116 C 396/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované pro 16 022,80 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 022,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši 8,25 % ročně od 12. 6. 2021 do 15. 6. 2021, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 022,80 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí rukám žalobkyně.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2021 do 15. 6. 2021, zaplacení úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 16 022,80 Kč od 16. 6. 2021 do 30. 6. 2021, zaplacení úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 16 022,80 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 963,10 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobou došlou soudu dne 20. 7. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] rámcovou smlouvu [číslo] v souladu s obchodními podmínkami [právnická osoba] - článek vznik rámcové smlouvy. Na základě rámcové smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaná jej mohla začít plně využívat. Dne 20. 8. 2019 uzavřela žalovaná s žalobkyní dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč, viz dodatek [číslo] k rámcové smlouvě - smlouva o poskytnutí kontokorentu. Protože žalovaná splnila všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s obchodními podmínkami a podmínkami pro používání kontokorentu [právnická osoba] [příjmení] a.s., bylo jí poskytnutí kontokorentu dne 20. 8. 2019 schváleno a zároveň jí bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [bankovní účet]. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“). Žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (v případě žádosti o úvěr používáme úvěrovou zprávu z bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z nebankovního registru klientských informací a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který nám klient udělil v rámcové smlouvě). Nedílnou součástí smlouvy o poskytnutí kontokorentu jsou podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Protože žalovaná neplnila podmínky smlouvy, byl jí kontokorent zablokován, žalovaná jej tedy nemohla dále čerpat. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně následně v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu (čl. ostatní ustanovení v závěru dokumentu) ve spojení s výše uvedenými podmínkami pro používání kontokorentu dne 2. 6. 2021 k zesplatnění kontokorentu, viz zesplatňující dopis - předžalobní výzva ze dne 2. 6. 2021. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 20 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 963,10 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, ode dne 1. 3.2021 naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne 1. 6. 2021. Konkrétně pak (počet dnů prodlení [číslo] x aktuální jistina x aktuální sazba obchodního úroku/100). Po zesplatnění kontokorentu uhradila žalovaná dne 16. 6. 2021 částku ve výši 3 977,20 Kč, kterou si žalobkyně započetla na úhradu dlužné pohledávky, přičemž tuto částku si žalobkyně započetla ve výši 3 977,20 Kč na úhradu jistiny kontokorentu. Aktuální výše pohledávky je tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 16 022,80 Kč (jistina neobsahuje žádné úroky, úroky z prodlení, pokuty, poplatky ani jiné položky) a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění (kapitalizovaný úrok) ve výši 963,10 Kč. Následně neevidujeme žádnou další platbu na úhradu kontokorentu ze strany žalované. Žalobkyně požaduje dle interních pravidel zákonný úrok z prodlení až od 10. dne následujícího po zesplatnění. Z důvodu nedostatečnosti formuláře návrhu na vydání EPR žalobkyně označuje zákonný úrok z prodlení pouze jako„ úrok“ s platnou sazbou zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně požaduje od 1. 7. 2021 smluvní úrok 8,25 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění. O zesplatnění kontokorentu informovala žalobkyně žalovanou v souladu s obchodními podmínkami, a to prostřednictvím zesplatňujícího dopisu - předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2021, dále pak také zprávami na e-mailovou adresu žalované, do jejího internetového bankovnictví a SMS zprávou. Zesplatňujícím dopisem - předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána k zaplacení celého dluhu, který byl tvořen dlužnou jistinou kontokorentu ve výši 20 000 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu ve výši 963,10 Kč, přičemž jejich výše byla stanovena ke dni 1. 6. 2021. Zesplatněním se stal závazek splatným v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni 2. 6. 2021. Smluvní strany se podpisem rámcové smlouvy sjednaly, že žalobkyně zasílá dokumenty na trvalou adresu žalované, kdy dokumenty poslané doporučeně jsou doručené okamžikem jejich přijetí, případně pak okamžikem jejich vrácení žalobkyni. Celkový dluh vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ke dni podání žaloby činí na jistině částku 16 022,80 Kč spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 20 000 Kč od 2. 6. 2021 do 15. 6. 2021 spolu se smluvním úrokem 18,9 % ročně z částky 16 022,80 Kč od 16. 6. 2021 do 30. 6. 2021 spolu se smluvním úrokem 8,25 % ročně z částky 16 022,80 Kč od 1. 7. 2021 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč od 12. 6. 2021 do 15. 6. 2021, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 022,80 Kč od 16. 6. 2021 do zaplacení. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od 12. 6. 2021, neboť dle interních pravidel poskytuje žalobkyně žalované ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 963,10 Kč za období ode dne 1. 3. 2021 do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tj. do 1. 6. 2021. Žalobkyně požaduje od 1. 7. 2021 smluvní úrok 8,25 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění.

2. Podáním ze dne 17. 1. 2022 žalobkyně k výzvě soudu doplnila svá skutková tvrzení. Splatnost žalované částky nastala dne 2. 6. 2021, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Dne 1. 4. 2021 byly žalované naúčtovány úroky z kontokorentu za období od 1. 1. 2021 do 31. 3. 2021 ve výši 321,02 Kč. Ke dni 1. 4. 2021 byl kontokorent vyčerpán do výše 20 000 Kč. Na běžném účtu nebyl k dispozici dostatečný zůstatek ani na úroky ve výši 321,02 Kč, které nemohly být hrazeny. Žalovaná tak byla v prodlení s úhradou úroků z kontokorentu, čímž se dopustila povinnosti porušením smlouvy a žalobkyně přistoupila k zesplatnění. Výzva k zaplacení dluhu ze dne 2. 6. 2021 byla odeslána dne 3. 6. 2021. Tato byla zaslána i prostřednictvím e-mailu a sms-zprávou. Zásilka byla žalované doručena dne 13. 6. 2021. Ke dni 19. 3. 2021 byl zůstatek na běžném účtu žalované - 19 995,80 Kč. Dne 31. 3. 2021 byl naúčtován poplatek za neomezené zasílání informačních SMS 25 Kč Touto transakcí byl kontokorent navýšen na částku 20 000 Kč a zbývající částka 22,80 Kč byla žalovanému naúčtována jako nepovolený záporný zůstatek. Do dne zesplatnění kontokorentu nebylo ze strany žalované ničeho uhrazeno. Dlužná částka činila 20 000 Kč na jistině a částku 22,80 Kč jako záporný zůstatek na běžném účtu žalované. Poté byla na účet dne 16. 6. 2021 připsána transakce ve výši 5 000 Kč, tato částka byla v části ve výši 22,80 Kč započtena na záporný zůstatek ve výši 3 977,20 Kč na jistinu kontokorentu, zbývající částka ve výši 1 000 Kč nemohla být na ni započtena, jelikož od 7. 5. 2021 do 29. 11. 2021 byl běžný účet exekučně blokován ve prospěch statutárního města Ostrava a žalobkyně tedy byla povinna tuto částku na běžném účtu ponechat. Jistina kontokorentu byla ponížena na částku 16 022,80 Kč. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěrových schopností klienta jako spotřebitele, posouzení provedla na základě informací, které mu klient poskytl v žádosti o úvěr, žalobkyně provedla dotaz na bankovní registr klientských informací a nebankovní registr klientských informací, žalovaná v žádosti o úvěr uvedla průměrný čistý příjem 7 300 Kč, předložila dne 20. 8. 2019 žalobkyni výpis z účtu č. [bankovní účet], kterým prokázala výši svého účtu. Z interních a externích databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované nezjistila žalobkyně žádné negativní informace. V případě žádosti žalované o kontokorent si žalobkyně úvěrovou zprávu vyžádala dne 20. 8. 2019, přičemž v bankovním registru klientských informací byla žalovaná nalezena s aktivními produkty. Žalobkyně také provádí interní posuzování případné exekuční minulosti žadatele, kdy osobní údaje žadatele porovnává s historickými dotazy soudních exekutorů vznesených v rámci součinnosti dle § 33 zákona č. 120/2001 Sb. V případě žalované žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná čerpala 84 687,24 Kč a uhradila 68 664,44 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně se z jednání omluvila.

4. Mezi žalobkyní a žalovanou byla 21. 11. 2012 uzavřena rámcová smlouva [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou obchodní podmínky. Žalované byl aktivován běžný účet č. [bankovní účet] prostřednictvím kterého žalovaná nakládala s finančními prostředky. Dne 20. 8. 2019 účastníci uzavřeli dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, když žalovaná požádala o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč a tento jí byl následně poskytnut. Žalovaná byla oprávněna kontokorent čerpat prostřednictvím shora uvedeného účtu a nedílnou součástí smlouvy byly podmínky pro užívání kontokorentu společnosti žalobkyně, současně se žalovaná zavázala hradit poplatky v souladu s ceníkem služeb (viz rámcová smlouva ze dne 21. 11. 2012, dodatek [číslo] ze dne 20. 8. 2019, podmínky pro používání kontokorentu, aplikační data ze dne 20. 8. 2019, obchodní podmínky, včetně ceníku služeb). S podmínkami smlouvy byla žalovaná rovněž seznámena prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přičemž výše kontokorentu činila 20 000 Kč, tento bude čerpán z běžného účtu shora uvedeného, smlouva je uzavřena na dobu neurčitou, splácení je průběžné s úrokovou sazbou 18,9 % ročně s celkovou částkou k zaplacení 23 790 Kč RPSN činí 20,69 % ročně (viz formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná z úvěrového účtu čerpala částku 84 687,24 Kč a uhradila částku 68 664,44 Kč (viz přehled čerpání a splácení kontokorentu, interní výpis z běžného účtu žalobkyně, včetně výpisů z tohoto účtu. Žalovaná byla opakovaně upozorňována na porušování podmínek smlouvy a vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne 2. 6. 2021, který byl odeslán doporučeně dne 3. 6. 2021 žalované (viz výzva ze dne 2. 6. 2021 a podací arch ze dne 3. 6. 2021). Kromě této výzvy byla žalovaná na neplnění podmínek smlouvy upozorňována odeslanými sms-zprávami (viz interní komunikace s klientem). Žalovaná ke svým tvrzením ve vztahu k řádnému úvěruschopnosti žalované doložila příjem žalované, který zjistila z výpisu účtu, který předcházel období před uzavřením smlouvy a tento příjem činil 7 300 Kč. Žalobkyně však v řízení neprokázala, že by na straně žalované řádně zkoumala její výdaje, zejména pak výdaje spojené s bydlením, které tvoří největší část finančních výdajů. K jednání nařízenému soudem se žalobkyně nedostavila a svou neúčastí se tudíž zbavila možnosti být soudem poučena dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o prokázání svého tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost na straně žalované, zejména její výdaje.

5. Mezi účastníky řízení byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně umožnila žalované čerpat finanční prostředky do výše úvěrového rámce 20 000 Kč a žalovaná se oproti tomu zavázala úvěr splácet řádně a včas dle podmínek smlouvy. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně úvěruschopnost zkoumala, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Zákonem je věřiteli uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Žalobkyně v řízení zkoumala pouze příjmy žalované, nikoliv její výdaje, přičemž je zřejmé, že z částky 7 300 Kč, kromě výdajů na běžné potřeby, musela hradit žalobkyně i nájem či jiné náklady na bydlení. S ohledem na nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti na straně žalované pak nemohla učinit žalobkyně závěr, že žalovaná je schopna úvěrový rámec splácet. V tomto ohledu pak žalobkyně neunesla břemeno důkazní. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že splnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho jsou smlouvy o úvěru neplatné ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku 16 022,80 Kč, která představuje jistinu, na kterou žalovaná ničeho neuhradila, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku v rozsahu žalované částky. Žalovaná je tak povinna žalobkyni zaplatit částku 16 022,80 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí dle § 1970 o.z. Ve zbytku soud žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně byla ve sporu převážně úspěšná a neúspěch měla v poměrně nepatrné části, přičemž náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a paušální náhrady hotových výdajů za sepis předžalobní výzvy a za sepis žaloby ve výši po 100 Kč dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.