116 C 343/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: 36 150 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 200 Kč ve výši 8,5 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 12 100 Kč, zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 344,58 Kč, zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6 611,95 Kč, zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 800 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 750 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 750 Kč ve výši 8,05 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>IV. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 11 100 Kč, zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 760,18 Kč, zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 235,71 Kč, zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 666,14 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 916,14 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 10 666,14 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou došlou zdejšímu soudu 23. 7. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 s účinností k uvedenému datu. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] a žalovanou byla dne 19. 12. 2016 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit spolu s prostředky za dobu řádného trvání smlouvy částku 2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, hotovostní inkaso 6 000 Kč, a to 58 týdenními splátkami po 450 Kč, kdy poslední splatnost byla stanovena na 29. 1. 2018. Žalovaná porušila podmínky splácet úvěr řádně a včas. Do okamžiku postoupení smlouvy uhradila 3 800 Kč. Tato částka byla započtena ve výši 2 100 Kč na úrok, 768,95 Kč na poplatek, 931,05 Kč na hotovostní inkaso. Poslední platba ze strany žalované byla uhrazena 28. 3. 2017. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla uhrazena, úročí se neuhrazená jistina od 30. 1. 2018 úrokem ve výši 23,72 % ročně. Ke dni postoupení pohledávky 29. 11. 2019 činil dluh za žalovanou částku 22 300 Kč bez příslušenství, představující jistinu 15 000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost 2 231,05 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek 5 068,95 Kč. Příslušenství pohledávky tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení dlužné částky tak, jak je uvedeno shora ve výši 22 300 Kč, dále kapitalizovaných úroků ve výši 6 611,95 Kč (23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od 30. 1. 2018 do 29. 11. 2019), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2 344,58 Kč (tj. z částky 15 000 Kč od 6. 2. 2018 do 29. 11. 2019) a do budoucna z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 30. 11. 2019 zákonný a smluvní úrok z prodlení. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovanou došlo dne 4. 10. 2016 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy smluvní podmínky. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 Podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškerých poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 11. 2017. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradila pouze částku 12 250 Kč, z toho: na jistinu 4 333,86 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 2 100 Kč, na poplatek za administrativní činnost 3 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 816,14 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne 18. 6. 2018. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 14. 11. 2017. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni 14. 11. 2017 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 10 666,14 Kč ode dne 15. 11. 2017 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednané v čl. 1 Podmínek. Protože žalovaná byla v okamžiku splatnosti poslední sjednané splátky v prodlení se zaplacením více než jedné ze splátek (a nikoliv pouze jedné nebo pouze poslední sjednané splátky), nebyly z její strany splněny podmínky pro prodloužení účinnosti Smlouvy dle příslušných smluvních ujednání. Pohledávky vyplývající z výše uvedených Smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Ke dni postoupení 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku 13 850 Kč, skládající se z: dlužné jistiny ve výši 10 666,14 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 183,86 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 13 850 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 666,14 Kč a dlužných úhrad ve výši 3 183,86 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 235,71 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 760,18 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 666,14 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 666,14 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Kapitalizovaný úrok ve výši 5 235,71 Kč představuje úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 666,14 Kč od 15. 11. 2017 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 29. 11. 2019. Kapitalizovaný úroku z prodlení ve výši 1 760,18 Kč představuje zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 666,14 Kč od 22. 11. 2017 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 29. 11. 2019. Před uzavřením smluv žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované dle § 84 - § 89 Zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně získala informace od spotřebitele, nahlédla do databází umožňující úvěruschopnost spotřebitele, ověřila si zda tyto informace jsou úplné a pravdivé. Na základě získaných informací žalobkyně zhodnotila úvěruschopnost žalované, a to po získání informací o rodinných, majetkových, pracovních aj. poměrech. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka. Zákazník ztvrdil, že poskytuje informace úplné a pravdivé. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. V případě, že by soud dospěl k závěru, že nedošlo k dostatečnému prokázání úvěruschopnosti na straně žalované žalobkyně sděluje, že neprokázání splnění této povinnosti nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Žalovaná byla před podáním žaloby upomínána předžalobní výzvou.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovanou byla dne 19. 12. 2016 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy, zavázala se splatit poskytnuté peníze spolu s úrokem ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72 %, odměnou za administrativní činnost 3 000 Kč a hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, s poslední splátkou 29. 1. 2018 (viz smlouva ze dne 19. 12. 2016). Žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 3 800 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu výzvou k plnění ze dne 30. 4. 2020, s tím, že dluh má uhradit do 7. 5. 2020, přičemž výzva byla odeslána žalované dne 1. 5. 2020 (viz výzva k plnění ze dne 30. 4. 2020 včetně podacího lístku ze dne 1. 5. 2020). Dne 4. 10. 2016 byla mezi stejnými účastníky uzavřena smlouva o půjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku 15 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti, což ztvrdila svým podpisem a zavázala se uhradit 2 100 Kč na úrok ve výši 23,72 % ročně, 3 000 Kč odměnu za administrativní činnost a 6 000 Kč za hotovostní inkaso, a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, s poslední splátkou 14. 11. 2017 (viz smlouva ze dne 4. 10. 2016). Žalovaná za dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 13 850 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu výzvou k plnění ze dne 30. 4. 2020, s tím, že dluh má uhradit do 7. 5. 2020, přičemž výzva byla odeslána žalované dne 1. 5. 2020 (viz výzva k plnění ze dne 30. 4. 2020 včetně podacího lístku ze dne 1. 5. 2020). Před uzavřením smlouvy o půjčce ověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalované, a to na základě údajů uvedených žalovanou v zákaznické kartě, kdy žalovaná žije v samostatné domácnosti jako nájemník, je vedena na úřadu práce jako nezaměstnaná, má částečný pracovní poměr, pobírá příspěvek na bydlení ve výši 7 500 Kč, čistá mzda 7 500 Kč, ostatní příjmy 5 000 Kč, příjmy celkem 20 000 Kč, nájem a inkaso 7 500 Kč, výdaje domácnosti 8 200 Kč. K ověření byly předloženy dokumenty, a to výpis z účtu, nájemní smlouva, výměr podpory, přičemž žalovaná uvedla, že uvádí pravdivé údaje (viz karta zákazníka ze dne 4. 10. 2016). Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek). O postoupení pohledávek byla žalovaná informována dopisem ze dne 29. 11. 2019, který odeslala žalobkyně (viz oznámení o postoupení ze dne 29. 11. 2019 včetně podacího lístku ze dne 13. 12. 2019). Žalobkyně nepředložila jakékoliv další listiny osvědčující majetkové poměry žalované.

4. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako smlouva o úvěru, na základě které smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 86 odst. 1, 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 9 odst. 1 zák č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byly ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřeny smlouvy o zápůjčce, a to dne 19. 12. 2016, na základě, které žalobkyně zapůjčila žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit během 58 týdnů formou sjednaných týdenních splátek po 450 Kč. Další smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne 4. 10. 2016 a byla poskytnuta částka 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Výše uvedené smlouvy jsou ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvami spotřebitelskými, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb. u první smlouvy a dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy ve vztahu k druhé smlouvě tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

9. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smluv zkoumal úvěruschopnost žalované a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je v prvním případě ve smyslu § 86 odst. 1, 2 věty první zákona [číslo] [anonymizováno] a druhá smlouva je dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Žalobkyně nedoplnila svá skutková tvrzení včetně důkazů ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalované ani po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a setrvala na svých tvrzeních uvedených v žalobě. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 12. 2016 žalované částku 15 000 Kč, což v řízení prokázal, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 3 800 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 11 200 Kč, neboť žalovaná částku 3 800 Kč představující její bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatila. Zbývající části uplatněného nároku žalobce byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě, přičemž žalobkyně neunesla důkazní břemeno ve vztahu k zkoumání úvěruschopnosti žalované, když tuto řádným způsobem nezkoumala.

10. Plnil-li původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 10. 2016 žalované částku 15 000 Kč, což v řízení prokázal, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku 12 250 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 2 750 Kč, neboť žalovaná částku 12 250 Kč představující její bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatila. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Pokud žalobkyně vycházela z informací o žalované uvedených v kartě zákazníka ze dne 4. 10. 2016, takovéto ověřování úvěruschopnosti je zcela nedostatečné, navíc žalovaná byla vedena na úřadu práce jako nezaměstnaná a pobírala sociální dávky, přičemž další zdroj příjmů, ačkoliv je na něj odkazováno, prokázán nebyl. Pro posouzení řádného zkoumání úvěruschopnosti klienta není postačující vycházet pouze z údajů sdělených klientem. Tyto informace je zapotřebí si náležitě ověřit. Žalobkyně v řízení ani v jednom z případů shora uvedených nedoložila jakékoliv listiny, které by ověřovaly a prokazovaly řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované, a to i přesto, že žalobkyně byla u jednání poučena v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a navržení důkazů ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně pak neunesla břemeno důkazní ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti. S ohledem na shora uvedené nad rámec přiznané částky soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

11. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaná byla ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, úroky z prodlení byly přiznány od 8. 5. 2020 v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní výzvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy náhrada nákladů řízení by podle poměru úspěchu ve věci náležela žalované, které však prokazatelně žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.