116 C 348/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 398 343,77 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 194 943,09 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 10. 7. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 152 265,36 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 347 208,45 Kč ve výši 9,75 % ročně od 1. 5. 2019 do 9. 7. 2020, zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 152 265,36 Kč ve výši 9,75 % ročně od 10. 7. 2020 do zaplacení, zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 194 943,09 Kč ve výši 1,5 % ročně od 10. 7. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Řízení, co do částky 51 135,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 1. 5. 2019 do zaplacení, se zastavuje.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou došlou soudu dne 4. 8. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Dne 10. 3. 2016 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba] (nyní [právnická osoba], dříve: [právnická osoba]), [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ postupitel“) smlouvu o úvěru na základě, které postupitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 403 000 Kč (dále jen„ smlouva“). Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutý úvěr splácet ve splátkách ve výši 7 106,52 Kč měsíčně při úrokové sazbě 17,40 % p.a. a to vždy k 26. dni v měsíci, počínaje 26. 4. 2016. Ve smlouvě byl rovněž sjednán nárok postupitele na smluvní pokutu v případě prodlení s úhradou splátek, a to dle platného sazebníku. Tvrzené skutečnosti vyplývají z ustanovení přiložené smlouvy. Dle článku I. smlouvy se záležitosti výslovně neupravené ve smlouvě, řídí všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba], které tvoří nedílnou součást smlouva (dále jen„ VOP“). Dne 16. 6. 2020 uzavřel postupitel s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek. Předmětem této smlouva bylo mimo jiné i postoupení pohledávky plynoucí ze shora uvedené smlouva. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 29. 6. 2020, které odeslal postupitel. Žalovaný, na základě smlouva, čerpal úvěr v celkové výši 403 000 Kč. S úhradou svých smluvních závazků dle smlouva se žalovaný dostal do prodlení, a tak postupitel využil svého oprávnění uvedeného v článku I. (společná ustanovení), oddíl ukončení smluvního vztahu, odst. 45 /VOP, a předmětnou pohledávku zesplatnil, jako důkaz žalobce přikládá oznámení o prohlášení úvěru za splatný. Pohledávka se tak stala splatnou k 30. 4. 2019, případ prodlení s plněním smluvních povinností žalovaného je rovněž zachycen v historickém výpisu, jenž je přílohou této žaloby. Celkový dluh žalovaného z výše uvedené smlouvy, tak tvoří dlužná jistina 347 208,45 Kč, dlužné smluvní úroky 18 569,33 Kč, smluvní poplatky 300 Kč, úroky z prodlení 519,11 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Dne 29. 6. 2020 byla žalovanému zaslána výzva k plnění dle §142a odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu, a rovněž nikterak nereagoval na výzvy žalobkyně k úhradě jeho dluhu, tak žalobkyni nezbývá, než domáhat se úhrady své pohledávky soudní cestou.

2. Podáním ze dne 25. 11. 2022 žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení. Zákon nestanoví přesný postup a přesné metody, jak má probíhat posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, pouze vymezuje základné požadavky, které musí poskytovatel spotřebitelského úvěru splnit. Postupitel pohledávky, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), pak jako zavedený a důvěryhodný subjekt má již zavedený postup, který požadavků zákona o spotřebitelském úvěru vyhovuje. V tomto konkrétním případě dle vyžádaného sdělení postupitele vycházel postupitel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr – konsolidace půjček ze dne 9. 3. 2016, kdy klient žádal o konsolidaci úvěrů v celkové výši 403 000 Kč. Žádost klienta postupitel hodnotil individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi postupitele s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta postupitel kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, atd. Hodnocení úvěruschopnosti klienta ze strany postupitele je vždy individuální. V tomto případě postupitel při schvalování počítal s měsíčním příjmem 30 834 Kč, který byl postupiteli prokázán potvrzením o příjmu vystaveném zaměstnavatelem a potvrzení [obec] pojišťovny o vyplácení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného postupitel porovnával jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem postupitel získal částku disponibilních zdrojů klienta. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Z interních zdrojů postupitel zjistil, že vůči postupiteli měl klient v době podání žádosti interní závazky ve výši 9 858,93 Kč měsíčně a z externích zdrojů postupitel zjistil, že klient měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 6 156 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, jak je popsáno výše, postupitel žádosti žalovaného vyhověl, a poskytnutým úvěrem s měsíční splátkou ve výši 7 106,52 Kč byly konsolidovány dosavadní závazky se splátkami v celkové výši 403 000 Kč. Z přiložených výpisů vyplývá, že žalovanému byl prokazatelně poskytnut dne 10. 3. 2016 úvěr ve výši 403 000 Kč konsolidací závazků žalovaného, jak vyplývá z přiloženého výpisu z účtu č. 2016 Celkem tedy bylo ze strany žalovaného čerpáno 403 000 Kč, uhrazeno jím bylo 208 056,91 Kč, což bylo použito na jistinu a příslušné úroky dle smlouvy. Na jistinu z této částky připadlo 55 791,55 Kč. Žalovaný se splátkami do prodlení dostal od prosince 2018, kdy přestal hradit sjednané měsíční splátky úvěru. Tímto prodlením došlo k porušení základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru, které žalobkyně přikládá k tomuto podání a které jsou součástí smluvních ujednání mezi postupitelem a žalovaným dle čl. 1 odst. 2 smlouvy o úvěru. Konkrétně byl porušen bod 13 písm. c) základních produktových podmínek spotřebitelského splátkového úvěru, kdy v tomto případě má podle bodu 14 těchto podmínek postupitel právo prohlásit svým rozhodnutím kterékoli závazky klienta vůči bance za ihned splatné a požádat klienta o jejich předčasné splacení. Proto postupitel prohlásil úvěr ke dni 30. 4. 2019 za splatný. Oznámení o prohlášení úvěru za splatný bylo žalovanému odesláno. V seznamu postoupených pohledávek se pohledávka nachází na řádku [číslo] pod [číslo]. [příjmení] podáním pak žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 51 135,32 Kč uplatněné v žalobě jako smluvní poplatky, úroky z prodlení, smluvní úrok a zbývající část pohledávky, a to včetně příslušných úroků z prodlení. Žalobkyně tedy nadále požaduje, aby ji soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 347 208,45 Kč (představující jistinu pohledávky) spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 347 208,45 Kč od 1. 5. 2019 do zaplacení ve výši 9,75 % a uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tento souhlasil s jednáním bez své účasti, když v současné době se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody.

4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020. Uvedená skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 25. 6. 2020. Pohledávka za žalovaným se nachází v seznamu postoupených pohledávek (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2020, včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2020). Dne 9. 3. 2016 žalovaný požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru – konsolidace půjček, přičemž uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 30 834 Kč, příjem domácnosti čistý 60 000 Kč, kdy jsou dva zdroje příjmů. Ze mzdy nejsou prováděny žádné srážky, splátky, nemá žádnou vyživovací povinnost. Předložil doklad o hlavním příjmu o rentě. Současně uvedl výčet současných závazků, a to úvěr ze smlouvy [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] kdy celkové měsíční splátky činí 9 420,94 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho údaje jsou pravdivé (viz žádost o úvěr ze dne 9. 3. 2016). Dne 10. 3. 2016 byla mezi [právnická osoba], uzavřena smlouva o úvěru – Konsolidace půjček s tím, že banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 403 000 Kč s čerpáním 10. 3. 2016, měsíční splátkou jistiny a úroků 7 106,52 Kč s poslední řádnou splátkou 24 198,93 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěr 1 795 Kč s počtem splátek 120 a splatností k 26. dni v měsíci počínaje dnem 26. 4. 2016. Úroková sazba činila 17,40 % p. a., RPSN 18,97 % p. a. Úvěr byl poskytnut na úplnou úhradu dluhů sjednaných na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] ve výši 250 689,91 Kč, na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] ve výši 91 295,52 Kč, na účtu č. [bankovní účet] ve výši 25 194,64 Kč a na kontokorentní úvěr vedeném na účtu č. [bankovní účet] ve výši kreditu 30 000 Kč. Zbývající část jistiny byla neúčelová a poskytnuta ve prospěch běžného účtu č. [bankovní účet] Součástí smlouvy jsou pak produktové podmínky, sazebník, smlouva je datována a podepsána zúčastněnými stranami (viz smlouva o úvěru ze dne 10. 3. 2016, sazebník poplatků, základní produktové podmínky, VOP). Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, tento byl prohlášen za splatný ke dni 30. 4. 2019 dopisem ze dne 1. 5. 2019 odeslaným žalovanému dne 2. 5. 2019 (viz oznámení ze dne 1. 5. 2019 a podací arch ze dne 2. 5. 2019). O úhradu dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 29. 6. 2020 s tím, že dluh ve výši 398 343,77 Kč má uhradit do 7 dnů ode dne doručení výzvy. Výzva byla odeslána dne 29. 6. 2020 na korespondenční adresu žalovaného. Ke dni 17. 6. 2020 činil dluh 398 343,77 Kč, z toho jistina po splatnosti 347 208,45 Kč, splatný úrok 18 569,33 Kč, splatný úrok z prodlení – jistina 30 343,02 Kč, splatný úrok z prodlení – úroku 1 922,97 Kč, splatné poplatky 300 Kč (viz výpis z úvěrového účtu). Žalovaný pobíral rentu ve výši 22 439 Kč čistého a pobíral příjem ve výši 8 395 Kč měsíčně od [právnická osoba], a. (viz potvrzení o příjmu ze dne 29. 2. 2016, informace o vyplacení pojistného ze dne 19. 2-. 2016 a potvrzení ČP ze dne 8. 10. 2013. Na úhradu dluhu uhradil žalovaný dle tvrzení žalobkyně částku 208 056,91 Kč.

5. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 10. 3. 2016 uzavřena smlouva o úvěru – konsolidace půjček, dle které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 403 000 Kč, a to za účelem konsolidace shora uvedených úvěrových smluv. Žalovaný poskytnutí finančních prostředků nerozporoval. Tento se zavázal věřiteli úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 17,40 % p. a., hradit poplatky dle sazebníku s měsíční anuitní splátkou 7 106,52 Kč, s počtem splátek 120 a poslední ve výši 24 198,93 Kč. Předmětná smlouva je smlouvou úvěrovou, která byla uzavřena ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Žalobkyně zkoumala řádně příjmy žalovaného, kdy tento dosahoval průměrné čisté mzdy ve výši 8 395 Kč a dále pobírala rentu ve výši 22 439 Kč. Výši příjmů žalovaný osvědčil předloženými doklady shora citovanými. Pokud je v žádosti o úvěr uvedeno, že celkový čistý příjem domácnosti činí 60 000 Kč, uvedené nebylo ničím prokázáno. Pokud se týče výdajů na straně žalovaného, zejména pak spojeny s náklady na bydlení, příp. jeho zdravotním stavem, když žalovaný je poživatelem renty, tyto žalobkyně žádným způsobem nezkoumala. Soudu nebyly předloženy jakékoliv listiny prokazující tyto výdaje. Za dostatečné nelze pak považovat porovnání příjmů a výdajů žalovaného, odhadnutí na základě historických dat na základě ČSÚ. Pokud žalobkyně tvrdila, že prověřila žalovaného v databázích, a to zejména bankovních a nebankovních registrech klientských informací, insolvenčních rejstříků a databázi MVČR, k tomuto tvrzení rovněž žalobkyně nepředložila jakékoliv listiny. Zákonem je žalobkyni, resp. její předchůdkyni, uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřila, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, zejména pak ve vztahu k jeho výdajům. U jednání dne 5. 4. 2022 byla právní zástupkyně žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění skutkových tvrzení ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti na straně žalovaného a navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně zkoumána před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že toto své tvrzení listinnými důkazy založenými ve spise žalobkyně neprokázala. Pokud právní zástupkyně požádala o poskytnutí lhůty, tato jí poskytnuta nebyla, neboť již před jednáním ve věci samé byla žalobkyně usnesením soudu ze dne 5. 11. 2021 mj. vyzvána k doplnění tvrzení ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zejména jaké byly jeho konkrétní příjmy a výdaje, a to výdaje spojené s bydlením, příp. splácením dalších závazků. Svá skutková tvrzení žalobkyně doplnila s poukazem na podání z listopadu 2021, na které odkázala. Další důkazy nenavrhla. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalovaného neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně, když zkoumala pouze příjmy žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 403 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatil již před podáním žaloby částku 208 056,91 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 194 943,09 Kč, neboť žalovaný částku 208 056,91 Kč představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního jednání žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatil. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně tak jak je uvedeno shora byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to od 10. 7. 2020, tj. po uplynutí lhůty k plnění dle předžalobní upomínky ze dne 29. 6. 2020. Úrok z prodlení byl přiznán v zákonné výši. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když ve sporu byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však prokazatelně náklady řízení nevznikly.