117 C 202/2023

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození trvale bytem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa žalovaného a žalované , o 65 011,70 Kč <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaní byli zavázáni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku ve výši 65 011,70 Kč, se v celém rozsahu zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] a doplněnou dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky 65 011,70 Kč s příslušenstvím společně a nerozdílně s odůvodněním, že rozhodnutím Okresního soudu v Karviné sp. zn. 36 D 2432/2020 bylo rozhodnuto o pozůstalosti [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného [datum], zemřelého [datum], tak, že žalovaní nabyli dědictví bez výhrady soupisu. Žalovaní jdou dědici zůstavitele ze zákona a výše dědictví převyšuje mnohonásobně žalovanou pohledávku, proto žalovaní za dluhy zůstavitele odpovídají. Žalobkyně se do dědického řízení po zůstaviteli přihlásila se svou pohledávkou z titulu smlouvy o úvěru ve výši 172 832,35 Kč. Předmětná úvěrová smlouva [číslo] byla mezi žalobkyní a [jméno] [celé jméno žalovaného] uzavřena dne [datum] za účelem zaplacení dluhů. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla [jméno] [celé jméno žalovaného] (dále jen„ původní dlužník“) úvěr ve výši 280 000 Kč, který se původní dlužník zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 15,9 % ročně a poplatkem za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 2 800 Kč ve splátkách po 5 256 Kč měsíčně počínaje měsícem lednem 2016. Mezi žalobkyní a původním dlužníkem bylo sjednáno připisování úroků k jistině úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost původního dlužníka, kdy vycházela z příjmu uvedeného žalovaným v žádosti o úvěr, který byl ověřen na základě příchozích transakcí na bankovním účtu žalovaného, výdaje původní dlužník v žádosti uvedl v nulové výši, proto žalobkyně stanovila výdaje původního dlužníka po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních výdajů na bydlení, a to na částku 7 656 Kč. Původní dlužník uvedl v žádosti o úvěr splátky dalších závazků ve výši 541 Kč. Dále žalobkyně prověřila původního dlužníka ve všech dostupných bankovních i nebankovních registrech, v insolvenčním rejstříku a rejstříku centrálních exekucí, kdy získala celkovou představu o jeho bonitě. Dotazem na CCB a vlastních systémů žalobkyně zjistila, že původní dlužník má u žalobkyně zřízen kontokorentní úvěr s limitem 14 000 Kč a s orientační splátkou 1 167 Kč a spotřebitelský úvěr se splátkou 6 830 Kč, který byl v rámci úvěrové žádosti konsolidován, a dále úvěr mimo žalobkyni se splátkou 541 Kč. Splátka nového úvěru činila 5 258 Kč, nové splátkové zatížení původního dlužníka tedy činilo 6 966 Kč. Příjem původního věřitele byl shledán jako dostatečný k pokrytí splátek i životních nákladů původního dlužníka. Původní dlužník poskytnutý úvěr řádně splácel do října 2020, resp. úvěr byl splácen do října 2022. Od měsíce listopadu 2022 již nebylo uhrazeno ničeho. Celkem bylo na úvěr zaplaceno 399 700,70 Kč. S ohledem na výsledek dědického řízení původního dlužníka vyzvala žalobkyně oba žalované k zaplacení dluhu v termínu do [datum] s tím, že zůstatek úvěru se stal splatným dne [datum]. Žalovaní svou povinnost nesplnili a pohledávku žalobkyně nezaplatili. Žalovaná pohledávka se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 65 011,70 Kč, když veškeré poplatky a úroky již byly zaplaceny.

2. Žalovaná 1. s žalobou nesouhlasila, měla za to, že by případně dluh měl být rozdělen na dvě poloviny, když za něj odpovídají oba dědicové. Žalovaný 2. se k žalobě nevyjádřil. K jednání nařízenému na den [datum] se žalovaný 2. bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání rovněž nedostavila, svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného 2. a žalobkyně, jak mu to umožňuje ust. § 101 odst. 3 o. s. ř., vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] uzavřela žalobkyně s [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeným [datum] (dále jen„ původní dlužník“) úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala původnímu dlužníkovi poskytnout úvěr v celkové výši 280 000 Kč, který se původní dlužník zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 15,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 5 256 Kč nejpozději do [datum]. Úvěr byl v části 219 571 Kč poskytnut za účelem konsolidace úvěru č. [bankovní účet], který byl původnímu dlužníkovi dříve poskytnut žalobkyní, zbývající část úvěru měla být původnímu dlužníkovi poskytnuta bezúčelově na úvěrový účet uvedený ve smlouvě. Měsíční splátky byly splatné vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje dnem [datum]. Úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Dle článku 3.1 Smlouvy se úroky z úvěru stanou součástí jistiny úvěru, a to vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, dále při doplácení úvěru a také v den, kdy věřitel uplatní své právo na okamžité splácení úvěru. Součástí jistiny úvěru se v den její splatnosti stanou také veškeré ceny vyúčtované v souvislosti s úvěrem. Součástí jistiny úvěru se však nestávají úroky z prodlení, ceny za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr a cena za správu úvěru, úhrada za dodržování pojištění ani případná náhrada za předčasné splácení úvěru. Dle článku 8 Smlouvy je žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za splatný mimo jiné v případě, že se původní dlužník dostane do prodlení se splácením jedné splátky úvěru po dobu delší než tří měsíců nebo se dostanou do prodlení se splácením více než dvou splátek. V tom případě byl původní dlužník povinen jednorázově zaplatit všechny dluhy z úvěru, a to ve lhůtě a za podmínek podle písemné výzvy žalobkyně. V případě, že původní dlužník neuhradí splátku úvěru řádně a včas, je povinen platit řádný úrok z úvěru a navíc úrok z prodlení z nesplacené částky, smluvní pokutu ve výši a za podmínek uvedených v ceníku a také náklady žalobkyně spojené s případným vymáháním úvěru. Přílohou a součástí smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Ceník žalobkyně (prokázáno Smlouvou o úvěru ze dne [datum] a standardními informacemi o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost původního dlužníka, kdy vycházela z informací sdělených původní dlužníkem v žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum]. V této žádosti původní dlužník uvedl příjem ve výši 20 299 Kč a splátky dalších úvěru ve výši 7 997 Kč. Dále měla žalobkyně k dispozici výpis z běžného účtu původního dlužníka, ze kterého bylo ověřeno, že původnímu dlužníkovi je vyplácen starobní důchod ve výši 20 299 Kč, jiné příjmy nemá. Ze svého bankovního účtu rovněž původní dlužník splácel úvěr ve splátkách po 6 830 Kč a v období od [datum] do [datum] byl původní dlužník na svém účtu v mínusovém zůstatku. Jednotlivé výdaje původního dlužníka z výpisu z jeho účtu nelze ověřit, když odchozí transakce jsou prováděny platbou kartou a případně výběrem hotovosti (prokázáno nezávaznou žádostí o poskytnutí úvěrového produktu ze dne [datum] a výpisem z bankovního účtu původního dlužníka za období od [datum] do [datum]). Úvěr byl původním dlužníkem v celé výši čerpán způsobem sjednaným ve smlouvě, původní dlužník na svůj dluh uhradil žalobkyni částku v celkové výši 399 700,70 Kč (prokázáno interními záznamy žalobkyně a výpisem z úvěrového účtu původního dlužníka). Dne [datum] původní dlužník zemřel. Žalobkyně se se svou pohledávkou za původním dlužníkem v celkové výši 172 832,35 Kč přihlásila do pozůstalostního řízení původního dlužníka vedeného u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 36 D 2432/2020. Usnesením Okresního soudu v Karviné č. j. 36 D 2432/2020-95 ze dne 17. 3. 2021, které nabylo právní moci dne [datum], byla schválena dohoda dědiců (žalovaných 1. a 2.) o rozdělení pozůstalosti, kterou se mimo jiné dědicové zavázali uhradit pohledávku žalobkyně (prokázáno přihláškou pohledávky do dědického řízení ze dne [datum] a usnesením Okresního soudu v Karviné č. j. 36 D 2432/2020-95 ze dne 17. 3. 2021). Oba žalovaní byli žalobkyni opakovaně vyzýváni k úhradě dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum] (prokázáno výzvou ze dne [datum], výzvou ze dne [datum], výzvami ze dne [datum], výzvami ze dne [datum] a přiloženými doručenkami a podacími archy).

4. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a původním dlužníkem [jméno] [celé jméno žalovaného] byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla původnímu dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 280 000 Kč, z části na konsolidaci dřívějšího závazku u žalobkyně a ve zbývající části na bankovní účet původního dlužníka. Úvěr měl být splácen spolu se sjednaným úrokem pravidelnými měsíčními splátkami. Původní dlužník úvěr čerpal v celé výši a na svůj dluh uhradil žalobkyni částku v celkové výši 399 700,70 Kč. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala úvěruschopnost původního dlužníka, pouze uvedla, že posoudila schopnost původního dlužníka poskytnutý úvěr splácet podle původním dlužníkem deklarovaného a z jeho běžného účtu ověřeného příjmu ve výši 20 299 Kč a informace o existenci dalších závazků původního dlužníka u žalobkyně i mimo žalobkyni v celkové splátce 8 538 Kč, přičemž úvěr zahrnutý v této splátce se splátkou 6 830 Kč měsíčně byl nově poskytnutým úvěrem konsolidován. Původní dlužník uvedl své výdaje v nulové výši, proto žalobkyně stanovila výdaje původního dlužníka po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních výdajů na bydlení, a to na částku 7 656 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že původního dlužníka lustrovala v dostupných bankovních i nebankovních registrech, výsledek této lustrace však soudu nebyl doložen. K jednání, jež bylo ve věci nařízeno, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením řádně zkoumala úvěruschopnost původního dlužníka řádně, když byl ověřen pouze příjem původního dlužníka, ohledně jeho výdajů žalobkyně vycházela pouze ze svého interního ekonomického modelu a statistických dat, přičemž se vůbec nezabývala skutečnými výdaji původního dlužníka a jeho ekonomickou situací, přičemž již z výpisu z běžného účtu původního dlužníka muselo být žalobkyni zřejmé, že tato není dobrá, neboť bankovní účet původního dlužníka dlouhodobě vykazoval záporný zůstatek. Je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru původnímu dlužníkovi částku v celkové výši 280 000 Kč, pak byl dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru původní dlužník povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Původní dlužník však žalobkyni před podáním žaloby již plnil, a to částkou v celkové výši 399 700,70 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (ust. § 2993 o. z.). Jelikož původní dlužník vrátil žalobkyni více, než kolik činila jistota poskytnutého úvěru, pohledávka žalobkyně zanikla splnění a nemohla tedy přejít na žalované jako na dědice původního dlužníka dle ust. § 1701 občanského zákoníku. Proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

5. O povinnosti k úhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. negativním výrokem, neboť procesně úspěšnému žalovanému 2. dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly a žalovaná 1. se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala.