116 C 63/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno pro 12 070,22 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 070,22 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 170,35 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 121,82 Kč a zaplacení úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 12 070,22 Kč od , datum, do zaplacení a zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 12 070,22 Kč od , datum, ve výši 14,75 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na , Anonymizováno, účtu č. , č. účtu, dne , datum, (dále jen „smlouva“), jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Na základě této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu (dále jen „kontokorent“) až do sjednaného limitu ve výši 5 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě o úvěru následně došlo k navýšení limitu na částku 11 000 Kč. Za poskytnutý kontokorent se žalovaný dle smlouvy zavázal platit úrok, společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního Ceníku. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaný dle smlouvy automaticky nabyl možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila a žalovanému předmětný úvěr poskytla tím, že mu umožnila na účtu č. , č. účtu, realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru, jako by měl na účtu vlastní prostředky. Žalovaný své povinnosti nedodržel, a tím porušil smlouvu. V souladu se smlouvou vznikl v případě porušení těchto podmínek na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla banka oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen bance neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani na poslední výzvu banky ze dne , datum, , v níž banka současně vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu a dalších dohod o službách souvisejících s účtem a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky , č. účtu, . Žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze , právnická osoba, . Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Vzhledem k výše uvedenému dluží žalovaný z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobci částku 12 070,22 Kč na jistině dluhu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet (výpovědi smlouvy o vedení účtu), částku 1 170,35 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 14,75 % p.a. počítaného z jistiny kontokorentu za období od , datum, do , datum, , částku ve výši 1 121,82 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od , datum, do , datum, a dále smluvní úrok 14,75 % p.a. z částky 12 070,22 Kč od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 14,75 % p.a. z částky 12 070,22 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu opakovaně vyzývala, avšak bezúspěšně. Žalovaný nereagoval ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila.

3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:

4. Dne , datum, žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěrového produktu, a to kontokorentu ve výši 5 000 Kč s tím, že uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, pracuje u společnosti Elzo, a.s., s příjmem 15 000 Kč, nemá další splátky úvěru u jiných společností, je vyučen, bydlí u rodičů (viz žádost o úvěr ze dne , datum, ). Následně došlo k uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne , datum, , na základě kterého banka poskytla žalovanému možnost čerpat finanční prostředky do výše kontokorentu 5 000 Kč, tedy možnost přečerpat zůstatek na bankovním účtu č. , č. účtu, do této výše, a to s úrokovou sazbou 18,90 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet s tím, že tento má splatit nejpozději vždy do jednoho roku ode dne, než začne úvěr čerpat. Smlouva je datována a podepsána zúčastněnými stranami (viz smlouva o úvěru ze dne , datum, ). Dne , datum, byl uzavřen dodatek ke smlouvě o kontokorentním úvěru, kdy se strany dohodly na navýšení úvěrového limitu na částku 11 000 Kč. Návrh byl žalobkyní přijat dne , datum, (viz dodatek ze dne , datum, ). Navýšení dodatku bylo potvrzeno sdělením banky ze dne , datum, (viz dopis ze dne , datum, ). Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky smlouvy a ceník (viz smlouva o úvěru, všeobecné obchodní podmínky). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto byl o úhradu dlužné částky upomínán. Dopisem ze dne , datum, bylo žalovanému oznámeno, že účet je ke dni , datum, blokován z důvodu exekuce, dopisem ze dne , datum, byl žalovaný upomínán o úhradu dlužné částky v celkové výši 12 283,06 Kč s tím, že banka ke dni , datum, převedla pohledávku z účtu klienta na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, kdy nepovolené přečerpání je úročeno úrokem 14,75 % ročně. Uvedená výzva byla žalovanému odeslána doporučeně, zásilka byla uložena dne , datum, (viz výzva ze dne , datum, a ze dne , datum, včetně doručenky). O úhradu dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne , datum, s tím, že úvěr byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni , datum, a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 14 392,06 Kč. Předžalobní výzva byla odeslána do sféry žalovaného téhož dne a byla zaslána na tři doručovací adresy, a to doporučeně (viz předžalobní výzva včetně podacího archu). Výpisem z účtu č. 265700951053/0800 ze dne , datum, , že konečný zůstatek na tomto účtu činí -11 791,9 Kč, tento představuje přečerpaný kontokorent (viz výpis z účtu). Žalobkyně doložila soudu výpis poplatků za rok 2023 včetně údajů o úrocích zaplacených v souvislosti s tímto účtem (viz výpis poplatků a údaje o úrocích). Výpisem z účtu č. , č. účtu, ke dni , datum, bylo prokázáno, že počáteční zůstatek ke dni , datum, činil -12 070,22 Kč a dne , datum, došlo k vyrovnání pohledávky ve výši +12 070,22 Kč, a to na účtu č. , č. účtu, a konečný zůstatek činil 0. Podklady pro soudní řízení vzal soud za prokázáno, že obsahuje platební historii úvěrového účtu č. , hodnota, vedené na jméno žalovaného za období od , datum, , kdy došlo k založení úvěru s částkou 12 070,22 Kč, a to do , datum, , kdy činil zůstatek -14 570,39 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, o čemž vyhotovila zprávu o posouzení úvěruschopnosti klienta, kdy vycházela z příjmu žalovaného ve výši 15 000 Kč, dále tento měl splátky úvěrů mimo , právnická osoba, v celkové výši 3 720 Kč (viz posouzení úvěruschopnosti).

5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 497 obchodního zákoníku účinného do , datum, uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, a to dne , datum, , na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky do výše kontokorentu 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do jednoho roku dle smlouvy. Následně došlo dne , datum, k navýšení kontokorentu na částku 11 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb. ve znění zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZosÚ“) bylo na žalobkyni, aby tvrdila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a nabídla důkazy k prokázání svého tvrzení. V tomto směru by žalobkyně, pokud by se k jednání dostavila, byla soudem v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně se k jednání nedostavil, nemohl být ze strany soudu o povinnosti doplnit žalobní tvrzení a k tomuto tvrzení označit důkazy a unést důkazní břemeno, poučena, když poučovací povinnost soudu se váže v souladu s § 118a o. s. ř. toliko k jednání (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). Podle ustanovení § 2 ZosÚ se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr, nebo jinou finanční službu mj. s celkovou výší nižší než 5 000 Kč. Podle ustanovení § 9 ZosÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, a zároveň i ochrana věřitele před nedobytností pohledávky, byl posílen novelou citovaného zákonného provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. zavedením sankce, nedostojí-li věřitel odborné péče při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinými slovy, nedostojí-li vysoce kvalifikované činnosti profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné činnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , ve kterém Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele, není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Vyslovil tedy názor, že věřitel musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem). V předmětné věci žalobkyně skutkově tvrdila, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, na základě informací, které získala od žalovaného, a které jsou obsahem žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne , datum, . Tvrzení žádným způsobem nedoplnila a neprokázala v žádosti uvedenou výši příjmů, dále pak náklady spojené s bydlením. Ohledně prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tíží břemeno tvrzení i důkazní břemeno žalobkyni. Žalobkyně v tomto směru neunesla ani břemeno tvrzení a ani břemeno důkazní, když řádně netvrdila zejména výdaje žalovaného spojené s bydlením či prokázání tvrzení, že žalovaný bydlí u rodičů a neprokázala jím tvrzené výdaje. Soudu byla doložena žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, dle které žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 15 000 Kč s tím, že bydlí u rodičů. Současně žalovaný uvedl, že nemá jakékoliv jiné splátky úvěru ať už u žalobkyně či splátky nebankovních institucí. Žalobkyně vyhotovila zprávu o posouzení úvěruschopnosti klienta, ve které je již uvedeno, že celkové měsíční splátky klienta mimo banku činí 3 720 Kč. Z uvedeného je již zřejmé, že klient při poskytnutí žádosti neuvedl pravdivé informace a žalobkyně si tudíž měla řádně ověřit jak jeho příjmy, tak jeho výdaje, zejména pak výdaje spojené s bydlením, které tvoří nejvyšší položku finančního rozpočtu každého jednotlivce. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila soudu historii předmětného úvěrového produktu za celou dobu trvání smluvního vztahu, nelze ani učinit závěr o splátkové morálce žalovaného. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. K jednání nařízenému soudu se žalobkyně nedostavila, nemohlo jí být dáno poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., s tím, aby doplnila a prokázala svá tvrzení ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že splnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Poskytla-li tedy žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ, je smlouva podle tohoto ustanovení neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 o.z. účinného do , datum, . Vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení nedoplnila tvrzení ve vztahu k posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení, přičemž se svou neúčastní u jednání zbavila možnosti být poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 2, 3 o.s.ř. soud žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť nelze zjistit výše bezdůvodného obohacení.

6. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.