116 C 63/2025

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno pro 12 070,22 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 070,22 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 170,35 Kč, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 121,82 Kč a zaplacení úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 12 070,22 Kč od datum do zaplacení a zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 12 070,22 Kč od datum ve výši 14,75 % ročně, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na Anonymizováno účtu č. č. účtu dne datum (dále jen „smlouva“), jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba. Na základě této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu (dále jen „kontokorent“) až do sjednaného limitu ve výši 5 000 Kč. Dodatkem ke smlouvě o úvěru následně došlo k navýšení limitu na částku 11 000 Kč. Za poskytnutý kontokorent se žalovaný dle smlouvy zavázal platit úrok, společně s poplatky za služby spojené s vedením kontokorentu dle aktuálního Ceníku. Žalovaný byl oprávněn poskytnutý kontokorent na svém účtu průběžně čerpat výběry hotovosti a bezhotovostními platbami s tím, že nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec nad sjednanou částku a má povinnost poskytnutý kontokorent v celé výši splatit, tzn. zajistit, aby byl zůstatek na účtu kladný nebo alespoň nulový, a to nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru. Úplným splacením kontokorentu žalovaný dle smlouvy automaticky nabyl možnost opět kontokorent za sjednaných podmínek čerpat. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila a žalovanému předmětný úvěr poskytla tím, že mu umožnila na účtu č. č. účtu realizovat platby v rozsahu poskytnutého úvěru, jako by měl na účtu vlastní prostředky. Žalovaný své povinnosti nedodržel, a tím porušil smlouvu. V souladu se smlouvou vznikl v případě porušení těchto podmínek na účtu nepovolený debetní zůstatek, který byla banka oprávněna úročit vedle řádného smluvního úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Nepovolený debetní zůstatek byl žalovaný povinen bance neprodleně uhradit, avšak neučinil tak ani na poslední výzvu banky ze dne datum, v níž banka současně vypověděla smlouvu o sporožirovém účtu a dalších dohod o službách souvisejících s účtem a dlužnou pohledávku ze sporožirového účtu převedla na evidenční účet pro splácení pohledávky č. účtu. Žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze právnická osoba. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Vzhledem k výše uvedenému dluží žalovaný z výše uvedené smlouvy o úvěru žalobci částku 12 070,22 Kč na jistině dluhu, která odpovídá zápornému zůstatku na sporožirovém účtu ke dni převodu pohledávky na evidenční účet (výpovědi smlouvy o vedení účtu), částku 1 170,35 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 14,75 % p.a. počítaného z jistiny kontokorentu za období od datum do datum, částku ve výši 1 121,82 Kč na zákonném úroku z prodlení z nepovoleného debetního zůstatku od datum do datum a dále smluvní úrok 14,75 % p.a. z částky 12 070,22 Kč od datum do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 14,75 % p.a. z částky 12 070,22 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu opakovaně vyzývala, avšak bezúspěšně. Žalovaný nereagoval ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu v souladu s ustanovením § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila.

3. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:

4. Dne datum žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěrového produktu, a to kontokorentu ve výši 5 000 Kč s tím, že uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, pracuje u společnosti Elzo, a.s., s příjmem 15 000 Kč, nemá další splátky úvěru u jiných společností, je vyučen, bydlí u rodičů (viz žádost o úvěr ze dne datum). Následně došlo k uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne datum, na základě kterého banka poskytla žalovanému možnost čerpat finanční prostředky do výše kontokorentu 5 000 Kč, tedy možnost přečerpat zůstatek na bankovním účtu č. č. účtu do této výše, a to s úrokovou sazbou 18,90 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splácet s tím, že tento má splatit nejpozději vždy do jednoho roku ode dne, než začne úvěr čerpat. Smlouva je datována a podepsána zúčastněnými stranami (viz smlouva o úvěru ze dne datum). Dne datum byl uzavřen dodatek ke smlouvě o kontokorentním úvěru, kdy se strany dohodly na navýšení úvěrového limitu na částku 11 000 Kč. Návrh byl žalobkyní přijat dne datum (viz dodatek ze dne datum). Navýšení dodatku bylo potvrzeno sdělením banky ze dne datum (viz dopis ze dne datum). Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky smlouvy a ceník (viz smlouva o úvěru, všeobecné obchodní podmínky). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto byl o úhradu dlužné částky upomínán. Dopisem ze dne datum bylo žalovanému oznámeno, že účet je ke dni datum blokován z důvodu exekuce, dopisem ze dne datum byl žalovaný upomínán o úhradu dlužné částky v celkové výši 12 283,06 Kč s tím, že banka ke dni datum převedla pohledávku z účtu klienta na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, kdy nepovolené přečerpání je úročeno úrokem 14,75 % ročně. Uvedená výzva byla žalovanému odeslána doporučeně, zásilka byla uložena dne datum (viz výzva ze dne datum a ze dne datum včetně doručenky). O úhradu dluhu byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne datum s tím, že úvěr byl prohlášen za okamžitě splatný ke dni datum a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 14 392,06 Kč. Předžalobní výzva byla odeslána do sféry žalovaného téhož dne a byla zaslána na tři doručovací adresy, a to doporučeně (viz předžalobní výzva včetně podacího archu). Výpisem z účtu č. 265700951053/0800 ze dne datum, že konečný zůstatek na tomto účtu činí -11 791,9 Kč, tento představuje přečerpaný kontokorent (viz výpis z účtu). Žalobkyně doložila soudu výpis poplatků za rok 2023 včetně údajů o úrocích zaplacených v souvislosti s tímto účtem (viz výpis poplatků a údaje o úrocích). Výpisem z účtu č. č. účtu ke dni datum bylo prokázáno, že počáteční zůstatek ke dni datum činil -12 070,22 Kč a dne datum došlo k vyrovnání pohledávky ve výši +12 070,22 Kč, a to na účtu č. č. účtu a konečný zůstatek činil 0. Podklady pro soudní řízení vzal soud za prokázáno, že obsahuje platební historii úvěrového účtu č. hodnota vedené na jméno žalovaného za období od datum, kdy došlo k založení úvěru s částkou 12 070,22 Kč, a to do datum, kdy činil zůstatek -14 570,39 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného, o čemž vyhotovila zprávu o posouzení úvěruschopnosti klienta, kdy vycházela z příjmu žalovaného ve výši 15 000 Kč, dále tento měl splátky úvěrů mimo právnická osoba v celkové výši 3 720 Kč (viz posouzení úvěruschopnosti).

5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 497 obchodního zákoníku účinného do datum uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, a to dne datum, na jejímž základě žalobkyně umožnila žalovanému čerpat finanční prostředky do výše kontokorentu 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do jednoho roku dle smlouvy. Následně došlo dne datum k navýšení kontokorentu na částku 11 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb. ve znění zákona č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZosÚ“) bylo na žalobkyni, aby tvrdila, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a nabídla důkazy k prokázání svého tvrzení. V tomto směru by žalobkyně, pokud by se k jednání dostavila, byla soudem v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně se k jednání nedostavil, nemohl být ze strany soudu o povinnosti doplnit žalobní tvrzení a k tomuto tvrzení označit důkazy a unést důkazní břemeno, poučena, když poučovací povinnost soudu se váže v souladu s § 118a o. s. ř. toliko k jednání (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2848/2010, dle kterého nedostaví-li se účastník k soudnímu řízení, soud není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není povinen jen z tohoto důvodu odročovat soudní jednání). Podle ustanovení § 2 ZosÚ se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr, nebo jinou finanční službu mj. s celkovou výší nižší než 5 000 Kč. Podle ustanovení § 9 ZosÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, a zároveň i ochrana věřitele před nedobytností pohledávky, byl posílen novelou citovaného zákonného provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. zavedením sankce, nedostojí-li věřitel odborné péče při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinými slovy, nedostojí-li vysoce kvalifikované činnosti profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné činnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum sp. zn. spisová značka, ve kterém Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele, není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Vyslovil tedy názor, že věřitel musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem). V předmětné věci žalobkyně skutkově tvrdila, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, na základě informací, které získala od žalovaného, a které jsou obsahem žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne datum. Tvrzení žádným způsobem nedoplnila a neprokázala v žádosti uvedenou výši příjmů, dále pak náklady spojené s bydlením. Ohledně prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tíží břemeno tvrzení i důkazní břemeno žalobkyni. Žalobkyně v tomto směru neunesla ani břemeno tvrzení a ani břemeno důkazní, když řádně netvrdila zejména výdaje žalovaného spojené s bydlením či prokázání tvrzení, že žalovaný bydlí u rodičů a neprokázala jím tvrzené výdaje. Soudu byla doložena žádost žalovaného o poskytnutí úvěru, dle které žalovaný uvedl svůj příjem ve výši 15 000 Kč s tím, že bydlí u rodičů. Současně žalovaný uvedl, že nemá jakékoliv jiné splátky úvěru ať už u žalobkyně či splátky nebankovních institucí. Žalobkyně vyhotovila zprávu o posouzení úvěruschopnosti klienta, ve které je již uvedeno, že celkové měsíční splátky klienta mimo banku činí 3 720 Kč. Z uvedeného je již zřejmé, že klient při poskytnutí žádosti neuvedl pravdivé informace a žalobkyně si tudíž měla řádně ověřit jak jeho příjmy, tak jeho výdaje, zejména pak výdaje spojené s bydlením, které tvoří nejvyšší položku finančního rozpočtu každého jednotlivce. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila soudu historii předmětného úvěrového produktu za celou dobu trvání smluvního vztahu, nelze ani učinit závěr o splátkové morálce žalovaného. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. K jednání nařízenému soudu se žalobkyně nedostavila, nemohlo jí být dáno poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., s tím, aby doplnila a prokázala svá tvrzení ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že splnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Poskytla-li tedy žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 9 ZoSÚ, je smlouva podle tohoto ustanovení neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 o.z. účinného do datum. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení nedoplnila tvrzení ve vztahu k posouzení nároku jako bezdůvodného obohacení, přičemž se svou neúčastní u jednání zbavila možnosti být poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 2, 3 o.s.ř. soud žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť nelze zjistit výše bezdůvodného obohacení.

6. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.