117 C 175/2021

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované t. č. bytem adresa žalované pro 12 550 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 12 550 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 3 164 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z částky 9 664,99 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a spolu s úrokem ve výši 9 367,56 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 9 664,99 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 26. 3. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 12 550 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] s.r.o. ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 16. 10. 2014 s žalovanou, na jejímž základě byla žalované, po předešlém prověření její schopnosti poskytnutý úvěr splácet, předána zápůjčka ve výši 15 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření zápůjčky. Součástí smlouvy byla dohoda, kterou se žalovaná zavázala uhradit původnímu věřiteli v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou i kapitalizovaný úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 100 Kč (s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně sjednanou v čl. 1 smluvních podmínek), odměny za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli částku odpovídající součtu jistiny půjčky, úroku a veškerých poplatků v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, poslední splátka měla být uhrazena dne 26. 11. 2015. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí zkoumal schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, a to na základě informací získaných od žalované a zaznamenaných do zákaznické karty, kdy tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými od žalované uvedenými v části„ dokumenty k ověření“, když původní věřitel neshledal žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Žalovaná však svůj dluh nesplácela řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 25. 2. 2016, přičemž uhradila pouze částku 13 550 Kč celkem, která byla původním věřitelem započtena částečně na jistinu ve výši 5 335,01 Kč, na úrok ve výši 2 100 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 114,99 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo s účinností k témuž dni k postoupení pohledávky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Ke dni postoupení činil dluh 12 550 Kč, kdy se jednalo o jistinu zápůjčky ve výši 9 664,99 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 885,01 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalované úrok sjednaný ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny, tj. z částky 9 664,99 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 27. 11. 2015 do 6. 12. 2019, ve výši 9 367,56 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny, tj. z částky 9 664,99 Kč, který kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky, tj. za dobu od 4. 12. 2015 do 6. 12. 2019, ve výši 3 164 Kč a dále ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalovaná na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradila ničeho, nereagovala ani na předžalobní výzvu k plnění.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, uvedla, že dluh je již uhrazen. Žaloba jí překvapila, předžalobní výzvu k úhradě neobdržela. V té době měla více dluhů, všechny byly hrazeny v hotovosti. Žalovaná má k dispozici kartičky s potvrzením o úhradě, není však schopna dohledat, k jakému dluhu se konkrétně vztahují ani v kterém roce byly uhrazeny, tyto byly ale všechny řádně uhrazeny, a to včetně žalované pohledávky. Je už to však velmi dlouho a je těžké vůbec nějaké doklady dohledat. Z toho důvodu žalovaná namítá promlčení žalované pohledávky.

3. Žalobkyně považovala námitku promlčení žalované za neopodstatněnou. Žalovaná na pohledávku hradila i po uplynutí sjednané doby řádného trvání smlouvy. Platbami ze dne 5. 1. 2016, ze dne 9. 2. 2016 a ze dne 25. 2. 2016, tj. po splatnosti sjednané zápůjčky, žalovaná v souladu s ust. 2054 odst. 2 o. z. uznala svůj dluh a promlčení lhůta se od každé provedené platby prodlužovala vždy o deset let. K promlčení dluhy tedy nedošlo, neboť k promlčení dojde nejdříve dne 25. 2. 2026. Důkazní břemeno ohledně tvrzení, že těmito platbami k uznání dluhu nedošlo, leží na žalované.

4. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 23. 9. 2021, se žalovaná nedostavila, svou neúčast neomluvila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná a právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřeli dne 16. 10. 2014 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce zapůjčil žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem v celkové výši 11 100 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 2 100 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit celkovou částku ve výši 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč. První splátku byla žalovaná povinna zaplatit nejpozději do 7 kalendářních dnů od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila, že výše uvedenou částku půjčky převzala v místě svého bydliště v hotovosti. Nedílnou součástí smlouvy jsou smluvní podmínky (dále jen“ Smluvní podmínky“). Dle čl. 1 Smluvních podmínek v případě, že byla sjednána úhrada celkové částky v 58 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 23,72 % ročně. Před uzavřením smlouvy dne 16. 10. 2014 byla vyplněna a žalovanou podepsána karta zákazníka, ve které je uvedeno, že mzda žalované činila 22 000 Kč, další příjmy žalované činily 24 000 Kč, náklady na nájem včetně inkasa činily 8 000 Kč měsíčně, výdaje na domácnost 12 000 Kč měsíčně, náklady na spoření/ pojištění činily 2 000 Kč, splátky/ půjčky/ alimenty činily 4 000 Kč, výdaje na telefon 600 Kč a jiné dluhy – výživné činily 5 000 Kč. Žalovaná uvedla, že žije v nájmu spolu s jedním nezaopatřeným dítětem, pracuje na hlavní pracovní poměr. Má další aktivní půjčku u„ [příjmení] [jméno]“ a další závazek u jiného věřitele. K ověření těchto údajů měla být žalovanou předložena pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva, doklad SIPO, živnostenský list, daňové přiznání a proplacené faktury (prokázáno smlouvou o půjčce ze dne 16. 10. 2014, Smluvními podmínkami a kartou zákazníka). Na dluh žalované byly započteny platby žalované v různé výši, a to v celkové výši 13 550 Kč. Jednalo se o platby v období od 27. 10. 2014 do 25. 2. 2016 (v době splatnosti zápůjčky dle smlouvy) v celkové výši 12 250 Kč a dále platba ve výši 400 Kč ze dne 5. 1. 2016, ve výši 700 Kč ze dne 9. 2. 2016 a ve výši 400 Kč ze dne 25. 2. 2016 (prokázáno záznamem o platbách). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 původní věřitel společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem původního věřitele ze dne 6. 12. 2019. Oznámení bylo žalované odesláno dne 7. 1. 2020 (prokázáno Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 včetně části seznamu postoupených pohledávek a Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 včetně podacího lístku ze dne 7. 1. 2020). K úhradě dlužné částky ve výši 28 686,61 Kč byla žalovaná vyzvána rovněž právním zástupcem žalobkyně, a to nejpozději do 9. 3. 2021 Kč s tím, že pokud tak neučiní, bude tato částka vymáhána soudně. Výzva byla žalované odeslána dne 22. 2. 2021 (prokázáno z výzvy k plnění ze dne 22. 2. 2021 a podacího lístku ze dne 22. 2. 2021). Žalovaná předložila soudu záznamy o úhradě svých dluhů, z těchto záznamů však nelze jednoznačně zjistit, o jaké dluhy žalované a u jakého věřitele se jednalo, ani v jakém období byly jednotlivé platby učiněny.

6. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 16. 10. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen „občanský zákoník“), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč a tato se jí zavázala spolu s poplatkem ve výši 11 100 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 2 100 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč vrátit ve sjednaných 58 týdenních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném od 25. 2. 2013, podle něhož je věřitel před uzavřením smlouvy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované, nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, že tuto svou zákonnou povinnost splnil. Tvrzení obsažená v žalobě jsou pouze obecná a nevztahují se konkrétně k osobě žalované. Z karty zákazníka předložené žalobkyní je pouze zřejmé, že žalovaná před uzavřením smlouvy uvedla svůj příjem z pracovního poměru ve výši 22 000 Kč, přičemž měla mít další příjem zřejmě jako OSVČ ve výši 24 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení a domácnost ve výši 20 000 Kč, další výdaje měla mít žalovaná ve výši 2 600 Kč a měla hradit další dluhy včetně výživného ve výši 11 000 Kč měsíčně. Touto listinou však nemá soud za prokázané, že původním věřitelem byly tyty příjmy a výdaje žalované blíže specifikovány ani ověřeny, neboť dokumenty k ověření nebyly soudu předloženy a rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by právním předchůdce žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnutou zápůjčku ověřoval jiným způsobem. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně, na kterou byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku, neprokázala, že její právní předchůdce před uzavřením smlouvy řádně zkoumal úvěruschopnost žalované a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 15 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na její straně bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Z žalobních tvrzení však vyplývá, že žalovaná žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby již uhradil částku 13 550 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše tedy činí dluh žalované pouze 1 450 Kč.

7. Soud však dle ust. § 609 a následujících o. z. přihlédl k námitce promlčení vznesené žalovanou. Předmětná smlouvy o zápůjčce byla uzavřena dne 16. 10. 2019 a při podpisu smlouvy byla žalované předána částka 15 000 Kč v hotovosti, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Jelikož soud vyhodnotil danou smlouvu o zápůjčce jako neplatnou, vznikl poskytnutím plnění původnímu věřiteli pouze nárok na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté částky a toto právo mohlo být původním věřitelem uplatněno dnem následujícím po poskytnutí daného plnění, tj. dne 17. 10. 2019. Zápůjčka měla být dle smlouvy uhrazena nejpozději do 26. 11. 2015 a rovněž od tohoto data uběhla tříletá promlčení lhůta dle ust. § 629 odst. 1 ve spojení s ust. § 621 o. z. K promlčení práva původního věřitele na vydání bezdůvodného obohacení z dané neplatně sjednané smlouvy o zápůjčce tedy došlo dne 26. 11. 2018, a smlouvou o postoupení pohledávky byla žalobkyni postoupena již promlčená pohledávka. Svá tvrzení, že platbami ze dne 5. 1. 2016, ze dne 9. 2. 2016 a ze dne 25. 2. 2016, tj. po splatnosti sjednané zápůjčky, žalovaná v souladu s ust. § 2054 odst. 2 o. z. uznala svůj dluh a promlčení lhůta se od každé provedené platby prodlužovala vždy o deset let, žalobkyně neprokázala. Soudu byla doložena jen tabulka označená jménem žalované a základními parametry smlouvy, předmětem tohoto záznamu však je pouze uvedení data jednotlivých plateb a jejich výše, přičemž není zřejmé, jakým způsobem byly platby provedeny, platby jsou různé výše, přičemž ani jedna platba není ve výši sjednané splátky, tj. ve výši 450 Kč, a soud tedy nemá za prokázané, že platby ze dne 5. 1. 2016, ze dne 9. 2. 2016 a ze dne 25. 2. 2016 byly skutečně provedeny žalovanou, na žalovanou pohledávku a s úmyslem uznat i zbývající část dluhu. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Jelikož žaloba byla podána až dne 26. 3. 2021, tj. po promlčení žalovaného nároku, soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

8. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.