116 C 346/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 51 202,54 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 25 059 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5% ročně od 14. 7. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 26 143,54 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 292,35 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 152,91 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 30 724,81 Kč od 19. 12. 2020 do 13. 7. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 5 665,80 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25% ročně z částky 25 059 Kč od 14. 7. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou došlou soudu dne 30. 7. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] a žalovanou došlo dne 4. 9. 2018 k uzavření Smlouvy o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy (dále jen„ podmínky“). [právnická osoba], jako poskytovatel zápůjčky, splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet zápůjčku, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/ podnájemní smlouva. Zákazník současně prohlašuje, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku. Dále zákazník prohlašuje, že je schopen [právnická osoba] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v zákaznické kartě. Pokud by byla smlouva neplatná, nejedná se o neplatnost absolutní. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“). V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 28 079 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 577 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně sjednanou na straně jedné smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování ve výši 11 791 Kč a za vedení účtu ve výši 7 711 Kč, (dále jen„ poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 3. 2020. Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalované známo, že nejpozději tohoto dne je povinna zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 24. 2. 2019. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 9 941 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 51 202,54 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 30 724,81 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 20 477,73 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 152,91 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 292,81 Kč, úroků ve výši 29% ročně z dlužné jistiny ve výši 30 724,81 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 30 724,81 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Podáním došlým soudu dne 30. 11. 2021 žalobkyně doplnila svá tvrzení s tím, že žalovaná dne 18. 7. 2019 uznala písemně svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] zavázala se jej zaplatit, uznaná celková částka činila 54 534,73 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání nařízenému soudem se žádný z účastníků nedostavil, soud jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:

5. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 4. 9. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dle které byly žalované v hotovosti poskytnuty finanční prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 28 079 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 3. 2020. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku 35 000 Kč převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že v případě, že bude žalovaná v prodlení se zaplacením některé ze splátek, je povinna platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 29% ročně, a to až do doby zaplacení celé dlužné částky. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 [právnická osoba] postoupil pohledávku za žalovanou žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 1. 2021. Výzvou k plnění ze dne 28. 6. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné žalované částky do 13. 7. 2021 s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Současně bylo v této výzvě žalované opětovně oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy a podacího lístku. V zákaznické kartě žalované je uvedeno, že žalovaná bydlí v nájemním bytě, má další tři vyživované osoby, čistý měsíční příjem činí 11 500 Kč, další čisté příjmy domácnosti 27 500 Kč, splácí externí splátky ve výši 3 000 Kč. Žalovaná osvědčila finanční údaje 2x výpisem z bankovního účtu za měsíc červenec a srpen 2018. Žalovaná má učňovské vzdělání, je svobodná, je v domácnosti, na mateřské dovolené. Tyto skutečnosti má soud za prokázány ze zákaznické karty žalované. Dne 18. 7. 2019 žalovaná v listině„ uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba]“ uvedla, že uznává ve smyslu § 2053 o.z. celkovou dlužnou částku ve výši 54 534,73 Kč představující pohledávku společnosti [právnická osoba], za její osobou na základě uvedených smluv o zápůjčce uzavřených s touto společností, a to co do důvodů a výše, a zavázala se ji uhradit v plné výši v měsíčních splátkách 1 500 Kč, které bude pravidelně zasílat nejpozději k 15. dni v měsíci. Žalovaná je identifikována rodným číslem s tím, že se jedná o smlouvu [číslo]. Uznání je datováno a podepsáno žalovanou.

6. Podle § 1879 a násl. o. z. je žalobkyně ve věci aktivně legitimována jako právní nástupce původního věřitele. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě původní věřitel půjčil žalované částku 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit během 18 měsíců. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Žalovaná nárok žalobkyně uznala dne 18. 7. 2019 v listině nazvané„ uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba]“ s tím, že uznává ve smyslu § 2053 o.z. celkovou dlužnou částku ve výši 54 534,73 Kč představující pohledávku společnosti [právnická osoba], za její osobou na základě smlouvy [číslo] zavázala se ji uhradit v plné výši v měsíčních splátkách po 1 500 Kč. Uznání je datováno a podepsáno žalovanou. Uznání dluhu pak soud považuje za zcela neurčité z hlediska konkretizace nároku, který žalovaná uznala a tento nelze ztotožnit s nárokem uplatněným nyní žalobkyní. [příjmení] 54 534,73 Kč není blíže specifikována, tudíž není zřejmé jaký podíl na této částce tvoří jistina, úroky, poplatky či smluvní pokuty a jedná se o ujednání neplatné dle § 553 odst.1 o.z. Soud smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou. Závěr o neplatnosti soud učinil na základě skutečnosti, která vyšla v řízení najevo a to, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla sjednána protiprávně. Jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního jednání aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Ke dni sjednání smlouvy platilo ustanovení § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto musel zabývat tím, zda věřitel dostál své zákonné povinnosti a to, zda při uzavření každé smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Úvěr pak mohl poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V projednávané věci z tvrzení žalobkyně a předložených listin však nikterak nevyplývá, že by se věřitel před uzavřením smlouvy o zápůjčce zabýval řádně otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy. Žalobkyně nepředložila žádný důkaz, z něhož by soud zjistil, že věřitel provedl postup splňující kritéria odborné péče, a že objektivně získal informace potřebné pro zhodnocení finanční situace spotřebitele (žalované) a mohl tak relevantně zhodnotit, zda je žalovaná schopna řádně úvěr splácet bez negativních zásahů do svých majetkových a společenských poměrů. Žalobkyně nepředložila soudu jakékoliv důkazy osvědčující údaje uvedené samotnou žalovanou v zákaznické kartě týkající se jejich příjmů a výdajů. Soud proto na základě provedeného dokazování učinil závěr, že věřitel neposoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (úvěr) s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou je tedy neplatná a k této skutečnosti je soud povinen přihlížet dle § 588 o. z. i bez návrhu, neboť soudu předložené smlouvy jsou v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jelikož se žalobkyně jednání soudu nezúčastnila, zbavila se svou neúčastí možnosti být poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání svého tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. V tomto směru pak žalobkyně neunesla břemeno důkazní. To, co bylo plněno na základě absolutně neplatného právního jednání, jsou si subjekty povinny vrátit podle zásad o bezdůvodném obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. Bezdůvodným obohacením je v tomto případě plnění věřitele poskytnuté bez právního důvodu, přičemž věřitel jednal v omylu o právním stavu (nešlo tak o vědomé plnění nedluhu dle § 2997 odst. 1 věty druhé o. z., které vylučuje právo na vrácení plnění). Věřiteli, a proto i žalobkyni, tak vzniklo právo na vrácení toho, co k rukám žalované plnila na základě neplatného právního jednání, kdy výplata peněz nebyla v řízení sporná. V souvislosti se smlouvou vznikl nárok na vrácení částky 35 000 Kč, což je částka, která byla žalované vyplacena. Pokud žalovaná před podáním žaloby zaplatila částku 9 941 Kč, tak žalobkyni již bezdůvodné obohacení v rozsahu zaplacené částky vydala a nadále dluží částku 25 059 Kč, o kterou se žalovaná obohatila a je povinna tuto žalobkyni vrátit. Ohledně příslušenství pohledávky soud uzavřel, že až předžalobní výzva byla první kvalifikovanou výzvou k plnění, která byla žalované prokazatelně odeslána. Žalovaná byla povinna dluh žalobkyni zaplatit do 13. 7. 2021, jak bylo ve výzvě uvedeno, jelikož tak neučinila, dostala se dne 14. 7. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení, jehož výše byla dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ke dni 14. 7. 2021 činila zákonná výše úroku z prodlení 8,5 % dlužné částky ročně, ale žalobkyně požadovala úrok ve výši 9,75 %, v rozdílu úroku z prodlení pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, stejně jako zbývající část nároku nad přiznanou částku.

7. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.