116 C 358/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 pro 42 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky , částka, od , datum, do , datum, , spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení shora uvedené částky. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření smlouvy nazvané smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobkyně, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část „dokumenty k ověření“, resp. „dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, v jejímž čl. 7.2 je uvedeno: „Zákazník potvrzuje, že Fair Credit s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o Spotřebitelský úvěr a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ Na základě odborného posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovanou uzavřena předmětná smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši , částka, (dále jen „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, a odměnu za administrativní činnost ve výši , částka, a za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy a veškeré poplatky žalobkyně dále souhrnně nazývá také jen jako „úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaná zavázala uhradit v 60týdenních splátkách po , částka, počínaje , datum, , přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne , datum, . Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobkyně mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni , datum, řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši , částka, ode dne , datum, až do zaplacení dále úrokem ve výši 25,77 % ročně sjednaným v čl. 1.4 smlouvy (resp. na základě rozhodnutí žalobkyně úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve smlouvě sjednána). Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, , postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradila pouze částku , částka, , z toho na jistinu , částka, , na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy , částka, , na poplatek za administrativní činnost B Kč a – na poplatek za hotovostní inkaso splátek , částka, . Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalované uhrazena dne , datum, . Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši , částka, , sestávající z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužných úhrad za služby ve výši , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, , kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, , úroků ve výši 25,77 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř., žalobkyně písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:

4. Mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovanou byla , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , dle které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala věřiteli tuto půjčku vrátit spolu s poplatky ve výši , částka, a to v 60 týdenních splátkách po , částka, . Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že částku , částka, převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Dále účastníci sjednali, že žalovaná je povinna platit věřiteli také sjednaný úrok ve výši 25,77 % ročně. Součástí smluvních podmínek obsažených přímo ve smlouvě je prohlášení žalované, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Ve smlouvě je uvedena kontaktní adresa žalované. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy a smluvních podmínek. Dne , datum, je datována karta zákazníka, v níž žalovaná uvedla, že je vedena na úřadu práce, pobírá státní podporu ve výši , částka, a , částka, , dále pak , částka, , tedy celkem s příjem partnera ve výši , částka, , celkem částku , částka, . Výdaje na bydlení činí , částka, , osobní výdaje , částka, , splátky úvěru , částka, a použitelný příjem je , částka, , mezi ověřenými dokumenty je doklad o ověření mateřské, faktury za ověření, vodu, plyn, telefon, TV a SIPO, složenky – příjmy a nájemní smlouva. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení karty zákazníka. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, , právnická osoba, , IČ , IČO, postoupila žalovanou pohledávku s příslušenstvím žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne , datum, . Oznámení bylo žalované odesláno. Tyto skutečnosti má soud za prokázány z vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených případů, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku. Předžalobní výzvou ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do , datum, , přičemž zásilka byla odeslána na korespondenční adresu žalované dne , datum, . Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná uhradila částku , částka, .

5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejichž základě původní věřitel zapůjčil žalovanému , částka, a žalovaná se zavázala tuto částky vrátit během 60 týdnů formou sjednaných týdenních splátek. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Stejně tak prohlášení budoucího klienta o tom, že budoucí věřitel vynaložil odbornou péči při posuzování jeho schopnosti zápůjčku splácet, není schopno vyvolat zákonem předpokládaný důsledek platnosti smlouvy. Nepřiléhavý je také odkaz žalobkyně na to, že její právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení klienta. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Soudu byla předložena karta zákazníka, avšak nikoliv listiny prokazující zejména tvrzené příjmy a výdaje žalované. U jednání dne , datum, byl právní zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzván k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že toto své tvrzení listinnými důkazy založenými ve spise žalobkyně neprokázala, a to bezodkladně. Současně byl poučen o důsledcích nesplnění této výzvy. Právní zástupce žalobkyně další důkazní návrhy nenavrhl. Ohledně majetkových poměrů žalobkyně vycházela toliko ze zákaznické karty, avšak příjmy a výdaje žalované si žádným způsobem neověřila a nepředložila soudu ani ověřené dokumenty, na které je v kartě odkazováno. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku , částka, , pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, zaplatila již před podáním žaloby částku , částka, . Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky , částka, , neboť žalovaná částku , částka, představující jeho bezdůvodné obohacení vzniklé na základě absolutně neplatného právního úkonu žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, již zaplatila. Zbývající části uplatněného nároku žalobkyně byly zamítnuty, neboť mají původ v absolutně neplatné smlouvě. Na úrok z prodlení má žalobkyně právo, neboť žalovaný byl ve smyslu §§ 1968 a 1970 odst. 2 občanského zákoníku v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a to v návaznosti na předžalobní výzvu od , datum, . Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.