117 C 17/2020

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro 45 000 Kč s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném úhrady částky ve výši 45 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 45 000 Kč za dobu od 11. 1. 2020 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 27 104 Kč k rukám zástupkyně žalovaného, JUDr. [jméno] [příjmení], advokátky.</b> 1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7. 1. 2020 a opravenou dne 30. 1. 2020 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 45 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tvrzením, že ve dnech 11. 1. 2017 a 13. 2. 2017 ze svého bankovního účtu převedl ve prospěch bankovního účtu žalovaného peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a 30 000 Kč, aniž by žalovanému k těmto penězům svědčil jakýkoliv právní důvod. Žalovaný, ačkoliv byl žalobcem k vydání peněžních prostředků vyzván, tyto uvedené peněžní prostředky žalobci nevrátil a má je ve své dispozici. Výzva k vydání bezdůvodného obohacení se sedmidenní lhůtou k plnění byla žalovanému odeslána doporučeně dne 3. 1. 2020. Jelikož je žalovaný s plněním v prodlení, požaduje žalobce po žalovaném rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení od 11. 1. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Učinil nesporným tvrzení, že dne 11. 1. 2017 a dne 13. 2. 2017 poukázal žalobce ze svého bankovního účtu na účet žalovaného částku 15 000 Kč a 30 000 Kč. Nejednalo se však o platby bez právního důvodu. Žalobce měl v minulosti řadu závazků vůči [právnická osoba] s.r.o., [IČO], kdy mimo jiné od roku 2012 užíval vozidlo [značka automobilu], [VIN kód], jehož vlastníkem je [právnická osoba] s.r.o. V souvislosti s užíváním tohoto motorového vozidla vznikly žalobci vůči [právnická osoba] s.r.o. závazky v celkové výši 282 860 Kč, které žalobce písemným prohlášením ze dne 13. 12. 2013 uznal, a to co do důvodu i výše, a zavázal se je uhradit. Dne 16. 5. 2016 uzavřela [právnická osoba] s.r.o. a žalovaný smlouvu o postoupení shora uvedené pohledávky na žalovaného. Žalobce byl o této skutečnosti vyrozuměn, a pokud ve dnech 11. 1. 2017 a 13. 2. 2017 uhradil na účet žalovaného dvě platby v celkové výši 45 000 Kč, pak se jednalo o splátky této postoupené pohledávky. O skutečnosti, že se jednalo o splátku závazku, nikoliv o platbu bez právního důvodu, svědčí i popis, který žalobce uvedl v popisu bankovní transakce„ platba [celé jméno žalobce] [anonymizováno] a platba [anonymizováno] [celé jméno žalobce]“. Žalobce měl vůči [právnická osoba] s.r.o. i další závazky, a to například ze směnky ze dne 31. 12. 2015 nebo ze smlouvy o půjčce ze dne 31. 12. 2015. Pohledávky ze směnky [právnická osoba] s.r.o. rovněž postoupila smlouvou ze dne 24. 10. 2017 na žalovaného, který směnečný dluh vůči žalobci vymáhal soudní cestou. U ústního jednání ve věci vedené Krajským soudem [obec] pod sp. zn. 27 Cm 136/2017 dne 26. 4. 2018 žalobce v postavení žalovaného tvrdil, že uvedenými platbami hradil svou směnečnou pohledávku vůči [právnická osoba], když tato společnost mu měla sdělit číslo účtu žalovaného jako účet, na který lze hradit směnečný závazek. V rámci odvolacího řízení ve věci pak žalobce dokonce tvrdil, že [právnická osoba] s.r.o. kromě směnky nikdy nic nedlužil. Žalobní tvrzení žalobce v této věci jsou zcela odlišná, než jaká učinil jako žalovaný ve směnečném řízení. Jelikož se tedy nejednalo o platby bez právního důvodu, nýbrž o splátky dluhu, je žaloba zcela nedůvodná a žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.

3. Žalobce popřel, že by mu postoupení pohledávky dle smlouvy ze dne 16. 5. 2016 bylo oznámeno. Pokud smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena, nesplňuje náležitosti stanovené zákonem o obchodních korporacích, kdy v případě, že na obou stranách vystupuje stejná osoba jako jednatel společnosti i jako postupník, musí být podpis této smlouvy úředně ověřen. Z toho důvodu nemohlo být na tuto pohledávku žalovanému plněno, když tato pohledávka řádně postoupena žalovanému nebyla. K existenci údajného dluhu, který měl žalobce uznat, dále uvedl, že tento závazek byl nahrazen právě zmíněným směnečným závazkem. Není tak pravdivé, že by měl žalobce závazek z dluhu, který měl uznat, a vedle toho ještě závazek ze směnky. Pohledávka z uznávacího prohlášení v roce 2013 plynula ze skutečnosti, že smlouva o podnájmu vozidla byla předčasně ukončena a leasingové splátky nebyly hrazeny. Jednalo o smluvní pokutu vzniklou v souvislosti s plánovaným odstoupením od smlouvy o podnájmu vozidla, která byla uzavřena na dobu od 29. 2. 2012 do 20. 1. 2015 Smluvní pokuta se rovnala součtu budoucích leasingových splátek. Odstoupení od smlouvy navíc žalobce považuje za neplatné, když v něm není konkrétně dán důvod, kdy se jedná o vágní konstatování, že se odstupuje pro údajné prodlení žalobce. Jelikož dle názoru žalobce bylo odstoupeno neplatně, nemohl mu tak vzniknout ani tvrzený závazek, který měl uznat. Následně bylo v podnájmu vozidla pokračováno, zřejmě na základě ústní dohody, leasingové splátky byly žalobcem hrazeny a dluh byl tedy sanován, když byl překlenut následnou dohodou. Po ukončení smlouvy o podnájmu automobilu tedy nadále žalobce hradil měsíční splátky, byť v nižší výši (odpovídající leasingové splátce) a vzhledem k této skutečnosti byl kontaktován druhým jednatelem [právnická osoba] s.r.o. panem [příjmení] za účelem zajištění přepisu vozidla ze společnosti na žalobce. Pan Chytil e-mailem ze dne 12. 11. 2015 vyčíslil dluh žalobce na částku 141 579 Kč, který byl následně vzájemným jednáním mezi žalobcem a panem [příjmení] prostřednictvím e-mailové komunikace nově určen na částku 99 003 Kč E-mailem ze dne 9. 12. 2015 pan [příjmení] potvrdil skutečnost, že je připravena smlouva o půjčce, uznání dluhu a směnka, kdy celkový dluh bude výši 107 200 Kč, přičemž s ohledem na požadované splácení ve splátkách, bude směnka vystavena na částku 122 636 Kč (kdy směnečná jistina zohledňuje úrok). Z této e-mailové komunikace žalobce a pana [příjmení] tedy jednoznačně vyplývá, že na konci roku 2015 měl žalobce závazek vůči [právnická osoba] s.r.o., a to pouze ze smlouvy o zápůjčce, která byla zajištěna předmětnou směnkou. Žalobce si je vědom pouze jednoho dluhu vůči [právnická osoba] s.r.o., a to dluhu ze směnky. Po celou dobu, téměř 8 let, po něm pan [příjmení] ani žalovaný nechtěli úhradu žádného jiného dluhu, na žádný jiný dluh nebyl ani e-mailem upozorněn. Postoupení žádné další pohledávky na žalovaného žalobci oznámeno nebylo, vždy jednal s žalovaným nebo panem [příjmení] pouze ohledně úhrady dluhu ze směnky. Žalobce měl závazek pouze z dotčené směnky a za situace, kdy práva ze směnky byla postoupena žalovanému smlouvou ze dne 24. 10. 2017, zaslal předmětné platby, které jsou předmětem tohoto sporu, žalovanému, přičemž tyto považoval za úhradu závazku vyplývajícího ze směnky. V rámci řízení o vydání směnečného platebního rozkazu však žalovaný uvedl, že dané platby nezapočítal na úhradu směnečných závazků a obdobně rozhodl soud. Jelikož žalobce nemá jiný závazek vůči žalovanému (je nerozhodné, zda údajný dluh, který měl být uznán, zanikl nebo zda postoupení pohledávky věřitele na dlužníka nebylo žalobci známo), je zřejmé, že dotčené dvě platby jsou toliko bezdůvodným obohacením žalovaného, který je mimo jiné jednatelem i společníkem věřitele.

4. Žalovaný uvedl, že uznaný dluh ze dne 13. 12. 2013 nemá žádnou souvztažnost ke směnečnému závazku, který byl vymáhán v rámci řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 27 Cm 136/2017. Směnka ze dne 31. 12. 2015 souvisela naopak s jiným závazkem žalobce vůči [právnická osoba] s.r.o., a to ze smlouvy o půjčce ze dne 31. 12. 2015, na jejímž základě si žalobce zapůjčil částku ve výši 107 200 Kč. Žalovaný tedy popírá tvrzení žalobce, že uznaný dluh by měl být nahrazen směnečným závazkem. Postoupení uznaného dluhu žalobci bylo oznámeno. Navíc k účinkům postoupení dochází nezávisle na tom, zdali je dlužník vyrozuměn či nikoliv.

5. Z výpisu z účtu žalobce č. [bankovní účet] a z nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že dne 11. 1. 2017 převedl žalobce ze svého účtu na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 15 000 Kč s popisem„ platba [celé jméno žalobce] [anonymizována dvě slova]“ a dne 13. 2. 2017 převedl žalobce ze svého účtu na účet žalovaného částku 30 000 Kč s popisem„ platba topsmart [celé jméno žalobce]“.

6. Z výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 45 000 Kč ze dne 23. 12. 2019 a přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení a vrácení částky 45 000 Kč do 7 dnů od odeslání této výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána dne 3. 1. 2020.

7. Z e-mailové komunikace mezi [jméno] [příjmení] a žalobcem ze dne 18. 10. 2016 bylo zjištěno, že žalobci [jméno] [příjmení] oznámil změnu účtu a vyzval ho k zasílání splátek přímo na účet žalovaného č. [bankovní účet].

8. Ze směnky z 31. 12. 2015 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal za tuto vlastní směnku zaplatit bez protestu [právnická osoba] s.r.o. částku 122 636,80 Kč dne 31. 12. 2016.

9. Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2018 č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že směnečným platebním rozkazem vydaným Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. [číslo jednací] dne 17. 1. 2018 byl žalobce zavázán uhradit žalovanému částku 122 636,80 Kč na základě směnky vlastní vystavené žalobcem v [obec] dne 31. 12. 2015 ve prospěch [právnická osoba] s.r.o. Proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu podal žalovaný včas odůvodněné námitky, ve kterých namítal, že na předmětnou směnku v průběhu let 2016 a 2017 zaplatil celkem 78 000 Kč, a to dne 6. 4. 2016 částku 20 000 Kč, dne 4. 11. 2016 částku 13 000 Kč, dne 11. 1. 2017 částku 15 000 Kč a dne 13. 2. 2017 částku 30 000 Kč. Následně byla předmětná směnka postoupena [právnická osoba] s.r.o. na žalobce smlouvou o postoupení směnky ze dne 24. 10. 2017. Jelikož soud neměl za prokázáno, že žalobce svými uvedenými platbami alespoň částečně hradil předmětnou směnku, když na směnce chybí kvitanční doložky, a z bankovních výpisů pak rovněž nevyplývá, že by účel platby byl jednoznačně označen jako platby na předmětnou směnku, ponechal soud směnečný platební rozkaz v platnosti. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. 8. 2019 č. j. 4 Cmo 167/2018-76, když žalovaný neprokázal, že účty, na něž zaslal v námitkách tvrzené platby, byly účty, které mu pro platbu směnečné sumy určil remitent směnky, a že se tedy skutečně jednalo o platby na směnku, a tvrzení žalobce, že vůči [právnická osoba] s.r.o. ani žalovanému nic kromě plateb na předmětnou směnku nedlužil, je tvrzení nové, které nebylo uvedeno v námitkách, ani před jednáním před soudem prvního stupně, a s ohledem na zásadu neúplné apelace, již je ovládáno odvolací řízení, nemůže být toto tvrzení odvolacím důvodem.

10. Ze smlouvy o podnájmu ze dne 29. 2. 2012 a nesporných tvrzení účastníků bylo zjištěno, že mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalobcem byla dne 29. 2. 2012 uzavřena smlouva o podnájmu vozidla zn. Audi A4, [registrační značka], doba podnájmu byla sjednána na dobu od 29. 2. 2012 do 20. 1. 2015. V článku II. odst. 4 smlouvy bylo sjednáno, že nájemce je oprávněn od této smlouvy odstoupit v případě jejího podstatného porušení podnájemce, tj. zejména v případech uvedených v článku III.4, IV.2, VI.2, VI.5 a VI.

6. Dle odst. 5 článku II. pokud dojde z jakéhokoliv důvodu k ukončení této smlouvy přede dnem 20. 1. 2015, pak se zavazuje podnájemce uhradit nájemci smluvní pokutu ve výši součtu všech úplat na podnájem, které by podnájemce byl povinen uhradit, kdyby k předčasnému ukončení smlouvy nedošlo. Tuto smluvní pokutu je podnájemce povinen nájemci uhradit do 7 dnů od skončení smlouvy. Dle článku III. odst. 4 smlouvy při prodlení s úhradou úplaty za podnájem je povinen podnájemce uhradit nájemci smluvený úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Prodlení s úhradou byť jen jediné úplaty za podnájem o dobu delší než 30 dní, se považuje za podstatné porušení smlouvy.

11. Z odstoupení od smlouvy o podnájmu ze dne 10. 9. 2013 bylo zjištěno, že [právnická osoba] s.r.o. odstoupila od předmětné podnájemní smlouvy ze dne 29. 2. 2012 z důvodu podstatného porušení smlouvy podnájemcem dle článku II. odst. 4 a III. odst. 4 smlouvy, když žalobce byl v prodlení s úhradou v podstatě každé měsíční úplaty za podnájem, když o dobu 30 dnů byly překročeny platby úplaty za podnájem na měsíce srpen, listopad a prosinec 2012 a poté v podstatě každý měsíc v roce 2013 [právnická osoba] tedy odstoupila od smlouvy z důvodu podstatného porušení smlouvy žalobcem, přičemž důvod pro odstoupení od smlouvy spočívá v opakovaném prodlení s úhradou úplaty za podnájem o dobu delší než 30 dnů. Zároveň byl žalobce [právnická osoba] s.r.o. prostřednictvím jejího zástupce vyzván k úhradě smluvní pokuty sjednané v článku II. odst. 5 smlouvy ve výši součtu všech úplat za podnájem, které by byl žalobce povinen uhradit, kdyby k předčasnému ukončení smlouvy nedošlo, tj. v částce 263 500 Kč, a to do 7 dnů od ukončení smlouvy. Zároveň byl žalobce vyzván k úhradě smluvní pokuty dle článku III. odst. 4 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Za rok 2012 činí smluvní pokuta celkem 3 131 Kč a za část roku 2013 (do konce května 2013) činí smluvní pokuta 3 022,50 Kč. Odstoupením od smlouvy zaniká účinnost smlouvy, a to okamžikem doručení tohoto odstoupení. Žalobce byl tedy vyzván k vrácení osobního automobilu a k úhradě smluvní pokuty v celkové výši 268 553,50 Kč.

12. Z prohlášení o uznání závazku ze dne 13. 12. 2013 bylo zjištěno, že žalobce prohlásil v souladu s ustanovením § 558 občanského zákoníku, že uznává co do důvodu i výše svůj dluh, který mu vznikl u [právnická osoba] s.r.o. v souvislosti s odstoupením od smlouvy ze dne 29. 2. 2012 o podnájmu osobního automobilu zn. Audi A4, [registrační značka], a z titulu nároku [právnická osoba] s.r.o. na úhradu smluvní pokuty ve výši 263 500 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, jakož i nároku na úhradu nákladů právního zastoupení ve výši 19 360 Kč, celkem dluh ve výši 282 860 Kč a zavazuje se uvedenou dlužnou částku spolu s příslušenstvím uhradit.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2016 bylo zjištěno, že [právnická osoba] s.r.o. pohledávku za žalobcem z prohlášení o uznání závazku ze dne 13. 12. 2013 se všemi právy, povinnostmi a příslušenstvím postoupila žalovanému.

14. Z e-mailové komunikace mezi [jméno] [příjmení] a žalobcem z období od 5. 5. 2015 do 9. 12. 2015 bylo zjištěno, že pan [příjmení] sdělil žalobci, že leasingová smlouva na předmětný automobil bude ukončena a je možné provést cesi vozidla na žalobce. Požadovaná cese může proběhnout po doplacení pojištění, které nebylo žalobcem několik měsíců hrazeno, když žalobce hradil pouze leasingovou splátku ve výši 13 056 Kč. K ukončení smlouvy [právnická osoba] s.r.o. požaduje doplacení všech dlužných částek žalobcem. Následně probíhala komunikace mezi žalobcem a panem [příjmení] ohledně stanovení dlužné částky. Dne 9. 12. 2015 pan [příjmení] sdělil žalovanému, že má pro něho připravenou smlouvu o půjčce, uznání dluhu a směnku. Celkový dluh bude vyčíslen částkou 107 200 Kč, splátkový režim na 12 měsíců, s úrokem 1,2 % měsíčně. Směnka tedy bude vystavena v celkové hodnotě 122 636 Kč včetně úroků. V celkové dlužné částce je zahrnut i rozdíl DPH při prodeji vozidla v roce 2012, doplatek splátek a pojištění, penále od společnosti [právnická osoba] a silniční daň.

15. Z účastnické výpovědi žalobce bylo zjištěno, že žalobce měl se [právnická osoba] s.r.o. uzavřenou smlouvu o podnájmu vozidla. Jakým způsobem obdržel odstoupení od smlouvy o podnájmu, si již nepamatuje, zřejmě to bylo poštou v září 2013. Žalovaným byl nucen k vrácení vozidla, následně ale jednal s panem [příjmení] a dohodli se na pokračování podnájemní smlouvy, a to ústně při osobní schůzce. Na uznávací prohlášení ze dne 13. 12. 2013 si žalobce již nepamatuje, nevzpomíná si, že by něco takového podepsal. Vozidlo [právnická osoba] s.r.o. nevrátil, splátky hradil dál a následně byl panem [příjmení] e-mailem informován o potřebě uhradit dlužné pojistné s tím, že auto bude následně převedeno na žalobce. Dluh na pojistném byl zajištěn směnkou. Na směnku žalobce hradil [právnická osoba] s.r.o. Následně byl panem [příjmení] informován, že má platit na účet žalovaného. O postoupení směnky byl informován asi o rok později. Závazku z odstoupení od smlouvy si vědom nebyl, na tento nic neuhradil, s panem [příjmení] ani s žalovaným se o tomto závazku nebavili, nikdy jej neřešili. K cesi auta nedošlo, auto zůstalo majetkem [právnická osoba] s.r.o., zůstalo u žalobce. Poté, co jej žalobce naboural, bylo žalobcem zlikvidováno.

16. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], jednatele společnosti [právnická osoba], bylo zjištěno, že v roce 2012 byla mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalovaným uzavřena smlouva o podnájmu vozidla. Už během roku 2013 nastaly první komplikace a začaly narůstat dluhy žalobce. V tomto roce vznikl první papírový spor, kdy žalobce uznal dluhy, které byly vyčísleny v souvislosti s předčasným ukončením podnájemní smlouvy. Výpočet dlužné částky v uznávacím prohlášení z roku 2013 prováděl svědek na základě informací z leasingové smlouvy, dluh byl stanoven ke stávajícímu datu. Následně se svědek s žalobcem dohodli na pokračování podnájmu vozidla. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 5. 2016 postoupena žalovanému, o čemž byl žalobce informován e-mailem, kdy mu byl sdělen i účet žalovaného, na který má platbu posílat. O postoupení pohledávky se žalobce dozvěděl rovněž telefonicky a písemně, a to doporučeně na adrese v [obec], což byla jediná adresa, kterou svědek znal ze smlouvy o podnájmu. V roce 2015 ale začaly opět vznikat další náklady, a to v souvislosti s neplacením nájemného, pojištění a DPH a opět byl žalobce vyzván k úhradě, kdy byly podepsány dokumenty mezi firmou a žalobcem. Jelikož žalovaný do společnosti, které se již finančně nedařilo, dával i své vlastní peníze, došlo k postoupení dluhu na žalovaného. Předmětné vozidlo žalobce užívá dodnes, a to protiprávně, když k žádnému převodu vozidla na žalobce nedošlo. V roce 2015 se řešily další dluhy žalobce, a to bez vztahu k uznávacímu prohlášení z roku 2013, jednalo se o nový skutek v daném čase, a to o narovnání dluhu za dobu od roku 2013 do 2015 [právnická osoba] již téměř rok nevykonává žádnou činnost, nevede účetnictví.

17. Důkaz výzvou na [jméno] [příjmení], aby doložil, že pohledávka z uznávacího prohlášení je založena v účetnictví firmy [právnická osoba], již je jednatelem, a že tato pohledávka byla touto společností zaúčtována, byl soudem jako nadbytečný zamítnut, když má soud za to, že vedení příslušné pohledávky v účetnictví [právnická osoba] s.r.o. nemá pro rozhodnutí ve věci právní význam.

18. Dle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle ustanovení § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

20. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu věci: Dne 29. 2. 2012 byla mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalobcem uzavřena smlouva o podnájmu vozidla zn. Audi A4, [registrační značka]. Z důvodu podstatného porušení smlouvy, kdy se žalobce dostal do prodlení delšího 30 dnů s platbami za podnájem za měsíce srpen, listopad a prosinec 2012, a v podstatě každý měsíc v roce 2013, odstoupila [právnická osoba] s.r.o. od předmětné smlouvy o podnájmu a vyzvala žalobce k úhradě smluvní pokuty sjednané ve smlouvě v částce 263 500 Kč (tj. ve výši součtu všech úplat za podnájem, které by podnájemce byl povinen uhradit, kdyby k předčasnému ukončení smlouvy nedošlo) a v částce 6 153,50 Kč, tj. ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení za rok 2012 a za období od května roku 2013. Prohlášením o uznání závazku ze dne 13. 12. 2013 žalobce uznal co do důvodu a výše svůj dluh, který mu vznikl u [právnická osoba] s.r.o. v souvislosti s odstoupením od smlouvy ze dne 29. 2. 2012 o podnájmu osobního automobilu zn. Audi A4, [registrační značka], a z titulu společnosti na úhradu smluvní pokuty ve výši 263 500 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, jakož i nároku na úhradu nákladů právního zastoupení ve výši 19 360 Kč, celkem tedy dluh ve výši 282 860 Kč a zavázal se uvedenou dlužnou částku spolu s příslušenstvím uhradit. Jelikož žalobce i nadále hradil podnájemné, došlo mezi jednatelem [právnická osoba] s.r.o. [jméno] [příjmení] a žalobcem k ústní dohodě na pokračování v podnájmu a v květnu 2015 byly mezi [jméno] [příjmení] a žalobcem řešeny další pohledávky [právnická osoba] s.r.o. za žalobcem z titulu dlužného DPH, penále, pojistného a silniční daně, kdy byla stanovena výše dluhu ve výši 107 200 Kč, který se žalobce zavázal [právnická osoba] s.r.o. uhradit, a tento dluh byl zajištěn směnkou vystavenou dne 31. 12. 2015 v částce 122 636 Kč. Dne 16. 5. 2016 [právnická osoba] s.r.o. převedla pohledávku za žalobcem z prohlášení o uznání závazku ze dne 13. 12. 2013 na žalovaného a dne 24. 12. 2017 [právnická osoba] s.r.o. převedla na žalovaného rovněž pohledávku za žalobcem ze směnky ze dne 31. 12. 2015. Dne 18. 10. 2016 pan [jméno] [příjmení] sdělil žalobci, aby platby zasílal přímo na účet žalovaného. Dne 11. 1. 2017 uhradil žalobce na účet žalovaného částku 15 000 Kč s popisem„ platba [celé jméno žalobce] Top smart“ a dne 13. 2. 2017 částku 30 000 Kč s popisem„ platba topsmart [celé jméno žalobce]“. Dne 3. 1. 2020 zaslal žalobce žalovanému výzvu k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 45 000 Kč do 7 dnů ode dne odeslání této výzvy, když tyto peněžní prostředky v celkové výši 45 000 Kč byly převedeny na bankovní účet žalovaného, aniž by žalovanému k těmto penězům svědčil jakýkoliv právní důvod.

21. Žaloba není důvodná. V řízení bylo dále prokázáno a mezi účastníky bylo nesporné, že z účtu žalobce byly na účet žalovaného provedeny platby, a to dne 11. 1. 2017 ve výši 15 000 Kč a dne 13. 2. 2017 ve výši 30 000 Kč. Mezi účastníky bylo dále nesporné, že dne 29. 2. 2012 byla mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalobcem uzavřena smlouva o podnájmu vozidla [značka automobilu], [registrační značka], na dobu určitou od 29. 2. 2012 do 20. 1. 2015. Následně pro podstatné porušení smlouvy spočívající v prodlení žalobce s úhradou úplaty za podnájem za měsíce srpen, listopad a prosinec 2012, a v podstatě každý měsíc v roce 2013, [právnická osoba] s.r.o. zaslala žalobci odstoupení od předmětné smlouvy o podnájmu vozidla a zároveň vyzvala žalobce k úhradě smluvní pokuty z důvodu předčasného ukončení smlouvy v celkové výši 269 653,50 Kč. Dne 13. 12. 2013 žalobce prohlášením o uznání závazku písemně uznal dluh vůči [právnická osoba] s.r.o. v souvislosti s odstoupením od smlouvy o podnájmu osobního automobilu ze dne 29. 2. 2012, a to z titulu nároku společnosti na úhradu smluvní pokuty ve výši 263 500 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení, jakož i nároku na úhradu nákladů právního zastoupení ve výši 19 360 Kč, tj. celkem dluh ve výši 282 860 Kč a zavázal se dlužnou částku [právnická osoba] s.r.o. s příslušenstvím uhradit. Skutečnost, že žalobce při své účastnické výpovědi uvedl, že si na dané uznávací prohlášení nevzpomíná a nepamatuje si, že by jej podepsal, obsah této listiny nijak nezpochybňuje zvláště za situace, kdy tato listina byla rovněž žalobcem v řízení předložena k důkazu, a žalobce v průběhu řízení podpis této listiny nijak nerozporoval. Námitku žalobce o neplatnosti odstoupení od smlouvy o podnájmu vozidla ze strany [právnická osoba] s.r.o. soud neshledal důvodnou, když v tomto odstoupení od smlouvy bylo dostatečně určitě specifikováno porušení smluvních povinností žalobcem spočívající v prodlení s úplatou za podnájem po dobu delší 30 dnů, a to s úplatou za měsíce srpen, listopad a prosinec 2012, a dále v podstatě za každý měsíc v roce 2013. Dle článku III. odst. 4 smlouvy o podnájmu se prodlení s úhradou byť jediné úplaty za podnájem o dobu delší než 30 dnů považuje za podstatné porušení smlouvy a dle článku II. odst. 4 smlouvy o podnájmu je nájemce oprávněn od této smlouvy odstoupit v případě jejího podstatného porušení podnájemcem, a to zejména mimo jiné v případech uvedených v článku III. odst. 4 smlouvy. [právnická osoba] tedy platně od smlouvy o podnájmu vozidla odstoupila a vznikl jí tak nárok na úhradu smluvní pokuty v souvislosti s předčasným ukončením smlouvy dle článku II. odst. 5 smlouvy o podnájmu ve výši součtu všech úplat za podnájem, které by podnájemce byl povinen uhradit, kdyby k předčasnému ukončení smlouvy nedošlo a dále dle článku III. odst. 4 smlouvy o podnájmu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Tyto nároky [právnická osoba] s.r.o. z titulu odstoupení od příslušné smlouvy o podnájmu žalobce svým prohlášením o uznání závazku ze dne 13. 12. 2013 do výše 282 860 Kč písemně uznal co do důvodu i výše. Tvrzení žalobce, že následně došlo k novaci původního závazku smlouvou o pokračování v podnájmu či částečnému odpuštění dluhu žalobce ze strany [právnická osoba] s.r.o., nebyla v řízení prokázána. Účastnickou výpovědí žalobce a svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že byla uzavřena ústní smlouva o pokračování v podnájmu předmětného vozidla mezi [právnická osoba] s.r.o. a žalobcem, nebylo však prokázáno, že tato smlouva by se jakýmkoliv způsobem dotýkala nároku [právnická osoba] s.r.o. vůči žalobci z titulu odstoupení od smlouvy, tj. nároku na sjednané smluvní pokuty. Pokud došlo následně k uzavření smlouvy o podnájmu vozidla, pak má soud za to, že se jednalo o novou smlouvu o podnájmu vozidla, když předchozí smlouva o podnájmu vozidla ze dne 29. 2. 2012 byla zrušena odstoupením od smlouvy ze strany [právnická osoba] s.r.o. jako nájemcem. Neuhrazené závazky žalobce z této nové podnájemní smlouvy byly následně na základě předložené e-mailové komunikace mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] zajištěny směnkou vystavenou dne 31. 12. 2015 žalobcem ve prospěch [právnická osoba] s.r.o. na částku 122 636 Kč, pohledávka z této směnky byla následně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 24. 10. 2017 [právnická osoba] s.r.o. postoupena žalovanému. [právnická osoba] tak zůstaly zachovány nároky vůči žalobci na úhradu smluvních pokut z důvodu předčasného ukončení smlouvy sjednaných ve smlouvě o podnájmu vozidla ze dne 29. 2. 2012 a tato pohledávka za žalobcem byla dne 16. 5. 2016 postoupena smlouvou o postoupení pohledávky [právnická osoba] s.r.o. žalovanému. Soud má za to, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, což je prokázáno svědeckou výpovědí svědka [jméno] [příjmení], který zároveň žalobci e-mailem ze dne 18. 10. 2016 oznámil změnu účtu pro platby, když žalobci sdělil, že následující platby má provádět přímo na účet žalovaného. Postoupení pohledávky [právnická osoba] s.r.o. žalovanému soud shledal za platné. Námitka žalobce, že podpis jednatele společnosti na smlouvě o postoupení pohledávky musí být úředně ověřen, je nedůvodná, když zákon o obchodních korporacích v § 13 vyžaduje úředně ověřený podpis jednatele společnosti u smluv uzavíraných mezi společnosti a jednatelem jako fyzickou osobou pouze u jednočlenných společností, což však není případ [právnická osoba] s.r.o., která dle výpisu z obchodního rejstříku v době uzavření předmětné smlouvy měla dva jednatele oprávněné jednat každý samostatně. I v případě, že by postoupení pohledávky nebylo žalobci oznámeno, neměla by tato skutečnost vliv na povinnost žalobce uhradit svůj dluh a této své povinnosti se mohl zprostit úhradou přímo [právnická osoba] s.r.o. s tím, že ze strany této společnosti bylo žalobci sděleno nové platební místo, a to na účet žalovaného. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že došlo k zániku či novaci daného závazku, který žalobce prohlášením ze dne 13. 12. 2013 uznal co do důvodu a výše, má soud za to, že tato pohledávka vůči žalobci stále existuje a dne 16. 5. 2016 byla platně postoupena žalovanému. Pokud tedy žalobce dne 11. 1. 2017 a dne 13. 2. 2017 uhradil žalovanému na jeho účet částku v celkové výši 45 000 Kč, byl žalovaný oprávněn se domnívat, že se jedná o platby, které jsou úhradou závazku žalobce z uznávacího prohlášení, a to i za situace, kdy žalobce tyto platby nijak nespecifikoval a neuvedl, že se jedná o platby na směnku, a žalovaný tedy oprávněně tyto platby započetl na svou pohledávku vůči žalobci z uznávacího prohlášení. Navíc v době provedení plateb žalovaný vůči žalobci žádnou jinou pohledávku neměl, když k postoupení pohledávky ze směnky došlo až ke dni 24. 10. 2017. V případě předmětných plateb se tedy nejednalo o plnění bez právního důvodu, když zde právní důvod existoval. Žalovaný se tedy na úkor žalobce ničím neobohatil a žaloba byla tedy v celém rozsahu jako nedůvodná zamítnutá.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zavázal procesně neúspěšného žalobce k náhradě nákladů řízení procesně úspěšnému žalovanému v plné výši. Náhrada nákladů řízení se v daném případě sestává z odměny advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT) ve výši 20 300 Kč za sedm úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, sepis odůvodnění odporu, sepis vyjádření ze dne 21. 5. 2021, účast u jednání dne 21. 5. 2021 (2 úkony, když jednání trvalo déle než 2 hodiny), účast u jednání dne 5. 8. 2021 a účast u jednání dne 11. 4. 2022, každý právní úkon po 2 900 Kč), a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 2 100 Kč k sedmi úkonům právní služby dle ust. § 13 AT (každý po 300 Kč). Jelikož advokátka žalovaného je plátcem DPH, přiznal soud žalovanému i nárok advokáta na úhradu 21% DPH ve výši 4 704 Kč v souladu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 27 104 Kč.