117 C 206/2022

Plný text

Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o: 10 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 010 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 010 Kč za dobu od 15. 8. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 990 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 2. 7. 2015 do 14. 8. 2015 a z částky 990 Kč ve výši 7,05 % ročně za dobu od 15. 8. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně za dobu od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně za dobu od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, a dále za dobu od 1. 1. 2022 do zaplacení ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla sedm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repooperace ČNB vyhlášené ve Věstníku ČNB a platné vždy k prvému dni příslušného kalendářního pololetí, a co do úroku kapitalizovaného za dobu od 23. 8. 2007 do 28. 8. 2008 ve výši 5 970 Kč, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 179 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 25. 2. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení a úroku kapitalizovaného za dobu od 23. 8. 2007 do 28. 8. 2008 ve výši 5 970 Kč s odůvodněním, že na ni byla postoupena pohledávka původního věřitele [právnická osoba] ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 23. 8. 2007 s žalovanou, na jejímž základě byla žalované předána půjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala vrátit původnímu věřiteli částku 16 960 Kč sestávající z půjčky ve výši 10 000 Kč a souhrnného poplatku ve výši 6 960 Kč v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná však svůj dluh nesplácela řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 byla předmětná pohledávka za žalovanou s účinností ke dni 1. 7. 2015 postoupena původním věřitelem [právnická osoba] S.á.r.l., která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 převedla předmětnou pohledávku žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 11. 9. 2018. Ke dni postoupení činil dluh 25 970 Kč, kdy se jednalo o jistinu půjčky ve výši 10 000 Kč a souhrnný poplatek (kapitalizovaný úrok) ve výši 5 970 Kč, když žalovaná na dlužnou pohledávku uhradila částku 990 Kč, která byla v souladu s ustanovením čl. 5 smlouvy započtena nejprve na příslušenství pohledávky (souhrnný poplatek). Žalovaná na svůj dluh po postoupení pohledávky neuhradila ničeho, nereagovala ani na výzvu před podáním žaloby ze dne 15. 2. 2022 zaslanou jí zástupcem žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 3. 8. 2022 a k němuž byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Ve věci je přítomen cizí prvek, neboť žalobkyně je společností založenou podle cizího práva se sídlem mimo území ČR. Soud se proto zabýval otázkou své mezinárodní pravomoci a použitelného práva, stejně jako otázkou způsobilosti žalobkyně být účastníkem soudního řízení a činit svým jménem úkony v soudním řízení. S ohledem na listiny předložené žalobkyní (výpis registru [právnická osoba]) dospěl k závěru, že žalobkyně má způsobilost být účastníkem řízení a vlastními úkony nabývat práva a povinnosti v řízení. Svou mezinárodní příslušnost soud dovozuje z čl. 7 a 8 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 a věc posoudil podle českého hmotného práva ve smyslu čl. 6 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008.

4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 23. 8. 2007 a smluvních podmínek smlouvy o půjčce má soud za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně jako věřitel a žalovaná jako dlužník uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované půjčku ve výši 10 000 Kč, kterou žalovaná při podpisu smlouvy v hotovosti převzala a zavázala se zaplatit žalobkyni v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, celkem se tedy žalovaná zavázala vrátit žalobkyni částku 16 960 Kč, a to formou 53 týdenních splátek po 320 Kč s tím, že prvou splátku zaplatí 7. den od data uzavření smlouvy. Součástí smluvních podmínek smlouvy je také ujednání o tom, že v případě neuhrazení splátky včas má původní věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 původní věřitel oznámil žalované, že došlo k postoupení pohledávky a vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 24 495 Kč do 10 dnů od obdržení tohoto dopisu. Oznámení bylo žalované odesláno dne 30. 7. 2015. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2018 [právnická osoba] S.á.r.l. oznámila žalované, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, oznámení bylo žalované odesláno dne 13. 9. 2018 (prokázáno Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015 a ze dne 11. 9. 2018 a podacím archem ze dne 30. 7. 2015 a ze dne 13. 9. 2018). Výzvou ze dne 15. 2. 2022 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě celkové částky po splatnosti ve výši 15 970 Kč spolu s příslušenstvím (prokázáno výzvou před podáním žaloby ze dne 15. 2. 2022 a podacím archem ze dne 17. 2. 2022).

5. Žaloba je důvodná jen částečně. Soud má za to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla ve smyslu § 657 a následujících občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 uzavřena smlouva o půjčce. Na jejím základě právní zástupce žalobkyně půjčil žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni vrátit během 53 týdnů formou sjednaných týdenních splátek spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 960 Kč. Z žaloby je patrné, že žalovaná do podání žaloby uhradila na dlužnou pohledávku částku v celkové výši 990 Kč, kterou původní věřitel započetl na souhrnný poplatek. Stanovený souhrnný poplatek (ač žalobkyní označen jako kapitalizovaný úrok) ve výši 6 960 Kč jako odměna za poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč, který tak představuje 69,6 % celé jistiny půjčky, soud považuje za odměnu nepřiměřeně vysokou, ujednanou v rozporu s dobrými mravy, tedy dle ust. § 39 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 ujednanou neplatně, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel byl založen za účelem dosahování zisku, jeho předmětem podnikání v době uzavření smlouvy o půjčce bylo mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, má soud za to, že sjednaný souhrnný poplatek plnil funkci úroku jako odměny za poskytnuté peněžní prostředky a bez tohoto ujednání by původní věřitel neměl na uzavření smlouvy zájem, tudíž ujednání o úrocích nelze oddělit od zbytku smlouvy a absolutně neplatnou je tedy celá smlouva o půjčce. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel z neplatné smlouvy o půjčce poskytl žalované částku 10 000 Kč, čímž mohlo vzniknout na straně žalované bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, před podáním žaloby již částečně plnila, a to částkou v celkové výši 990 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 9 010 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč – úhrada ve výši 990 Kč). Jelikož je žalovaná s úhradou peněžitého dluhu v prodlení přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné částky 9 010 Kč, a to ode dne 15. 8. 2015, když žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení vyzvána až oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015, a to do 10 dnů od obdržení tohoto oznámení. Oznámení bylo žalované odesláno dne 30. 7. 2015, pohledávka se tedy stala splatnou dne 14. 8. 2015. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na něj byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014.

6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalované, aby žalobkyni zaplatila na náhradě nákladů řízení 12 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 44 % uplatněného nároku (počítáno z jistiny úvěru a souhrnného poplatku). Žalobkyně vynaložila náklady částkou 1 489 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, tří úkonů právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a částky odpovídající 21% DPH ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z toho 12 % představuje 179 Kč a k této částce byla žalovaná zavázána.