116 C 99/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Josiekovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro 45 452,50 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 911 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobkyně.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 31 541,50 Kč, zaplacení úroku ve výši 13,49 % ročně z částky 42 043,88 Kč od [datum] do zaplacení, zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 45 452,50 Kč od [datum] do zaplacení a zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 541,50 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou došlou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky. Žalobkyně je právním nástupce [právnická osoba] s.r.o., tj. zavedené společnosti na finančním trhu, která poskytovala finanční produkty pod dobře známou a respektovanou značkou Zonky. Na základě projektu fúze ze dne [datum] došlo k fúzi sloučením [právnická osoba] bank a., se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jakožto nástupnické společnosti se [právnická osoba] s.r.o., se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO], jakožto společnosti zanikající. Jmění zanikající [právnická osoba] s.r.o. přešlo na nástupnickou společnost [právnická osoba], a to dne [datum], kdy došlo k zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Žalobkyně se žalovanou uzavřeli dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] finanční prostředky ve výši 70 000 Kč a povinností žalovaného bylo poskytnutou částku vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku v 66 splátkách po 1 672 Kč (vyjma poslední splátky). Ve smlouvě si strany ujednaly roční smluvní úrok ve výši 13,49 %. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 1 400 Kč a měsíční pojištění ve výši 136 Kč. Žalobkyně v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěru schopnost žalovaného. V rámci posouzení úvěruschopnosti se žalobkyně nespoléhala pouze na tvrzení žalovaného, ale informace poskytnuté žalovaným ověřila za použití nezávisle ověřitelných údajů. Žadatelé obecně v rámci úvěrové žádosti, deklarují (mimo jiné) výši čistého měsíčního příjmu, výši pravidelných měsíčních výdajů, způsob bydlení, rodinný stav a počet vyživovaných dětí. Nutnou podmínkou pro poskytnutí úvěru je verifikace příjmu žadatele. Primárním podkladem pro ověření příjmů žadatele jsou výpisy z bankovního účtu (další akceptované způsoby pro doložení příjmu jsou potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, důchodový výměr, výměr rodičovského příspěvku, daňové přiznání atd.). Tento postup posvětil i Nejvyšší správní soud ČR ve svém rozhodnutí, sp. zn. 1As 30/2015, kdy označuje právě výpisy z účtu žadatele jako jeden ze způsobů, jakým by měl poskytovatel úvěru dostát požadavku na vynaložení odborné péče při ověřování tvrzení žadatele při posuzování jeho úvěruschopnosti. Stejně jako příjem, tak i výdaje žadatele jsou v rámci procesu posouzení úvěruschopnosti verifikovány. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 žalobkyně využívá pro ověření výdajů sdělených dlužníkem státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, upravené zákonem č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Spolu s údaji o životním minimu využívá žalobkyně i údaje o výši normativních nákladů na bydlení dle účinných nařízení vlády. Dalším zdrojem využívaným pro verifikaci výdajů je dotaz do bankovního a nebankovního registru klientských informací. Žalobkyně takto zjišťuje platby za další závazky žadatele, jeho celkové úvěrové zatížení a platební morálku. [příjmení] úvěrových registrů je u každého žadatele proveden dotaz do insolvenčního rejstříku a registru [příjmení]. Žalobkyně poskytuje spotřebitelské úvěry bez zajištění, institutu ručitelství nebo spoludlužnictví jiné osoby. Při posuzování úvěruschopnosti proto vždy předpokládá plnění ze strany dlužníka dle řádného splátkového kalendáře. Dlužník má po dobu trvání smlouvy zároveň právo kdykoli provést částečné nebo úplné mimořádné splacení úvěru, a to zcela bezplatně. Co do výše příjmů žalované vycházela žalobkyně z tvrzení žalované a tyto v souladu s výše uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu ČR důkladně ověřila na základě podkladů, které jí žalovaná předložila. Co do výdajů porovnala žalobkyně výši výdajů uvedenou žalovanou s normativními náklady na bydlení v daném místě a s právními předpisy stanovenou částkou životního minima. Ohledně případných dalších závazků žalované vycházela žalobkyně jednak z tvrzení žalované a nad rámec těchto tvrzení čerpala i informace z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a případně registru [příjmení]. Tímto postupem žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála povinnostem dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a tedy řádně posoudila úvěruschopnost žalované se závěrem, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnostech žalované jako spotřebitele úvěr splácet. V části 5. smlouvy bylo mezi účastníky sjednáno, že v případě, že žalovaná poruší svou povinnost řádně splácet a neuhradí 2 měsíční splátky po sobě, nebo 1 splátku déle než 3 měsíce, bude žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Jelikož žalovaná porušila svou povinnost ze smlouvy a 2 měsíce za sebou (splátka za měsíce 08/ 2022 a 09/ 2022) neuhradila splátku, respektive byla v prodlení s 1 splátkou déle než tři měsíce, byl úvěr dne [datum] zesplatněn. V části 5. smlouvy byly dále sjednány smluvní pokuty a náklady v případě opožděných plateb. Žalovaná se zavázala, že v případě, že se opozdí s platbou splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna naúčtovat náklady, které účelně vynaloží na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. V případě, že je dlužná částka nižší než 500 Kč, může žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši dlužné částky. V návaznosti na porušení povinností žalované a zesplatnění úvěru bylo žalované dne [datum] zasláno oznámení o zesplatnění úvěru s výzvou k doplacení dlužné částky ve výši 45 452,50 Kč. Tato částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 42 043,88 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 1 908,62 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně se tak touto žalobou domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 42 043,88 Kč, dlužného smluvního úroku ve výši 1 908,62 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhradit: smluvní pokutu v celkové výši 1 500 Kč za opožděné platby, které sestávají z částek 500 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za srpen 2022, 500 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za září 2022, 500 Kč jako pokuty za pozdní úhradu splátky za říjen 2022. Dlužná částka tak ke dni podání žaloby činí celkem 45 452,50 Kč. Žalobkyně tedy spolu s dlužnou částkou požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení ze zesplatněné dlužné částky ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do zaplacení. Jelikož žalovaná dlužnou částku neuhradila, byla mu právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva dle ust. §142a odst. 1 o.s.ř., a proto žalobkyni v případě úspěchu ve věci náleží. V souladu s ust. § 122 odst. 4) zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, žalobkyně požaduje úhradu smluvního úroku ve výši, která odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Dne [datum] došlo k zesplatnění úvěru. Protože je sjednaný úrok nižší než úrok určený dle ust. § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně úrok sjednaný ve smlouvě, tj. ve výši 13,49 % p.a.

2. Podáním došlým soudu dne [datum] žalobkyně doplnila svá skutková tvrzení k výzvě soudu. Žalovaná uhradila na předmětný úvěr částku 56 089 Kč, kdy částka 1 400 Kč byla započtena na poplatek za zprostředkování úvěru, částka 27 956,12 Kč na jistinu, částka 21 332,88 Kč na úroky, částka 3 400 Kč na pojistné a částka 2 000 Kč na smluvní pokuty.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:

5. Dne [datum] byla mezi [právnická osoba], s.r.o., a žalovanou uzavřena smlouva o bezúčelovém úvěru na částku 70 000 Kč, přičemž byl sjednán poplatek za službu ve výši 1 400 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 13,49 % ročně, RPSN činí 15,28 % ročně a bylo sjednáno pojištění ve výši 136 Kč na dobu od [datum] do [datum]. Celková částka ke splatnosti činí 101 298,31 Kč s datem poslední splátky [datum]. Výše měsíční splátky činila 1 672 Kč se splatností vždy k 25. dni v měsíci a počtem splátek 66. První splátka je splatná dne [datum] Smlouva byla uzavřena elektronicky, přičemž byla podepsána sms-kódem [číslo] Součástí smlouvy je pak splátkový kalendář na dobu od [datum] do [datum]. Za dobu trvání smluvního vztahu žalovaná uhradila částku 56 089 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky upravující základní podmínky poskytování úvěrového produktu, ukončení smlouvy, sankce a další opatření v důsledku prodlení. Úvěrové podmínky nejsou žalovanou podepsány (viz smlouva o hotovostním úvěru ze dne [datum], včetně potvrzení o zaslání potvrzovacího sms-kódu ze dne [datum], splátkový kalendář, včetně rozpisu splátek a úvěrové podmínky). Úvěr ve výši 70 000 Kč byl žalované vyplacen, a to převodem na účet žalované specifikovaným ve smlouvě o hotovostním úvěru dne [datum] (viz potvrzení o vyplacení úvěru s datem převodu [datum]). Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost klienta, o čemž byla vypracována úvěrová zpráva, ze které soud zjistil, že žalovaná má další 3 existující úvěrové produkty, a to osobní úvěr ze dne [datum] s výší měsíční splátky 3 326 Kč a zbývající částkou 278 429 Kč, spotřební úvěr ze dne [datum] s výší měsíční splátky 421 Kč a zbývající výší 20 208 Kč, a osobní úvěr ze dne [datum] s výší měsíční splátky 838 Kč a zbývající sumou k úhradě 79 610 Kč. Žalovaná je vdaná, bydlí v nájmu, pobírá rodičovské dávky ve výši 12 000 Kč a další jiné zdroje příjmů (renta, akcie) ve výši 25 500 Kč. Žalovaná má jednu vyživovací povinnost, výdaje domácnosti činí 10 900 Kč (viz úvěrová zpráva, včetně potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta). Z účtu žalované vedeném na její jméno, číslo účtu [bankovní účet] za měsíce srpen až říjen 2019 vzal soud za prokázáno, že v měsíci srpnu 2019 činil konečný zůstatek - 738,35 Kč, v měsíci září 2019 konečný zůstatek 1 618,07 Kč a v měsíci říjnu 2019 konečný zůstatek – 3 376,45 Kč. Žalovaná v jednotlivých měsících pobírala rodičovský příspěvek ve výši 12 000 Kč, přičemž dne [datum] obdržela žalovaná na účet příchozí úhradu od [právnická osoba] (S [právnická osoba] ve výši 12 526 Kč, dále obdržela dne [datum] od stejné společnosti částku 11 377 Kč. Žalovaná byla o úhradu dluhu upomínána dopisem ze dne [datum], kdy byla vyzvána k úhradě dluhu ve výši 45 452,50 Kč do 10 dnů s tím, že žalovaná se ocitla v prodlení s 34. splátkou a dochází tak k zesplatnění úvěru. Předmětná zásilka byla odeslána do sféry žalované dne [datum] (viz korespondence ze dne [datum] a doklad o odeslání ze dne [datum]). O úhradu dluhu byla žalovaná upomínána předžalobní výzvou ze dne [datum] s tím, nechť dluh uhradí do 7 dnů ode dne doručení výzvy, zásilka byla podána k poštovní přepravě dne [datum] (viz předžalobní výzva ze dne [datum] a historie sledování zásilek RR533060677CZ).

6. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena dne [datum] smlouva o hotovostním úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 70 000 Kč, přičemž smlouva byla uzavřena elektronicky a podpis žalované byl proveden sms-kódem. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit pravidelnými měsíčními splátkami po 1 672 Kč počínaje dnem [datum] s celkovým počtem 66 a výší úroku 13,49 % ročně. Výše uvedená smlouva je ve smyslu § [číslo] a následujících téhož předpisu smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaná jednala jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smluv tak byl věřitel povinen postupovat také v intencích § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Z důkazů navržených žalobkyní a provedených v řízení má soud za prokázáno, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy pouze částečně. Žalobkyně si ověřila příjmy žalované, dále pak si ověřila skutečnost, že žalovaná má další úvěrové produkty. Pokud žalobkyně vycházela ze skutečnosti, že žalovaná má další příjem, který je příjmem pravidelným a je označen jako příjem jiný (renta/akcie) ve výši 25 000 Kč, tuto skutečnost žalovaná v řízení neprokázala, když z výpisu z osobního účtu žalované je zřejmé, že pravidelný další příjem v tvrzené výši za období od srpna 2019 do října 2019 není. V měsíci srpnu 2019 obdržela žalovaná platbu od [právnická osoba] (S [právnická osoba], ve výši 12 526 Kč, v měsíci září 2019 ve výši 11 266 Kč a v měsíci říjnu ve výši 11 377 Kč. Pokud se týče výdajů žalované, zde žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, neboť žádným způsobem si neověřila výdaje žalované, a to zejména výdaje spojené s bydlením, které tvoří nejvyšší položku rodinného rozpočtu a výše nájemného je ryze individuální a nelze zohlednit jakýkoliv model, který by neodrážel skutečný stav, kdyje nutno vždy vycházet z konkrétních výdajů. U jednání dne [datum] byl právní zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzván k navržení důkazů k prokázání svého tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, když soud má za to, že žalobkyně své tvrzení listinnými důkazy založenými ve spise neprokázala, a to bezodkladně. Poučení bylo učiněno i ve vztahu k tvrzenému prověřování žalované v registrech [příjmení], insolvenčním rejstříku a dalších úvěrových registrech. Současně byla žalobkyně poučena o důsledcích nesplnění této výzvy. Právní zástupce žalobkyně další důkazní návrhy neučinil s tím, že má za to, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně a pokud se týče registrů, výpisy z registrů se automaticky otiskují do výpisu ohledně úvěrového posouzení. Soud má za to, že žalobkyně ve vztahu k prokázání úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno důkazní a neprokázala v řízení, že úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy byla zkoumána řádně a s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřila výdaje žalované, zejména ty, které jsou spojené s nájmem bytu. V důsledku toho je smlouva o úvěru neplatná ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Uvedené zákonné ustanovení je speciální ve vztahu k ustanovení § 2993 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Stanoví-li ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, pak je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel úvěrující společnosti zaplatil. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku ve výši 70 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění má žalovaná povinnost rozdíl mezi poskytnutou částkou ve výši 70 000 Kč a provedenou úhradou ve výši 56 089 Kč žalobkyni vrátit. Soud zavázal žalovanou k úhradě částky 13 911 Kč a rovněž k úhradě zákonného úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o.z., a to v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní výzvě ze dne [datum], a to od [datum] do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnému žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.