116 C 348/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: 13 100 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 700 Kč ve výši 8,5 % ročně od 8. 5. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 7 400 Kč, zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 259,39 Kč, zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 560,35 Kč, zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 951,31 Kč od 30. 11. 2019 do 7. 5. 2020, zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 551,31 Kč od 8. 5. 2020 do zaplacení a zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 9 951,31 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou došlou soudu dne 23. 7. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], SE, [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným došlo dne 24. 4. 2017 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, v jejímž čl. 7 je uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o zápůjčku a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Smlouvy žalovaný dále prohlásil, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávný pro uzavření smlouvy a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobkyně, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná smlouva. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Žalobkyně si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobkyně poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobkyně dostatečně neprokázala splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobkyně si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1.12.2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy (srov. ust. § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 4 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 4. 6. 2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 4 300 Kč, z toho: na jistinu 48,69 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 834,42 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1 016,89 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 23. 10. 2017. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 4. 6. 2018. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 4. 6. 2018 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9 951,31 Kč ode dne 5. 6. 2018 až do zaplacení dále úrokem ve výši 23,72 % ročně sjednané v čl. 1 Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [IČO], postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 29. 11. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní legitimaci. Ke dni postoupení 29. 11. 2019 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 13 100 Kč, skládající se z: dlužné jistiny ve výši 9 951,31 Kč, dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 0,00 Kč, dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 165,58 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 983,11 Kč, (dlužný úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a dlužné poplatky společně dále jen„ dlužné úhrady“). Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 13 100 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9 951,31 Kč a dlužných úhrad ve výši 3 148,69Kč kapitalizovaných úroků ve výši 3 560,35 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 259,39 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 951,31 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 951,31 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 3 560,35 Kč žalobkyně uvádí, že se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 951,31 Kč od 5. 6. 2018 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 29. 11. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1 259,39 Kč žalobkyně uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 9 951,31 Kč od 12. 6. 2018 (tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 29. 11 2019. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci.

2. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 včetně seznamu postoupených pohledávek). Postoupení bylo žalovanému oznámeno žalobkyní dne 29. 11. 2019 (viz oznámení ze dne 29. 11. 2019). Dne 24. 4. 2017 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, se závazkem tento splácet po dobu 58 týdnů, s úrokovou sazbou 23,72 %. Bylo požadováno hotovostní inkaso splátek. Celková částka ke splacení 17 400 Kč, z toho úrok 1 400 Kč, hotovostní inkaso 4 000 Kč, poplatek 2 000 Kč. Žalovaný je ve smlouvě identifikován osobními údaji. Smlouva je podepsána, datována (viz smlouva o úvěru ze dne 24. 4. 2017). Žalobkyně ověřovala informace o osobě žalovaného z karty zákazníka v žádosti o zápůjčku ze dne 24. 4. 2017, kde žalovaný uvedl, že žije s rodiči jako spolubydlící, pracuje na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou u [právnická osoba] s příjmem 20 000 Kč, má půjčku u [anonymizováno] ve výši 70 000 Kč, se splátkou 1 400 Kč, celkové výdaje činí 15 400 Kč, použitelný příjem 4 600 Kč, jako dokumenty k ověření finanční situace žadatele byly uvedeny bankovní výpisy, výplatní pásky. Uvedené doklady soudu předloženy nebyly (viz karta zákazníka). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu žalobkyní dne 30. 4. 2020, která byla odeslána do sféry žalovaného (viz výzva z 30. 4. 2020 včetně podacího lístku ze dne 1. 5. 2020).

3. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) jako smlouva o úvěru, na základě které smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 86 odst. 1,2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

5. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Žaloba se jeví soudu důvodnou toliko částečně, a to z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Soud posoudil smlouvu o úvěru uzavřenou mezi [příjmení] [jméno] [příjmení], SE a žalovaným jako absolutně neplatnou s ohledem na ust. §§ 86 a násl. zákona č. 145/2257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V řízení nebylo prokázáno, že by před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, kdy se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný při sjednávání smlouvy zjevně vystupoval v pozici spotřebitele, věřitel v pozici podnikatele jednajícího v rámci své podnikatelské činnosti. Povinností věřitele bylo údaje tvrzené žalovaným si ověřit. Potvrzení žalovaného, že údaje jím uváděné jsou pravdivé, nemůže účinně nahradit povinnost věřitele aktivně si ověřovat informace poskytnuté žalovaným. Dle soudu se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud nucen přihlédnout i bez námitky žalovaného. Dle soudu nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála svým povinnostem stanoveným v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a že by řádně zjišťovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek [anonymizováno] dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo], dle kterého články 8 a 23 [anonymizováno] Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Tyto články směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Žalobkyně nedoložila žádné listiny, ze kterých by bylo možno dovodit, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a ověřována. Soud tedy dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a uplatněný v tomto řízení nárok, by mohl být částečně posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal od předchůdkyně žalobkyně částku 10 000 Kč a uhradil toliko částku 4 300 Kč a vzniklo mu tak bezdůvodné obohacení ve výši 5 700 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení je dána na základě písemně uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které žalobkyně nabyla od původního věřitele i tuto pohledávku za žalovaným. Žalovaný tak byl zavázán zaplatit žalobkyni částku 5 700 Kč spolu s úrokem z prodlení v požadované procentní sazbě, avšak až ode dne 8. 5. 2020 do zaplacení, a to v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní výzvě ze dne 30. 4. 2020, kdy měl žalovaný uhradit dluh do 7. 5. 2020. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o zápůjčce.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl žalovaný ve věci převážně úspěšný, tomuto však prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.