116 C 399/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 2 074 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 2 074 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % ročně od 2. 8. 2018 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou došlou soudu dne 1. 10. 2021 se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalovaný jako cestující bez platné jízdenky, využil dne 1. 8. 2018 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a to ve vlaku 114 mezi stanicemi [obec] hl.n. a [obec] na [anonymizováno], čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 74 Kč. Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu vyměřila společnost [právnická osoba] žalovanému přirážku 1 000 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a tarifem Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Žalovaný jako cestující bez platné jízdenky, využil dne 1. 8. 2018 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a to ve vlaku 114 mezi stanicemi [obec] hl. n. a [obec] na [anonymizováno], čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 0 Kč. Za porušení § 7 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu vyměřila společnost [právnická osoba] žalovanému přirážku 1 000 Kč, a to v souladu s § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a tarifem Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. [právnická osoba], tak vznikla vůči žalovanému pohledávka 1 000 Kč (dále jen„ pohledávka“). [právnická osoba], jakožto původní věřitel a postupitel postoupila pohledávku včetně jejího příslušenství [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. č. [PSČ] 848, se sídlem [adresa], [právnická osoba] 0RE, Spojené království [příjmení] [jméno] a Severního Irska, jakožto postupníkovi. Postoupení pohledávky [číslo] bylo součástí postoupení souboru pohledávek ve smyslu § 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která byla uzavřena na základě rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek [číslo] mezi společnostmi [právnická osoba], a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] uzavřené dne 15. 12. 2015. Společnost [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], jakožto postupitel postoupila dne 13. 6. 2019 pohledávku včetně jejího příslušenství [právnická osoba] [anonymizováno], reg. č. [PSČ] 790, se sídlem [adresa], [příjmení] [anonymizována dvě slova], [země] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země], jakožto postupníkovi. Postoupení pohledávky bylo součástí postoupení souboru pohledávek ve smyslu § 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek uzavřené dne 13. 6. 2019. Žalovanému byla ve smyslu § 142a o.s.ř. dne 10. 7. 2019 odeslána předžalobní výzva k zaplacení spojená s oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný do dnešního dne neuhradil ničeho.

2. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně je zahraniční právnickou osobou se sídlem na území [příjmení] [jméno] (§ 3024 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 26 odst. 1 věty druhé zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém), je v řízení dán cizí prvek, a proto se soud zabýval tím, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů. Podle článku 4 bodu 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), soud dospěl k závěru, že pravomoc českých soudů v této věci dána je, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je právní řád České republiky dle článku 5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I.), podle něhož se smlouvy o přepravě cestujících řídí právem země obvyklého bydliště cestujícího za předpokladu, že se v této zemi nachází rovněž místo odjezdu nebo místo určení.

3. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. V době přepravy byl pracovně v [obec] a byl mu odcizen občanský průkaz.

4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne 1. 8. 2018 cestoval vlakem [číslo] provozovaným [právnická osoba], a mezi stanicemi [obec] hl. n. a [obec] na [anonymizováno], bylo při kontrole zjištěno, že nemá platnou jízdenku a odmítá jízdné uhradit. Žalovanému bylo uloženo zaplatit jízdné ve výši 74 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč O tom bylo sepsáno oznámení o závadách a potvrzení o nedodržení SPPO, které žalovaný podepsal. Předmětnou pohledávku za žalovaným postoupil přepravce smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 18. 1. 2017 [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a tato společnost ji smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 2. 2. 2017 postoupila žalobkyni. Žalovaný dne 1. 8. 2018 cestoval vlakem [číslo] provozovaným [právnická osoba], a mezi stanicemi [obec] hl.n. a [obec] na [anonymizováno] bylo při kontrole zjištěno, že kouří na záchodě, což cestující nepopírá, přičemž předložil občanský průkaz a bylo vyhotoveno potvrzení o nedodržení SPPO. Žalovanému bylo uloženo zaplatit přirážku za nedodržení SPPO ve výši 1 000 Kč O tom bylo sepsáno oznámení o závadách a potvrzení o nedodržení SPPO, které žalovaný podepsal. Předmětnou pohledávku za žalovaným postoupil přepravce smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 18. 1. 2017 [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a tato společnost ji smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 2. 2. 2017 postoupila žalobkyni.

5. Předžalobní výzvou ze dne 10. 7. 2019 zaslanou žalovanému doporučeně oznámila žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky a současně byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 1 000 Kč a 1 074 Kč spolu s náklady právního zastoupení (tedy v prvním případě celkem 1 968 Kč a v druhém případě 2 647 Kč).

6. Žalovaný porušil svou zákonnou povinnost podle § 37 odst. 5, písm. b) zákona č. 266/1994 Sb., neboť se na výzvu oprávněné osoby neprokázal při jízdě dopravním prostředkem platným jízdním dokladem, přičemž nepředložil jakýkoliv důkaz prokazující jeho tvrzení.

7. Žalobkyně se domáhala zaplacení přirážky s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], jakožto původní věřitel a postupitel postoupila pohledávku včetně jejího příslušenství [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. č. [PSČ] [anonymizováno], postoupení pohledávky [číslo] bylo součástí postoupení souboru pohledávek ve smyslu § 1887 zákona č. 89/2012 Sb., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která byla uzavřena na základě Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postoupení pohledávek [číslo] mezi společnostmi [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] uzavřené dne 15. 12. 2015, tato společnost, jakožto postupitel postoupila dne 13. 6. 2019 pohledávku včetně jejího příslušenství žalobkyni, jakožto postupníkovi. Žalobkyně předložila soudu pouze rámcovou smlouva o budoucích smlouvách o postoupení pohledávek, nikoliv však konkrétní smlouva a seznam pohledávek, z nichž by bylo možno mít za prokázáno, že [obec] dráhy žalovanou pohledávku postoupily [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a svou neúčastí se zbavila možnosti být soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalšího dokazování o skutečnosti rozhodné pro posouzení jejího nároku, když uvedené poučení však soud poskytuje pouze a jedině účastníku, který se k jednání dostaví. Jelikož žalobkyně v řízení neprokázala svou aktivní legitimaci, tedy že se stala věřitelem žalované pohledávky, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

8. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.