116 C 385/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně jednající prostřednictvím organizační složky název žalobkyně, organizační složka, IČO sídlem adresa zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného adresa pro příjem pošty: ulice a číslo, PSČ obec část obce pro 17 017,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 097,36 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 30. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 4 919,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 222,05 Kč, úroku ve výši 23,80 % ročně z částky 17 017,10 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 17 017,10 Kč od 27. 10. 2020 do 29. 12. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 919,74 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 12 097,36 Kč od 30. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu dne 10. 12. 2020 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o používání kreditní karty mBank č. anonymizováno dne datum (dále jen„ smlouva“), která je smlouvou o úvěru. Žalovaný byl zároveň seznámen s podmínkami pro vydávání a používání kreditních karet mBank (dále jen„ podmínky“), všeobecnými podmínkami pro zakládání a vedení účtů fyzických osob v mBank (dále jen„ VOP“) a sazebníkem bankovních poplatků mBank (dále jen "sazebník"), úrokovým lístkem mBank a formulářem obsahujícím informace o spotřebitelském úvěru, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného, v souladu VOP. Zadáním autorizačního kódu žalovaný potvrdil svůj souhlas s uzavřením smlouvy o hotovostním úvěru, přičemž autorizační kód nahrazuje fyzický podpis žalovaného. Na základě čl. II. odst. 1 smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový limit až do výše 16 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty a zavázal se dle čl. II. odst. 4. smlouvy a podmínek splácet čerpaný úvěr v minimální výši 3%, min. 50 Kč měsíčně z čerpaných prostředků a žalobkyně mohla dle podmínek provést úhradu inkasem z běžného účtu žalovaného. Dle čl. II. odst. 3. smlouvy byly též sjednány smluvní úroky ve výši 23,80 % p.a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny a ve výši 23,80 % p.a. z nedovoleného přečerpání limitu a jistiny po splatnosti. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni též poplatky stanovené v aktuálně platném sazebníku. Žalobkyně byla oprávněna odstoupit od smlouvy, pokud žalovaný poruší ustanovení smlouvy nebo podmínek. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svoji splátkovou povinnost a neuhradil splátky za měsíc září, říjen a listopad 2019, využila žalobkyně svého práva ve smyslu odst. číslo podmínek a smlouvu vypověděla dopisem zaslaným žalovanému, čímž se stal celý dluh splatný ke dni 2. 11. 2019. Dlužná částka je složena z nesplacené jistiny ve výši 17 017,10 Kč, úroků kapitalizovaných ode dne prodlení žalovaného se splácením do dne 26. 10. 2020 ve výši 5 222,05 Kč, spolu s úrokem ve výši 23,80 % p.a. z částky 17 017,10 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 17 017,10 Kč od 27. 10. 2020 do zaplacení. Žalovaný svůj dluh nesplnil ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení podáním ze dne 22. 12. 2021 Smlouva o používání kreditní karty byla uzavřena elektronicky v internetovém bankovnictví dne 16. 5. 2017 po zadání autorizační sms zprávy, která nahrazuje podpis. Žalovaná jistina ve výši 17 017,10 Kč je dána rozdílem mezi částkami, jenž žalovaný z úvěru ke kreditní kartě čerpal a částkami, jenž žalovaný zaplatil a žalobkyně započetla na jistinu. Žalovaný úvěr splácel, a to platbami označenými ve výpise jako automatická splátka kreditní karty a anonymizováno splátka kreditní karty, přičemž platby byly započteny na jistinu, úroky a poplatky. Veškeré splátky žalovaného byly v průběhu závazkového vztahu započteny nejen na úhradu dlužné jistiny, ale i na úroky a poplatky. Při úhradě splátky kreditní karty je účtován poplatek ve výši 39 Kč. Další poplatky jsou navázány přímo na používání karty, a to dle platného sazebníku. Jedná se konkrétně o poplatek 49 Kč za výběr z jiného bankomatu, zjištění zůstatku v bankomatu 9 Kč a interní převod z kreditní karty na účet, poplatek ve výši 1,5% z částky převodu min. 30 Kč. Žalobkyně (věřitel) před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalované straně, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele dle § 20z a.n. zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. V případech, kdy je žalobkyně schopna určit výši příjmů a výdajů na základě odborné kontroly finančních toků na běžném (případně i jiném) účtu klienta vedeném u žalobkyně a čestného prohlášení klienta o výši příjmů v žádosti o spotřebitelský úvěr, nevyžaduje žalobkyně zpravidla k posouzení úvěruschopnosti potvrzení o výši příjmů vystavené zaměstnavatelem klientů, jelikož toto potvrzení nepovažuje z dosavadní praxe za nejvhodnější objektivní zdroj informací a může být snadno předmětem podvodu. Potvrzení o výši příjmů lze vnímat jako náhradní podklad pro doložení příjmů v případech, kdy nelze doložit příjmy z bankovních účtů. Žalobkyně nahlížela též do bankovních i nebankovních registrů (BRKI/NRKI), ISIR i příjmení s konečnou informací, že je již splácen úvěr splátkou ve výši 4 717 Kč. Poskytnutí úvěrového limitu ve výši 17 000 Kč bylo na základě vyplněné žádosti žalovaným, kde byl uveden příjem 19 000 Kč, dlouhodobé zaměstnání u společnosti právnická osoba, bez závazků a žádné vyživovací povinnosti k další osobě. Žalovaný nebyl povinen dokládat příjem. Věřitel vychází z poskytnutých údajů žadatele a předpokládá, že údaje jsou pravdivé a nic není zamlčeno. Věřitel nemá nikterak možnost ověřit údaje, například ohledně vyživovaných osob, jiných půjčkách (pakliže jsou řádně hrazeny, nejsou uvedeny v registrech) i výši výdajů na bydlení, běžný život. Nicméně ohledně výdajů na bydlení se počítá ve vyhodnocení žádosti s koeficientem nákladů na bydlení v dané lokalitě ČR. Žalobkyně se domnívá, že prověření úvěruschopnosti k poskytnutí úvěrového limitu ve výši 17 000 Kč s minimální splátkou 3% p.a. z vyčerpaného limitu (při plném vyčerpání činí splátka 510 Kč) bylo dostatečné. Žalovaným byly uhrazeny platby v celkové výši 41 498,99 Kč. Čerpáno z kreditní kartou bylo v celkové výši 53 596,35 Kč. S ohledem na shora uvedené a na znění odporu, má ovšem žalobkyně za to, že žalovaný svůj dluh, jenž je předmětem tohoto řízení, co do důvodu a výše dle § 2053 občanského zákoníku uznal co do části jistiny 17 017,10 Kč.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. V předmětné věci podal žalovaný proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu dne 13. 1. 2021 odpor. V podaném odporu namítal, že věřitel neposoudil dostatečně možnost žalovaného splácet poskytnutý závazek, proto žádá, aby soud posoudil smlouvu jako neplatnou, kdy je dle zákona o spotřebitelském úvěru povinností vrátit jistinu poskytnutou věřitelem. Současně navrhuje, aby mu bylo umožněno hradit dluh ve splátkách. Žalovaný pobíral příjem ve výši 23 000 Kč čistého, nájemné činilo 7 000 Kč, výživné 5 000 Kč, úvěry u právnická osoba příjmení příjmení 18 000 Kč. K přiloženému odporu předložil žalovaný potvrzení příjmu, kdy průměrný příjem v roce 2018 činil 21 070 Kč a v roce 2019 23 045 Kč. Tento byl zaměstnán u společnosti právnická osoba 4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno: Mezi účastníky řízení byla dne 16. 5. 2017 uzavřena na základě žádosti žalovaného smlouva o používání kreditní karty, a to v rámci internetového bankovnictví po zadání autorizačních sms-zpráv. Úvěrový limit činil 17 000 Kč, který měl být použit na vyrovnání dluhu u jméno bank a tento měl být hrazen s měsíční splátkou minimálně 3 % z vyčerpaného limitu, min. 50 Kč, s úrokovou sazbou 23,8 % p.a. Současně se žalovaný zavázal hradit poplatky stanovené sazebníkem a dodržovat podmínky, které byly stanoveny ve smlouvě, dále pak v podmínkách pro vydávání a používání kreditních karet a VOP (viz smlouva o používání kreditní karty ze dne 16. 5. 2017, podmínky pro vydávání a používání kreditních karet, VOP, sazebník bankovních poplatků, žádost o vydání kreditní karty). V předmětné smlouvě je žalovaný identifikován osobními údaji. Bližší informace o jeho majetkových poměrech zde uvedeny nejsou. V žádosti o vydání kreditní karty je uvedeno, že žalovaný pracuje na dobu neurčitou, dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 19 000 Kč, má středoškolské vzdělání, je rozvedený, bezdětný, bydlí v pronajatém domě, bližší informace o majetkových poměrech, zejména pak o nákladech spojených s bydlením, uvedeny nejsou (viz smlouva o úvěru, žádost o vydání kreditní karty). Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný celkově čerpal částku 53 596,35 Kč a uhradil 41 498,99 Kč (viz platební a transakční historie účtu). Žalovaný dluh řádně nesplácel, opakovaně byl o úhradu dluhu upomínán, v důsledku porušení podmínek smlouvy došlo k ukončení smluvního vztahu (viz poslední výzva ze dne 2. 11. 2019, včetně poštovního podacího archu ze dne 2. 11. 2019).

5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému možnost čerpat finanční prostředky do výše úvěrového limitu 17 000 Kč s úrokovou sazbou 23,80 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § číslo a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Žalobkyně si žádným způsobem neověřila příjmy žalovaného, sama pak uvedla, že žalovaný nebyl povinen dokládat příjem, když úvěrový limit činil 17 000 Kč, tento byl dlouhodobě zaměstnán u společnosti právnická osoba, s příjmem 19 000 Kč bez závazků a žádné vyživovací povinnosti. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Informace, které klient o svých majetkových poměrech tvrdí, je žalobkyně povinna si ověřovat a nespoléhat se na pravdivost tvrzení klienta. Žalobkyni je zákonem uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřila, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Tuto zákonnou povinnost nelze obcházet odkazem na dobrou víru v poctivé jednání spolukontrahenta. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Sám žalovaný v podaném odporu uvedl, že nájemné činilo 7 000 Kč, výživné 5 000 Kč, u společnosti právnická osoba, měl úvěry 6 000 Kč, tedy celkově se jednalo o částku 18 000 Kč. Sám se dostal do dluhové pasti. Je tedy zřejmé, že již v době poskytnutí předmětného úvěru měl žalovaný problémy finančního rázu, žalobkyně si řádným způsobem neověřila, zda má další úvěry a tyto řádně splácí, nezabývala se otázkou výdajů žalovaného, zejména spojených s bydlením. K jednání nařízenému soudem se žalobkyně nedostavila, nemohlo jí být dáno poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., s tím, aby prokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost. Ve vztahu k úvěruschopnosti tedy žalobkyně neunesla břemeno důkazní, když neprokázala, že řádně zkoumala jak příjmy, tak i výdaje žalovaného. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 53 596,35 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný žalobkyni zaplatil již před podáním žaloby 41 498,95 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na zaplacení částky 12 097,36 Kč. Úroky z prodlení pak byly přiznány dle § 1970 o. z., a to ode dne 30. 12. 2020, a to v návaznosti na doručení žaloby. Ve zbytku pak soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.

6. Pokud žalobkyně uvedla, že v rámci svého odporu žalovaný uznal jistinu co do částky 17 017,10 Kč, a to dle § 2053 o.z., soud má za to, že s tímto nelze souhlasit, když žalovaný ve svém odporu uvedl, že předmětná smlouva má být posuzována jako neplatná dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., a spotřebitel je povinen vrátit uvedenou jistinu dle jeho možností. Pokud by soud měl rozhodnout částečným rozsudkem pro uznání, může tak učinit pouze k návrhu žalobkyně dle § 153a odst. 1 o. s. ř., což žalobkyně v řízení neučinila a soud tudíž nemůže vydat částečný rozsudek pro uznání.

7. Soud zavázal žalovaného dluh uhradit ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. V daném případě soud neumožnil žalovanému splácet dluh ve splátkách, neboť soudu nejsou blíže známy majetkové poměry žalovaného, tento se k jednání nařízenému soudem nedostavil, tudíž jeho majetkové poměry nemohly být blíže specifikovány a prověřeny.

8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení, písemně. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.