116 C 444/2024

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného pro 11 428,19 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 11 428,19 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 017,40 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 180,85 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 428,19 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 8. 2024 do zaplacení a zaplacení úroku ve výši 15 % ročně z částky 11 428,19 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 8. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou soudu se žalobkyně domáhá zaplacení částky částku 11 428,19 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 017,4 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 180,85 Kč a úroku 15 % ročně z částky 11 428,19 Kč od 1. 8. 2024 do zaplacení. Žalovaný dne 23. 10 2019 uzavřel s žalobkyní smlouvu o poskytnutí úvěru o kontokorentním úvěru číslo hodnota. Nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. Výše úvěrového limitu činila 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úroky z kontokorentního úvěru ve výši 18,90 % p. a. Rovněž se zavázal hradit veškeré náklady a výdaje, které vzniknou v souvislosti se smlouvou, a to jednak ceny sjednané ve smlouvě, dále ceny stanovené sazebníkem, sjednané úroky, náklady a výdaje se započítávaly do sjednané výše kontokorentu. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 25. 7. 2024 předžalobní výzvu k úhradě dluhu. Žalovaný se též zavázal, že uhradí veškeré náklady a výdaje, které vzniknou v souvislosti se smlouvou, a to jednak ceny sjednané ve smlouvě samotné, a dále ceny stanovené v sazebníku (čl. 4.2 smlouvy). Sjednané úroky, náklady a výdaje se započítávaly do sjednané výše kontokorentu (čl. 3.1 písm. c) smlouvy). V souladu s čl. 2.1 smlouvy se žalovaný zavázal nepřekročit limit čerpání kontokorentního úvěru, a zároveň se dle čl. 3.1 smlouvy žalovaný zavázal celou výši kontokorentu splatit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy začal úvěr čerpat. Dle uvedeného ustanovení bylo zároveň mezi stranami ujednáno, že pokud byl kontokorent řádně splacen, byl žalovaný oprávněn kontokorent opětovně čerpat s tím, že kontokorentní úvěr musí být uhrazen vždy nejpozději do 1 roku od takového opětovného čerpání. V případě porušení podmínek dle čl. 2.1 nebo čl. 3.1 písm. a) smlouvy docházelo k vzniku nepovoleného debetního zůstatku, ze kterého byla od počátku jeho vzniku oprávněna požadovat úrok z prodlení v zákonné výši. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy neplnil. Dopisem ze dne 7. 10. 2023 byl žalovaný upozorněn, že je na běžném účtu dluh po splatnosti, který vznikl v důsledku porušení podmínek sjednaného kontokorentu. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nepovolený debetní zůstatek ani navzdory upomínání ze strany žalobce neuhradil, žalobkyně využila svého práva uvedeného v čl. 3.2 smlouvy, ukončila možnost čerpání kontokorentu a prohlásil celou dlužnou pohledávku z kontokorentu za splatnou ke dni 1. 12. 2023. Zároveň došlo k převedení pohledávky na úvěrový účet nepovolených debetních zůstatků č. č. účtu. O těchto skutečnostech byl žalovaný informován dopisem ze dne 3. 12. 2023. Ke dni zesplatnění úvěru tak žalobkyni vznikla pohledávka celkem ve výši 11 355,66 Kč. Tato částka sestává z dlužné jistiny kontokorentu ve výši 11 332,19 Kč a dlužného úroku z prodlení ve výši 23,47 Kč. Příslušenství jistiny pak dále představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p.a. z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy od 2. 12. 2023 do zaplacení a obchodní úrok z úvěru ve výši 15 % p.a. z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy od 2. 12. 2023 do zaplacení. Obchodní úrok z úvěru a úrok z prodlení uplatňuje žalobkyně vedle sebe s ohledem na stanovisko Nejvyššího soudu ČR vyjádřené v rozhodnutí spisová značka, dle něhož každý z úroků má odlišnou funkci, a proto mohou být takto uplatňovány. Zatímco obchodní úrok představuje odměnu za užívání jistiny, úrok z prodlení představuje zákonnou sankci za prodlení se splacením jistiny.

2. Podáním ze dne 18. 12. 2024 se žalobkyně vyjádřila k výzvě soudu. Dlužná částka je tvořena čerpaným neuhrazeným kontokorentem, naúčtovaným úroky z dlužného kontokorentu a naúčtovanými neuhrazenými poplatky souvisejícími s vedením kontokorentu. Od těchto položek jsou odečteny splátky žalovaného započítané na jistinu kontokorentu, naúčtované poplatky a úroky z kontokorentu byly v souladu se smlouvou vždy na konci měsíce započítávány do sjednané výše kontokorentu. Ke dni 19. 7. 2023 byl žalovaný naposledy v kladném zůstatku, a to +461,66 Kč, přičemž po zaúčtování transakce ze dne 20. 7. 2023 ve výši -7 000 Kč se žalovaný dostal do povoleného záporného zůstatku čerpaného kontokorentního úvěru ve výši -6 538,34 Kč. Přičemž tento záporný zůstatek již nikdy nedorovnal, je zřejmé, že dlužná částka je tvořena součtem neuhrazených položek čerpání kontokorentu naúčtovaných na účtu žalovaného po datu 20. 7. 2023. Veškeré transakce jsou mapovány ve výpisech z účtu, které žalobkyně soudu předkládá. Pokud jde o celkovou čerpanou částku, pak jde o položky, které byly naúčtovány po datu 27. 7. 2023 a které zároveň zůstaly neuhrazené. Tedy celkem 17 500,44 Kč. Žalovaný ve sledovaném období uhradil 7 846 Kč. Jak je zřejmé z kladných položek připisovaných na účet žalovaného evidovaných ve výpisech z účtu, tato částka byla započítávána na jistinu.

3. Podáním ze dne 3. 2. 2025 žalobkyně k výzvě soudu doplnila svá tvrzení. Dlužná částka ve výši 11 428,19 Kč je tvořena načerpaným neuhrazeným kontokorentem, naúčtovanými úroky z dlužného kontokorentu a naúčtovanými neuhrazenými poplatky souvisejícími s vedením kontokorentu; od těchto položek jsou odečteny splátky žalovaného započítané na jistinu kontokorentu. Naúčtované poplatky a úrok z kontokorentu byly v souladu se smlouvou vždy na konci měsíce započítávány do sjednané výše kontokorentu. Pokud jde o čerpané prostředky kontokorentu, pak vzhledem ke skutečnosti, že ke dni 19. 7. 2023 byl žalovaný naposledy v kladném zůstatku, a to +461,66 Kč, přičemž po zaúčtování transakce ze dne 20. 7. 2023 ve výši -7 000 Kč se žalovaný dostal do povoleného záporného zůstatku (čerpaného kontokorentního úvěru) - 6 538,34 Kč, přičemž tento záporný zůstatek již nikdy nedorovnal, je zřejmé, že dlužná částka je tvořena součtem neuhrazených položek čerpání kontokorentu naúčtovaných na vrub účtu žalovaného po datu 20. 7. 2023. Žalobce uvádí, že veškeré transakce jsou mapovány ve výpisech z účtu, které výše nadepsanému soudu přikládá. Pokud jde tedy o celkovou čerpanou částku, pak jde o položky, které byly naúčtovány po datu 20. 7. 2023, a které zároveň zůstaly neuhrazeny, konkrétně jde dle data jejich postupné splatnosti o částku celkem 17 500,44 Kč sestávající z následujících položek: částky čerpání peněžních prostředků (chronologicky od nejmladší po nejstarší) v souhrnné výši 17 500,44 Kč. Žalovaný čerpal úvěr různými způsoby a v různé výši, konkrétně za období od 20. 7. 2023 do 16. 8. 2023. Celkem tak žalovaný čerpal za výše zmíněné období 17 500,44 Kč. Po tomto datu (i s ohledem, že na konci měsíce došlo k překročení rámce limitu kontokorentu), žalovaný již nic nečerpal. Částku neuhrazených úroků ve výši 782,75 Kč za období od 5. 7. 2023 do 30. 11. 2023, žalobkyně vypočetla tak, že úrok je počítán z čerpané a nesplacené jistiny a byl vždy na konci každého měsíce započítáván do sjednané výše kontokorentu (čl. 3.1 písm. c) smlouvy). Dlužný obchodní úrok byl tak počítán od: 5. 7. 2023 do 31. 7. 2023 v celkové výši 149,11 Kč, od 1. 8. 2023 do 2. 8. 2023 v celkové výši 0,14 Kč, od 3. 8. 2023 do 31. 8. 2023 v celkové výši 155,75 Kč, od 1. 9. 2023 do 30. 9. 2023 v celkové výši 157,50 Kč, od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2023 v celkové výši 162,75 Kč, od 1. 11. 2023 do 30. 11. 2023 v celkové výši 157,50 Kč. Částku poplatků – cen za služby spojené s vedením kontokorentu, které se v souladu s čl. 3.1 písm. c) smlouvy započítávaly do sjednané výše kontokorentu, ve výši 895 Kč, tvořenou dílčími položkami, cena za vedení účtu ze dne 31. 8. 2023, 30. 9. 2023, 31. 10. 2023 a 30. 11. 2023 v celkové výši 400 Kč, účtována v souladu s čl. 1.1 položky účty sazebníku; cena za pojištění os. věcí a karet ze dne 31. 7. 2023, 31. 8. 2023, 30. 9. 2023, 31. 10. 2023 a 30. 11. 2023 v celkové výši 495 Kč, účtována v souladu s čl. 4.1 položky pojištění k účtům sazebníku. Žalovaný ve sledovaném období uhradil celkem 7 846 Kč, jak je zřejmé z kladných položek připsaných na účet žalovaného evidovaných ve výpisech z účtu, tato částka byla započtena na jistinu pohledávky. Celková zesplatněná jistina kontokorentu je tak tvořena součtem rozepsaných položek pod čísly I., II. a III., tedy celkem 17 500,44 Kč + 782,75 Kč + 895 Kč = 19178,19 Kč (z výše uvedeného propočtu přitom plyne, že tato částka se skládá z čerpaných prostředků ve výši 17 500,44 Kč, úroků ve výši 782,75 Kč, cen za služby (poplatků) ve výši 895 Kč); přičemž od těchto částek jsou odečteny splátky žalovaného v celkové výši 7 846 Kč. Výsledná jistina kontokorentu tedy činí 11 332,19 Kč. Po zesplatnění žalovaný neuhradil ničeho. Úvěr byl sjednán prostřednictvím internetového bankovnictví, a to na základě nabídky tzv. garantované kreditní linky. Nabídka byla žalovanému napočtena na základě mzdy, která byla žalovanému vyplácena na jeho běžný účet č. č. účtu vedený u žalobkyně od zaměstnavatele právnická osoba., přičemž průměrná mzda žalovaného za poslední 4 měsíce před poskytnutím úvěru činila 20 384,25 Kč. Žalobkyně dále posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to prověřením skutečnosti, že žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalobkyně tak splnila podmínku, aby při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházela především z informací dodaných spotřebitelem. Výše uvedené informace sdělené žalovaným, pak žalobkyně ověřila následujícím způsobem. Žalobkyně pro žalovaného vedl osobní účet č. č. účtu (dále jen „běžný účet“), jehož kontrolou byla schopna zjistit výši příjmů žalovaného a posoudit jeho schopnost řádně splácet sjednané splátky úvěru. Žalovaný pracoval u společnosti právnická osoba., z jejichž účtu chodila žalovanému pravidelně na osobní účet mzda. Pro usnadnění orientace žalobkyně uvádí relevantní položky z výpisů z běžného účtu žalovaného za období 1. 4. 2014 – 31. 12. 2014: mzda vyplacená žalovanému v květnu až srpnu 2019 tak v součtu činila 81 537 Kč. Průměrná mzda za výše zmíněné měsíce činila 20 384,25 Kč. Žalobkyně dále provedla kontrolu informací přes systém CBCB (tj. přes bankovní a nebankovní úvěrové registry), přes který zjistila, že žalovaný se nenachází v prodlení se splácením žádných závazků vůči bankovním institucím a doposud byl schopný své závazky splácet. Žalovaný tak byl v době uzavření smlouvy, tj. tedy v říjnu 2019 bez jakéhokoliv řádně nespláceného závazku. Žalobkyně dále zjistila prostřednictvím interního systému, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy úvěry poskytnuté jinou společností se splátkami 823 Kč, 963 Kč, 1 104 Kč a 2 065 Kč. Průměrná výše měsíční splátky tohoto úvěru byla stanovena ve výši 300 Kč. Nové splátkové zatížení tedy bylo vypočteno na částku 5 225 Kč. Při posouzení platební kapacity žalovaného vycházela žalobkyně z průměrného čistého měsíčního příjmu ve výši 20 384,25 Kč, s přihlédnutím k existenčním výdajům žalovaného, které byly žalobkyní vzhledem k situaci klienta (typ bydlení, rodinný stav a počtu osob v domácnosti) stanoveny ve výši 6 225 Kč dle ekonomického modelu, který vychází z dat právnická osoba a je pravidelně revidován, a z pravidelných výdajů, které tvořily pravidelné splátky u žalobce (včetně předpokládané nové splátky úvěru) v celkové výši 5 255 Kč měsíčně. Z výpisů pak bylo zřejmé, že mu nebyly strhávány žádné srážky ze mzdy, jakož i skutečnost, že nemá žádné další mimořádné výdaje týkající se nákladů na bydlení, doplatků na léky, výživného apod. Je tedy zřejmé, že platební kapacita žalovaného byla pro poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, se splátkou 300 Kč, naprosto dostatečná. Výpočet pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl 20 384,25 (příjem) – 6 225 (ekonomika) – 5 255 (splátky) = + 8 904,25 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:

6. Mezi účastníky řízení byla dne 22. 1. 2015 uzavřena rámcová smlouva o finančních službách, kterou se žalobkyně zavázala zřídit pro žalovaného smlouvu o účtu č. 28265483133/0800 a dále umožnit využívání finančních služeb žalovanému (viz rámcová smlouva). Dne 23. 10. 2019 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru k předmětnému účtu žalovaného s výší úvěrového limitu 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Úroková sazba činila 18,90 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, ceník služeb a sazebník (viz smlouva o kontokorentním úvěru ze dne 23. 10. 2019, všeobecné obchodní podmínky, sazebník a ceník). Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, upomínkou ze dne 7. 10. 2023 byl vyzván k úhradě dlužné částky po splatnosti ve výši 614 Kč s tím, že pokud nedojde k vyřešení exekuce, bude účet žalovaného i nadále blokován a dojde k zesplatnění úvěru (viz výzva ze dne 7. 10. 2023). Poslední výzvou ze dne 3. 12. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky ve výši 49 825,27 Kč s tím, že dne 2. 11. 2023 byl úvěrový produkt převeden na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. hodnota-5330534083 a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky (viz výzva ze dne 3. 12. 2023). Dopisem ze dne 25. 7. 2024 byl žalovaný vyzván prostřednictvím právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky v celkové výši 59 192,03 Kč, a to do sedmi dnů od doručení výzvy. Zásilka byla podána k poštovní přepravě dne 25. 7. 2024 (viz výzva z 25. 7. 2024 a potvrzení o podání z téhož data). Podklady pro soudní řízení vzal soud za prokázáno, že se jedná o interní sestavu žalobkyně pro úvěr č. hodnota-5330534083 za období od 1. 12. 2023, kdy došlo k založení úvěru s částkou 11 332,19 Kč až do data 31. 7. 2024, kdy činila dlužná jistina -11 428,19 Kč, řádný úrok – 1 017,40 Kč, úrok z prodlení -1 180,85 Kč a pohledávka činila celkem -13 626,44 Kč (viz podklady pro soudní řízení). Výpisy z účtu č. č. účtu, že tento obsahuje položky za období od 4. 7. 2023 do 1. 12. 2023, kdy došlo k vyrovnání pohledávky ve výši 11 332,19 Kč a k převodu pohledávky na evidenční účet č. hodnota (viz výpis z uvedeného účtu). K posouzení úvěruschopnosti předložila žalobkyně interní listinu nazvanou posouzení úvěruschopnosti posouzení klienta, kdy příjem žalovaného byl stanoven ve výši 19 980 Kč, když žádost byla poskytnuta přes bankomat v rámci tzv. kreditní linky. Banka ověřila skutečnosti pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík, získala informace z CBCB, nezískala žádné negativní informace. Životní výdaje stanovila banka na částku 6 225 Kč, a to dle dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky, využitím statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Dále ověřila, že v době úvěrové žádosti měl žalovaný mimo žalobkyni splátkové zatížení ve výši 5 255 Kč.

7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena dne 23. 10. 2019 smlouva o kontokorentním úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky do výše kontokorentu 10 000 Kč, když uvedený úvěr byl poskytován k účtu stejného čísla vedeného u žalobkyně. Mezi stranami byla sjednána úroková sazba ve výši 18,90 % p.a., přičemž žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s veškerými náklady, výdaji a cenami sjednanými ve smlouvě a dle sazebníku. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto žalobkyně tento zesplatnila ke dni 1. 12. 2023 s celkovou výší dluhu 11 355,66 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § 1810 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a žalobkyně jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Žalobkyně v řízení prokázala, že řádně zkoumala výdajovou stránku žalovaného, a to v rozsahu splátkového zatížení žalovaného poskytnutými osobními úvěry mimo právnická osoba, které v době poskytnutí úvěru činily 4 955 Kč. Současně žalobkyně prověřila příjmy žalovaného. Žalobkyně ověřila řádně příjmy žalovaného od společnosti právnická osoba., které se pohybovaly kolem částky 20 000 Kč. Pokud se týče výdajů, žalobkyně tyto, kromě shora uvedených půjček, žádným způsobem neověřila. Jedná se zejména o náklady spojené s bydlením, kdy žalobkyně vycházela z ekonomického modelu, který vychází z dat právnická osoba a existenční výdaje stanovil na částku 6 225 Kč. Ačkoli byla žalobkyně poučena dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti s poučením o důsledcích nesplnění výzvy, i nadále neprokázala zkoumání výdajů žalovaného, zejména pak nákladů spojených s bydlením, které tvoří nejvyšší položku rozpočtu každého jednotlivce a je ryze individuální. V důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., přičemž se jedná o neplatnost absolutní, když žalobkyně neprokázala řádně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a v tomto směru neunesla břemeno důkazní. Nárok žalobkyně bylo možno přiznat z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. I přes poučení soudu žalobkyně nedotvrdila, jakou celkovou částku za dobu trvání smluvního vztahu žalovaný čerpal, tj. od 23. 10. 2019 do ukončení smluvního vztahu, jakou celkovou částku uhradil a na co byla alokována, ačkoli byl poučen dle § 118a odst. 1, 2, 3 o.s.ř. ve vztahu k bezdůvodnému obohacení. Současně byl poučen o důsledcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně svá tvrzení doplnila, avšak za období od 5. 7. 2023 do 30. 11. 2023, nikoli tedy za celé období trvání smluvního vztahu. V tomto směru pak žalobkyně neunesla břemeno tvrzení, i břemeno důkazní, a proto soud nemohl nárok přiznat z titulu bezdůvodného obohacení a žalobu v celém rozsahu zamítl.

8. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.