, který od počátku a po celou dobu trvání nájemního vztahu nebyl měněn. Nebylo tedy na žalobkyni ani na jejích právních předchůdcích spravedlivě požadovat, aby toto ještě dále prověřovala (li). Jednalo se o takovou vadu, která zásadním způsobem znemožňovala užívání předmětu nájmu, a žalovaný odmítl či nebyl schopen bez zbytečného odkladu zajistit nápravu, to je odstranit vadu (viz rozsudek OS, rozsudek KS, výpověď žalobkyně, výpověď svědkyně [jméno] [příjmení]). Naopak bylo na žalobkyni ze strany žalovaného požadováno, aby si ona sama zajistila kolaudaci nebytových prostor, což vyplývá ze smlouvy (viz výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně], e-mailová korespondence ze dne 14. 9. 2016). Předmětné nebytové prostory pak žalobkyně předala žalovanému dne 7. 3. 2017 (viz dohoda o předání klíčů ze dne 7. 3. 2017). V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně ukončila své podnikatelské aktivity v předmětných nebytových prostorách k datu 29. 9. 2016, kdy podala výpověď z nájmu, a to pouze z toho důvodu, že v důsledku absence kolaudačního rozhodnutí pro provozování baru a restaurace, nemohla i nadále v prostorách podnikat, aniž by se vystavovala riziku sankcí ze strany odpovědných orgánů, a to pro nedodržování zejména hygienických předpisů. Z důvodu umístění zákazové značky, pak žalobkyně nemohla provozovnu zásobovat, přičemž ze strany žalovaného byla informována, že tento nedisponuje žádným dokladem o tom, že by v objektu, v němž má pronajaty nebytové prostory, byly předmětné prostory zkolaudovány k účelu, ke kterému jí byly pronajaty (viz e-mailová korespondence ze dne 14. 9. 2016, výpověď z nájmu ze dne 29. 9. 2016, výpověď žalobkyně, výpověď svědka [celé jméno svědka], výpověď svědkyně [jméno] [příjmení]). V řízení pak nijak nevyšlo najevo, že by došlo k ukončení podnikání z jiných důvodů, tak jak v řízení tvrdil žalovaný. K datu 26. 9. 2016 žalobkyně přerušila živnost a od 2. 1. 2017 je v zaměstnaneckém poměru (viz výpis z živnostenského rejstříku, výpověď žalobkyně). Celá situace byla pro žalobkyni velmi stresující, pomalu se začala psychicky hroutit, v podnikání nechtěla pokračovat, protože by v podstatě byla„ jednou nohou v kriminále“ pokud by provozovala restauraci bez kolaudační rozhodnutí a přišla by kontrola (viz výpověď žalobkyně, výpověď svědka [celé jméno svědka], výpověď svědkyně [jméno] [příjmení]). Žalobkyně v předmětných prostorách podnikala dlouhodobě, a to od roku 2009, svou podnikatelskou činnost rozšiřovala, když koncem listopadu 2015 se začala budovat zahrádka, která umožňovala rozšíření klientely o rodiny s dětmi, měla naplánovanou celou řadu akcí – [jméno], slavil se tam [jméno], byly pořádány tematické večery, zejména v pátky a v soboty, zakončení roku, dětské akce, oslava narozenin p. [příjmení]. V roce 2016 došlo k podstatnému nárůstu tržeb. K ukončení činnosti v baru došlo pouze z toho důvodu, že nebytové prostory nebyly řádně zkolaudovány k pronajatému účelu, žalobkyně musela ze dne na den zavřít, nechtěla pokračovat v provozování restaurace, která nebyla řádně zkolaudována (viz výpověď žalobkyně, výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], výpovědí svědka [celé jméno svědka]). V návaznosti na ukončení činnosti baru došlo k předání výčepní technologie (viz protokol o předání výčepní technologie ze dne 6. 10. 2016), došlo k demontáži zapůjčeného zařízení (viz demontážní list ze dne 10. 10. 2016 a ze dne 11. 10. 2016). V řízení nijak nevyšlo najevo, že by k ukončení podnikání žalobkyně v předmětných prostorách došlo z jakéhokoliv jiného důvodu než důvodu absence kolaudačního rozhodnutí, naopak žalobkyně se snažila provozovnu rozšířit a získat širší klientelu (viz výpověď žalobkyně, výpověď svědka [celé jméno svědka]). V příčinné souvislosti s ukončením podnikatelské činnosti v předmětné restauraci, z důvodu porušení zákonné povinnosti žalovaného, tak jak je uvedeno shora, vznikla žalobkyni škoda, a to ušlý zisk, který žalobkyně vyčíslila částkou 32 026 Kč. K vyčíslení výše ušlého zisku byl v řízení zadán znalecký posudek a ustanovena znalkyně [celé jméno znalkyně], znalkyně z oboru ekonomika, specializace účetní evidence, dodavatelsko-odběratelské vztahy, která ve věci vypracovala znalecký posudek [číslo] ze dne 30. 12. 2020, který písemně doplnila dne 12. 1. 2022 a k jeho obsahu byla slyšena u jednání dne 17. 1. 2022, přičemž z tohoto posudku pak soud při svém rozhodnutí vycházel. Úkolem znalkyně bylo určit výši ušlého zisku za období od 1. 10. 2016 do 30. 11. 2016, kterého by dosáhla žalobkyně z podnikání realizovaného v [anonymizováno] baru [příjmení] při své hostinské činnosti, pokud by tento bar provozovala v uvedeném období s přihlédnutím k výši zisku, kterého dosahovala od 1. 1. 2016 do 30. 9. 2016 a s přihlédnutím k výši nákladů, které by k dosažení zisku musela vynaložit. Z uvedeného znaleckého posudku pak vzal soud za prokázáno, že žalobkyně vedla v roce 2015 a 2016 daňovou evidenci dle § 7b zákona č. 586/1992 Sb. o dani z příjmu, přičemž znalkyně vycházela z peněžních deníku za roky 2015 a 2016, dále pak z měsíční závěrky roku 2015 a 2016. Znalkyně provedla rozbor tržeb a nákladů v roce 2015 a 2016. Přestože žalobkyně nebyla plátcem DPH, její účetní zaznamenávala tržby měsíčně, a tudíž nebyl problém stanovit výši obratu. Rok 2016 byl minimálně na úrovni roku 2015 a pravděpodobně by byl v roce 2016 vyšší než v roce 2015. Při stanovení zisku znalkyně postupovala tak, že od odhadem stanovené výše tržeb odpočetla náklady na nákup zboží (poměr 0,53), režie a mzdy ve výši roku 2016, přičemž příjmy jsou stanoveny podle roku 2015 a 2016 a výdaje pouze podle roku 2016. Tržby v období měsíce říjen až listopad 2016 činili 170 415 Kč (v roce 2015 částku 158 831 Kč), zboží 95 8146,34 Kč (v roce 2015 částku 83 644,89 Kč, marže 86 153,66 Kč) v roce 2015 částku 75 186,11 Kč, mzdy 10 720 Kč (v roce 2015 částku 10 720 Kč), režie 33 566 Kč (v roce 2015 částku 33 566 Kč a ušlý zisk v roce 2016 částku 41 867,66 Kč a v roce 2015 částku 30 900,11 Kč). Průměrný ušlý zisk činil 36 383,89 Kč. Měsíční průměrný zisk roku 2016 činí 14 859 Kč. K námitkám právní zástupkyně žalovaného znalkyně doplnila znalecké dokazování a zohlednila nájemné v celkové výši, přičemž zohlednila pouze rok 2016, kdy tržby celkem za období od ledna 2016 do prosince 2016 činily 729 082 Kč, náklady činily 515 888 Kč, součet zisku za 11 měsíců činil 213 194 Kč a průměrný zisk za dva měsíce činil 38 762,55 Kč. Rok 2016 byl úspěšnější než předchozí období, výnosy narůstaly a nejsilnější měsíce v pohostinství byly právě v závěru roku, daňová evidence byla žalobkyní vedena řádně (viz znalecký posudek [číslo] přiznáni k dani z příjmů fyzických osob za rok 2015 a 2016, doplnění posudku ze dne 12. 1. 2022, výpověď znalkyně, výkaz příjmů a výdajů za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016). Žalobkyně tak v řízení prokázala výši ušlého zisku ve výši 32 026 Kč, který je nižší než ušlý zisk, který byl stanoven znaleckým posudkem a z něhož soud při určení výše ušlého zisku vycházel. Žádná ze stran účastníků řízení pak nenavrhla vypracování revizního znaleckého posudku. Žalobkyně dále v řízení prokázala, že za období říjen 2016 a listopad 2016, kdy žalobkyně nemohla v těchto prostorách podnikat, zaplatila [právnická osoba] částku ve výši 734 Kč celkem, a to 441 Kč za říjen a 293 Kč za listopad, když žalobkyně měla se [právnická osoba] uzavřenou účastnickou smlouvu na internetové připojení na adrese [adresa] pro firmu žalobkyně, a to [anonymizována tři slova] a internetové připojení bylo zřízeno za účelem využívání klienty baru, což nemohlo být využito s ohledem na uzavření baru. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou do konce listopadu 2016. Vzhledem k ukončení činnosti v baru, tyto služby nemohly být využívány, avšak žalobkyní musely být uhrazeny, což bylo v řízení prokázáno. Žalobkyně smlouvu vypověděla a došlo k ukončení poskytování služby [anonymizována dvě slova] připojení na čísle [tel. číslo] ke dni 22. 11. 2016 (viz účastnická smlouva [anonymizována dvě slova] připojení ze dne 9. 11. 2015, žádost o zrušení služby O2 Internetové připojení pro přípojku [číslo] ze dne 11. 10. 2016, vyúčtování služeb [číslo] ze dne 3. 11. 2016, vyúčtování služeb [číslo] ze dne 4. 12. 2016, dobropis – opravný daňový doklad z [číslo] ze dne 16. 12. 2016, pohyby na účtu č. [bankovní účet] vedený na jméno žalobkyně ze dne 25. 11. 2016 a ze dne 27. 12. 2016). Vzhledem k ukončení provozu restaurace, musela žalobkyně se svým zaměstnancem [jméno] [celé jméno svědka] ukončit pracovní poměr ke dni 29. 9. 2016, když jej vzhledem k ukončení podnikatelské činnosti v baru nemohla dále zaměstnávat a musela jmenovanému vyplatit dle zákona odstupné ve výši 10 680 Kč. Pracovní poměr byl se jmenovaným sjednán dne 1. 9. 2009 na dobu neurčitou s měsíční mzdou ve výši 4 000 Kč. Tento byl ukončen dohodou z důvodu ukončení činnosti zaměstnavatele dle § 52 zákoníku práce a skončil dnem 29. 9. 2019. Odstupné bylo vyplaceno ve výši 10 680 Kč, a to dne 10. 1. 2017 (viz pracovní smlouva ze dne 1. 9. 2009, dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 29. 9. 2016, výplatní lístek za říjen 2016, výdajový pokladní doklad ze dne 10. 1. 2017, výpověď svědka p. [jméno] [celé jméno svědka]). Rovněž uvedené výdaje vznikly v souvislosti s ukončením činnosti baru, přičemž v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně i nadále podnikala v hostinské činnosti a mohla p. [celé jméno svědka] i nadále zaměstnávat (viz výpis z živnostenského rejstříku, výpověď žalobkyně). Žalobkyně vynaložila v souvislosti s poskytnutím právní pomoci částku ve výši 1 814 Kč, kterou vynaložila v souvislosti s řešením problémů s žalovaným, a to zejména s vymáháním dokladů prokazujících způsobilost pronajatých prostor k sjednanému účelu, tj. vymáhání předložení příslušného kolaudačního rozhodnutí [právnická osoba], tak v souvislosti s uplatněním jejích práv z vad předmětu nájmu, zpracování žádosti o poskytnutí kolaudačního rozhodnutí ze dne 8. 9. 2016 a odměnu advokáta za zpracování výpovědi smlouvy o nájmu nebytových prosto [číslo] ze dne 29. 9. 2016 (viz výpověď z nájmu ze dne 29. 9. 2016, žádost ze dne 8. 9. 2016, příjmový pokladní doklad ze dne 8. 9. 2016 a ze dne 29. 9. 2016, výpověď žalobkyně). Potřebnost právní pomoci v řízení byla prokázána výpovědí svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M., na kterého se žalobkyně obrátila v souvislosti s řešením těchto problémů poté, co došlo k umístění zákazové značky na příjezdovou cestu k provozovně, ve které žalobkyně provozovala restauraci, bar. Žalobkyně celou záležitost s právním zástupcem konzultovala, výstupem pak byla žádost o vydání dokladu o kolaudaci předmětné provozovny k účelu, ke kterému byla pronajímána. Jelikož ze strany žalovaného nebylo reagováno, dostavila se žalobkyně znovu, situaci právně zhodnotili s tím, že tedy nebyl splněn ze strany městské agentury základní předpoklad k tomu, aby klientka mohla předmětné prostory užívat, neboť ve smlouvě bylo uvedeno, že uvedené prostory jsou určeny k provozování restaurace, tedy baru, avšak s ohledem na absenci takového kolaudačního rozhodnutí bylo patrno, že tomu tak není, proto po poradě domluvili, že klientka dá výpověď z nájmu s tím, že byla rovněž sepsána výpověď, klientka si ji převzala. Za uvedené úkony hradila žalobkyně odměnu přímo do pokladny AK na základě vystaveného dokladu, včetně DPH, jehož je advokát plátcem. Za každou započatou hodinu byla účtována částka 750 Kč + DPH, na což byli klienti upozorněni. Doklady vypisovali zaměstnanci kanceláře. Pokud se týče právní pomoci žalobkyni, nejednalo se o jednoduchou záležitost. Nejprve se museli se s celou záležitostí seznámit a záměrem žalobkyně bylo, jak dosáhnout toho, aby se dostala do své provozovny a mohla ji zásobovat a nadále podnikat, když měla za to, že předmětné prostory byly řádně zkolaudovány k účelu, ke kterému byly pronajaty, a vše je v pořádku. Zvažovalo se, co dál, jak postupovat dále v případě výpovědi, příp. náhrady škody a výsledkem tohoto procesu byly uvedené listiny, kterým však předcházel celý proces. Jednalo se o věc složitější, kdy každé ukončení nájmu je složitější s ohledem na dopady na samotného nájemce (viz výpověď svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], LL.M., výpověď žalobkyně, viz výpověď z nájmu ze dne 29. 9. 2016, žádost ze dne 8. 9. 2016, příjmový pokladní doklad ze dne 8. 9. 2016 a ze dne 29. 9. 2016, výpověď žalobkyně). V souvislosti s ukončením činnosti v provozovně, žalobkyně musela uhradit poplatek za odpady za období říjen 2016 až prosinec 2016 ve výši 425 Kč celkem (viz vyúčtování služeb za období 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016, faktura – daňový doklad [číslo]), ačkoliv v prostorách již nemohla podnikat z důvodu shora uvedených a tyto nemohla využívat ke sjednanému účelu, služby hradit musela a uvedené úhrady v souvislosti s tímto představují škodu, která vznikla v příčinné souvislosti s ukončením provozu baru. Žalovaný byl o úhradu škody upomínán (viz předžalobní výzva ze dne 8. 8. 2019, doručenka datové zprávy ze dne 8. 8. 2019, výzva k náhradě škody ze dne 3. 8. 2019), avšak nárok žalobkyně neuznal (viz vyjádření ze dne 15. 8. 2019).

7. Podle § [číslo] o.z škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

8. Podle § 2951 odst. 1 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

9. Podle § 2952 o.z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: žalobkyně, jakožto podnikatelka s předmětem podnikání hostinská činnost provozovala [anonymizováno] bar [příjmení] v nebytových prostorách žalobkyně od 1. 10. 2009 až do počátku srpna 2016, kdy došlo na příjezdové komunikaci z ul. [ulice] k umístění dopravní značky zákaz vjezdu, čímž došlo k znemožnění zásobování předmětu nájmu. Předmětné nebytové prostory byly pronajímány na dobu neurčitou a po celou dobu (včetně předchůdců žalobkyně) za účelem provozu restaurace a baru, ačkoliv k tomuto účelu nebyly zkolaudovány. Dne 8. 9. 2016 žalobkyně požádala žalovaného o poskytnutí kolaudačního rozhodnutí, avšak bezúspěšně, neboť takovéto rozhodnutí neexistovalo, když předmětné prostory byly zkolaudovány za účelem provozování prodejny koberců. Dne 29. 9. 2016 žalobkyně podala výpověď ze smlouvy o nájmu nebytových prostor s odůvodněním, že v důsledku umístnění dopravní značky zákazu vjezdu a z důvodu absence kolaudačního rozhodnutí pro restaurační činnost jí bylo znemožněno využívat předmětné nebytové prostory za sjednaným účelem. Z těchto důvodů zároveň požádala žalobkyně o poskytnutí slevy na nájemném, a to ve výši 100 %, počínaje nájemným za měsíc září 2016, a to do konce výpovědní doby s čímž žalovaný nesouhlasil a naopak požadoval zaplacení dlužného nájemného v řízení vedeném u Okresního soudu v Karviné – pobočka [obec] pod sp. zn. 116 C 170/2017 včetně administrativního poplatku za celou uvedenou dobu. Nárok žalovaného byl pravomocně zamítnut a rozhodnutí nabylo právní moci dne 15. 8. 2019 Krajský soud ve svém rozhodnutí pak uzavřel, že pronajímatel, který podpisem nájemní smlouvy stvrdil a nese odpovědnost za to, že předmět nájmu lze užívat ke sjednanému účelu, který od počátku a po celou dobu trvání nájemního vztahu nebyl měněn. Nebylo tedy na žalobkyni ani na jejích právních předchůdcích spravedlivě požadovat, aby toto ještě dále prověřovala (li). Jednalo se o takovou vadu, která zásadním způsobem znemožňovala užívání předmětu nájmu, a žalovaný odmítl či nebyl schopen bez zbytečného odkladu zajistit nápravu, to je odstranit vadu. Pokud žalovaný v rámci procení obrany tvrdil, že byl ochoten žalobkyni pomoci s obstaráním kolaudačního rozhodnutí a žalobkyně nemusela podávat výpověď z nájmu, soud vyhodnotil tuto obranu jako ryze účelovou. Od samého počátku, kdy došlo k umístění zákazové značky, tedy od počátku srpna 2016, žalovaný setrval na svém stanovisku, že kolaudační rozhodnutí si má obstarat sama žalobkyně, tato si měla zajistit změnu účelu užívání nemovitosti a uvedené není povinností žalovaného, přičemž na uvedeném stanovisku setrval i po celou dobu řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 116 C 170/2017. Bližší součinnost ze strany žalovaného byla nabídnuta žalobkyni teprve poté, co již podala výpověď z nájmu, neboť nemohla podnikat v prostorách, které byly zkolaudovány ke zcela odlišnému účelu, než ke kterému byly pronajaty. Stejně tak se jeví soudu nedůvodná i procesní obrana žalovaného spočívající v tom, že žalobkyně mohla v prostorách i nadále podnikat a pokud ukončila své podnikatelské aktivity v uvedených prostorách, bylo to čistě na její vůli a učinila tak v podstatě bezdůvodně, když v podstatě již neměla zájem nadále tam podnikat. Uvedené však v řízení nebylo prokázáno, naopak bylo prokázáno, že žalobkyně své podnikání rozšiřovala, zbudovala na pronajatém pozemku hřiště, aby získala širší klientelu a podnikání ukončila z důvodu absence kolaudačního rozhodnutí, neboť se obávala podnikat v prostorách, které nesplňují hygienické a bezpečností požadavky na uvedené prostory. V řízení pak nijak nevyšlo najevo, že by došlo k ukončení podnikání z jiných důvodů, tak jak v řízení tvrdil žalovaný, navíc za situace, kdy v roce 2016 došlo k nárůstu tržeb, rozšíření podnikání. Naopak celá situace byla pro žalobkyni velmi stresující, pomalu se začala psychicky hroutit. Rovněž nelze souhlasit s tvrzením žalovaného, že žalobkyně mohla i nadále v předmětných prostorách podnikat, avšak této možnosti nevyužila, čímž si sama případnou škodu způsobila. Soud má za to, že nelze podnikat v prostorách, které nejsou určeny k provozování restaurace, které musí splňovat přísné hygienické, požární předpisy, na rozdíl od provozu prodejny koberců. Nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby v těchto prostorách podnikala a nesla riziko případných porušení těchto předpisů, navíc za situace, kdy žalovaný zastával stanovisko, že je to právě žalobkyně, která si měla zajistit změnu účelu užívání prostor nikoliv žalovaný, a sám začal být vůči žalobkyni vstřícní teprve poté, co žalobkyně dala výpověď z nájmu a začala s tímto uplatňovat související nároky.

11. Po právní stránce soud nárok žalobkyně na náhradu škody posuzoval dle ustanovení § 2910 věta druhá o. z. Vzhledem k tomu, že žalovaný pronajímal žalobkyni nebytové prostory, které nebyly kolaudovány (stavebně určeny) k provozu restaurace a baru, tj. k účelu, který byl v nájemní smlouvě sjednán, došlo na jeho straně k porušení povinnosti zákonné, vyplývající z ustanovení § 5 odst. 1 zákona o nájmu a pronájmu nebytových prostor, kdy to byl pronajímatel, který podpisem nájemní smlouvy stvrdil a nesl odpovědnost za to, že předmět nájmu lze užívat ke sjednanému účelu, který od počátku a po celou dobu trvání nájemního vztahu nebyl měněn a byl povinen odevzdat nebytový prostor nájemci ve stavu způsobilém ke smluvenému účelu nájmu a v tomto stavu jej svým nákladem udržovat (podle § 5 odst. 1 z. č. 116/1990 Sb. není-li dohodnuto jinak, pronajímatel je povinen odevzdat nebytový prostor nájemci ve stavu způsobilém ke smluvenému účelu nájmu, v tomto stavu jej svým nákladem udržovat, zabezpečovat řádné plnění služeb, jejichž poskytování je s užíváním nebytového prostoru spojeno, a umožnit nájemci plný a nerušený výkon práv spojených s nájmem). Na straně žalovaného tedy došlo k porušení zákonné povinnosti a v příčinné souvislosti s tím, došlo k znemožnění výkonu práv žalobkyně z předmětné smlouvy a ke vzniku škody, která je v příčinné souvislosti s porušením těchto povinností. Na straně žalobkyně pak došlo ke vzniku škody, která byla v řízení prokázána a představuje ušlý zisk ve výši 32 026 Kč, jehož výše je nižší než výše stanovená znaleckým dokazováním. V souvislosti s porušením zákonné povinnosti žalovaného vznikla žalobkyni další škoda, a to na poměrné části zaplaceného poplatku za internet za období říjen 2016 a listopad 2016, kdy žalobkyně nemohla v těchto prostorách podnikat a zaplatila částku ve výši 734 Kč celkem, a to 441 Kč za říjen a 293 Kč za listopad, když žalobkyně měla internetové připojení zřízeno za účelem využívání klienty restaurace a v tomto období nebylo využíváno, avšak muselo být hrazeno, neboť smlouva o internetovém byla uzavřena na dobu určitou do konce listopadu 2016 a nebylo ji možno bez sankcí vypovědět. Vzhledem k ukončení provozu restaurace musela žalobkyně se svým zaměstnancem [jméno] [celé jméno svědka] ukončit pracovní poměr uzavřený na dobu neurčitou, a to ke dni 29. 9. 2016, když jej vzhledem k ukončení podnikatelské činnosti v baru nemohla dále zaměstnávat a vyplatila jmenovanému odstupné ve výši 10 680 Kč, které představuje škodu, která rovněž vznikla v příčinné souvislosti s ukončením provozu restaurace. Škodu představuje i poměrná část zaplaceného poplatku za odpady pro období říjen 2016 až prosinec 2016 ve výši 425 Kč celkem, kdy prostory nebyly užívány, avšak poplatky hrazeny být musely. Dále žalobkyně vynaložila v částku ve výši 1 814 Kč v souvislosti s právní pomocí při řešením problémů s vymáháním dokladů prokazujících způsobilost pronajatých prostor k sjednanému účelu a v souvislosti s uplatněním jejích práv z vad předmětu nájmu, zpracování žádosti o poskytnutí kolaudačního rozhodnutí ze dne 8. 9. 2016 a o výpovědi smlouvy o nájmu nebytových prostor. Soud má za to, že uvedená škola vznikla v příčinné souvislosti s porušením zákonné povinnosti žalovaného, když žalobkyně s ohledem na vzniklou situaci byla nucena vyložit finanční prostředky na právní pomoc. Jedná se o náklady účelně vynaložené, jež byly nezbytné k efektivní obraně žalobkyně ve věci řešení problému vzniklých v souvislosti s pronájmem nebytových prostor, které nebyly řádně zkolaudovány. Výše škody pak byla přiznána v souladu s ust. § 2951 odst. 1 o.z., kdy se škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu a není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích a podle § 2952 o.z. kdy se hradí škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). S ohledem na shora uvedené, soud žalobě po částečném zpětvzetí žaloby vyhověl, když žalovaný je odpovědný za škodu, která vznikla žalobkyni jako následek porušení povinnosti přenechat nájemci pronajaté prostory ve stavu způsobilém ke smluvenému účelu.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 97 %, neúspěšná v rozsahu 3% a náleží jí tudíž náhrada nákladů řízení ve výši 94 %. Náhrada nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 350 Kč, odměnu advokáta podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 2 980 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby, účast u jednání (dne 13. 2. 2020, dne 13. 10. 2020, dne 6. 12. 2021 a dne 17. 1. 2022), dva úkony za účast u jednání dne 29. 7. 2020, přesahující dvě hodiny, písemné podání, a to vyjádření k odporu ze dne 13. 11. 2019, vyjádření a návrh na doplnění dokazování ze dne 13. 3. 2020, vyjádření k výzvě soudu ze dne 25. 3. 2021, vyjádření k výzvě soudu ze 3. 8. 2021. Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 3 900 Kč ke 13 úkonům právní služby podle ust. § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. (za každý úkon po 300 Kč). Jelikož advokát žalobce osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud 21% DPH z odměny a náhrad v souladu ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 8 946. Celkové náklady řízení činí 51 546 Kč a 94% těchto nákladů představuje částku 48 453 Kč.

13. V souvislosti s vypracováním znaleckého posudku a účastí znalkyně u jednání soudu vznikly náklady státu, které jsou účastníci povinni uhradit dle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci. Žalobkyně byla ve sporu procesně neúspěšná v rozsahu 3% a žalovaný v rozsahu 97 % a v této výši jsou účastníci povinni uhradit náklady státu. O konkrétní výši těchto nákladů pak bude rozhodnuto samostatným usnesení poté, co soud rozhodne o přiznání odměny znalkyni.