116 C 65/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 53 853,01 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 53 853,01 Kč spolu s úroky z prodlení podle ustanovení občanského zákoníku a příslušného nařízení vlády, kterým se určuje výše úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky z částky 52 117,87 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně uvádí, že [datum] došlo k přeměně [právnická osoba], a.s., se sídlem [adresa], [IČO], a to ve formě přeshraniční fúze sloučením s mateřskou společností, v jejímž důsledku byla [právnická osoba], zrušena bez likvidace, a ztratila tak způsobilost být účastníkem řízení. Nástupnickou obchodní korporací a zároveň i procesním nástupcem ve smyslu § 107 odst. 3 o. s. ř. se s účinností od [datum] stala [název žalobkyně], se sídlem [adresa žalobkyně], Francouzská republika, registrační [číslo] právní forma: akciová společnost (société anonyme), která je rovněž zřizovatelem odštěpného závodu v České republice s tímto značením: [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], zapsaný do obchodního rejstříku pod spis. zn. A [číslo] u MS v [obec] (dále jen žalobkyně). Žalobkyně poskytla žalované na základě části B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] (dále jen„ úvěrová smlouva“) a všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba], které jsou připojeny k tomuto žalobnímu návrhu, revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Ke dni [datum] (datum posledního čerpání úvěru) žalovaná postupně z úvěrového rámce vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 119 010,40 Kč. Pro jednotlivá čerpání poskytnutého úvěru byly dohodnuty specifické podmínky jejich splácení, a to čerpání úvěru (tzv. komfort čerpání) souhrnně evidované na podúčtu [číslo]. Tuto část úvěru se žalovaná zavázala splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši 500 Kč. Roční úroková sazba činila 22,68 %. V souladu s úvěrovou smlouvou byla žalovaná povinna hradit v rámci pravidelných splátek rovněž pojištění ve výši 6,99% z měsíční splátky úvěru. Žalobkyně byla, v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami oprávněna požadovat, aby splátky jednotlivých čerpání byly žalovanou hrazeny souhrnnou platbou, jejíž splatnost byla dohodnuta vždy na 10. den v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. V průběhu splácení byla žalovaná žalobkyní informována dle VOP o změně splatnosti jednotlivých měsíčních splátek úvěru a to tak, že datum splatnosti jednotlivých měsíčních splátek úvěru se posunulo z 10. dne v měsíci na 17. den v měsíci počínaje měsícem zářím 2014. Žalovaná svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas vyplývajícímu z úvěrové smlouvy nedostála. Žalobkyně účtovala v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru. Do [datum] činila výše této smluvní pokuty 8 % z každé splátky, s jejímž splacením se žalovaná dostala do prodlení více než 30 dnů, a od [datum] 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaná dostala do prodlení více než 30 dnů. V případě tohoto úvěru žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 170,30 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne [datum]. Dne [datum], před tím, než se úvěr stal v důsledku prodlení žalované splatným, vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Žalovaná v této lhůtě dlužnou splátku neuhradila. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně v souladu s příslušnými všeobecnými obchodními/úvěrovými podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupila. Odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti dne [datum], a dluh žalované v celkové výši 11 696,66 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Dlužnou částku ke dni zesplatnění úvěru tvoří jistina 10 626,48 Kč, úroky 645,18 Kč, pojistné 254,70 Kč, smluvní pokuta za prodlení 170,30 Kč. Celková dlužná částka úvěru - ke dni zesplatnění úvěru 11 696,66 Kč. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou ke splnění dluhu. Znovu vyzvala žalobkyně žalovanou ke splnění dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Po odstoupení od úvěrové smlouvy žalovaná nezaplatila ničeho. Žalovaná částka představuje rozdíl mezi dlužnou částkou úvěru a částkou uhrazenou po datu splatnosti na úvěr, a to 11 696,66 Kč. Žalobkyně účtovala v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru. Do [datum] činila výše této smluvní pokuty 8 % z každé splátky, s jejímž splacením se žalovaná dostala do prodlení více než 30 dnů, a od [datum] 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaná dostala do prodlení více než 30 dnů. V případě tohoto úvěru žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě smluvní pokuty ve výši 561,44 Kč formou automatizovaných písemných upomínek, naposledy dopisem ze dne [datum]. Dne [datum], před tím, než se úvěr stal v důsledku prodlení žalované splatným, vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Žalovaná v této lhůtě dlužnou splátku neuhradila. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně v souladu s příslušnými všeobecnými obchodními/úvěrovými podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupila. Odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti dne [datum], a dluh žalované v celkové výši 42 156,35 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Dlužnou částku ke dni zesplatnění úvěru tvoří: jistina 40 084,95 Kč, úroky (úroky z úvěru do jeho zesplatnění) 1 089,96 Kč, pojistné 420 Kč, smluvní za prodlení 561,44 Kč. Celková dlužná částka úvěru - ke dni zesplatnění úvěru 42 156,35 Kč. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou ke splnění dluhu. Znovu vyzvala žalobkyně žalovanou ke splnění dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Po odstoupení od úvěrové smlouvy žalovaná nezaplatila ničeho. Žalovaná částka představuje rozdíl mezi dlužnou částkou úvěru a částkou uhrazenou po datu splatnosti na úvěr: dlužná částka úvěru ke dni jeho splatnosti 42 156,35 Kč. Žalobkyně zaslala dne [datum] žalované výzvu dle § 142a o. s. ř.

2. Podáním ze dne [datum] žalobkyně doplnila k výzvě soudu svá skutková tvrzení: v úvěrové smlouvě ze dne [datum] žalovaná uvedla, že pracuje ve společnosti [právnická osoba] Jako svůj měsíční příjem uvedla částku 15 000 Kč, náklady na bydlení uvedla částku 4 000 Kč, ostatní závazky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná do smlouvy uvedla, že je svobodná a nemá vyživovací povinnost, do způsobu bydlení uvedla, že bydlí v nájmu. Klientem deklarované náklady na bydlení, byly ověřeny proti tabulce minimálních nákladů na bydlení – automatickou kontrolou nebylo zjištěno, že klient podhodnotil své náklady na bydlení, proto v tomto konkrétním případě nedošlo k obezřetnostnímu navýšení deklarovaných nákladů na bydlení, a proto byla do výdajů započítaná hodnota deklarovaná klientem. Dále se do výdajů započítaly následující položky, a to klientem deklarovaná suma ostatních pravidelných nákladů, dále finanční závazky ověřené kontrolou v registru [příjmení] a splátka schvalovaného úvěru. Jako opatření směřující k zabránění vzniku hmotné nouze žadatele v důsledku jeho předlužení, zavedla žalobkyně ukazatel Minimálního disponibilního příjmu (dále jen MDI), který je hodnotou, jež musí domácnosti žadatele zbýt po zaplacení všech výdajů definovaných výše, vč. schvalované měsíční splátky. Žalobkyně využívá MDI z obezřetnostních důvodů pro zamezení rizika podhodnocení deklarovaných nákladů na straně žadatele. MDI vchází do systémového posouzení vždy bez ohledu na výši deklarovaných nákladů. Úroveň MDI závisí na počtu členů domácnosti žadatele. MDI musí dostačovat na pokrytí základních životních výdajů, jako jídlo, ošacení a bydlení. Hodnoty MDI jsou minimálními hodnotami nezbytnými k udržení základního životního standardu, aniž by se žadatel ocitl v hmotné nouzi. Příjem deklarovaný klientem je vždy ověřen bankou, liší se pouze technika ověření, a to v závislosti na obchodním kanálu, druhu produktu, resp. účel použití úvěru (nákup zboží), výše úvěru a/nebo profilu klienta. V obchodní linii, ve které byl definovaný úvěr poskytnutý, je příjem ověřován vícestupňové. První krok je mandatorní pro všechny klienty – skládá se z ověření klientem deklarovaného příjmu proti tabulce předpokládaných příjmů (sektor profese a typ vzdělání vs. příjem), která je vytvořena na základě statistiky MPSV (Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky) – pokud je deklarovaný příjem s tabulkou nekonzistentní (je vyšší) – žádost je zamítnuta, není-li doložen doklad o dostatečném příjmu nebo není-li provedena pozitivní sondáž do zaměstnání klienta. Dále je vyžadovaný doklad o příjmu nebo sondáž v zaměstnání pro všechny klienty s rizikovým profilem. K důkazu žalobkyně navrhuje výpis z bankovního účtu žalovaného předložený při sjednávání úvěru. Žalobkyně učinila dne [datum] dotaz do tzv. negativního registru [příjmení], kde žalovaná nebyla vedena jako osoba se závazky po splatnosti. Z úvěrové smlouvy ze dne [datum] žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované v souvislosti s její žádostí/smlouvou o poskytnutí úvěru [datum] na základě údajů o příjmech, výdajích a dalších informací uvedených žalovanou v osobním dotazníku. Žalobkyně při sjednávání úvěru nezjistila žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by údaje poskytnuté spotřebitelem (žalovanou) nebyly, pro účely posouzení její schopnosti splácet úvěr, úplné, přesné a pravdivé. V úvěrové smlouvě žalovaná uvedla, že pracuje ve společnosti [právnická osoba] Jako svůj měsíční příjem uvedla částku 18 000 Kč. Tato skutečnost vyplývá z výplatních pásek, které žalovaná předložila. Ve výplatní pásce za měsíc červen 2014 je uveden čistý měsíční příjem ve výši 26 348 Kč, ve výplatní pásce za měsíc červenec 2014 je uveden čistý měsíční příjem ve výši 24 831 Kč a ve výplatní pásce za měsíc srpen 2014 je uveden čistý měsíční příjem ve výši 19 049 Kč. Žalovaná dále uvedla výdaje na celkové náklady na bydlení částku 8 500 Kč. Žalovaná do smlouvy uvedla, že je svobodná a nemá vyživovací povinnost, do způsobu bydlení uvedla, že bydlí v nájmu. Výdaje žadatele, zjišťované žalobkyní za účelem propočtu disponibilního příjmu, zahrnují: žalobkyně nepočítá s normativními náklady na bydlení. Klient vždy deklaruje výšku svých nákladů na bydlení. Tato deklarovaná výše je dále kontrolovaná/ověřena žalobkyní za účelem splnění povinnosti prověřit klientovu schopnost splácet a jako ochrana pro ty klienty, kteří podhodnotí své náklady na bydlení. Pro tyto účely slouží tabulka s minimálními náklady na bydlení zohledňující deklarovaný typ bydlení a region místa bydliště. Podhodnocené náklady na bydlení jsou obezřetně navýšené. Dále se do výdajů započítaly klientem deklarovaná suma ostatních pravidelných nákladů jako jídlo, ošacení a obuv, dopravné, provoz osobního automobilu, telekomunikační služby, financování vzdělávání, kulturních a společenských potřeb a rekreace, finanční závazky ověřené kontrolou v registru [příjmení], splátka schvalovaného úvěru. Jako opatření směřující k zabránění vzniku hmotné nouze žadatele v důsledku jeho předlužení, zavedla žalobkyně ukazatel minimálního disponibilního příjmu (dále jen MDI), který je hodnotou, jež musí domácnosti žadatele zbýt po zaplacení všech výdajů definovaných výše, vč. schvalované měsíční splátky. MDI pak musí pokrýt jídlo, ošacení a boty a ostatní základní životní potřeby. Příjem deklarovaný klientem je vždy ověřen bankou, liší se pouze technika ověření. Žalobkyně učinila dotaz do dlužnických registrů BRKI/NRKI, kde žalovaná měla poskytnutý úvěr s celkovou splátkou 2 063 Kč. Žalobkyně v rámci postupu posouzení úvěruschopnosti žadatelů provádí další doplňkové kontroly, a to v interním blacklistu, databázi zaměstnavatelů ARES, katastru nemovitostí, Centrální evidenci exekucí a Insolvenčním rejstříku. V návaznosti na zjišťování a ověřování příjmů a výdajů žadatele provádí žalobkyně za účelem posouzení úvěruschopnosti, propočet disponibilního (čistého) příjmu žadatele, který je dán rozdílem čistého příjmu žadatele, případně spolužadatele, či manžela/manželky a celkových životních výdajů žadatele, vč. měsíčních splátek finančních závazků žadatele a splátky úvěru, který je předmětem žádosti. Disponibilní příjem žadatele musí být vyšší než interně stanovené minimální normativní životní náklady žadatele. Při řádné analýze rozpočtu žadatele se dále bere v úvahu existence možných mimořádných výdajů. Ani úspěšné splnění uvedených obecných rozpočtových pravidel nezaručuje splacení úvěru, proto je v rámci posouzení úvěruschopnosti pojímána jako podmínka nutná, nikoliv však postačující. U všech žádostí provádí žalobkyně automaticky komplexní posouzení žadatele dotazem do interního expertního systému Expert System ([příjmení]). [příjmení] je komplexní soubor pravidel pro podporu rozhodování. Obsahuje souhrn všech, pro dané rozhodnutí relevantních parametrů, jako skóre, rozpočet, kvalita prodejce, upozornění s ním související a další poznámky nebo dotazy. [příjmení] je navržen tak, aby co nejúčinněji simuloval lidský rozhodovací proces založený na zkušenostech. Pro interně neznámé žadatele využívá žalobkyně posuzovací skóre vytvořené na základě statistického hodnocení, vycházejícího z demografických dat. Pro interně známé žadatele využívá žalobkyně dále skóre, vystihující přístup žadatele ke splácení svých dosavadních závazků (bonita), což je částečně sociodemografické hodnocení a částečně hodnocení chování, vycházející z analýzy interní platební historie žadatele nebo aktuálního rizikového stavu. Skóre vyjadřuje míru rizika daného klienta. Správa řízení rizik žalobkyně periodicky kalibruje takto kalkulované skóre stanovením minimální hodnoty, kterou musí žadatel o úvěr dosáhnout, aby mohla být jeho žádost schválena s ohledem na politiku řízení rizik úvěrového portfolia. Rozpočtem žadatele je myšleno vyhodnocení rozpočtové analýzy, jejímž účelem je zjistit, jestli je příjem žadatele po započtení výdajů dostatečný k úhradě jeho závazků. Rozpočtová analýza zohledňuje také míru zadluženosti žadatele a minimálně stanovený příjem, zbývajících žadateli po odečtení všech jeho výdajů. [příjmení] [příjmení] též zohledňuje kvalitu prodejce, u nějž si žadatel žádá o poskytnutí úvěru, která je vyhodnocena na základě rizikových ukazatelů a pravidelných kontrol prodejce. Pokud je např. kontrolou zjištěno, že daný prodejce v minulosti záměrně upravoval údaje vkládané do formuláře žádosti o spotřebitelský úvěr, tak jsou na všechny žádosti u tohoto prodejce uplatněna přísnější pravidla a žádost je vždy následně podrobena manuálnímu posouzení zkušeným odborníkem žalobkyně. Pokud má prodejce podezření na nepravdivé informace sdělované žadatelem, je povinen toto uvést do žádosti a žádost je poté vždy podrobena manuálnímu posouzení zkušeným odborníkem žalobkyně. Konečným výstupem systému [příjmení] je celkové vyhodnocení dané úvěrové žádosti. Na základě vyhodnocení systému [příjmení] mohou být žádosti postoupeny k posouzení expertem, který má k dispozici další interní metodické postupy pro posouzení. Pravidla, kterými se řídí [příjmení] a metodické postupy, jsou pravidelně vyhodnocovány a případně korigovány Správou řízení rizik žalobkyně a podléhají validaci interními výbory, jež jsou součástí vnitřního kontrolního systému žalobkyně. Žalobkyně má za to, že výše uvedenými, metodicky propracovanými a periodicky testovanými postupy, ověřil informace poskytnuté mu žalovanou za účelem posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr způsobem přiměřeným dané situaci, a to včetně použití nezávisle ověřitelných údajů (dotaz do dlužnických registrů BRKI / NRKI a [příjmení] a dalších veřejných registrů, jakož i využití statistických socio-demografických údajů). Žalobkyně tedy neměla důvod považovat informace poskytnuté mu žalovanou za nevěrohodné, či nespolehlivé. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované posoudila její schopnost splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů, a také na základě způsobu plnění jeho dosavadních dluhů (dotazy do interního expertního systému a registrů [příjmení], BRKI/NRKI). Nadto žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti využil interní expertní systém pro podporu rozhodování a skóringový model, zohledňující jak finanční situaci žadatele, vč. míry jeho zadlužení, tak relevantní sociodemografické parametry. Výše uvedený postup a pravidla pro posouzení úvěruschopnosti jsou současně minimálním standardem pro rozhodnutí o zvýšení úvěrového rámce u spotřebitelského úvěru ve formě možnosti přečerpání (tzv. revolvingový úvěr). [příjmení] to se při posouzení úvěruschopnosti zohledňují časová a kvalitativní hlediska související s existujícím úvěrovým vztahem (mj. doba uplynulá od prvního čerpání kreditní karty a posledního zvýšení úvěrového rámce, minimální počet řádně uhrazených splátek, maximální výše nepovoleného debetu na běžném nebo spořicím účtu, využití výpisů z registrů klientských informací BRKI a NRKI, výpočet a vyhodnocení skóre kvality splácení SQE a CB). V souvislosti se zkvalitňování politiky řízení úvěrového rizika jsou při rozhodování o zvýšení úvěrového rámce aplikována vždy aktuální pravidla a postupy posuzování úvěruschopnosti. Na základě aplikace popsaných metod a technik, které odpovídají úrovni odborných poznatků a přístupů v oblasti posuzování úvěruschopnosti v době podání žádosti, vyplynulo, že v případě žádosti žalovaného o úvěr nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet, a tedy, že žalobkyně poskytl úvěr žalované v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná z poskytnutého revolvingového úvěru vyčerpala částku v celkové výši 119 010,40 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr do odstoupení od úvěrové smlouvy uhradila částku v celkové výši 180 762 Kč. Z této částky byla na jistinu uhrazena částka ve výši 108 383,92 Kč, na smluvní úrok částka ve výši 51 182,95 Kč, na pojištění částka ve výši 11 899,50 Kč, na náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku částka ve výši 8 500 Kč a na smluvní pokuty částka ve výši 793,63 Kč. Žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr do odstoupení od úvěrové smlouvy uhradila částku v celkové výši 304 069 Kč. Z této částky byla na jistinu uhrazena částka ve výši 159 915,05 Kč, na smluvní úrok částka ve výši 122 900,23 Kč, na pojištění částka ve výši 11 760 Kč, na náhrady nákladů spojených s vymáháním splatného závazku částka ve výši 7 900 Kč a na smluvní pokuty částka ve výši 1 593,72 Kč.

3. Žalovaná k žalobě uvedla, že si již přesně nevzpomíná na okolnosti uzavření smlouvy, úvěr čerpala, splácela, ale neví, co by mohla více uvést.

4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:

5. Dne [datum] žalovaná požádala [právnická osoba], a.s., o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ve výši 200 000 Kč, který se žalovaná zavázala hradit v 96 měsíčních splátkách po 3 671 Kč se splatností vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. Úroková sazba činila 14,50 % ročně, RPSN 15,50 %. Žalobkyně návrh smlouvy akceptovala dne [datum] a došlo k uzavření smlouvy. Součástí smlouvy bylo pojištění schopnosti splácet„ Standard“ s tím, že dojde k jednorázovému financování, žádost/smlouva je datována a podepsána zúčastněnými stranami. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků. Bližší informace o majetkových poměrech žalované z žádosti zjistitelné nejsou (viz žádost/smlouva o úvěru ze dne [datum]). Smluvní strany uzavřely dohodu o způsobu řešení sporu v předmětné smlouvě (viz dohoda ze dne [datum]). Žalovaná úvěr čerpala dne [datum] ve výši 200 000 Kč, na předmětný úvěr za dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku 304 069 Kč, výše dlužné částky ke dni [datum] činila 42 156,35 Kč, z toho úroky 1 089,96 Kč, pojištění 420 Kč, pokuta 561,44 Kč (viz platební historie smlouvy). Žalovaná úvěr nesplácela řádně, dopisem ze dne [datum] byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 8 498 Kč s tím, že současně byla upozorněna na možnost odstoupení od smlouvy. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy [číslo] s tím, že vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 42 157 Kč, když úvěr se ke dni [datum] stal splatným. Dne [datum] došlo k uzavření smlouvy [číslo] na základě které žalovaná z úvěrového rámce průběžně čerpala peněžní prostředky, jejich výše činila 119 010,40 Kč, přičemž za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná uhradila částku 180 762 Kč. Žalovaná je v žádosti identifikována osobními údaji, bydlí jako nájemník, pracuje jako dělník u [právnická osoba] CZECH, dosahuje příjmu ve výši 15 000 Kč, náklady na bydlení činí 4 000 Kč, ostatní závazky činí 8 000 Kč, jiné příjmy nemá (viz žádost o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne [datum], platební historie smlouvy za období od [datum] do [datum]). Dopisem ze dne [datum] byla žalovaná upozorněna na porušování podmínek smlouvy a vyzvána k úhradě dluhu ve výši 2 804 Kč ze smlouvy [číslo] s tím, že v případě neuhrazení dlužné částky bude nucena žalobkyně od smlouvy odstoupit (viz výzva ze dne [datum]). K odstoupení od smlouvy došlo dopisem ze dne [datum] s tím, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 11 697 Kč, přičemž ke dni [datum] se stal úvěr splatným v celém rozsahu (viz odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne [datum]). Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované ve vztahu k jejím příjmům, kdy žalovaná dosáhla v měsíci červnu 2014 čisté mzdy 26 348 Kč, v měsíci červenci 2014 mzdy ve výši 24 831 Kč, v srpnu 2014 mzdy ve výši 19 049 Kč (viz výplatní lístky dle uvedených měsíců). V osobním dotazníku žalovaná uvedla, že je svobodná a bezdětná, pracuje u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] S.R.1 v [obec] a dosahuje průměrného čistého příjmu ve výši 18 000 Kč. Celkové náklady na bydlení, nájemné, elektřina, voda a plyn činí 8 500 Kč. Má založen bankovní účet od roku 2008 (viz osobní dotazník ze dne [datum]). Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek shora uvedených, a to prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně, a to k částce 42 156,35 Kč ze smlouvy [číslo] 11 696,66 Kč ze smlouvy [číslo] (viz výzvy ze dne [datum]).

6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. V řízení bylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne [datum], kdy za dobu trvání smluvního vztahu bylo čerpáno 119 010,40 Kč a uhrazeno 180 762 Kč. Výše uvedená smlouva ze dne [datum] je ve smyslu § 52 o. z. účinného do 31. 12. 2013 a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Povinností věřitele bylo před uzavřením smlouvy řádně zkoumat, zda žalovaná je schopna s ohledem na své majetkové poměry předmětný úvěr řádně splácet. Při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou v žádosti ze dne [datum]. Žalovaná je v žádosti identifikována osobními údaji, bydlí jako nájemník, pracuje jako dělník u [právnická osoba] CZECH, dosahuje příjmu ve výši 15 000 Kč, náklady na bydlení činí 4 000 Kč, ostatní závazky činí 8 000 Kč, jiné příjmy nemá. Pravdivost údajů uvedených žalovanou v žádosti si žalobkyně ničím neověřila. U jednání soudu dne [datum] byla žalobkyně vyzvána dle § 118a odst. 3 o. s. ř. k prokázání svého tvrzení ve vztahu k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy s tím, že byla poučena o následcích nesplnění této výzvy, přičemž po poučení soudu další důkazy nenavrhla. Vzhledem k neunesení břemene důkazního ohledně splnění povinnosti posoudit schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nelze nárok žalobkyni z titulu uzavřené smlouvy o úvěru přiznat. V předmětné věci soud vyhodnotil úvěrovou smlouvu uzavřenou dne [datum] jako smlouvu absolutně neplatnou ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní., když žalobkyně se při uzavírání předmětné smlouvy řádným způsobem nezabývala úvěruschopností žalované (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum] sp. zn. As 30 [číslo]) a smlouva je tudíž neplatná, neboť odporuje zákonu. Nárok žalobkyně pak bylo možno posoudit z titulu bezdůvodného obohacení dle § 451 o. z. účinného do 31. 12. 2013, když žalobkyně v řízení tvrdila a prokázala, že žalovaná čerpala z předmětného úvěru částku 119 010,40 Kč a uhradila částku 180 762 Kč. K bezdůvodnému obohacení na straně žalované tudíž nedošlo, když žalovaná uhradila více, než čerpala, a nárok žalobkyně ve vztahu k této smlouvě není důvodný.

8. V druhém případě byla dne [datum] ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaná zavázala hradit v 96 měsíčních splátkách po 3 671 Kč se splatností vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. Úroková sazba činila 14,50 % ročně, RPSN 15,50 % Součástí smlouvy bylo pojištění schopnosti splácet„ Standard“, dále pak všeobecné obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaná úvěr čerpala dne [datum] ve výši 200 000 Kč. Žalovaná úvěr nesplácela řádně, dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu ve výši 8 498 Kč s tím, že současně žalovanou upozornila na možnost odstoupení od smlouvy, což následně učinila dopisem ze dne [datum] a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 42 157 Kč. Na předmětný úvěr za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná uhradila částku 304 069 Kč. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl věřitel povinen postupovat v intencích § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru“), tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované u druhé smlouvy, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Žalobkyně u smlouvy uzavřené v roce 2014 zkoumala úvěruschopnost žalované pouze ve vztahu k jejím příjmům, kdy žalovaná dosáhla v měsíci červnu 2014 čisté mzdy ve výši 26 348 Kč, v měsíci červenci 2014 příjmu ve výši 24 831 Kč, v měsíci srpnu 2014 příjmu ve výši 19 049 K, což bylo prokázáno předloženými výplatními páskami za uvedené měsíce. Žalobkyně pak vycházela z údajů uvedených žalovanou v osobním dotazníku, kde žalovaná uvedla, že je svobodná a bezdětná, pracuje u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] S.R.1 v [obec] a dosahuje průměrného čistého příjmu ve výši 18 000 Kč. Celkové náklady na bydlení, nájemné, elektřina, vodu a plyn činí 8 500 Kč. Má založen bankovní účet od roku 2008. Žalovaná dle zjištění žalobkyně měla další úvěr s celkovou splátkou 2 063 Kč. Žalobkyně ve vztahu k výdajům žalované vycházela toliko z údajů uvedených žalovanou, avšak ničím neprokázaných. Pokud žalobkyně odkazovala na lustraci žalované v registrech [příjmení], dlužnických registrů BRKI/NRKI, lustrace v interním blacklistu, v databázi ARES, katastru nemovitostí, Centrální evidenci exekucí a v Insolvenčním rejstříku, pak soud musí konstatovat, že uvedené zůstalo pouze v rovině tvrzení, když žalobkyně nepředložila jakékoliv listiny, které by prokazovaly provedené lustrace a jejich výsledky. K výdajům na straně spotřebitele lze pouze uvést, že tyto jsou ryze individuální a nelze vycházet toliko z modelové situace předpokládané systémem posuzování věřitele. Pouhé dotazování na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry klienta rozhodně nelze považovat za vynaložení odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti klienta tak, jak zákon vyžaduje. Budoucímu věřiteli není zákonem uložena povinnost či poskytnuto právo spoléhat na správnost a pravdivost tvrzení budoucího klienta. Zákonem je mu uložena povinnost vynaložit odbornou péči na to, aby prověřil, zda budoucí klient je či není schopen případný úvěr splácet. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení nemá pak soud za prokázáno, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žalované ani u druhé smlouvy, kdy v druhé případě zkoumala řádně pouze příjmy na straně žalované nikoliv její výdaje. U jednání soudu dne [datum] byla žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzvána k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost na straně žalované, a to zejména výdaje s tím, že žalobkyně byla poučena o následcích nesplnění této výzvy. K výzvě soudu pak žalobkyně nové důkazy nenavrhla, když setrvala na svém stanovisku uvedeném v rámci podání žalobkyně s tím, že žalovaná úvěr splácela dlouhodobě bez větších problémů. Žalobkyně tedy ve vztahu k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv byla zkoumána řádně. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že splnila svou zákonnou povinnost vynaložení odborné péče při posuzování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet a v důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru v druhém případě částku 200 000 Kč a žalovaná uhradila částku 304 069 Kč, nelze nárok žalobkyni přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z., neboť bylo plněno ze strany žalované více než uhrazeno. S ohledem na shora uvedené byla žaloba v celém rozsahu jako nedůvodná zamítnuta.

9. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšné žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.