117 C 137/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně jednající prostřednictvím organizační složky právnická osoba , IČO sídlem ulice a číslo , PSČ obec zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: 1 144 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 144 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 144 Kč za dobu od 8. 8. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně, Mgr. [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 144 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne [datum] využil přepravních služeb [právnická osoba] a při cestě vlakem [číslo] mezi stanicemi [obec] hl. nádraží a [obec] [část obce] neuhradil jízdné v částce 144 Kč ani přirážku k němu za porušení této povinnosti ve výši 1 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a tato společnost jí následně postoupila žalobkyni. Žalovaný dosud ničeho neuhradil, ačkoli mu byla dne 30. 5. 2017 odeslána předžalobní výzva k zaplacení spojená s oznámením o postoupení pohledávky.

2. S ohledem na skutečnost, že žalobce je zahraniční právnickou osobou se sídlem na území [příjmení] [jméno] (§ 3024 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a § 26 odst. 1 věty druhé zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém), je v řízení dán cizí prvek, a proto se soud zabýval v prvé řadě tím, zda je ve věci dána pravomoc českých soudů. Podle článku 4 bodu 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), soud dospěl k závěru, že pravomoc českých soudů v této věci dána je, neboť žalovaný má bydliště na území České republiky. Rozhodným hmotným právem je právní řád České republiky dle článku 5 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I.), podle něhož se smlouvy o přepravě cestujících řídí právem země obvyklého bydliště cestujícího za předpokladu, že se v této zemi nachází rovněž místo odjezdu nebo místo určení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Vzhledem k tomu, že oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout i na základě účastníky předložených listinných důkazů (§ 115a o. s. ř.).

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný dne 7. 8. 2016 cestoval vlakem [číslo] provozovaným [právnická osoba] a mezi stanicemi [obec] hl. nádraží a [obec] [část obce] bylo při kontrole zjištěno, že nemá jízdenku a nebyl schopen ji zaplatit hotově. Žalovanému bylo uloženo zaplatit jízdné ve výši 144 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, o čemž bylo sepsáno oznámení o závadách a potvrzení o nedodržení SPPO, které žalovaný podepsal a obdržel toto oznámení. Předmětnou pohledávku za žalovaným postoupil přepravce smlouvou o postoupení pohledávek [číslo] ze dne 24. 2. 2017 [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a tato společnost ji smlouvou o postoupení souboru pohledávek na ze dne 16. 3. 2078 postoupila žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 17. 5. 2017 zaslanou žalovanému doporučeně oznámila žalobkyně žalovanému postoupení pohledávky a současně byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 1 144 Kč žalobkyni jako novému věřiteli spolu s dosud vzniklými náklady.

6. Žaloba je důvodná. Žalovaný porušil svou zákonnou povinnost podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona č. 266/1994 Sb. o drahách, na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Je proto povinen zaplatit žalobkyni za tuto neoprávněnou jízdu jízdné ve výši 144 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000 Kč, jejíž výše je v souladu s ustanovením § 37 odst. 6 téhož zákona. Výše těchto částek byla stanovena tarify a ceníky jízdného a přirážek a poplatků za porušení přepravních podmínek vydaných. Tato skutečnost nebyla v řízení vyvrácena ani nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni uhradil. Soud proto žalovanému uložil, aby žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, částku ve výši 1 144 Kč uhradil do tří dnů od právní moci rozsudku včetně příslušenství ve formě úroků z prodlení dle § 1970 o. z., neboť žalovaný se s úhradou dluhu ocitl v prodlení k následujícímu dni po přepravní kontrole. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř. tak, že procesně neúspěšný žalovaný byl zavázán zaplatit procesně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, tří úkonu právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a částky odpovídající 21 % DPH ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení činí 1 489 Kč.